Letní důležitosti

První prázdninový den už máme za sebou. Ne že by pro mě oficiální začátek prázdnin něco znamenal, už nějaký ten pátek si ten papír s jedničkama a pětkama domů nenosím, nicméně tak jako tak už jsem dlouho naladěna na letní, prázdninovou notu.

A stejně tak letní bude i dnešní článek.

Plný samých životně důležitých věcí, a ještě duchaplnějších fotografií.

Třeba jako nápadité aranžmá plavky-knížka-brýle.

Ano, je to skoro tak oduševnělé, jako kdybych například vyfotila zátiší s časopisem Elle, nohama nahoře a ledovou kávou v ruce. S hashtagem relax a chill, pochopitelně.

No nic, chtěla jsem si vyzkoušet, jaké je to být opravdová blogerína.

A když už tu ten skvost tedy je, velmi nenápadně se pochlubím, co mě čeká tohle léto. 

Musím se držet, abych radostí neběhala po pokoji a nekřičela "jabadabadůůů" jako Fred Flinstone, protože se TAK těším!

Ale abych pravdu řekla, co se týče Španělska, jsem největší nevzdělanec. Když se řekne Barcelona, v hlavě mi naskočí jen Gaudí, churros, moře, tapas. Vicky, Cristina.

A Španělsky neumím ani slovo. Když tedy nepočítám přípitek arriba-al centro-adentro neboli nahoru-doprostřed-do sebe. A to se hodí!

Jo a taky vím, že jedno španělské přísloví praví, že když posunete sklenici s alkoholem na stole jako by do kruhu, nikdo s vámi tu noc nebude spát.

Údajně.

No....praktické....Erasmus vás obohatí o samá moudra.

A proto budu moc ráda, pokud mi třeba doporučíte, co v Barceloně rozhodně navštívit (památky ne, průvodce si přečíst umím), co ochutnat, na co si dát pozor, kam na nákupy a tak. 

Klasická válecí dovolená ve stylu týden se vorvanit na pláži mě už neláká ani trochu, mnohem radši toho víc poznám a pochodím, ale to neznamená, že bych se v Barceloně ráda nesmočila v moři, určitě si u něj i na chvíli odpočneme....což byla skvělá záminka pro to, koupit si nové plavky!

Sehnala jsem je v obchodě Cropp town, úplnou náhodou, od svých rádoby skejťáckých let, kdy jsem si tam kupovala mikiny a volná trika už tam totiž už moc nechodím. Což je škoda, protože je vidět, že ani Cropp se nezasekl jen u mikin a teď tam najdete i krásné kousky, včetně krásných sukní a šatů.

A příchod léta si žádá i příchod letních oblečků do šatníků.

Všude jsou teď slevy, a já nakupuju jako šílená (už s tím ale končím, opravdu!)

Třeba nejkrásnější bílé šortky ze Zary, kterým jsem odpustila i to, že byly docela drahé i po slevě....ehm "slevě", jak je pro Zaru typické.

Lehoučká tílka na tenká ramínka z New Yorkeru byla ale levná opravdu. Tak, že jsem se ani nemusela rozhodovat, která barva je lepší.

Ale když už si něco kupuji, jsou to věci, co opravdu nutně potřebuji. Třeba kožené sandálky, které na mě překvapivě opět čekaly v Croppu.

A nebo pruhované legíny s květy.

Život bez pruhovaných legín s květy by totiž nebyl možný!

A byly ve slevě. V Tezenis. Místo 399 za 199.

Tak!

Vtipný je, že jsem si je koupila zrovna já. Největší odpůrce nošení legín mimo domov a tělocvičnu.

Já, která vždycky obracím oči v sloup, když vidím na ulici nějkej ten měkkej zadek, třepající se v legínách bez špetky soudnosti.

......a pak jdu, a koupím si je. 

