Co se týče loučení se se starým rokem a vítáním roku nového, pojala jsem to letos docela poklidně. Mohla bych napsat, že na nějaké
Na tohle stará nebudu asi nikdy.
Jen jsem zkrátka neměla zrovna na žádnou párty-párty náladu a s přítelem jsme se domluvili, že to tentokrát oslavíme ve dvou. (teda, když připočtu ty vínka, bylo nás asi 5 :D)
Hned ráno jsme si zašli do fitka (není potřeba čekat na novoroční předsevzetí), kde jsem ale byla líná nějak víc posilovat a všechno mě bolelo ze cvičení v den předešlý, a tak jsem strávila skoro celou během na páse.
Jsem asi děvče zaostalé, ale tohle jsem viděla poprvé a byla jsem z toho nadšená jak malá!
Na takový kraviny mě užije.
No a taky to běhání byla hned (ale jen o trochu!) menší otrava.
Vybrala jsem si tam na promítání centrum Vídně, co jiného taky ode mě čekat, že. Takže jsem vlastně běžela od Stephansplatzu přes Graben, kolem Tiffanyho, po parku u Hofburgu až k Rathausu. Hohohooo!
A přesně tam se taky v pátek dopoledne vracím.
Teď už ve skutečnosti, ne jen virtuálně.
Ale až už z Vídně přijedu domů na konci ledna na trvalo, vím kam jít, kdyby se mi náhodou po Österreichu stýskalo - do brněnského BIG ONE! :D
A po cvičení to samozřejmě chce zase doplnit energii, a tak jsem využila nejlepšího jedlého dárku od kamarádky - surovin na přípravu domácího sushi! Byl to v řadě již můj třetí pokus o tuhle dobrotu, ale v mém případě se předtím o dobrotě nikdy mluvit nedalo.
Nevím, proč jsem se nikdy předtím nedržela přesných instrukcí a návodů. Že by mi to nedovolila má všechno-vím-všechno-znám tvrdohlavost?
Poprvé jsem to udělala stylem Babicy - čili "když nemáte rýžový ocet, dejte tam normální" (a nešklebte se u toho čtení! ). O chuťovém zážitku nic říkat nemusím.
Podruhé jsem už koupila rýžový ocet, ale zase jsem rozvařila a následně spálila rýži. Kuchařské umění na jedičku!
No a potřetí, když jsem konečně dostala rozum a pořádně nastudovala jak se taková rýže vaří, to dopadlo až nečekaně dobře.
A přitom stačilo tak málo!
Večer předem jsem rýži několikrát propláchla studenou vodou a poté nechala přes noc namočenou v hrnci. Ráno jsem k rýži přilila vodu (cca centimetr nad rýži) a vařila, dokud se všechna voda nevyvařila. To trvalo asi 15 minut. Pak jsem ji nechala 10 minut odpočívat a následně ochutila octem (tím správným!) se lžicí cukru a soli. Mísu jsem přikryla a dala na balkon.
Odešla do fitka, a až jsme se, spolu s mužem i koupeným uzeným lososem a avokádem vrátili, mohla jsem začít motat oběd.
A kupodivu ani samotná výroba sushí nijak složitá nebyla, na internetu jsou stovky návodů, jak to dělat, ale hlavní chyba, které se hodně lidí při výrobě domácího sushi dopouští (no jo, na fejzbůčku na mě každou chvíli vyskočí nějaká chlubící fotka) je to, že rýži dávají na celou řasu. To je ale špatně a vypadá to pak blbě, když je tam ta řasa stočená jako šnek. Správně se to dává jen do poloviny, s tím, že náplň se umístí přesně doprostřed rýže.
No a já jsem zase chytrá jako rádio a dělám, jako by moje sushi bylo profesionální...Nebylo, ale s přimhouřenýma očima to docela jako sushi vypadalo, a hlavně chutnalo. Dělali jsme rolky s avokádem, krabími tyčinkami a lososem. Ale radši s uzeným, protože k "čerstvým" rybám z Albertu jsme velkou důvěru neměli. A k podávání samozřejmě nechybělo ani wasabi, jehož množství nikdy neodhadnu a buď není cítit vůbec, nebo to pálí tak, až mi slzí oči. Ta druhá možnost je častější.
A na závěr dodám už jen poplácání po zádech, sama sobě.
Jo a taky omnomnomnom.
A druhá z dobrot, kterou jsme včera vytvořili (no dobře, já jsem vytvořila...přítele jsem nechala jen drtit sušenky:D) byl cheesecake.
