Receptový speciál

.....který zas tak moc speciální nebude.

.....a vlastně jsou to spíš "recepty" než recepty, extrémně jednoduché a rychlé.

Ale ne, nesmím být tak skromná, jsem totiž strašně úžasná kuchařka hodná Michelinské hvěždy, vlastního pořadu o vaření a tlusté kuchařky. (a tím nemyslím sebe, ale pořádně tlustou knihu). Tak!

Jako první přichází na řadu tihle oranžoví krasavci. Oranžoví díky mrkvi, takže když je budete hodně jíst, budete mít dobrý zrak (a o tom, že mrkev jím hodně často už od malička, ale přesto bez brýlí netrefím ani na záchod pomlčíme..).

Je to jeden z mých obědů, připravený v bojových podmínkách společné a smradlavé kuchyně na kolejích.

Často mám totiž místo nějakého masa/tofu/čehokoliv s přílohou chuť spíše na něco sladkého. A tak co bych si nedala, že!

A tyhle lívanečky jsou navíc rychlé, zdravé (podle mě, nevím co na to Kalorické tabulky..), a samozřejmě hlavně chutné. A fotogenické.

Na jednu porci budete potřebovat :

1 malou nastrouhanou mrkev

 2 lžíce celozrnné pšeničné mouky

perníkové koření - (pokud nemáte, tak alespoň skořici)

 lžička třtinového cukru (já jsem měla kokosový) 

lžička prášku do pečiva

1 vejce

mléko podle potřeby (použila jsem své oblíbené rýžové)- tak aby to mělo správnou lívancovitou konzistenci - těsto musí být husté, ne tekuté jako na palačinky.

No a postup je jak jinak než jednoduchý, všechno smícháte dohromady (můžete to udělat elegantně jako já, ve velkém hrnku :D) a opékáte na pánvi s trochou oleje. 

A podávat můžete třeba s tvarohem, banánem a dietní porcí lžící burákového máslíčka.

Jako druhý recept přichází můj největší oblíbenec za poslední dobu. 

Tak, ale TAK dobrý!

Je to kuskusový "koláč" a inspiraci mám od Monči, která ho na svém blogu už tolikrát chválila. Vždycky mě lákal, ale nikdy jsem se nedostala k tomu, abych ho upekla. Buď jsem zapomněla, nechtělo se mi, a nebo jsem zrovna pekla loupáčky něco jiného.

Až nedávno, když jsem si pořídila malou srdíčkovou formu (tolik radosti za jedno ojro!), která je akorát na jednu porci, pustila jsem se do toho. A za 20 minut bylo hotovo, včetně pečení.

A od té doby jsem na téhle dobrotě závislá. Peču to několikrát týdně, klidně v 11 večer, jen abych to mohla ráno posnídat. A nejradši bych to jedla od rána do večera, k snídani, obědu i večeři. (a přiznávám se, jednou jsem to snídala a o pár hodin později pekla znovu k obědu :D)

A ještě k tomu je opravdu zdravý, obsahuje samé dobré věci, takže si to můžete dávat bez obav klidně i k svačině. Nebo jako dobrotu k odpolední kávě. A klidně i jako večeři (obzvlášť pokud nebudete přidávat cukr).

Na jednu porci - do malé zapékací formičky - budete potřebovat :

2 lžíce kuskusu (ten zalijte horkou vodou a nechte pár minut odstát)

1 lžící ovesných vloček

půl menší nastrouhané mrkve

půl nastrouhaného jablka

rozinky a ořechy (třeba kešu, omnomnom)

1 vejce

skořici a perníkové koření

a podle chuti můžete přidat i cukr nebo med (já si dávám většinou jednu lžičku kokosového cukru)

Všechno to smíchejte dohromady a šup s tím do trouby. Na 200 stupňů. Až to na povrchu zezlátne, je hotovo.

A další snídaňový "recept", který se tu už objevil. Ale opakování je matka moudrosti a palačinek není nikdy dost.

Tyhle 3 krasavice jsem posnídala zrovna před pár dny, s tvarohem, banánem a medem, což je moje nejoblíbenější kombinace.

Budete potřebovat :

1 vejce

2 lžíce celozrnné pšeničné mouky

1 lžíci vloček

mléko - tak aby bylo těsto tekutější

A jak jinak, než smíchat všechno dohromady. A opéct, třeba na kokosovém oleji (aaa ta vůně!)

A pro změnu zase obědový recept.

Batáty prostě miluju, hlavně v podobě pečených hranolek, to bych jedla nejradši denně, nebýt tak líná.

Ale protože batátové hranolky jím více než často, chtěla jsem tuhle oranžovou dobrotu vyzkoušet i v jiné podobě, nebo spíše v jiném tvaru :D

A tak padla volba na placičky (které nejsou zrovna královnami krásy, uznávám).

Jeden větší batát jsem na několika místech nemilosrdně propíchla a dala na 8 minut do mikrovlnky (což je postup obšlehnutý od Haničky:D). Poté jsem toho chudáka stáhla z kůže oloupala a rozmačkala vidličkou. Přidala jsem jedno vejce, 2 lžíce celozrnné pšeničné mouky a grilovací koření a všechno pořádně promíchala. A na rozpálené pánvi s trochou oleje jsem potom vytvořila silnější placičky, z tohoto množství byly 4.