A před i po nákupech je samozřejmě potřeba doplnit energii.
A k tomu skvěle poslouží třeba ledové smoothie!
Ne že bych s příchodem vyšších teplot okamžitě začala žít jen ze salátků, zmrzlin a smoothie. Ani náhodou. To je pro mě ta nejděsivější představa. Bez normálního jídla bych asi umřela vyčerpáním na první hodině TRX. Nebo se na těch lanech radši dobrovolně oběsila.
Přesto ale v létě popíjím smoothie ve velkém.
Říkám tomu takhle vznešeně, ale ve skutečnosti jde jen o jeden mraženej banán, nějaké rostlinné (nebo i klasické) mléko a lžíci tvarohu.
Jednoduchý jak facka, ale pochutnám si na tom mnohem víc, než na nějaké zmrzlině.
A když už jsme u těch zmrzlin...
Tohle je další věc, ve které se nesetkám s pochopením. No dobře, každej na mě pak kouká spíš jako na mimozemšťana.
Zmrzliny totiž až tak nemiluju.
Jako malá jsem byla jejich největší požírač, to padly klidně tři denně, ale teď už mě to skoro vůbec neláká, ani kopečková, a nějaká vodová ovocná na špejli ještě méně. A jediný co mě baví na Magnum je ta čokoláda.
Jestli si dám jednu kopečkovou/točenou za měsíc, tak je to hodně.
ALE....jedna výjimka tu je. Míša! Největší favorit, kterého bych mohla jíst denně. A přesně to mám i v plánu na následující léto. A když zrovna není Míša, nepohrdnu ani falešným Mrožem nebo Kubou. Hlavně ale aby to byl tvaroh a čokoláda! S nějakou ovocnou dření na mě nechoďte!
Léto bez výletů? To by nešlo!
V sobotu jsme se s mým fešákem vydali do krásné Lednice. Hezky vlakem. Přes Břeclav (kde je ten nejlepší sekáč a já mám opět další svetry:D). Prošli jsme si zámecký park a krásné zahrady a na osvěžení si dali něco dobrého a studeného k pití.

A když říkám dobrého a studeného, je jasné co tím myslím. To nejlepší pití pro letní měsíce! (a nevím, jak si to zase obhájím v zimě:D).

Z minaretu Sultána Solimána byl krásný výhled na ještě krásnější Moravu - až k Pálavě, která mě mimochodem tohle léto taky čeká, už se nemůžu dočkat!
No a po příjezdu do Brna jsme si ještě zašli na jinou Pálavu, na tu tekutou. Nikam jinam, než do nejlepší kavárny, do Melounového cukru.
Cestovatelských plánů mám ale na léto více, kromě oblíbeného Mikulova mě čekají i minimálně dva výlety do Prahy (a párty-párty), pár dní v krásné Vídni a samozřejmě se musím podívat i na sever za nejmilejší blonďatou Térou.
Prostě ideální léto!
A kam se chystáte vy? :)

A co je nejlepší na výletování vlakem?
Přeci snídání po cestě!
Nechápu, jak někdo může říct, že se štěstí nedá koupit. Vždyť ho prodávají přímo na špinavém brněnském nádraží!
Je přeslazené, křupavé, polité javorovým sirupem a posypané pekanovými ořechy.
A když se k tomu přidá ještě kokosové kofi-kofi, vznikne z toho tak šťastný výraz, že si to ani nedovedete představit! :D

Celé léto ale nebudu jen na cestách, většinu času stejně strávím v Brně, což ale taky není špatné. Budu pracovat, užívat si kavárenského povalování, vařit, péct, číst, nakupovat, a především taky cvičit. Opět jsem s radostí vysypala peníze na měsíční permanentku, a tak můžu být v té tělocvičně plné potu a utrpení opět jako doma. A mimo to i bojuju s tyčí a tvářím se u toho jako pitomec.

Tvarohový Oreo "cheesecake"

Krásný den! (nevím jestli krásný pro vás, ale pro mě určitě, když jsem snídala tenhle cheesecake, hohooo)

Můj muž je opět o rok starší, což si samozřejmě žádalo nějaký ten dort.

A jaký dort je nejlepší na světě? Cheesecake přeci!

A jaké sušenky jsou nejlepší na světě? Ano, ano, správně, Oreo!

Kombinace byla tedy jasná.

Cheesecake jsem pekla už mnohokrát. Klasický a úplně poctivý a nejlepší z Philadelphie a mascarpone, tak jak to má správně být. Lehce falešný, z Lučiny nebo lidláckého Paloučku místo té Philadelphie. A nebo taky úplně odlehčený, z tvarohu a zakysané smetany.

A z tvarohu byl i tento narozeninový, proto ty uvozovky v nadpisu. Nerada bych totiž dostala chřestem po hlavě od nějakého zapáleného food blogera, co si to dovoluju takhle nestydatě nazývat cheesecakem.

Na jednu formu plnou radosti budete potřebovat :

2 balení hranatých kakaových Bebe sušenek

100g másla

16 oreo sušenek

2 polotučné tvarohy (klidně i pouze plnotučné, ale jen z nízkotučného bych to asi nedělala) ve vaničce

1 plnotučný tvaroh ve vaničce

1 kelímek zakysané smetany

1 velká lžíce bramborového škrobu (pokud nemáte tak 1-2 lžíce jakékoliv mouky)

2 celá vejce

2 žloutky

100g cukru

Rozdrťte Bebe sušenky na prášek a přidejte k nim ještě 4 Orea nalámané na kousky. Přidejte rozpuštěné máslo a namačkejte to do formy vyložené pečícím papírem.

Šlehačem rozmíchejte tvarohy a zakysanou smetanu s cukrem. Poté přidejte po jednom vejce, lžíci škorbu a nakonec 8 Oreo sušenek, pokrájených na malé kousky. 

