Pages

Sabtu, 04 April 2015

Střípky z kuchyně + Z nákupního košíku

EAT RUN LOVE?
V poslední době spíš EAT EAT EAT. Nebo CROSSFIT CROSSFIT CROSSFIT. EAT CROSSFIT LOVE.
A ani dneska tomu nebude jinak. Žádný RUN se zase konat nebude, a opět je tu příspěvek do kategorie EAT.
A začneme opět tou tradiční kaší. Zas a znova. A stejně jsem z ní každé ráno nadšená. Až tak moc, že mi ani nevadí budík, když zvoní často v nehezkých 5:22 (a Terku strašeně rozčiluje to nastavení, že ty dvě minuty jsou úplně nelogický  - ale kdepak, dvě minuty dělají hodně!:D) před ranním crossfitem.
Tentokrát jsem si ale maličko obměnila, a dala jsem napůl ovesné vločky s jáhlovými a přidala chia semínka.
Ať je jakákoliv ranní hodina, myšlenka na kaši (a celkově jídloooooo!) mě vždycky vytáhne z postele rychlostí blesku. Kam se hrabe Otesánek.
Celozrnná rýže, tempeh a kousek sýra. Pro mě úplně ideální oběd, ačkoliv soutěž krásy by asi nevyhrál. A velká vzácnost je to, že je v misce, a ne v plastové krabičce, jak obědvám nejčastěji.
Hodně často teď odcházím brzy ráno a vracím se až domů, a tak nosím i plnou tašku jídla. 
Tvaroh se skořicí, strouhaným jablkem a rozinkami je ke svačině, i když je to stejně velká krabička jako ta obědová vedle, tam mám pro změnu zapečené celozrnné těstoviny se špenátem, sýrem a vajíčkem. Oblíbená kokosovo-ananasová proteinová tyčinka padla dopoledne po tréninku, a ta čokoládová tyčinka (aneb zázrak, výborná čokoláda bez cukru!) byla na odpoledne.
No a na večeři tofu pomazánka a několik rýžových chlebíčků, které jsem si v poslední době hodně oblíbila.
A ta kostička sušenkové čokolády zabalená ve fólii? To je prosím pěkně projev mé trapnosti :D 
Ke kafi jsem zvyklá si vždycky kousek dát, a nemíním to měnit ani v práci, ale zase kdybych si vedle sebe na stůl položila celou tabulku, dopadla by špatně (a ještě bych se musela dělit, hohooo!), takže to občas řeším i tímhle trapno-způsobem.
Tortilla. Plněná salátem,tofu nebo masem a potřená zakysanou smetanou. Jedno z mých nejoblíbenějších jídel poslední doby, někdy si dělám s sebou klidně i dvě, jednu na oběd a druhou na večeři.
A z nějaké jednotvárnosti si nic nedělám, hlavní je, že mi to chutná, a ještě hlavnější je, že mám "navařeno" za 3 minuty.
A další z jídel na celý den, to jsem výjimečně ani nevařila kaši a dala si snídani až na brigádě.
K snídani mrkvovo-kokosový dortík, na svačinu opět ta kouzelná čokoládová tyčinka, k obědu tortilla, na další svačinu opět ta oblíbenost jablko-tvaroh-skořice-rozinky a k večeři salát (samozřejmě, když byl v akci!:D) a celozrnný croissant. Mňam!
A v sáčku ještě protein s příchutí marshmallow-peanut butter, co jsem dostala od Toma na ochutnání.

Maková kaše s vaječnými bílky, pro změnu z vanilkového sojového mléka z DM.
Zas a znova. Zas a znova dobrota.

Klasický menší nákup, tentokrát ovšem s mým novým oblíbencem - fitness těstoviny, na které jsem narazila ve zdravé výživě. Jsou celozrnné a mají 25% bílkovin takže svaly jásají, což se vždycky hodí, ale hlavně mi moc chutnají, snad ještě více než klasické nebo celozrnné.

A tady jsou už ty těstoviny v akci.
N E J L E P Š Í oběd, co jsem tento týden měla, normálně jsem si přála, ať je ta krabička nekonečná a nikdy to nekončí! :D
Jsou s lučinou, sušenými rajčaty a camembertem. Jednoduchý jak facka, dost obyčejný, ale pro mě výborný.
A od ošklivosti jsem se snažila odvrátit pozornost velikonoční ovcí, ale asi to nevyšlo...