A podávat doporučuji třeba s pořádnou porcí sýra (mám ještě z brněnské Gran Moravie) a sušenými rajčaty. No a samozřejmě jsem k tomu měla i cuketu. 

Protože já a cuketa jsme nerozlučná dvojka. 

Tak jako Angelina a Brad. A nebo Malibu a ananasový džus. Nebo máslíčko a banán. Prdel a hrnec.

A na závěr sladká tečka. 

V mém případě sladká snídaně.

A upřímně nevím, jak to nazvat.

Tiramisu radši ne, to by mohla kvůli mně vyhlásit Itálie nebohému Rakousku válku.

S Tiramisu to má totiž společné jen ty piškoty. A ani ty nejsou v tradiční formě, jsou totiž celozrnné (sehnala jsem je v Bille, juhuuu!). 

Jo a ještě kávu, kterou jsem ty piškoty pokapala. I když tomu, co jsem tam dala by Italové asi káva neřekli :D

Tak třeba ošizené tiramisu?

Hmm radši ani to ne.

Vzhledem k tomu, že místo mascarpone v tom je nízkotučný tvaroh rozmíchaný s jogurtem.

 A ani jsem tam nedala rum. Protože žádný nemám. A kdybych měla, padl by dřív, než bych stihla rozmíchat tvaroh.

Přiznávám, chvíli jsem uvažovala, jestli tam nedat Jägermaistera, kterého tady mám v malé lahvičce jako vzpomínku na sobotní večer (našla jsem ho ráno v kapse od kabátu a má chabá paměť mi říká, že jsem to dostala od barmana, ale jistá si nejsem :D). 

Ale takové nápady nemá snad ani Babica, a obávám se, že slovo prasárna by potom na tenhle výtvor nestačilo. Takže radši bez alkoholu (nevěřím, že to píšu :D).

A tvaroh jsem ani nesladila, piškoty trochu sladké jsou. Ale pokud máte rádi více sladké, lžičku cukru tam přihoďte. A dokonce jsem tam dala i banán nakrájený na kolečka. A navrch samozřejmě holandské kakao.

A o elegantním servírování v Ikea skleničce (beztak ji máte doma taky!) ani nemluvím.

......takže ne, říkat tomu tiramusu by bylo troufalé.

A tady už je to nemůžu-říct-tiramisu nachystané jako výborná snídaně. Samozřejmě spolu s mým nejoblíbenějším korncroissantem. A k tomu káva s mlékem, jak jinak. (no jo,no jo...budu mít drobky v posteli...)

Tak a to je pro dnešek všechno. Dejte si něco dobrého a užívejte si víkend.

Já si jdu dolů do sklepa do posilovny pro nějaké ty endorfiny a večer mě čeká další little-party-never-killed-nobody.

Tschüss!

Blondýna versus sport aneb jak teď cvičím

Krásný den!
Vy, co čtete tyhle moje řeči už déle (chudáci!) jistě víte, že když jsem byla ještě doma v Brně, cvičila jsem hodně.
Pořád a pořád.
A asi i víte, že TRX bylo má láska na první pohled a fitbox láska na pohled druhý (ale to jen proto, že mi ze začátku nešly "kolena" a vždycky jsem si ty svoje o totem spálila :D). Do fitka jsem chodila minimálně 5x týdně a skoro vždycky jsem se tam těšila. Konečně jsem zažila ten stav, kdy cvičíte pro radost, protože se chcete zlepšovat, podávat stále lepší výkony, mít lepší fyzičku, kvůli tomu skvělému pocvčícímu pocitu....a ne jen kvůli honbě za dokonalou postavou.
A to je podle mě to nejlepší, k čemu můžete dospět.
Samozřejmě jsem si i já prošla za mlada fází, kdy jsem cvičila z donucení, nechtělo se mi, nebavilo mě to, ale vždycky jsem se donutila a šla se ven trápit běháním, nebo později několikrát týdně na zumbu (ano, i já :D) a do fitka, kde jsem ale cvičila dost neefektivně, protože jsem nevěděla, jak na to (ano, i já :D). 
A to všechno protože jsem přeci byla strašně hnusná, tlustá, špekatá a odporná s velkou prdelí, a chtěla to změnit!
Ve skutečnosti jsem ale strašně hnusná, tlustá, špekatá a odporná s velkou prdelí nebyla, měla jsem sice pár kilo více než teď , ale rozhodně jsem nebyla tlustá. (a jednu to byl spíš naprostý opak, ale to by bylo zase jiné povídání..)
Naštěstí jsem si ale postupem času uvědomila jednu věc, a to, že když budete cvičit jen z donucení a přehnaně řešit jídlo s tím, že ke svému tělu budete chovat neustálou nenávist, nebude to mít smysl. Nebudete z toho mít radost, a pravděpodobně ani nebudete vypadat tak dobře, protože v takových případech často přichází přejídání - což je způsobené jak výčitkami, tak tím, jak je tělo vyhladovělé z neustálého omezování. A to je pak začarovaný kruh.
A velikou část hraje i psychika.
Sport a z větší míry zdravé stravování je samozřejmě důležité, ale myslím že pro každého existuje něco, co ho bude bavit a nebude se do toho muset tolik nutit.
Jasně, je potřeba se k cvičení občas přinutit a jít, i když s vám nechce (mně se ty růžové boty nechtějí nazouvat nikdy:D), ale proč poskakovat doma u televize s Jillian nebo se nudit na aerobiku, když vás to nebaví? Určitě by se našlo něco, co vám bude působit větší radost.