Nalijte na korpus a dejte péct na 200 stupňů, přibližně na 40 minut.

Do trouby dejte ještě jinou nádobu s horkou vodou, aby se vytvořila pára a dort tak nepopraskal (jako mně :D).

Po vytažení dort ozdobte zbylými sušenkami, nechte vychladnout a na pár hodin uložte do lednice.

Dort měl velký úspěch (a ještě větší, když jsem řekla, že je v něm přes 120g bílkovin, takže vlastně strašně fitness jídlo, co by se mělo jíst po posilovně:D) a ráno jsme tak měli ideální prázdninovou snídani.

P.S. Kdyby náhodou někoho minulo toto šísakové video, ať to okamžitě napraví :D

P.S. 2 A ze stejného buranského soudku ještě něco smutnějšího.

O běhání

Poprvé to bylo, když mi bylo asi dvanáct.
V některý ze zimních měsíců, kdy byly i na stromech krystalky ledu a pára šla od pusy.
A moje maminka, která si nazouvá běžecké tenisky pokaždé, když má čas, a nejlépe v nějakou nekřesťanskou dobu, ideálně kolem víkendové 6. hodiny ranní, vzala jednou běhat i mě.
Tedy ne v tak nechutnou hodinu, ale hrůza to byla tak jako tak.
Běžely...nebo spíš "běžely" jsme jen pár minut.
Do kopečku. (chtěla jsem napsat do kopce, ale pod tím byste si taky mohli představit nějaký hory:D). A nahoře na poli už jsem nemohla dýchat.
Studený vzduch na plicích. Píchání v boku. Bolest zmrzlých uší. Foukal totiž vítr. A to je hnus sám o sobě.
Vrátily jsme se tedy hodně brzy, a já se zařekla, že nic tak strašnýho už nikdy dělat nebudu.
Nikdy!
A několik následujících let jsem vždycky nechápavě kroutila hlavou, když mamka vytahovala z botníku ty tenisky.
O mnoho let později přišel takový ten problematický věk.
Chodila jsem s centimetrovou vrstvou pudru na obličeji, v New Yorkeru nakupovala leopardí tílečka pod která jsem schovávala push upky s "neviditelnýma" silikonovýma ramínkama.
Pila Jelzina po litrech. A nemilosrdně si vytrhala obočí.
A chtěla být co nejhubenější.
A té hubené představě zdaleka neodpovídaly moje stehna. Porovnávala jsem váhu s kamarádkami o 15 centimetrů menšími a v žádném případě nechtěla vážit víc. Protože to bych byla přeci tlustá.
A tlustý holky nikdo nechce.
A tak jsem začala chodit běhat.
Protože kdo chce být hubenej, musí běhat. To dá rozum!
CVAK.
A teď se kouzlem přesuneme do časů o něco lepších.
Pravda a láska vítězí. Náš stát rozkvétá. Klid a mír. A tráva je zelenější a chleba levnější.
No dobře....
Už mi není 16 ale 22.
Obočí dorostlo. Leopardí tílečka nenosím. Jelzina jsem vyměnila za elegantnější Aperol Spritz.
A piju ho ze skleničky!
A hlavně už dávno vím, že vážit víc než 55 kilo automaticky neznamená být škaredá bečka.
Ale běhám stále.
Jen s trochu jiným přístupem.
A teď, po mnoha a mnoha letech snad i můžu (někdy...občas...asi...) říct, že ráda.
Protože běhání může být neskutečná otrava. Ale taky může být docela fajn, když se na to jde správně.
A o tom má výt dnešní článek.
A tohle měl být úvod. Ehm.
Tak nechutně dlouhej úvod nemá snad ani Homérova Odyssea. (Má vůbec nějakej úvod? Asi nemá cenu předstírat, že jsem to četla...)
A proto je tu......tradááááá.....běžecké desatero! 

1) Hudba. Hudba v uších je základ. Protože slyšet jenom to jak funíte a jak se otřásá zem pod každým došlápnutí je neskutečná otrava. Dobře zvolená hudba dokáže nakopnout a taky dobře odvést pozornost od toho, že to běhání je vlastně docela utrpení.