A tohle je můj nejlepší objev a největší nadšenost - mrkvánky!
Mají je ve zdravých výživách nebo třeba v Brně v Oáze, balení stojí kolem 25 korun a je to výbornost výborná. Takové mrkvové sušenky plněné povidly - buď švestkovými nebo hruškovými. A není v tom přidaný vůbec žádný cukr, kromě toho z ovoce v náplni. Takže vlastně zdravost!
U nás doma mizí rychlostí blesku, a není se co divit, třeba ke kafi je to nejlepší.

A další dva objevy. A další nadšenost. (dneska to jsou samý chvalozpěvy...)
Maracuja-kokos tyčinku jsem si koupila ve školní kantýně, ale určitě to mají i ve zdravých výživách. Opět v tom není žádný přidaný cukr, sladké je to jen díky ovoci (ale sladké je to dost, což já ráda!) a hlavně moc dobré. A mají i plno dalších příchutí.
A ještě větší dobrota než tyčinka je tenhle puding, opět ze školního "Krmítka", ale najdete to snad v každé zdravé výživě.
Puding z tapioca perel, z kokosového mléka, s třtinovým cukrem (a sladké je to tak akorát) a hořkou čokoládou. Myslím, že mám novou závislost.....ehm....v mým případě by se to všechno teda spíš mělo nazývat úchylkou.
A tohle bych měla nejspíš tajit. 
Abyste třeba měli iluzi, že jsem hrozně cool, fashion, in a tak dál.
A chleba ve vajíčku cool, fashion, in a tak dále rozhodně není.
Obzvlášť v době, kdy je pečivo bráno jako vrah a metla lidstva, a kečup je něco, co si nikdo kdo chce být dostatečně v módě snad ani netroufne vyslovit.
No, ale je to venku - moje oblíbená večeře. 
Chleba nebo toust ve vajíčku. Na to nechat rozpustit sýr a pocákat kečupem.
Tak.
A mňam!
(a ano, fotka je opravdu jako ze žurnálu, jsem si toho vědoma:D)

Kamis, 02 April 2015

Ovesné makovo-datlové muffiny

Někdy mám pocit, že můj mozek funguje velmi jednoduchým způsobem.
Na cukr a kafe.
Třeba jako v pondělí - byla jsem v knihovně a snažila se zase trochu pohnout s bakalářkou. Ale byla jsem neskutečně unavená a měla jsem pocit, že nejsem schopná přečíst ani svůj vlastní nadpis. A tak jsem střídala koukání do blba s aktualizováním facebooku. Než jsem si řekla "dost" a odběhla si do kantýny pro latté a kokosovo-maracujovou slaďoučkou tyčinku.
Tradáááá, a najednou bylo hotových hned několik stran!
Nebo včera - když jsem na stáži seděla za pracovním stolem a měla napsat jednu tiskovou zprávu. Jednoduchou, žádnou složitost, a měla jsem k tomu spoustu srozumitelných podkladů, které stačilo jen přečíst a dát dohromady.
Ale nešlo to. Nemohla jsem s tím vůbec pohnout. Ne a ne. Seděla jsem, všemožně se kroutila na židli a tupě zírala do prázdné stránky ve Wordu a sledovala blikající kurzor myši.
Po té tupé půlhodině jsem se na to vykašlala, zmáčkla tlačítko na kávovaru, ulomila 2 kostky čokolády...
A najednou to šlo jako po másle! Prsty mi lítaly (no dobře, píšu dvěma :D) po klávesnici rychlostí blesku a za chviličku bylo hotovo. I s pochvalou.
A dneska?
To jsem si dala tyhle muffiny hned po tréninku - ještě před prací, preventivně. 
Takže jo, sladký já mám prostě ráda.
A M-U-S-Í-M ho mít denně. Kafe bez kostky čokolády skoro nepiju, a bez ovesné kaše k snídani bych odmítala vylézt z postele.
Ale zase mě nemějte za dvojníka Augusta Gdouleho, co se topil v Továrně na čokoládu v čokoládové řece nebo pojídače koblih Homera Simpsona. Tabulku čokolády nesním na posezení (ale ne že by mě to nelákalo!:D). Ani na tři posezení. A ty koblihy taky běžně nesvačím. Ale když už si mám vybrat svačinu, vždycky je to něco sladkého (nebo "sladkého"). Třeba tvaroh s rozinkami nebo agáve sirupem, ovesný dezert co si tak ráda kupuju ve zdravé výživě, strouhané jablko s tvarohem, proteinové tyčinky, kukuřičné chlebíčky pocákané hořkou čokoládou, teď nově objevený puding z tapioka perel.......a nebo právě nějaká taková zdravější pečená dobrota, jako banánový chlebíček nebo právě tyhle muffiny.
Jsou v nich samé zdravé věci, takže je to opět spíš taková svačinka než vyloženě dezert, na ten si zajděte radši jednou za čas do nějaké milé kavárny. Ale i tak chutnají dobře a kupodivu ani nijak chudě, na to že v nich není máslo ani hora cukru.

