Krásný večer!
Nejprve bych chtěla moc moc poděkovat za všechny hlasy, co jste mi posílali do soutěže Blogerka roku, jelikož jsem se díky vám dostala až na krásné 4. místo, jste prostě zlatí!
(tak, a teď konec přetvářky....ve skutečnosti jste trapní a nesnáším váš, protože jste hlasovali málo! Takže si polibte vy-víte-co!)
Dnešní článek bude oproti tomu minulému na mnohem neutrálnější téma a tentokrát snad nevyvolá žádné vášnivé diskuse o komunistech a doufám, že se to obejde bez i geniálních názorů typu "kdo za sebou netahá kočárek a není na pracáku, nemůže říkat v jaké zemi se dobře žije".
Ne, dobře, nebudu kopat do vosího hnízda a radši vám ukážu první střípky z předvánoční Vídně.
Protože právě v předvánočním období je tohle město kouzelné dvojnásob.
A ano, vím že mluvit o Vánocích je ještě brzo (i když prodejci si myslí opak) a na mě samotnou na pravá vánoční nálada přichází až v prosinci, kdy si toho všeho s předvánoční atmosférou spojeného, začnu užívat naplno. Ale "trhy", o kterých chci psát dnes jsou natolik netradiční a vánočně-nevánoční, že to ničemu vadit nebude. A vzhledem k tomu, že v předvánoční Vídni toho bude k vidění tolik, o čem bych chtěla psát a řada z vás se sem vydá třeba už s první Adventní nedělí, začnu už radši dnes.
A navíc - na punč není nikdy brzo, to si pamatujte, milé děti, lepší radu do života nedostanete!
Na to je teď už opravdu zima, ale to zachrání právě ty vánoční skleníky, kde si sednete na sedačku s umělou bílou kožešinou a vyberete si něco dobrého na zahřátí.
Co se mi moc líbí je to, že nemusíte pít punč z nějakých plastových kelímků, ale hezky z pořádného hrníčku. Tak to bývá na všech vídeňských trzích - za hrníček zaplatíte dvě Eura a je jen na vás, jestli ho nešikovně rozbijete vrátíte a dostanete peníze zpět a nebo si ho necháte, třeba na památku. Stánky (nebo v tomto případě bary) na trzích v jednom místě mají vždy stejné hrníčky, takže není problém pití koupit v jednom stánku a vrátit úplně jinde.
Ale když se přesunete na trhy na jiné místo (a že jich v centru bude!), dostanete pití zase do hrníčku úplně jiného. A tak si potom můžete udělat třeba vánoční sbírku o šesti kusech! Juhuuuu!
Ne dobře, už končím své zamilované povídání o hrníčcích.
A nebo ne - ještě jsem zapomněla říct, že tyhle v MuseumsQuartier nejsou typicky kýčovitě vánoční, ale spíše jednoduché, designové, jak se na prostranství před (mimo jiné) muzeem moderního umění sluší a patří.
Ceny za punč nebo svařák se pohybují kolem 3,30 euro výš, což je ale bohužel na místní poměry normální a víceméně stejná cena bývá na všech vídeňských trzích. Ale když už se sem na Vánoce vydáte tak si to hezky užijte se vším všudy a vykašlete se na přepočítávání na naše peníze. (protože pocit, že jste do sebe během půl hodiny hodili třeba dvě stovky by nebyl nic moc:D)
Já jsem zatím ochutnala v baro-skleníku s názvem Halle Kirschen-Amareto Punch (neplést s Kirche, což znamená kostel!:D), čili třešňový s mandovým likérem.
Musím říct, že mě celkem vyděsilo, když přede mnou přistál hrnek s pořádnou horou šlehačky (kamarádka říkala že naštěstí domácí - já šlehačku nejím tak to nepoznám:D) na které ležela jako třešnička na dortu....ehm tedy na šlehačce...gumová třešeň.
Šlehačku totiž opravdu nijak nevyhledávám a už od malička jsem si musela zmrzlinové poháry nebo palačinky v cukrárnách od šlehačky čistit. Při objednávání kávy vždy dvakrát zdůrazním, že bez šlehačky a jestli něco nemám ráda, tak jsou to právě dorty plněné touto bílou hmotou.
Ale světě div se - jak se šlehačka objevila v punči, vzala jsem ji na milost! :D
Když se to v tom rozpustilo, punč to krásně zjemnilo a získal takovou dost netradiční chuť. Sladký byl dost a voněl nádherně. A padl do mě jako do studny.
A kdyby to někoho opravdu moc zajímalo, ne, nepo...to....jsem se z toho.
Podruhé jsem zvolila ale kombinaci o něco méně riskantní. Pro jistotu. Co kdyby náhodou.
A tak volba padla na Himbeer Brombeer Punch, čili lesní plody, a to rozhodně nebyl krok vedle. Byl sladký, což mám u punče ráda a na dně se skrývaly lesní plody.
A co se mi líbilo nejvíc bylo to, že jsem do něj dostala i hořící lízátko, nebo spíše jakýsi tvar z třtinového cukru, přilepený na špejli. Za pár vteřin sice zhaslo, ale i tak jsem si okamžitě vzpomněla na Maršala Malinovskiho.
A kamarádka měla klasický svařák, taky moc dobrý, do kterého dávají pro změnu hořící marshmallow. A u stolku vedle jsem viděla, že někdo dostal do jiného punče zase pomeranč a hořící kostku cukru.
Joo, na tyhle blbosti mě užije!
A v jednom baru mají kromě pití i opravdu lákavě vonící vafle!
Ale objednat si samozřejmě můžete i nealko dětský punč nebo teplý mošt.
Pokud jste dítě.
Nebo žena s dítětem v břiše.
Nebo osoba řízením povinná.
Jinak ne!
A jak se sem dostanete?
Buď pěšky - je to v polovině cesty mezi Stephansplatzem a Rathausem, přímo na začátku Mariahilferstrasse, na kterou byste určitě měli skočit, pokud plánujete i nějaké ty nákupy.
A nebo fialovou linkou metra U2, zastávka se jmenuje přímo MuseumsQuartier, takže to nemůžete splést.
A hlavně si nezapomeňte narvat upatlanej hrnek před obličej a velmi dospěle předstírat, že právě pijete.
A pořídit tak elegantní fotku vysoké umělecké kvality!
Pokračování příště.
To se spolu podíváme třeba na další místa předvánoční Vídně. A nebo i dovnitř těch muzejních budov, abych nebyla za burana, co před nimi jen popíjí ale nikdy tam nebyl.
Tschüß!
0 komentar:
Posting Komentar