Já jsem dlouho běhala se svým růžovoučkým iPodem, ve kterém jsem byla líná aktualizovat playlist. A tak tam mám některé písničky třeba několik let. Říkám to sice nerada, ale i dobrá hudba se ohraje.
Mohla bych si sice stáhnout do iPodu hromadu nových songů, ale na to jsem zaprvé líná, a za druhé to chtělo větší změnu.
A tak teď běhám s mobilem ve kterém chytám rádiové signály. Výhoda je to, že tak neznám nazpaměť celý playlist. A mnohdy tak slyším i písničky, které bych jinak neznala (Nebo se styděla je stáhnout. Přiznávám to nerada, ale i na Nicki Minaj se běhá dobře:D) a je to prostě pestřejší.
I když pak taky často slýchám "...a pro mýho miláčka Davídka. A pro všechny fajn lidičky co poslouchají. A pro vás do rádia..." a nebo se rozčiluju nad debilitou rádiových reklam.
Ale to všechno odvádí pozornost od toho, že mě vlastně bolí nohy a že už jsem unavená.
2) Zadarmo a všude. Můžete se vymlouvat jak chcete, ale běhat může prostě každý, kdo nemá nějaké zdravotní problémy, bez ohledu na místo nebo finance.
Jasně, že třeba ve Vídni podél Dunaje nebo někde v parku se asi běhá lépe než na Petržalce mezi panelákama, ale když se chce, všechno jde. A všude.
Nejvtipnější jsou výmluvy typu "já bych tak chtěla běhat, ale nemám kde...".
No kde, venku asi.
"ale tam na mě bude každej koukat...."
Tak určitě. Všichni jsou zvědaví na váš zadek narvanej do legín. Na to jak funíte a jak se váš obličej barví do ruda...
To že se na vás někdo podívá je úplně jedno. Prostě se podívají a nijak to neřeší, a vy byste lidi na ulici taky řešit neměli.
Upřímně, každýmu jste tam stejně ukradení.
Pokud teda zrovna nejste neskutečně sexy kočka s malým, kulatým a vypracovaným zadkem, pevným jako skála.
Což očividně nejste, když se takhle vymlouváte.
3) Boty.
Jediné co potřebujete jsou dobré boty. Běžecké boty. (oooo to je nová informace!)
Protože nic není horší, než běhat v neběžeckých botách. Vyzkošeno. Třeba v tvrdých converskách je to PŘÍŠERNÝ.
Ale když si koupíte kvalitní, budou vám dobře a dlouho sloužit. Třeba moje Nike mi sloužily 3 roky, a to jsem s nimi jak běhala, tak jim dávala několikrát týdně zabrat ve fitku.
Vystřídaly je růžové Adidasky.
Opět za sebou mají stovky hodin ve fitku, kde s nimi různě poskakuju i kopu do totemů, venku běhám....a mám je dva roky a stále slouží. Ani bych se nezlobila, kdyby se už konečně rozpadly a já si mohla koupit nové. Hezčí. Růžovější.
Běžecké boty jsou prostě základ. I pokud neběháte každý den, ale jen občas, třeba jako já. Protože v běžeckých botách můžete bez problému chodit do fitka (a ano, potřebujete vynález jménem hadr), ale v sálových botách moc běhat nemůžete.
4)  Trasa.
Tak jako je opravdová nuda, když se vám ohraje oblíbená hudba, je nuda taky to, když znáte nazpaměť každý strom, každý kámen, přesně víte, kde se víc zadýcháte a kde bude ten otravný kopec.
Proto je nejlepší ty běhací trasy měnit. Tak, abyste si na to tolik nezvykli.
Já jsem dlouho běhala pořád to stejné kolečko, což byl taky jeden z důvodů, proč mě běhání tolik nebavilo. Teď se snažím běhat různými cestami, pokaždé to trochu ozvláštnit, abych měla změnu a tolik nemyslela (a ani nevěděla:D) na to, za jak dlouho už budu konečně doma.
Nejvíc jsem toho stejně uběhla, když jsem se ve Vídni při běhání ztratila :D
5) Počasí.
Jestli něco dokáže při běhání pěkně otrávit, je to počasí. Přesněji řečeno hlavně vítr.
Snažit se ze všech sil, ale díky větru se nepohnout ani o centimetr? Ne, díky.
A abych přes vítr neslyšela ani hudbu ze sluchátek? Ne, díky.
Když fouká, rozmazleně prostě řeknu NE a běhat nejdu. To si radši počkám na lepší podmínky, než abych byla celou dobu nasraná na počasí.

6) Chytrý telefon.
Jasně, běhat se dá dobře i bez toho (říkal Emil Zátopek), ale aplikace, která vám měří čas i kilometry je dobrou motivací. Já používám Runtastic, protože funguje i bez internetu v mobilu, a alespoň se pak můžu za každý další kilometr plácat po zádech.
7) Spojit příjemné s užitečným.
To je to oč tu běží. (běží doslova, hohohoooo!) 
Západ slunce. Červánky. Ani teplo, ani zima. Prostě radost pohledět.
Ano, přesně v takovou chvíli je škoda sedět doma.
A hýbat se je potřeba.
Takže z toho vychází běhání jako nejlepší možnost, jak to spojit. Užít si hezkého počasí venku a zároveň udělat něco pro sebe.
8) Jídlo.
Před běháním je potřeba doplnit energii. Po běhání je potřeba si dát pocvičící svačinku (jak by řekly rádoby modernější fitness blogerky - post workout snack).
O důvod víc, proč běhat!
9) Postava. 
Jasně, hezký počasí a západ slunce je super. Být venku je fajn. Zlepšování fyzičky je k nezaplacení.
Ale kdyby to nepřinášelo odměny poněkud více materiální (a tím materiálem myslím zadek a nožky), tolik lidí by to nedělalo.
10) Dobrá nálada.
Tady je to stejné jako u všech ostatních sportů.
Ať se děje co se děje, ať jsem naštvaná nebo smutná sebevíc, poté, co se vrátím celá rudá a mokrá domů je svět hned o 200% hezčí.
Jen je potřeba vždycky překonat ten začátek. Těch nejhorších prvních pár minut, kdy pomalu nemůžu dýchat, mám těžký nohy a říkám si, že to běhání je fakt hnus.