Na přibližně 10 menších muffinů:
50g pomletých vloček
60g celozrnné mouky
velká lžíce medu
lžíce chia semínek
2 lžíce máku
datle 
cca 50ml mléka
jedno vejce 
prášek do pečiva
Chia semínka namočte do 2 lžic teplé vody a nechte je pár minut nabobtnat (a pokud nemáte, nevadí, jdeto i bez nich). Vločky pomelte na jemno, smíchejte s moukou a kypřícím práškem a mákem. 
Použila jsem nemletý, ale samozřejmě to jde i z mletého, což bude možná i lepší (ale na to jsem byla líná:D). Vejce rozmíchejte s mlékem, rozpuštěným medem a chia semínky a přidejte k suchým ingrediencím. A na závěr už přidejte jen kousky datlí nebo třeba rozinky.
Pečte na 200 stupňů, cca 20 minut.

Rabu, 01 April 2015

Sladká neděle aneb jak jsem válčila s cupcaky

Cukr, cukr a cukr. Košíčky a ozdobičky. Krém až za ušima. Kavárna Atlas. 
Markéta versus cupcaky : 18:0. 
Aneb CUPCAKE CUP Brno 2015. 
V neděli pořádala cupcaková královna Veronika z ghetta už druhý ročník soutěže o nejchutnější, nejhezčí a prostě nejlepší cucpake. Minulý rok mi to bohužel uteklo, ale letos jsem si to už utéct nenechala - okamžitě, jak na mě vyskočila na facebooku událost, psala jsem registrační mail. A dobře jsem udělala, všechna místa - jak pro pekaře, tak pro ochutnávače byla pryč snad během první hodiny.
Samozřejmě jsem si byla moc dobře vědoma svého pekařského (ne)umění, a po shlédnutí fotek z minulého roku jsem propadla mírné panice (a to jsem ještě netušila, že letos budou všechny soutěžní vzorky ještě o level výš!), a samozřejmě jsem si nemyslela, že by z mých cupcaků všichni padli na zadek a já bych odcházela domů ověšená cenami a diplomy, ale chtěla jsem si to vyzkoušet. 
No....a samozřejmě jsem taky chtěla ochutnat všechny ty dobroty.
Myslím, že oproti ostatním soutěžícím jsem byla o trochu méně svědomitá. Žádné trénování, hledání toho nejlepšího receptu a pilování těsta k naprosté dokonalosti (a podle toho pak vypadal i výsledek:D). Jen jsem si nějakou chvíli předem sepsala pár kombinací těst a krémů, co by mě lákalo udělat. Ale pořád jsem se nemohla rozhodnout, a až asi 3 dny před soutěží padla verze na tu největší klasiku, co ke mně padne jako prdel na hrnec - banánové cupcaky s krémem z Lučiny a burákového másla! A růžové ozdoby, jak jinak.
Těsto jsem udělala podle receptu na banánový chlebíček od Jamieho Olivera a krém jsem udělala tak nějak od oka, protože krémovým sýrem se nikdy nic nepokazí, a burákovým máslem už vůbec ne.
A jasně, nebyly zdaleka nejhezčí, nejchutnější ani nejlépe naaranžované, ale nebyl to vyloženě průser, za kterej bych se musela stydět, takže na nepekařku jako já dobrý.
Měli jsme si připravit 3 ukázkové cupcaky, určené k obdivu, a na ochutnávání jen malé kousíčky, jako takové jednohubky, aby se zamezilo nepořádku při krájení a patlání cupcaků na kousky.
Ani tady jsem to neměla zrovna vychytané jako ostatní - upekla jsem ze stejného těsta cupcaky a taky banánový chlebíček, který jsem si donesla v celku a až na místě ho pižlala na kousíčky. 
Na koleni. Rybářským nožíkem. V květovaných šatech.
Prostě elegance.
A dost jsem zápasila i s krémem, který jsem si přinesla už ve zdobícím sáčku.
Aby bylo jasno, když něco dělám s krémem doma, je ten krém úplně všude. Na zemi. Na kuchyňské lince. Na mých vlasech. Na westíkovi. Všude!
Tady to schytaly jen trochu ty květované šaty a podlaha, kam jsem pár kousků upustila. Takže skóre dobrý.
Ano, přesně takhle krásně to vypadalo. 
Elegance podruhé.
Důmyslný systém přepravy v shakeru, který jsem si hned po skončení akce vypláchla, udělala protein (co pak voněl po burákovém másle!) a běžela na crossfit.
Tolik energie jsem totiž snad niky neměla, něco na tom cukru bude!
Ale teď už vám radši ukážu něco, co vaše oči potěší víc, a to ty ostatní soutěžní kousky. Celkem bylo 18 soutěžících, takže každý ochutnal 18 vzorků a hodnocení zapsal do tabulky - body se dávaly zvlášť za chuť a zvlášť za vzhled.