Já si bez pohybu život opravdu představit neumím, patří to ke mně už od malička - napřed to byla atletika, jednu chvíli volejbal, aerobik, potom několik let street dance, potom přišlo skoro každodenní běhání a éra step aerobiku, zumby a posilovny, domácí cvičení s Jillian a Bobem.....a potom konečně ten fit box a TRX!
Neumím si představit, že bych si v (běžném, samozřejmě jsou i výjimky jako nemoc, cestování apod.) týdnu nenašla alespoň chvíli na nějaký pohyb. Zkrátka to potřebuji k tomu, abych se cítila dobře. Mám ráda takový ten pevný pocit, když se necítím rozteklá, a mám i ráda, když mě trochu bolí nebo tahají nějaké svaly (asi nějaká úchylka na bolest:D) a hlavně potřebuji občas úplně vypnout mozek a neřešit žádné starosti, což jde nejlépe právě u cvičení.
A proto nepatřím k těm klasickým začínačům, co vždycky cvičit začnou, jsou do toho zapálení a ví o tom celý facebook, ale za chviličku se po jejich cvičení zase slehne zem.
A pak přijde Nový rok a předsevzetí, a oni zase začnou.
A skončí.
A blíží se léto, tak zase začnou.
A skončí.
Mnohem lepší a ne tak trapné je najít si nějaký řád, navyknout si na to a brát to jako samozřejmost. A to že pár dní necvičíte hned nebrat jako konec celé cvičící éry.

A když už jsem psala o tom, že pohyb k životu opravdu potřebuju, musím se zmínit i o tom, jak to mám teď, když jsem ve Vídni.
Dělat tu sporty, které mě baví nejvíc tady bohužel nemůžu. Za jednu hodinu TRX bych zaplatila minimálně 300 korun a o nějakých neomezených nebo cenově přijatelných permanentkách si můžu nechat jen zdát. A když už tu nějaké takové fitko je, musela bych se tam upsat na rok, což jaksi nejde. Žádné hubnoucí cíle samozřejmě nemám (ale nějaký ten sval navíc bych uvítala:D) a přijela jsem sem z mnohem důležitějších důvodů, než se jen starat o nějakou postavu. Ale nechci se za ten půlrok roztéct jako creme brulé pod krustičkou a ráda bych, aby mi zůstala alespoň nějaká fyzička. A jak jsem psala, ten sport prostě k životu potřebuju, abych se cítila dobře.
Toť vše.
A tak cvičím, i když to není zrovna to, co by mě bavilo nejvíc, ale to proto, že vím že je to jen na nějaký čas a potom se zase vrátím do starých kolejí. Není to sice žádné bad ass cvičení, náročné tak jak jsem bývala zvyklá, ale na nějaké takové udržení (fyzičky i postavy) to bohatě stačí.
 A až se vrátím domů, od února bych chtěla k fitboxu a TRX přidat ještě pole dance (beztak spadnu jak shnilá hruška) a vyzkoušet crossfit.

Zoufalí lidé dělají zoufalé věci. A mně chyběl fit box, tak jsem se nešťastně zapsala na tae bo v rámci školního tělocviku. Přečetla jsem si totiž, že to mají být prvky bojového umění propojené s aerobikem a posilováním.
A tak jsem natěšeně nastoupila do tělocvičny a čekala, kdy přijde ta namakaná mistryně světa v boxu trenérka. Ale místo ní tam stála jen lehce oplácaná šedesátnice s čelenkou a kalhotami vytaženými až ke krku. Vypadala jako cvičitelka aerobiku z 90 let.
A ano, něco bylo špatně.
A ještě hůř bylo, když z rádia začala hrát Britney.
A "uuuuh aha! mmmm aha! uuuuuh aha! mmmm zweimal!, co ta cvičitelka neustále nadšeně vískala do mirkofonu mě už jen dorazilo.
A opravdu to nebylo cvičení podle mých představ.
A poprvé v životě se mi stalo, že jsem z nějaké hodiny utekla.
A bohužel to nebylo proto, že by se mi udělalo špatně z námahy nebo že bych už nemohla.
.....Tak jsem si tae bo změnila na jiné cvičení.
V naději, že by to mohlo být něco, u čeho se alespoň zapotím, jsem své naděje vložila do step aerobiku.
Jednu dobu za mlada jsem na něj totiž hodně chodila, bavilo mě to a pokaždé jsem odcházela s namoženýma nohama a propoceným tričkem. A to je to, co od cvičení očekávám.
..... A to bylo podruhé, co jsem z nějaké hodiny utekla.