A jak začít?
Pokud jste už několikrát zkoušeli jít běhat, ale nijak vás to nechytlo, mám jednu prostoru radu.
Běžte běhat za následujících podmínek :
1) Když je venku ideální počasí i doba. Ani ne ráno před snídaní, kdy by se vám chtělo zvracet, ani pozdě večer za tmy, až budete unavení. Pro mě je to ideální kolem 7-8, kdy už není vedro, ale ještě ani tma, se západem slunce je všechno hezčí a hlavně se lépe dýchá.
A hlavně aby nefoukal ten vítr!
Prostě běžte, když bude večer fakt krásně, tak že to úplně láká k pobytu venku.
2) Nejděte běhat ani hladoví, ani přecpaní (úplně nejhorší důvod, proč jít běhat je potrestat se, že jste snědli něco "nezdravého/tučného/zakázaného"), pro mě jsou ideální nějaké rychlé cukry - třeba v podobě banánu a rýžového mléka jako smoothie.
3) Najděte si, pokud možno, nějaké hezké prostředí. A věřím, že to jde všude, asi nikdo nebydlí mezi dvěma pruhy dálnice bez kousku volného chodníku.
4) A do sluchátek nějakou rychlejší, oblíbenou, veselou hudbu.
.......a takhle to zkuste alespoň 3x. Pokud se ani jednou, ta takto ideálních podmínek nevrátíte s alespoň o trošku lepší náladou, ale naopak otrávení a nešťastní, nemá to cenu. Prostě jen asi nejste běhací typ a radši dělejte jakýkoliv jiný sport, který vám bude dělat radost.
Ať už je to třeba mlácení se na thai boxu nebo kroucení zadku při twerku.
Ale pokud vám to sice moc nejde, nejste žádní maratonci a rychle se unavíte, ALE vrátíte se domů alespoň s o trochu lepším pocitem, nevzdávejte to, postupně se budete zlepšovat.
Pro mě bylo dřív největším výkonem uběhnout čtyř kilometrové kolečko, a teď už bez menších problémů běhám klidně deset.

Z nákupního košíku

Hezký den!

Dnes společně opět nakoukneme do nákupního košíku, na (převážně zdravé) dobroty, co jsem v poslední době vyzkoušela.

A začneme zase balíčkem z Biosféry, takže žádný košík, ale krabice, která mě čekala na poště. 

No, na světě je hodně věcí, co mi nejdou, a vymýšlení názvů je jedna z nich. Ale "z poštovní krabice" by znělo snad ještě hůř.

Žádné ráno nezačínám jinak, než dobrou snídaní. A tak s ní začnu i dnešní článek.

Moje kaše je pokaždé stejná, vločky uvařené v mléce napůl s vodou, občas si koupím pro zpestření mléko rýžové, ovesné nebo sojové, sladím medem nebo agáve, datlovým nebo javorovým sirupem. A navrchu nikdy nesmí chybět banán. A pořádná porce burákového másla.

Ale oživit ji ještě něčím taky vůbec neuškodí, a tak si tam teď dávám i čtvereček (dobře, je to čtverec) té nejlepší bílé čokolády s kokosem a mangem. 

Protože čokoládu, tu já můžu ve všech podobách, a bílou miluju obzvlášť. No a když se k tomu přidá ještě kokos? Pro někoho, kdo má úchylku na VŠECHNO kokosové od sprchového gelu s kokosovou vůní přes Malibu až po palačinky smažené na kokosovém oleji netřeba slov. A když se přidá ještě mango, originální a zajímavá chuť je na světě.

A pro lepší pocit je i BIO, slazená pouze třtinovým cukrem, bez éček. 

Pro lepší pocit...No, nebudu vám tady lhát, že se cítím špatně i při pojídání obyčejné slaďoučké mléčné Milky (aaa třeba té flekaté! nebo oreo!), ale tady si to můžu odůvodnit, že to vlastně dělám pro zdraví, žejo. 