Byly 4 kategorie - ceny veřejnosti, poroty (v té byla Verča, cukrář pan Martinák a loňské vítězky Bára Daňková, která peče lákavé dobroty třeba mimo jiné i do kavárny Atlas, a Gemma D´Auriová), a pak ještě kategorie nejkrásnější a nejchutnější cupcake.
Hruškové cupcakes s kousky pistácií a jemným pistáciovým krémem.
Lískooříškové čoko cupcakes a 2. místo od poroty.
Roztomilé kardamomové cupcakes s lískovými oříšky a vanilkovým krémem od Děvčete u plotny, kde jsem se rozplývala nad roztomilými lištičkami. Tohle byl jeden z mých favoritů, co se vzhledu týče (protože ty lištičky!)
Nádherné Kahlua cupcakes s Lotus krémem, ty byly jedny z nejkrásnějších a nejlépe naaranžovaných. A recept na ně najdete tady.
Citronovo-borůvkové cupcakes.
Mandlové cupcakes s kokosovým krémem, ty mi moc chutnaly. Nejsem moc na takové ty klasické máslové nebo čokoládové krémy, ale radši mám ty lehčí (což ze mě asi nedělá ideálního hodnotitele cupcaků :D)
Cupcakes se šálkem espressa, karamelovou polevou a křupavými oříšky.
Cupcakes s citronem & mákem s tvarohovým krémem - ty sice nebyly nejkrásnější, ale naopak chuťově pro mě byly jedny z nejlepších, protože přesně takové jednoduché a s tvarohem mám nejradši.
Vanilkovo kakaove cupcakes, plněné čoko ganache s dvojbarevnýmm mátovým krémem - ty se umístily hned třikrát. 3 místo od poroty, 2. od veřejnosti, a k tomu cena za nejlepší vzhed.
A další krása- cupcakes s arašídovým máslem a malinami s nuttelovo - malinovým krémem.
Perníkové cupcaky s povidlím a medovým krémem. Nejoriginálnější a podle mě jedny z nejhezčích (ty nununu hlavičky!), a i chuťově byly perfektní.
Oreové cupcaky s krémem z červeného vína.
Mocha cupcakes s krémy z bílé čokolády a kávy - 1. místo veřejnosti a taky cena za největší dobrotu.
Normálně mi kávové dezerty nechutnají, ale tady musím uznat, že byly výborné.
Marble cupcakes s vanilkovo-čokoládovým krémem.
Citronové cupcakes s náplní a malinovým krémem, které mi chutnaly asi nejvíce - možná i kvůli tomu zajíc (ale toho jsem nejedla, nebojte!), což byl nejlepší způsob servírování.
Kakaovo-vanilkové cupcakes s kakaovo-jahodovým máslovým krémem + ozdoba z marshmallow, co musely dát strašně moc práce.
Organizátorka Veroinka v šatech, ve kterých nepůsobí tak úplně "z ghetta"
A tady i s panem Martinákem, který přines dort, do kterého bych asi nedokázala říznout nožem, jak by mi to bylo líto.
Výherci dostali plno krásných cen, třeba poukázky do Baru, který neexistuje, do Skogu nebo kavárny V Melounovém cukru a další, ale ani my ostatní a méně šikovní jsme nepřišli zkrátka - mám nové košíčky na další cupcakové pokusy, nejvonavější Yankee candle svíčku ve vůni vanilla cupcake (jak jinak!), která mi provoněla celý pokoj, a taky zghetta-placku.
A teď by asi měla následovat nějaká ta pasáž o tom, jak už nemůžu sladké ani vidět a jak si dám detox, dietu a hubnutí do plavek, low carb, paleo a glutenfree stravu.
Ale kdepak!
Tím, jak byly ty kousky malé jsme každý snědli asi tak 2 celé cupcaky, když se to sečte. A to není zrovna něco, co by mě porazilo (mě jen tak nějakej cupcake nezlomí, hohoo!). Byla jsem sice dost přeslazená a v polovině ochutnávání už ani tolik necítila jednotlivé chutě, ale stejně jsem hned po skončení mlsně šilhala do vitríny, kde byly vystavené dortíky. Prostě Otesánek.
Ale musím říct, že nejsem asi úplně cupcake-člověk. Na pohled se mi to všechno strašně líbí, chutná mi to (jednoduchá rovnice : co je sladký=to je dobrý), ale stejně mám nejradši třeba mrkvový dortík, cheesecaky nebo různé tvarohové dobroty.
Je vidět, jak je to strašně subjektivní - ty co byly nejchutnější pro mě se neumístily, naopak ty co mě chuťově až tolik nenadchly vyhrávaly. Ale krásně vypadaly všechny.
No, asi bych měla uspořádat soutěž cheesecaků.
S jediným cílem : přilákat na jedno místo co nejvíce cheesecaků, a pak je všechny sníst!