Další moje zkušenost s vedenou hodinou v rámci školního tělocviku ve Vídni byl bodystyling, který probíhal v posilovně (nejhezčí jakou jsem kdy viděla!) a cvičili jsme formou kruhového tréninku. 10 minut běh na páse a poté 5 minut na různých strojích, na každém po dobu jedné minuty. A pak to celé ještě jednou. A ještě.
To mě bavilo, ale bohužel se kurz zrušil z důvodu nízké účasti. Líný rakouský prdele!
Scheisse!
No a tak mi nezbývalo nic jiného, než to všechno vzít do vlastních rukou a cvičit sama.
Když bylo ještě teplo tak jsem chodila běhat. Prostředí je tu na to nejlepší, jaké bych si mohla přát, ale stejně mám k běhání zvláštní vztah.
Miluju ho.........ale vždycky až poté, co doběhnu. Během toho trpím a nadávám.
A jak se trochu ochladilo, zalezla jsem do sklepa posilovny na kolejích kde se vždycky rozběhám na pásu a poté posiluji s mobilovou aplikací NTC neboli Nike Training Club, vždy 15 minut na určitou partii, někdy i více sérií za sebou. (a přiznávám, že u "split jumps" se mi kolikrát chce brečet!)
A takhle to vypadalo v poslední době, zapisovala jsem si to od 21. října. Předtím to vypadalo dost podobně, ale jsem hlava děravá a nic jsem si nezapsala.
No nevadí, stejně si myslím, že můžete žít bez toho, aniž byste věděli zda jsem cvičila v neděli nebo v pondělí.21 pondělí : nic

22 úterý : Legs like Miley Cyrus, 10 min ABS, 7 min full body

23 středa : 20 minut pás, 15 min NTC

24 čtvrtek - nic

25 pátek - 20 min pás, 30 min NTC

26 sobota - 10 min pás, 30 min NTC, hodina a půl kolo

27 neděle - běh 7 km

28 pondělí - hodina body stylingu

29 úterý - 30 min pás, 30 min NTC

30 středa - 20 min pás, 15 min NTC, 10 min intervaly na nohy

31 čtvrtek - nic

1 pátek - 20 min běh, 30 min NTC

2 sobota- nic

3 neděle- nic

4 pondělí - jen 8 min abs

5 úterý 20 min běh, 30 min NTC, 10 min běh

6 středa 10 min běh 15 min NTC,10 min běh, 15 min NTC

7 čtvrtek - nic

8- pátek - 20 min běh, 30 min NTC

9 sobota - 30 min běh, 15 min NTC

10 neděle - 20 min běh, 30 min NTC

12- úterý nic13-středa - 20 min běh, 30 min NTC14 - čtvrtek nic

15- pátek nic

16 sobota - TRX (Brno, juhuuu!)

17 neděle - nic

18 úterý - fit box (Brno, juhuuu!)

19 středa - step aerobik

20 čtvrtek - 20 min běh, 20 min NTC

22 pátek - 40 minut pás,8 min abs

23 sobota - nic (pokud se protančená noc a pobíhání po baru nepočítá jako sport:D)

24 neděle - nic

25 pondělí - 20 minut pás, 10 minut intervaly na nohy, 15 min NTC

26 úterý - ráno 20 minut pás, 15 minut NTC, 8 min abs, večer 10 min pás, 15 min NTC

27 středa : 30 minut pás, 15 min NTC , 8 min abs

Listopadová všehochuť - od jídla až po oblečení

Krásný den!

Dnešní článek bude opět taková všehochuť, aneb o ničem a o všem.

Úvod ale radši nechám bez zbytečných řečí, těch bude v článku stejně víc než dost a mám obavy, že to zase bude dlouhé jako Mariahilferstrasse. A v tom mi nebrání dokonce ani to, že se mi píše dost špatně, málem jsem si totiž uřízla prst. Krve je tu jako po trojnásobné vraždě a zastavit ji nedokázaly ani 3 náplasti s kočičkami. A za všechno může jen má nenažranost - od rodičů jsem totiž dostala obrovskou kouli nejlepšího italského sýra z Gran Moravie, vážící skoro kilo a půl (což je pro mě vhodné množství :D) a ještě jsem nepřišla na to, jak ho krájet aniž bych si přivodila zranění.

No, tak úvod vez zbytečných řečí mi nevyšel, ale to se dalo čekat.
Dnešní článek začneme jídlem.
Statistiky totiž říkají, že jídelní články si otevře nejvíce čtenářů, a tak jsem vás sem mazaně nalákala fotkou bagelu. Och, jak důmyslné!
Musím se totiž přiznat, že na bagely mám velikou úchylku. Když jdu na oběd někam do kavárny nebo bistra, vždycky se strašně dlouho rozhoduji, co si vybrat. Ale i kdyby tam bylo na výběr tisíc lákavých jídel, jakmile je tam bagel, sáhnu vždycky po něm. A tak v poslední době není týden, abych neměla alespoň jednou bagelový oběd.
Tenhle je zrovna s lososem z Coffeshop Company, ale výborné mají i ve školním bufetu, Starbucks nebo v mé oblíbené kavárně.