Mango je ovoce, takže zdravý. 

Tak!

U kokosu ještě zůstaneme, tentokrát v podobě výborné tyčinky.

Bystřejší (no...asi i slepec by to poznal) asi odhalí, že jsem mazaně vyfotila jen prázdný obal. Ale nemohla jsem to vydržet a tyčinka zmizela hned po cestě z pošty. 

A ne, poštu nemám tak daleko, aby mi vyhládlo.

Takže ano, tak dobrá byla.

Opět bio, opět s ideálním složením, žádná chemie ani jiné zbytečnosti, jen datle, kokos, mandle, kešu a kokosový olej. Díky datlím je i bez cukru dobře sladká a celkem zasytí, prostě ideální svačinka. Jen vzhledem k ceně asi ne na každý den.

A ještě jedna kaše. Základ stejný jako vždy, jen navrchu vedle máslíčka pro změnu i krém z mandlí s raw čokoládou, čili taková "zdravější Nutella". 

Kdo by neměl rád Nutellu, že. Ale ta k nám domů nesmí. Ne kvůli tomu, že je plná cukru a bůhví čeho, čert to vem. Při jedné/pár lžičkách do kaše nebo na palačinky by to v žádném případě neuškodilo, ale....

Problém je v tom, že u pár lžiček se prostě nedá zůstat. 

Ne a ne. Vyzkoušeno. Mnohokrát.

A tenhle krém je svým způsobem na způsob té ďábelské Nutelly, akorát plný samých zdravějších věcí, slazen sirupem z agáve, ale jen tak lehce, chutí je to spíše jako hořká čokoláda.

Jasně, jako Nutella to není a neroztírá se tak snadno, ale dobré to je moc.

Původně jsem chtěla napsat, že výhoda je i v tom, že to není tak přeslazené a tak to tolik neláká k tomu chodit pořád se lžičkou, ale stačí jedna do kaše.

Ale to beru zpátky, nesměla bych se totiž přistihnou, jak najednou stojím v kuchyni, s lžící zabořenou do téhle mini skleničky. 

Na to, jak malé balení to je (150g) je cena poměrně vysoká, (ale to je možná i výhoda - brzo to zmizí a nebude to lákat :D) takže to není něco, co by se kupovalo denně a mazal se tím chleba ve velkém, ale jinak jsou v nabídce i levnější a podobné čokoládové dobroty.

Dál se v krabici skrývaly pšeničné pukance s roztomilým obalem, které si vybrala Terka. Ale chodím na ně i já.

Nejsou nijak přeslazené, sladké jen tak akorát, díky javorovému sirupu. A skvěle se hodí třeba do jogurtu nebo tvarohu.

Spolu s kěšu oříšky jsem je vyzkoušela i spolu s řeckým nízkotučným jogurtem z Billy, na který jsem četla spoustu chvály.

Já se k té chvále ale nepřidám, moc mě nezaujal. Na řeckých jogurtech je nejlepší ta smetanová chuť, která je tam právě díky vyššímu obsahu tuku. Což tady nebylo, nečekaně. Byl sice hezky krémový (ale to je i Pilos z Lidlu nebo Hollandia) a chutí mi připomínal úplně obyčejný bílý jogurt, ne ten řecký.

No a taky je to na mě moc mini kelímek, s ničím menším než vaničkou tvarohu na mě nechoďte!

Sladkého bylo dost, tak teď něco slaného.

Další z dobrot, kterou jsem si vybrala z Biosféry byly tyto celozrnné Parmezánové krekry, které jsme si dali s přítelem jeden večer k ciderům. 

A byly moc dobré, i přítel si je pochvaloval, i když říkal, že mu je jasný, že z bílé mouky asi nejsou :D

Na Vita placky jsem už dlouho koukala ve zdravé výživě, a tak jsem je teď už konečně přidala k objednávce. Jsou to takové "knackerbroty", co se hodí třeba k nějakému salátu, na přikusování k polévce, na namazání třeba lučinou, a nebo jen tak, i jako náhrada pečiva.

V nabídce jsou různé příchuti, já jsem si vybrala italské, které obsahují lněné semínko, para ořechy, pohanku, sušená rajčata a a koření.

Jsou dobré, ale úplně na zadek jsem si z nich nesedla (což o té bílé čokoládě říct nemůžu:D) a příště je už mít nemusím, stačí mi klasické knackerbroty nebo Cornies.

Teď už k tomu, co jsem si neobjednala po internetu, ale normálně hodila do košíku v obchodě.
Tvarohů mám neskutečnou spotřebu. S banánem, oříšky, rozinkami, někdy i trošku osladím javorovým nebo datlovým sirupem...
Ale občas to chce i změnu, a tak jsem v Lidlu sáhla po tomhle ochuceném, vanilkovém s rozinkami. 300g stálo myslím 25 korun a určitě si pro něj ještě někdy zajdu. Nebo pro ten s oříšky.