Sabtu, 28 Maret 2015

Zdravý banánový chlebíček

Poznali jsme se už skoro před 6 lety, na jedné venkovní diskotéce. To jsem ještě bývala párty žena v leopardím tílečku.
A tam mě pozval na pivo.
Nesnáším pivo.
Ale nedala jsem nic znát a s velkým přemáháním trošku upila
Dohromady jsme se dali ale až o rok později. A já vypila další pivo. Poslední v životě.
.....no, možná že kdyby mi hned upekl takovejhle banánovej chlebíček, bylo by to mnohem jednodušší!
Teď už se svou nechutí k pivu netajím, leopardí tílečka nenosím, ale naopak ve všem banánovém si vyloženě libuju. A tohle je recept na banánový chlebíček podle mého muže.
Jsou dva typy buchet, dortíků a chlebíčků.
1) Ty naprosto boží. Pořádně sladké a pořádně dobré. Tak dobré, že se na složení nesluší ani pomyslet, natož se po něm ptát. Jen si to prostě pořádně užít.
2) Ty pro "běžné dny". Není to jen tůček sem, cukr tam, ale i nějaká ta ovesná vločka nebo med.
A tohle je přesně ta druhá kategorie. Není to dortík ani pořádná sladkost, co si ukrojíte ke kafi s tím, že jste hříšníci hříšní a takhle si dopřáváte, ale je to svačina, kterou si klidně můžete hodit do krabičky a nacpat to do sebe hned po tréninku, nebo si dát jen tak ke svačině.
Aby bylo jasno, nejsem zrovna z těch, co dostanou záchvat paniky při pohledu na pšeničnou mouku, a ani cukru se nebojím jako čert kříže, a jednou za čas si MOC RÁDA dám nějakej nefalšovanej, sladkej dortík,koláč, buchtu, cokoliv. 
Ale taky hodně ráda sportuju. A hodně často sportuju. A dát si hned po tréninku jen tak ke svačině cupcake s našlehaným krémem nebo ten nejsladší dortík, z toho bych asi měla divný svědomí. 
A přesně pro tyhle situace jsou dobroty tohohle typu.
V poslední době snídám před šestou, jdu na crossfit, a po deváté už usedám k pracovnímu stolu nebo do školní lavice (no dobře, lavice to úplně není a žákovskou taky nenosím...:D). A přesně v tuhle dobu bývám hladová jako vlk a potřebuju doplnit energii. A taky potřebuju něco sladkýho, protože sladký já prostě ráda. A k tomu se perfektně hodí právě tenhle chlebíček, a postupně chci zkoušet různé nové (a nebo i osvědčené, jako třeba cuketová buchta) zdravé buchty, muffiny a chlebíčky. 
 Na jeden chlebíček (a nebo formu od bábovky, což ale není tak stylový:D) budete potřebovat:
- 3 rozmačkané banány (čím zralejší, tím sladší = lepší)
- 2 vejce
- 2 vrchovaté lžíce burákového másla