 A když už jsem vás sem lstivě nalákala na jídlo, zneužiju toho a budu vám vyprávět.....třeba o divadle!
(ohohooo jsem mazaná jak liška!)
Divadla mám moc ráda, a vlastně nevím, proč tam chodím tak pomálu. Každopádně to hodlám napravit.
Tady ve Vídni jsem divadlo navštívila zatím dvakrát. Nejprve muzikál Natürlich Blond neboli Pravá blondýnka (já vím, to zas tak velká kultura není :D) a byla jsem nadšená, i když to bylo na můj vkus růžové a uječené až moc. Ale písničky byly chytlavé, choreografie perfektní (nikdy nepochopím, jak někdo dokáže zpívat a tančit zároveň a do toho ještě každou minutu měnit kostým!) a celé to byla pastva pro oči.
Bylo to v němčině s anglickými titulky, ale zachytit v tom uječeném zpěvu vůbec nějaká slova pro mě bylo dost těžké. Ale o co jde jsem naštěstí věděla, přeci jen to není nějak složitý příběh :D A taky jsem ten film viděla mnohokrát a za mých mladých růžových let (kdy jsem nosila makeupu tolik, že by se ze mě dal loupat a každé ráno zuřivě žehlila své už tak rovné vlasy) to patřilo k mým nejoblíbenějším. (no co, všichni máme něco, na co nejsme pyšní :D)
A druhý muzikál byl zase z úplně jiného soudku - nesl název Elizabeth a bylo to o císařovně Sisi. Ten se mi líbil ještě mnohem víc než Blondýnka, trvalo to tři hodiny, ale nenudila jsem se ani vteřinu.
 Choreografie, kostýmy i písničky byly opět perfektní, ale tady už pro mě bylo dost těžké tomu porozumět a vždycky jsem se musela rozhodnout, jestli zrovna číst titulky a nebo koukat na jeviště.
Nejradši bych to viděla ještě jednou. Nebo dvakrát. Nebo dreimal!
Běžná cena za lístky v předprodeji je více jak 100 Euro, což je slušná pálka (tolik bych nedala snad ani za koncert Good Charlotte!) ale pro studenty jsou lístky hodinu před začátkem představení za 15 Euro, což už je mnohem lepší. A prostory divadla byly taky krásné, vypadalo to tam skoro jako v našem Mahenově.
Co mi ale hlava nebere je to, jak může jít někdo do divadla v kšiltovce s nápisem SWAG (to bych nejradši zakázala úplně:D). Nebo v běžeckých botách a mikině s kapucí. Nebo Adisas tričku.
Není to sice Národní divadlo a večerní róby není třeba, ale ani tak se do takových prostor podle mě nehodí přijít takhle, alespoň slušné kalhoty nebo sukně či šaty jsou základ.
Takže ne, to že se lidé neumí obléct tak, aby to bylo na danou příležitost vhodné není jen nešvar Čechů.
Já jsem si tenhle večer vzala po více jak 2 měsících boty na podpatku, což je u mě svátek!
Jsou nejhezčí, jsou ze Zary, mám v nich nohy až do nebe měřím v nich skoro metr devadesát.....a nohy v nich bolí po dvou krocích.
Díky nim jsem si ale vysloužila rovnou dvě pozvání na kafe (která jsem samozřejmě nepřijala).
 Normálně ve městě. Během 10 minut. A to se mi fakt nestává běžně.
No co vám budu povídat, moje ego bylo v tu chvíli vyšší než ty podpatky (a to je co říct!), ale ani to mě nepřinutí k tomu, abych tento mučící nástroj nosila častěji.
A závidím vám všem, co v něčem takovém dokážete trpět. Nebo vám, co se vám povedlo něco tak neskutečného, jako sehnat vysoké podpatky, které jsou OPRAVDU pohodlné.

Ale radši se vrátíme ještě k jídlu, respektive k tomuto víkendu, který byl více než ekonomický a pro chudou studentskou peněženku velice příjemný.

Tuhle fotku jste už možná viděli na isntagramu (a vlastně i na fejzbůčku), ale fotek se sushi není nikdy dost (a naštěstí je můj nenamalovaný unavený obličej skrytý před světem).

V pátek jsem totiž byla s kamarádkou na Running Sushi.

Přímo na Pratersternu je jedna restaurace, kde mají od 10 hodin večer akci, že za každý talířek zaplatíte jen 50 centů.

A tak jsme tam přesně v 10 večer hladově nakráčely.

Smyslem téhle večerní akce je určitě to, aby se snědlo to, co na jezdících pásech zbývá, protože zavírají už v 11. No a musím říct, že my dvě jsme se postaraly o to, aby skoro nic opravdu nezbylo :D

A tolik sushi jsem snad nesnědla předtím ani za celý život dohromady. Každá jsme měly 12 talířků, a na každém z nich byly 2-3 kousky. Nebo alespoň jedna obří rolka. 

Ehm.....ne, nebudeme to počítat. Ten počet vědět opravdu nechci!

Celou noc mě potom bolelo břicho a přežraná jsem byla tak, jak by to nezvládlo ani 10 dřevorubců. 

Já vím, jsem prasátko, ale jak jde o sushi, jsem k nezastavení! (a v pátek jdu zase :D)

A asi byste řekli, že po tak obrovské přežíračce nebudeme chtít sushi dlouhou dobu ani vidět.