Moje oblíbená dobrota ze zdravé výživy (mají to skoro v každé prodejně), tyčinky z jablečné dřeně, s "jogurtem", jahodovou nebo čokoládovou polevou. Jedna stojí 2-3 koruny.

A kromě tyčinek jsem si ve zdravé výživě koupila i mini sáček Matcha čaje za 10 korun. Už párkrát jsem ho měla, jak samotný, tak jako Matcha Latté ve Starbucks, ale nijak mě nezaujal. 

Co nezaujal....smrděl jak špenát!

Ale chtěla jsem mu dát ještě šanci (a taky něčím ozvláštnit tu svoji tradiční kaši) a tak jsem z něj připravila zelenou ovesnou kaši, kterou ozvláštnil, ale tím, že si ji sladím, tam nebyl ani nijak cítít.

Takže teď budu strašně zdravá, mít dobrou paměť, plno energie, žít na věky, a tak.

Kdybych mohla do konce života používat jen jedno koření, byla by to uzená paprika.

A možná že ji budu používat do konce života tak jako tak.

Je to totiž to nejlepší koření, co jsem kdy měla. Mám ráda všechno uzené. Uzené sýry, uzené maso, uzenou šunku, uzený tvaroh z Lidlu......a tohle voní přesně tak, jako všechno to uzené.

Dávám ji kam se dá. To kuskusu. Do okurkového salátu s jogurtem. Do míchaných vajíček. Na cuketu. Na rýži. Na všechno.

Koupila jsem ji U Sindibáda (v Brně jsou dvě prodejny - v Alfa pasáži a na Šilingráku), což je království plné koření. Mají to tam na váhu, můj menší sáček stál 20 korun.

A k tomu jsem přibalila i sýrovou bruschetu, která voní jako sýrový popcorn. Takže výborně.

Už to vypadá jako tradice, že každý článek o jídelních nákupech zakončím ciderem. A jinak tomu nebude ani dnes. Ačkoliv se to zdá nemožné, stále objevuji nové a nové druhy. A tenhle na mě dokonce volal ve zdravé výživě.

Vidíte? Je to tedy zdravé!

Stál 30 korun a není nijak přeslazený, docela připomíná točený Kingswood.

Tak a to už je radši vše.
Mějte se krásně!

Letní radosti

Léto (a je úplně jedno, co říká kalendář) je pro mě to, když můžu jít ven jen v šatech. 

A když můžu jít běhat třeba v 9 večer, protože je stále světlo (i když se svým běhacím zjevem bych nemusela mít obavy ani za černé noci, že by mě někdo chtěl...ehm....přepadnout).

A každoroční tradice spálených zad. Přeci se na tu chvilku nebudu mazat! 

A otrava s tím, že si musím pořád holit nožky.

Nebo koupání v přehradě. Letos poněkud zelené.

Nebo první koktejl či vínko na zahrádce. 

První zmrzlina.

Sledování levných letenek a projíždění stránky booking.com.

Procházky po Brně, které je s každým létem a každou novou zahrádkou hezčí a hezčí.

A nebo taky téměř každodenní utrpení ve fitku bez klimatizace. V podkroví. Jak v rozpáleným skleníku. 

To všechno pro mě znamená léto. A hlavně radost. S hezčím počasím totiž vždycky přijde i lepší nálada.

A těch radostí bylo i v předešlých dnech a týdnech dost. A pan Nikon byl u toho.

Začneme kavárenským povalováním, protože tato bohulibá činnost mi působí radost největší.

V Brně nedávno otevřeli Bistro Soul, které je přesně v tom stylu, v jakém mám kavárny a bistra nejradši. Jednoduchý interiér, nic přeplácaného, ale přesto zajímavého. A ta školní tabule nemá chybu!

Mým velkým, i když zatím dost nereálným snem je mít jednou svou vlastní kavárnu. A v těch snech vypadá nějak takhle!

Zatím jsem tu byla jen na kávě s makronkou, i když nevím proč, když tu mají každý den jinou a tak lákavou nabídku jídel (pravidelně to očumuju na facebooku:D). Třeba plněné batáty, cuketové placky, saláty a domácí grissini, fritatta s fetou..........a hlavně dortíky. Plno dortíků!
Jo, je to jasný, musím to napravit.

Na facebooku jsem viděla, že si dost lidí stěžovalo na kávu. 

To já neposoudím, jak asi víte, odborník nejsem a chutná mi všechno, kde je dost mléka a hezká pěna. A hlavně mám ráda veeeelké hrníčky (ať žije Fratelli!), ale tady bylo capuccino spíše menší........ale........no dobře, nebudu se zase projevovat jako nenasytnej buran.