- 1 lžíce medu (nebo agáve sirupu apod.)
- 2 hrníčky ovesných vloček pomletých na jemno
- 1 hrníčky celozrnné mouky
- 1 lžíce chia semínek, na chvilku namočených v horké vodě (ale není to nutnost)
- lžička skořice
- lžička prášku do pečiva
- 100g jogurtu nebo trošku vody
Vločky rozmixujte úplně na jemno a smíchejte s moukou. Přidejte kypřící prášek a skořici. V míse rozmačkejte banány, přidejte burákové máslo a rozpuštěný med a chia semínka. A pak už to jen smíchejte dohromady a dejte péct ve vymazané a vysypané formě - 180 stupňů, přibližně 40 minut, ale radši to kontrolujte.
P.S. Tenhle recept je z kategorie "od oka", takže je jedno, jestli vám tam spadne o trošku vloček víc nebo jestli máte větší banán. Ale jako hrníčky beru takový ty modrý s ouškem z IKEA. Za 9 korun. Ty, co je mají všichni.
P.S. 2 Slovo "zdravý" v nadpisu jsem si nemohla odpustit. Zaprvé - je to tak. A za druhé - všechno, co je zdravé a fitness prostě láká. Přiláká to skoro tolik pozornosti, jako nahota v reklamě nebo slovo sex v titulku bulváru. Sex sells, říká se. Ale napsat do názvu PRSA!!! (banánový chlebíček) nebo ZADEK!!! (banánový chlebíček), to by nešlo :D

Minggu, 22 Maret 2015

Holandsko, část 3. - MAASTRICHT

Můj třetí den v Holandsku patřil dalšímu městu, v pořadí už pátému. A volba padla na Maastricht, což je údajně nejstarší nizozemské město. Leží až u hranic s Belgií a podle Káji prý i jako v Belgii vypadá. Takže si prý můžu na seznamu odškrtnout další zemi. 
Dobře. Škrt. 
Podepsána tady byla Maastrichtská smlouva o Evropské Unii. A taky tu mají nejstarší most z celého Holandska. A taky jedno z nejhezčích knihkupectví na světě. Prostě jedna významnost vedle druhé! 
Ale nebojte, jsem i trošku ignorant, takže ani bez chvalozpěvů na kavárenské povalování a nakupování to nebude.
Den začal opět ovesnou kaší. Protože kaše je dobrá volba vždycky, a při pohledu z okna na šedivé holandské počasí bylo něco teplého do žaludku potřeba. 
(a tu puntíkovanou misku potřebuju zase já!)

Hned po cestě od vlaku jsem věděla, že i tady se mi bude líbit. Maastricht vypadá úplně jinak než třeba Amsterdam, kde jsme byly o den dříve, žádné vodní kanály ani křivé domky, ale krásné to tam je tak jako tak.
A i tady byly ulice tak fotogenické!
 A samozřejmě nechyběla ani nějaká ta zajímavá socha, protože ty mají Holanďané očividně rádi...