Ale kdepak, hned další den jsme si ho koupily znovu, i když tentokrát v omezeném množství :D

A další večer se nesl opět ve velmi ekonomickém duchu, vyrazily jsme totiž do klubu Loco, kde měli od 7 do 8 výborné koktejly za opravdu směšnou cenu - za jedno Euro. (a ošizené nebyly ani náhodou!)
No musím říct, že v sedm jsem na párty ještě nikdy předtím nešla. A taky jsem nikdy předtím nevypila 4 koktejly za půl hodiny.
Od 8 jsou tam potom koktejly za dvě Eura, od 9 za tři....a potom už za pět. Ale to nám bylo jedno protože pohledné mladé dámy si přeei pití samy platit nemusí.
Napsala bych vám, jaká ta párty byla (nejlepší, co jsem od léta v Praza zažila!), o tom, jak jsme tančily na baru, kam nás barman vysadil. Jak k nám lítala jedna sklenička za druhou. O tom, jak jsem byla nadšená, že jsem konečně poznala echt Rakušáky. O tom, kolik koktejlů a panáků ve skutečnosti padlo a jakými joky jsme se bavily.
Ale bude lepší, když si to nechám pro sebe, přeci jen bych byla ráda, kdybyste sem ještě někdy přišli.
A tak vám dám radši jen jednu moudrou radu do života :
Milé děti, nikdy nemíchejte různé druhy alkoholu dohromady, bylo by vám špatně. Ale koktejly dohromady míchat můžete, to se totiž potom nepočítá. Vědecky prokázáno.

Ale abych si teď trošku spravila pověst, opravdu se tady jenom neožírám a nepřežírám neživím jen vodkou a mořskou řasou, u cvičení a víceméně zdravého jídla zůstávám kromě těchto výjimek i nadále (a další výjimka bude až v pátek:D).
A v poslední době jsem si při cvičení hodně oblíbila aplikaci Interval Timer, kterou jsem si stáhla do telefonu.
Je to ideální pro intervalový trénink a nebo pro to, abyste si mohli nastavit, jak dlouho jednotlivý cvik cvičit, pokud jste třeba lenoši jako já a bez toho byste měli tendence si to ulehčovat a různé cviky dělat jen krátce.
Já si tam nastavuji třeba 8 kol, každé po jedné minutě a po tu dobu dělám určitý cvik. Třeba 8 minut na nohy (samozřejmě jako doplnění dalšího cvičení), kdy střídám výskoky na stepy, squaty, výpady s činkami atd.
Já vím, beztak to už všichni znáte a používáte, ale já jsem objevila Ameriku až teď, tak se omlouvám :D

A teď zase něco z úplně jiného ale stále růžového soudku.
Moje marnivá duše touží po neustále novém oblečení, nejradši bych nakupovala pořád a pořád. To mi ale bohužel moje chudá peněženka neumožňuje a všechny chabé úspory chci použít na dárky.
A tak jsem vložila naděje do nákupů v sekáči a do jednoho se minulý týden vydala. A vyplatilo se to, i když mě to stálo hodně trpělivosti při přehrabování hnusných a nevkusných hadrů.
Odnesla jsem si tohoto růžového fešáka, což byl prostě osud. Svítil mezi tou hromadou příšerných halenek, jediný a osamocený, v mé velikosti.
Stál mě míň než bagel k obědu, krásná 3 Eura a vypadá, že je úplně nový. Juchuuu! 
A na závěr můj oblíbený německý časopis, což je podle mě nejlepší způsob, jak se učit a procvičovat si jazyky. Když něčemu nerozumím (což je nějaké slovíčko skoro v každé druhé větě :D), přeložím si to a napíšu si to do toho propiskou. A tím má slovní zásoba roste, i když některé výrazy bych asi opravdu používat neměla (viz Spass im Bett :D).
Je to takový klasický dámský časopis, ale zaměřený hlavně na cvičení, jídlo a zdravý životní styl, k tomu samozřejmě nějaká ta móda, kosmetika...
Je dost možné, že kdyby to bylo v češtině, připadalo by mi to hloupé a nečetla bych to, ale takhle jsem vždycky nadšená když těm článkům rozumím a prostě mě to baví. Hlavně různé krátké zajímavosti hned na začátku.
A jsou tam i recepty, tentokrát na různé netradiční cukroví. Něco z toho určitě vyzkouším, ať máme doma k té (výborné!) klasice i něco nového.
Jak já se na to předvánoční pečení těším, už aby to bylo!

Tak a to už je opravdu konec.
Příště to tak dlouhé nebude, slubuju!

Vánoční Vídeň, část 2. - Spittelberg a Kampus

Hezký den!

Tento víkend jsem si užila snad nejvíce za poslední dobu, protancovala střevíce a snědla tolik sushi, kolik předtím snad ani za celý život dohromady. A stejné prasácké množství padlo i koktejlů (ale o tom až příště...a nebo možná radši ne :D). A samozřejmě jsem si užívala i tu krásnou vánoční podobu Vídně a navštívila hned několik trhů, které vám budu postupně představovat, dnes se podíváme na dva z nich, méně známé, ale naprosto kouzelné. 

