Pages

Kamis, 18 Juli 2013

LONDON CALLING - část první.

Hello guys!
Ehm no tak dobře, nebudu zase trapná a radši budu psát hezky česky, přeci jen angličtina není zrovna to, v čem bych vynikala :D
Jak už možná víte, tento týden jsem si splnila jeden můj sen - konečně jsem navštívila Londýn! Už jsem ale zase zpátky doma (a jak se říká, všude dobře...), i když jen na jeden den, protože zítra zase mizím na víkend pryč, tentokrát do dalšího hlavního města, s kamarádkou do Prahy. (juhuuu) Ale mám teď chviličku času, tak jsem tady s prvním ze série anglických článků. Tak se pohodlně posaďte, uvařte si čaj - i když není zrovna pět hodin odpoledne, a pojďte se se mnou alespoň pomocí fotek projít po Londýně :)
Nebojte, nebudu tady vést chytré řeči o jednotlivých památkách nebo historii Londýna - to hlavní beztak všichni znají, a to ostatní si můžete přečíst v každém průvodci. Stejně jako já, i když jsem to okamžitě po dočtení všechno zapomněla.... a mé dávné šprťácké znalosti dějepisu, kdy jsem byla na maturitu našprtaná jako Hermiona už jsou taky dávno pryč a není po nich ani památky :D
Podívat se do Anglie jsem si přála už hrozně dlouho, vlastně odjakživa, a se sestrou jsme se tam chtěly vydat už dlouho, ale jeden rok tam měli demonstrace a různé nepokoje, kdy by opravdu nebylo bezpečné tam jezdit. A o rok později byla zase Olympiáda, takže o miliony lidí ve městě více (jako by to už tak nestačilo:D) a ceny o hodně vyšší. A tak nám to konečně vyšlo až letos, a tím pádem jsem i poprvé letěla letadlem. A upřímně, čekala jsem od toho víc, myslela jsem si že mi třeba bude špatně, nebo že se budu bát...a ono nic, žádný vzrůšo :D Nejhorší z celého letu bylo jen to, že s námi cestovalo hodně malých a uřvaných dětí, to mě vždycky dokáže vytočit - to už radši nějaké turbulence, než tohle! :D
O Anglii jsem měla hodně představ, jak z filmů tak knížek - a některé se mi vyplnily naprosto, třeba ty cihlové domky, které jsou úplně všude, z toho jsem byla nadšená - a první, na co jsem si při pohledu na ně vzpomněla když jsem je uviděla poprvé při přistávání letadla z okénka, byly knížky Harryho Pottera a ulička, kde bydlel strýček Vernon s Petunií :D Taky jsem se přesvědčila, že suchý anglický humor je opravdu....suchý. A pokaždé, když se nás někdo zeptal, odkud jsme a my jsme řekly že z Česka, obratem následovala otázka, jestli z Prahy. (Sakra, vždyť my tady máme víc měst, nejsme všichni Češi nacpaní do jednoho města! :D) Ale i tak palec nahoru a tři body pro Nebelvír za to, že vůbec věděli, že naše země existuje a jaké máme hlavní město. (což bohužel není u všech evropanů až tak samozřejmé).
Tady na fotce už jsem před naším (správně anglickým:D) hotelem. Vybrat ubytování za relativně slušnou cenu a v dostupné vzdálenosti od centra byl celkem oříšek, pokud jsme nechtěly bydlet v hotelu, kde je plíseň a špína, jak jsem se dočetla u hodně recenzí od návštěvníků jednotlivých hotelů :D 
Bydlely jsme ve čtvrti Peckham, 40 minut cesty double deckerem od centra. A hotel byl celkem OK, když nepočítám jednu mini plísničku u okna, ale co...přežily jsme a nesežralo nás to :D Pokoj byl hodně maličký, ale s tím jsme počítaly. Jen ta čtvrť nebyla zrovna něco, co bych asi úplně doporučila na klidné večerní procházky...
Ne že bych byla rasista, to ani náhodou (určité výhrady mám jen k jedné nejmenované menšině u nás, ale ta vlastně ani sama o sobě rasou není :D), ale pocit, že jediná blonďatá hlava v celé čtvrti je ta vaše byl trošku zvláštní. Jediná běloška, kterou jsem tam vídala, byla moje sestra, a to opravdu nepřeháním :D Ale to by jinak vůbec nevadilo, kdyby tam nebyly ulice plné pochybných (a neskutečně smradlavých obchodů) s potravinama, kde visely mrtvý kuřata, vedle zase smrad z asijských nehtových salonů, a vedle kadeřnický salón, kde prováděli různá kouzla s těmi hustými vlasy (ale ti malí černoušci byli s copánkama TAK roztomilí!). A v tomhle složení se to střídalo po ykoval a nestalo celé čtvrti - kuřata, nehty, kadeřnictví, kuřata, kuřata, nehty, nehty..:D Zkrátka to nebyla čtvrť, kde by bylo nějak příjemné (a asi i bezpečné) se po večerech procházet, pokud si tedy nelibujete v tom, když na vás někdo každých pár metrů pořvává a má poznámky, kterým jsem radši ani nerozuměla :D
Kuřata, kuřata a kuřata úplně všude - a buďte rádi, že se pomocí fotek nedá přenášet i smrad :D
Ale jinak bylo i v Peckhamu hezky, ty cihlové domky byly všude :)