 A během procházky městem jsme narazily na DOSLOVA boží knihkupectví s kavárnou.
Něco takového jsem ještě nikdy neviděla, ale musím říct, že nápad je to perfektní - bylo to totiž ve starém dominikánském kostele (lepší fotky najdete třeba tady). Vypadalo to perfektně a atmosféra byla kouzelná, takže nás to samozřejmě hned lákalo k posezení. A o to víc, když jsme s všimly pěkné nabídky dortíků.
Ale bohužel bylo zrovna plno.
A po cestě zpátky jsme zase byly plné my. Achjo.
A protože už jsme byly hladové a přišel čas oběda, bylo potřeba najít něco, kde doplnit energii.
A čím jiným doplnit energii lépe, než pořádnou dávkou cukru? (rýži s tofu můžu jíst doma!:D)
Kája měla vytipovaných několik míst, a podle TripAdvisoru měla jedno z nejlepších hodnocení kavárna Taart, tak jsme se nechaly zlákat.
No, ale i mistr tesař se někdy utne, a ani TripAdvisor není svatý...
 Interiér vypadal mile (servírky ne, ale to už jsme si nebraly osobně:D), cupcaky i dortíky lákavě, i když docela draze. A to i na Holandsko, které je drahé už tak dost.
Ale touha po dortíku byla větší, než po Eurech v peněžence, a tak jsem si objednala mrkvový dortík. Hezký. Za nehezkých 5,5 Euro.
Naše natěšenost i nadšení byly obrovské. Až se mi chtělo tančit oslavný taneček.
Vypadalo to krásně, kafe bylo dobré, a ještě k tomu jsme dostaly výbornou máslovou sušenku.
Miluju sušenky ke kafi. Dejte mi ke kafi sušenku a budu vás milovat do konce života!
Jenže......jakmile jsem do dortíku zakrojila vidličkou, zjistila jsem, že nechutná ani z poloviny tak dobře, jako vypadá.
Mrkvové dorty miluju, a už jsem jich měla všude možně víc než dost. Ale že by někdo dal místo polevy z krémového sýra polevu ze šlehačky? Neskutečně přeslazené a hnusné šlehačky, kde cukr skřípal mezi zubama? Hnus, hnus a hnus. 
Tu hrůzu jsem musela oddělat, abych se dostala k těstu, které bylo docela fajn, ale dobroučký mrkvový dortík, jako jsem zvyklá, to prostě nebyl.
A ta stejná šlehačková hrůza byla i v Red Velvet Caku, co si dala Kája, takže stejná smůla.
Prostě dort, co je dobrej maximálně tak na to, abyste sklízeli úrodu lajčíků na Instagramu.
Trošku zklamané, ale alespoň nabité energií díky přijatému cukru jsme se vydaly na další procházení městem...
A samozřejmě focení...
A chodba téhle katedrály mi připomínala Bradavice! A ta orlice kromě jiné, zlé orlice zase znak Havraspáru. 
Chyběl už jen Nimbus 2000 a máslový ležák do ruky.

A teď to bude vypadat že jsme zase jenom jedly, ale opravdu mezi tím byla nějaká ta hodina rozestupu.
A i kdyby ne, tomuhle by odolat nešlo!
Název Piece of Cake mluví za vše, a uvnitř to vypadalo tak hezky, že jsme se tam musely okamžitě usadit.
Veliký lustr, barevné zdi a židle a různé ozdoby, že mi to tam trošku připadalo jako salonek v nějakém paláci. Nebo v království dortíků!
A stejně jako v Amsterdamu, i tady jsme dostaly chuť na scones.
Asi nová úchylka.
A bylo to úplně N E J L E P Š Í. Krásně čerstvé a teplé scones, marmeláda a clotted cream, což je taková anglická hutná smetana. A k tomu jsem si dala další kávu, tentokrát jsem k ní dostala i malou roztomilou skleničku s vaječným likérem a šlehačkou.
Takže jsme si zpravily chuť po nepovedeném dortu (navíc za mnohem méně peněz - za 2 scones jsme každá platily myslím 3,5 Euro) a Maastricht jsme okamžitě prohlásily za nejlepší Holandské město.