Nejznámější Vídeňské trhy jsou bezesporu u Rathausu (o těch ale až příště), neboli radnice, budovy, která vypadá jako z pohádky. A obzvlášť teď, v obležení všech těch světýlek a dekorací. Je to sice největší kýč, ale to mi v případě Vánoc nevadí ani trochu, spíše naopak. Tyhle trhy jsou zároveň ale vždy nejvíce přecpané a pár ran do žeber loktem nebo taškou od tlačících se davů ale dokáže i trochu pokazit Vánoční atmosféru.

A proto není od věci zajít si i na trhy o něco menší, ale s atmosférou možná ještě kouzelnější, které nejsou mezi turisty až tak provalené a můžete si být jisti, že tlačenice tady bude o hodně mírnější (i když v adventním období bude obzvlášť o víkendu plno všude).

Jako první vám musím doporučit trhy v malebné ulici Spittelberg. Najdete je tady a buď můžete jít pěšky od Rathausu (který jsem na mapě elegantně vyznačila žlutou :D), vzít to i přes MuseumsQuartier směrem nahoru. A nebo se svézt metrem na stanici Volkstheater.

Atmosféra je tady úplně jiná než u velkých trhů, tím, že jsou stánky jen v úzké ulici. A má to něco do sebe.

Ta vůně sladkostí, pražených oříšků v cukru, horkého punče...do toho vánoční hudba....

 Není nic lepšího, než si koupit do hrníčku teplý punč (já jsem měla ananas-maracuja, který byl výborný) a v klidu se procházet mezi stánky a nasávat tu atmosféru.

A dát si tu můžete dobroty všeho druhu - třeba lákavě vypadající sýry...

Nebo sladkosti, pro vánoční Vídeň tak typické...

A jako největšího šokolato-milovníka mě samozřejmě zaujal i tento stánek, kde jsou z čokolády vyrobeny všechny možné předměty - třeba ozubené kolo, šroubovák, kleště...což by mohlo potěšit třeba někoho technicky zaměřeného (ale blondýny, které nejsou technické typy ani náhodou by to potěšilo taky, je to přece čokoláda! :D)

A tahle čokoláda do hrnečku (bohužel celkem drahá, asi za 4 eura, ale jako dárek by to šlo), ze které se připraví horký nápoj by mě taky neurazila. 

Chtělo by to nějakého tajného ctitele, který by mě tím zásoboval.

Nechal vždy za dveřmi a zmizel. 

A i tady dostanete punč nebo svařák do hrnečku, za který se platí záloha a je na vás, jestli ho poté vrátíte nebo necháte na památku.

Tenhle se mi ale nelíbil vůbec, tak jsem alespoň neměla těžké rozhodování.

A mají tu i výbornou horkou čokoládu, kamarádka měla se šlehačkou a kokosovým likérem, což byla poerfektní kombinace. (i když s kokosovým likérem ani čokoládou snad špatná kombinace neexistuje!)

A ano, tohle je ta nejvíce umělecká fotka, kterou jste kdy viděli, já vím.

A zase ta čokoláda...

Tu růžovou, prosím!

Na všech trzích, kde jsem zatím byla, měli i tyto krásné preclíky, slané i sladké. Pro toho skořicového s cukrem si budu muset zajít, pořád a mě volá "sněz mě"!

Punč, punč, punč.
Punč úplně všude!

A pokud budete mít tu možnost, rozhodně si sem zajděte až po setmění, za denního světla to všechno tolik nevynikne.

A k dalším trhům nemusíme chodit daleko.
Tedy, já nemusím, jsou totiž přímo v areálu kampusu, kde mám většinu přednášek. (a musím říct, že odolávat punči během přestávek chce hodně pevnou vůli!). 
Weihnachtsdorf, čili vánoční vesničku im alten AKH najdete tady, na ulici Alser Strasse, kam můžete dojít pěšky od vánočních trhů u Rathausu, nebo se svézt tramvají číslo 43 nebo 44 ze Schottentoru na zastávku Lange Gasse.

I tady mě lákají preclíky..

A stejně jako jinde, i tady je kromě jídla i spousta stánků s vánočními dekoracemi, svíčkami nebo ozdobami..

A ovoce v čokoládě, to je tu na všech trzích taky taková klasika..

A taky roztomilé cupcaky..

A další sladkosti všeho druhu.

Tak si říkám, že by asi bylo lepší být od teď tlustá, protože bych tohle všechno mohla jíst pořád a pořád.

A bylo by.

No budu o tom uvažovat...

Štrůdl nebo koblihy na špejli, to je ovšem taky dokonalý vynález!

A nebo můžete ochutnat třeba polévku v chlebu..

Nebo čerstvě nakynuté koláčky..

A všechno si to vychutnat ve společnosti krásné výzdoby a světýlek. I sem se vyplatí zajít hlavně večer, to je potom ta atmosféra úplně jiná.

A příště si společně projdeme další trhy, je jich tu totiž tolik, že bych je snad ani na prstech nespočítala.

Tak se zatím mějte hezky a ...  Auf wiedersehen!

Kam ve Vídni na kávu a cheesecake : Campus Suite

Guten Morgen, Grüss Gott!