V centru Brna je sice kaváren a různých podniků spousta (a proto mám tohle město tak ráda!), ale to nemění nic na tom, že když se objeví nějaký nový a zajímavý, zákazníky si hned najde. Stejně jako Soul.

Dalším z míst, které jsem si v poslední době oblíbila je Cafe Atlas. Ty obrázkové tapety prostě nemají chybu, obsluha příjemná, capuccino velké výborné......a to jídlo? Ódy na výborný hummus s teplým pita chlebem a norskou snídani jsem pěla už minule. A budu zase, protože co nejdřív si tam musím zajít na oběd znovu.

Jo a mají tam mopse! 

A do třetice všeho dobrého, což platí v tomhle případě dvojnásob.
Minulý týden jsem v Brně opět měla nejmilejší blonďatou návštěvu, což si žádalo i nejlepší víno, takže cesta za pálavou do Melounového cukru byla jasná.
Téra si dala i makovou zmrzlinu která byla výborná, ale ten nejlepší makový cheesecake neměli. No nevadí, tak jsme ten žal zapily.

Léto si pochopitelně žádá i zmrzlinu. Můj největší favorit je už dlouhá léta sice Míša (ten klasický s čokoládou, ne ty výmysly s ovocem!), ale nepohrdnu ani zrmzlinou domácí. Na způsob Míši.

Tentokrát jsem tvarohovou klasiku ozvláštnila kokosovým mlékem - stačilo jen smíchat tvaroh, malou plechovku kokosového mléka, 2 lžíce javorového sirupu a kousky hořké čokolády.

A co je další velkou radostí? Přeci oblečení! A hlavně šaty!
Nedávno mi do prázdné skříně přibyly hned dvoje, nečekaně opět z HMka. A nečekaně opět za cenu víc než sympatickou - šedé maxi šaty za 350, žluté kratší za 300.
Celkově se mi zdá, že teď je všude výběr šatů dobrý. Na první pohled. Na ten druhý je to často horší. Když už se mi nějaké jiné líbily, tak byl vždycky někde háček. Třeba že mi z nich lezl zadek. Nebo byly průhledné jak záclona, a já nejsem zrovna Chytrá horákyně, abych chodila oblečená neoblečená.
A nebo se mi moc líbí i s šaty s úplně holými zády, ale těžko by se do nich schovala podprsenka - a ukazovat, na kolik háčků ji mám zapnutou by bylo módní peklo jak vyšití. Když jsou z pevnějšího materiálu, tak by se to dalo nosit naostro, ale většina je z tak tenké látky, že by bylo vidět víc, než je potřeba. A pod tak tenkou látkou by byla vidět i taková ta nalepovací podprsenka. Vypadala bych jako kdybych měla na hrudníku přilepený dvě mušle!

Nenapadá mě, jak navázat k další fotce.

Přeci jen prsa, šaty a westík se spojují těžko.

Takže prostě....westík na židli. Na židli, kterou vyrobila Terka, má šikovná sestra. Což bohužel po mě nemá.

No co, nemůžeme být doma zruční všichni.....já umím třeba.....no.....ehm......dobrý loupáčky.

Westík mi působí radost bezpochyby.

Ale nákupy ve slevách ještě víc! (a neříkejte to Adélce)

Třeba náušnice z HMka, celé jedno platíčko s 12 páry jen za 15 korun!

Tenhle typ náušnic unosím nejvíc, ale taky se nejvíc ztrácí. Pravidelně si je vždycky kupuju v Primarku, ale ty z posledních nákupů už se mi (ZASE!) poztrácely, a tak slevy v HM na doplňky přišly vhod.

A vy, co sledujete i můj instagram určitě i víte o další velké (a sakra roztomilé!) radosti.

Na pár dní máme doma na hlídání to nejsrandovnější zvíře na světě, mopsíka Frankieho.

A asi víte i to, že pro mopsíky a buldočky mám největší slabost, a tak jsem teď doslova nesnesitelná. 

Pořád šišlám, dělám ňuňuňu a házím plyšový prase. 

Jen naše psí slečna z téhle návštěvy nebyla zrovna nadšená...Už je to dáma v letech.
A tak radši odjela na víkend pryč na chatu.

A pro mě to byla i ideální příležitost vytáhnout mopsí (ehm....jedno z mnoha) tričko.

Byla jsem přesvědčená, že si jednou pořídím buldočka, ale takhle chrochrací návštěva mi trochu kazí plány a teď si nejsem jistá, jestli nechci mopsíka.
I když se přes to chrápání (jak 5 dřevorubců, fakt!) dá v noci těžko spát. A přes to chrochtání není ani slyšet zprávy v televizi.
Tohle plemeno je ale nejmilejší, mají strašně rádi pozornost a společnost a nejste s nimi ani chviličku sami. Frankie mě vítal, i když jsem jen šla na záchod nebo vynést koš :D