Povšimněte si nejroztomilejšího srno-polšáře :D
Pak jsme ještě nakoukly do pár obchodů, a k večeru vyrazily zpátky na vlak, směrem do Tilburgu.
Přijely jsme ke Karolíně domů, v Tilburgu totiž bydlí ve "student dorm", takových lepších kolejích, kde sdílí kuchyňku s dalšími studenty. A právě se spolubydlícím Nicolasem z Kolumbie (teda doufám, že jsem to nespletla!:D) domluvila, že nám připraví guacamole, protože tím je prý známý na celém patře. A tortilly s kuřecím masem.
A jo, opravdu na tom něco bude, bylo to výborný, stokrát lepší, než bych si udělala sama! Takže sláva byla oprávněná.
Musela jsem se hlídat, abych všechno guacamole nesežrala ještě během příprav, ale naštěstí toho bylo tolik, že se moje nenápadné ujídání ztratilo.
Plná jsem byla už po prvním kousku, ale říkala jsem si "Markéto, Kolumbijci ti takový dobroty nevaří denně, tak jez!". A tak jsem vesele jedla kolumbijskou dobrotu dál. 
A že jsem strašně plná jsem říkala, i když Kája vytáhla z trouby banánový chlebíček (kterým je na celém patře známá pro změnu ona:D), ale i tohle za to stálo a byl to snad nejlepší chlebíček, co jsem kdy měla.
(sakra, tohle slovní spojení už bych měla omezovat, ale nemůžu si pomoct, když je všechno nejlepší:D)
A věřte nevěřte - chutnal líp než vypadal, chudák mrzák!
A na závěr ještě malá ukázka, co mi v obchodech upadlo do košíku.
(nesuďte mě - ty tyčinky byly levný! :D)
Čokoláda Tony´s s nejhezčím obalem a kousky marshmallow byla pro rodinku (ale ne že bych pak kousek neuloupla:D), stejně tak wafle a Snelle jelle, což je takový kořeněný sladký chlebíček na způsob perníku, a Holanďani to mají hodně rádi.
Tyčinky NAKD jsem viděla už i u nás v Brně ve zdravé výživě, ale tady byly docela drahé a v Maastrichtu je měli v jedné drogerii/zdravé výživě za 60 centů, tak jsem je konečně ochutnala. Jsou vyrobené jen z ořechů a ovoce, bez přidaného cukru, a je to velká dobrota.
Pak jsem zkusila jednu proteinovou tyčinku, ta byla hnusná jak prdel a taky jsem učinila největší objev - ČOKOLÁDA BEZ CUKRU EXISTUJE. A kupodivu taková, že chutná skoro jako Milka, ne nějakej hnus s light ocasem. Navíc opět za 60 centů, takže jsem si je prostě vzít musela. A okamžitě se cítím štíhlounká.
A od značky Atkins (to je ten pán, co vymyslel tu děsivou masovou dietu:D) jsem vyzkoušela i kakao, opět bez cukru a kupodivu opět sladké a dobré. Za Euro to bylo fajn.
A ochutnat jsem musela i sojovo-kokosový jogurt, protože jsem byla hrozně zvědavá. Jak opice.
Ten ve slevě sice nebyl, 500g kelímek byl asi za 2,5 Eura, ale chutnal mi moc.
Tady v ČR si drahé věci od Alpra nekupuju, ale v zahraničí vždycky něco ráda zkusím. Asi to v těch Eurech bolí míň :D

A z Hemy jsem přivezla alespoň pár roztomilých lepítek a sešit pro Terku, a v růžovém provedení pro mě.
Hema je totiž království všech roztomilostí a krásných věcí, od papírnictví až po věci do kuchyně. A navíc je to tam docela levné a v Holandsku najdete Hemu opravdu na každém kroku.
Jen si opět musím postěžovat, že jsem neletěla s kufrem.
A další den, hodně brzy ráno, následovalo už jen rychlé Koffie na cestu...
Snídaně na letišti (aaaa jak já miluju pletenec s javorovým sirupem!) a honem zpátky domů, do školy, do práce, za crossfitem a rýží s tofu. #smutek