A co je nejdůležitější - místo, kam si zajít na dobrou snídani se našlo vždycky :)
A na nákup potravin k večeři jedině s igelitkou a turistickým tričkem! :D
Divím se, že mi tam nikdo nedal přes hubu, protože takhle jsem tam opravdu byla jako pěst na oko :D
A double deckery byly úplně všude, ničím jiným jsme ani nejezdily, mimo dvě cesty metrem. Ale ta londýnská doprava, to bylo něco neskutečného - nebyl den, kdy bychom se neztratily a nebloudily, ale to myslím potká každého, kdo si tam nevozí prdel jen taxíkem :D
Zlatá Paříž, zlatá Praha, a ještě zlatější Brno, kde máme jen šaliny a ty nás bez zmatků zavezou všude :D
Není nic lepšího, něž když čekáte na autobus který má jezdit každých 5 minut, a asi po hodině čekání zjistíte, že teda asi nepojede a že je doprava odkloněná - že by se to ale někdo obtěžoval napsat na tu zastávku nebo alespoň blíže než pár set metrů, kde byly ukazatele? To ne! :D
Moc ráda bych vám povykládala i o tom, jak stylově se Angličané oblékají, co nosí nejčastěji....ale....já to nevím. Protože na přecpaných ulicích v centru města plných turistů těžko poznáte, kdo je místní a kdo z druhého konce světa, a jak už jsem psala - naopak ve čtvrti, kde jsme bydlely byli jen a jen černoši, takže žádní "praví" british boys :D Ale jedno vám říct můžu - oblékání černošek dokonale vystihnou slova : vzory, barvy, vzory, vzory, barvy, barvy :D
Nevím, jak to mají v Anglii děti s prázdninama (ale teď je očividně neměli :D), ale každé ráno jsme potkávaly desítky malých černoušků a černošek ve školních uniformách. A to se mi moc líbilo, všem to hrozně slušelo a klidně bych to nosila dobrovolně taky :D
Občas se ale objevil i nějaký ten anglický džentlmen :)
A Anglie je i královstvím dobrého (a taky často zdravého!) jídla :)
A co je pro Londýn ještě typické? Míchání staré architektury s moderními budovami, a kupodivu se to spolu nijak netlouklo..
Doplnit energii dobrou svačinou je potřeba....kdekoliv :)
Ale musím se vám ještě k něčemu přiznat - neochutnala jsem fish and chips! To je skoro jako bych v Anglii ani nebyla!
Ne vážně, tak jsem se na to těšila, až si tuhle pořádně mstnou dobrotu vychutnám, ale byla tam taková vedra (takže pravé anglické počasí jsme vůbec nezažily) že jsem absolutně neměla chuť. Ne že bych s příchodem vyšších teplot ztrácela chuť k jídlu a jedla jen ovoce (jen to ne:D), ale smažená ryba byla v takovém počasí moc i na mě, a to je co říct :D No nic, alespoň mám o důvod víc, proč se tam někdy vrátit :)
Říká se, že nejkrásnější pohled na svět je z koňského hřbetu. Na tom určitě něco bude, ale pohled na Oxford Street z double deckeru taky není k zahození :D
Jeden den jsme se vydaly i na trhy do Camdenu, pro který je to typické. Desítky stánků a obchodů, od různého oblečení až po jídlo všeho druhu. A taky pořádné tlačenice! :D
A právě na trhu v Camdenu jsem si koupila i tohle GEEK tílko (za krásné 3 Libry!), protože k mým novým brýlím sedne jak prdýlka na hrnec :D
Ale samostatný článek o nákupech radši zase příště, protože už je i tak dost dlouhé a nerada bych vás utrápila k smrti zdlouhavým čtením :D
A ano, ti bystřejší si určitě všimli, že tady nebyly skoro žádné fotky jídla, což je v mém případě dost zvláštní :D Nebojte, nemusíte volat sociálku, že jsem nechala mladší sestru o hladu a nedala jí ani najíst :D Naopak, podle toho množství fotek co mám to vypadá že jsme jen a jen jedly - a to si také zaslouží samostatný článek, protože i kdybych chtěla, všechno by se to sem najednou prostě nevešlo! :D
Když to shrnu, tak Londýn se mi sice líbil moc, ale na můj vkus je to až moc hektické a přelidněné město, ty davy lidí bych zakázala :D Do Anglie bych se moc ráda podívala znovu, ale možná spíš do nějakého menšího města, kde se dá v klidu podívat i na památky a v klidu si všechno projít, bez toho abyste se museli bát, že budete ušlapáni k smrti :D
A tak se s vámi pro dnešek rozloučím fotkou mé dnešní snídaně, kterou jsem měla už hezky doma, ale i tak byla anglická - moc dobré buchtičky hot cross buns, které jsme si dovezly jako "suvenýr" :D
Mějte se krásně, a já se za pár dní zase ozvu s dalším anglickým, tentokrát s tím slibovaným jídelním, článkem :)
P.S. Kdybyste někdo měli tip na dobrý a příjemný bar v centru Prahy (kde mají nějaké ty bublinky:D), budu moc vděčná :)
P.S.2 Burákové máslíčko jsem si samozřejmě dovezla! :D

0 komentar:

Posting Komentar