Dort, který miluju ze všech na světě nejvíc. (a ze všech cheesecaků nejvíc miluji ten ve Starbucks, s bílou čokoládou a malinovou marmeládou. Mmmm o důvod víc, proč se těšit do Vídně!)
Ale tento bych možná měla napsat "cheesecake", protože úplně pravý není.
Pekla jsem už všechny možné druhy tohoto dortu, jak ten pravý, z mascarpone a Philadelphie, tak i falešný z tvarohu a bílé a hořké čokolády. A potom taky různé verze tvarohových dortů, kterým už se snad ani cheesecake říkat nedá.
Původně jsem chtěla péct klasický New York cheesecake, podle Dity P. Ale jak jsem tak stála v Bille před regálem s mléčnými výrobky a koukala na to předražené mascarpone a drahou Philadelphii, kterou bych musela koupit minimálně 3x, rozhodla jsem se to trochu odlehčit.
Jak pro peněženku, tak nakonec i pro postavu.
A ten můj je tedy něco mezi pravým cheesecakem, z hezky tučňoučkého mascarpone a Philadelphie a tvarohovým dortem. Protože samotný pečený tvaroh s vejci zas taková dobrota není. A korpus jen z vloček by mě asi taky nelákal.
Na novoroční cheesecake budete potřebovat :
2 vaničky tučného tvarohu
1 kelímek zakysané smetany
200g Lučiny (koupila jsem 2 kostky po 100 gramech)
3 vejce
2 žloutky
75g třtinového cukru
25g vanilkového cukru
kůru z 1 citronu
lžíce citronové šťávy
2 lžíce mouky
na korpus :
2 balení cereálních Bebe sušenek (takové ty hranaté). Ale dobré je to i z Lotus sušenek, ve stejném množství.
100g rozpuštěného másla
lžíce skořice
1) Rozpalte troubu a na dno dejte nádobu s vodou, aby se vytvořila pára. (a hlavně potom pozor při otevírání, ať se neopaříte, jako se málem povedlo mně :D)
2) Sušenky rozdrťte úplně na jemno. Buď v mixéru, na což jsem ale moc líná, a nebo je dejte do sáčku a rozmačkejte je rukama. Rozpusťte máslo, přidejte k sušenkám. Vyložte formu pečícím papírem a do ní namačkejte sušenkový korpus.
3) Troubu ztlumte na 180 stupňů a dejte tam formu s korpusem.
4) Smíchejte všechny suroviny kromě vajec. A poté přidávejte vejce postupně, jedno za druhým, a pak žloutky.
5) Vytáhněte korpus z trouby a nalijte na něj směs
6) Dejte péct, 180 stupňů, 45 minut. A troubu vůbec neotevírejte, aby dort nepopraskal.
7) Po upečení nechte dort ještě chvíli v troubě, poté trochu otevřete dvířka a nechte ho tam, aby chudák neměl šok ze změn teploty.
8) Dobrou chuť!
A tady už je novoroční snídaně.
Říká se "jak na Nový rok, tak po celý rok". A pokud jde o tuhle snídani, po celý rok by mi to opravdu nevadilo.
Co se ale týče novoročních předsevzetí, ta si nedávám.
Třeba nějaké cvičící. K tomu, abych se pravidelně hýbala jsem v životě 1. leden nepotřebovala, protože jít si zacvičit je pro mě tak přirozené, jako třeba....snídat cheesecaky.
Ani žádné jídelní.
Zdravá jídla mám ráda (ajajajaj zase myslím na ten svůj kuskus!), jíst hlavně zdravě je pro mě taky přirozené a ráda zkouším různé zdravé recepty. Ale abych si vymýšlela zákazy jako už-nikdy-žádná-čokoláda nebo nedejbože už-nikdy-žádná-lahvinka-vínka? No to mě asi vážně neláká a nevidím v tom smysl.
A třeba učící předsevzetí?
Ale no tak! Vždyť nejlepší práci odvádím pod tlakem a ve stresu. Proč psát seminárky o kterých vím od začátku semestru, když to JDE dva dny před odevzdáním? Byla by přeci škoda se ochudit o tak dobré výkony, o které se stres postará!
P.S. Šťastný Nový i nový rok!
P.S.2 Svědomí mi říká, že to učící předsevzetí by tak úplně od věci nebylo.
P.S.3 No dobře, jdu se učit!
P.S.4 ....nebo zítra.
0 komentar:
Posting Komentar