Dnes ráno jsem měla budík na 6, abych zjistila, že přednáška, kvůli které jsem do školy šla odpadla.

Mohla bych být nas...štvaná, ale mně to naopak vůbec nevadí. Ranní Vogel jsem tak jako tak, a alespoň jsem si zašla na výbornou snídani do mé oblíbené kavárny, kterou vám představím právě dnes.

Dávala jsem si předsevzetí, že jednou do týdne budu snídat někde ve městě v kavárně. Protože ovesné kaše jsou sice fajn (i po 7 letech), ale nějakému dortíku nebo čerstvému croissantu s pořádným hrnkem kávy se nic nevyrovná, ať si říká kdo chce co chce. Problém v dodržování tohoto předsevzetí je ale v tom, že mám okamžitě po probuzení (a někdy se probudím i kvůli tomu:D) hlad jako smečka vlků, a tak musím okamžitě snídat, Hned, hned!

Takže jediná možnost, kdy to pro mě přichází v úvahu je v pátek, kdy mám školu na osmou a dopravit se před sedmou do města s plačícím panem Žaludkem je ještě docela přijatelné. (i když jsem hladová neskutečně protivná a mám chuť vyvraždit celé metro!)

Do kavárny Campus Suite, která je zase úplně z jiného soudku než ty, co jsem doporučovala minule, si občas...tedy v poslední době spíše často...ráda zajdu na kávu nebo oběd.

Je v centru města, od mé školy co by Mozartovou koulí dohodil, a stejně tak blízko je to i k Rathausu, kde se konají ty slavné Vánoční trhy. Odtud jste tu pěšky za pět minut, takže sem můžete skočit třeba když vám při Vánočním punčování na trzích vyhládne. 

Najdete ji hned u stanice metra Schottentor.

Ceny jsou tu (na Vídeňské poměry) dobré - velké cappuccino s perfektně našlehanou pěnou za 2,60, menší za rovné dvě eura. A nebo si můžete dát třeba vanilkové latté, chai latté, domácí ledový čaj nebo fresh džus, všechno kolem těch dvou a půl euro.

Studené krabičkové obědy jsou fajn a nosím si je s sebou do školy ráda, ale jak se teď ochladilo, občas potřebuji do žaludku i něco teplého (promiň, cizrno!) a najíst se hezky v teple jinde než skrčená na schodech školní chodby. A tak je často jasná volba právě nějaká teplá zapečená bagetka (moje oblíbená je tmavá s rajčatovým pestem, sušenými rajčaty a balkánským sýrem) nebo zapečený bagel s kuřecím masem, oboje tu mají za cenu kolem 3-3,50 Euro.

Na klasické obědy typu maso plus příloha si totiž moc nepotrpím, mnohem radši, než někam do menzy nebo na meníčko si ve městě zajdu právě na nějakou tu bagetku, bagel apod. (a vyjde to i mnohem levněji a zasytí to dobře)

Protože čerstvému pečivu se vyrovná málo co, toho bych se nevzdala nikdy. (To už radši čokolády...nebo burákového másla....a to už je co říct!)

 Holt jsem asi čistě sacharidový typ. A nebo jsem byla v minulém životě pekař.

A kromě výborného zapečeného pečiva tu mají i lákavou nabídku dortíků - cheesecake (mimochodem snad nejlepší, co jsem kdy měla!), tvarohový dortík, brownies, flapjack, různé muffiny, nebo třeba mléčnou rýži, jogurt s musli, těstoviny, saláty...prostě samé dobroty!

Objednáváte si sami u pultu, což může být výhoda pro ty, co nemluví německy - stačí udělat "he", "eeh" nebo jiné duchaplné citoslovce a obratně rukou ukázat na to co chcete. (aneb jak si objednávám já ve Francii:D). A ostatně cheesecake, latté nebo bagel jsou mezinárodní slova.

Co se týče interiéru, není to žádný luxus ani designový zázrak, ze kterého byste padli na zadek, ale je to tu příjemné a hezké. A líbí se mi i to, že je tu k dispozici voda ve džbánech, kterou si každý může sám dolívat.

Z oken je hezký výhled na krásný kostel Votivkirche, který vypadá mnohem starší než ve skutečnosti je, a také na park pana Freuda.

Mezi studenty je to tu dost oblíbené, o čemž svědčí i to, že sehnat kolem oběda místo k sezení je někdy docela boj.

Takže doporučuje deset z devítí blondýn!

Samozřejmě nečekejte nějakou nóbl kavárnu z dob monarchie, kde se popíjí ze zlatých šálků čaj o páté a servíruje se kaviár, ale jako místo, kde si můžete odpočinout a dát si něco dobrého je to ideální.

A příště se podíváme zase o kousek vedle, na vánoční trhy. Včera jsem obešla rovnou 4 (ale punč byl jen jeden!), dnes večer jdu na další, a potom mi přijede kamarádka z Brna, což jasně znamená párty-párty a zítra asi nějaká ta Tour de Punč po trzích. Samozřejmě potom podám podrobné vánoční hlášení!

Tak se mějte hezky a přeji hezký víkend!

P.S. Jo a dejte si cheesecake.