Pondělí

Bezpochyby nejméně oblíbený den v týdnu. Nenáviděný, přesněji řečeno.

Říkaly statusy na facebooku. Fňukající fotky na instagramu. Hate-mondays trička v obchodech. Naštvané dámy v šalině. 

"No jo, to víš, pondělí." 

"Kdo by mohl mít dobrou náladu - v pondělí, a ještě k tomu takhle ráno, doprdele."

"Bože, ať už je pátek!"

Kolikrát z toho mám podle těch řečí pocit, že všichni snad čekají každé pondělí nějakou pohromu. Katastrofu.

Přílet Voldemorta i s armádou Mozkomorů. 7 Egyptských ran. Místo vody krev. Hrůzu jako ve filmu Den poté, nebo tak něco.

A přitom je to jen jeden ze sedmi dnů v týdnu. No bože. 

Ale jak říká tenhle můj oblíbený citát, problém je trošku někde jinde, než v kalendáři.

Ve skutečnosti totiž vůbec nejde o to, co je za den, ale o přístup. O to, jak do toho dne vkročíte.

Jasně, neříkám, že jsem nějak extra nadšená a tančím oslavný taneček, když mi budík zvoní za tmy a ani nikomu netvrdím, že mi snídaně nechutná víc třeba o půl deváté hezky za světla a v klidu, než před půl šestou, kdy mi v kuchyni málem vypálí oči nepříjemná zářivka na kuchyňské lince.

ALE ať vstávám kdykoliv a ať mě čeká cokoliv, VŽDYCKY, opravdu vždycky si udělám čas na to, abych ten den začala hezky a s dobrou náladou. 

Vstanu o chvíli dřív a hezky si vychutnám snídani, nejčastěji teplou ovesnou kaši s kouskem čokolády, která mě krásně zahřeje a navíc si tak ten den osladím hned od rána. K tomu si pustím ČT24 nebo Dobré ráno na dvojce (které vysílá až od šesti, což značí "docela v pohodě" vstávání :D), protože na to koukám ráda a večer většinou ani zprávy nestíhám, tak abych byla v obraze.

Pak se buď namaluju a vysuším vlasy - a nebo taky ne, pokud jdu cvičit, a můžu vyrazit. Sice jsem vstala dřív, než by bylo nutné, ale za to s dobrou náladou.

A to je úplně něco jiného, než vstát na poslední chvíli, po cestě do koupelny si třikrát zanadávat, že nestíhám, hodit na sebe první co vypadne ze skříně a se zalepenýma očima a nasraným výrazem vyrazit do školy nebo práce. A všechny okolo ujišťovat, že "ty rána jsou fakt hnus", "debilní pondělí", a tak podobně.

Prostě jaké ráno, takový den.

A já dobrovolně opravdu špatný den mít nebudu. I když se pak samozřejmě všechno pokazit může a často taky sakra pokazí. Ale NIKDY nevstanu s tím, že ten den bude špatně.

A pokud nesnášíte pondělky a nebo ještě hůře všechny dny, měli byste se nad sebou zamyslet. 

A když už být nasraní, tak ne na ten ubohý den, ale na sebe. Na to, že neděláte nic proto, abyste byli spokojení.

A ne, nebojte, nežiju si jako princezna ve zlatém paláci, nevyspávám do 11 a nekoupu se v penězích, ale samozřejmě taky chodím do školy, na brigády, a starosti mám takové, že bych je nepřála snad nikomu, (a to je co říct, protože občas jsem docela škodolibá :D).

Do školy ale chodím převážně ráda. Většinou jsou to věci, co mě docela zajímají. A když zrovna nezajímají, vážím si alespoň toho, že tam můžu jen tak sedět a nemusím stát na brigádě. Protože ty brigády, to jsou dny, ze kterých nadšením opravdu neskáču.

Jak možná víte, často dělám hostesku a dělám to taky dost nerada. A nesnáším lidi. Zaprvé to vůbec neutíká, bolí z toho nohy, a za druhé mi to taky často přijde dost ponižující, stát někde v přiblblým kostýmku a oslovovat lidi s nějakým pitomým sloganem.

Ale ani v tyhle dny nevstávám nasraná. I v tyhle dny si udělám hezké ráno, vstanu dost brzo, abych si stihla ještě zacvičit....zkrátka abych v tom dni měla i něco příjemného. 

A pak se snažím si to zpříjemnit i úplnými maličkostmi, které jsou v tu chvíli ale důležité - dobrý oběd do krabičky, abych se mohla těšit na pauzu, nový díl Big Bang Theory který si pustím za odměnu, nebo vymýšlení toho, co si pak za ty peníze koupím (a pak stejně nekoupím:D).

A co je nejdůležitější - snažím se dělat něco proto, aby mě čekaly i lepší dny. Ta brigáda, kterou dělám, mě sice nebaví, ale nesedím na zadku a nečekám, až mi něco lepšího spadne do klína. A stejně tak nejsem tak naivní, abych si myslela, že ze mě všichni padnou na zadek, až jim ukážu diplom z humanitního oboru na Filozofické fakultě. A tak se snažím dělat alespoň něco málo navíc, co mi jednou třeba jednou pomůže. Měla jsem krátkou stáž v novinách i televizi, teď pro změnu zase chodím do školního Radia R, kde jsem v marketingovém týmu (což zní ale vznešeněji, než jaké to ve skutečnosti je:D) a vymýšlím, kam bych se vetřela na další praxi. 

I když odesílání životopisů a čekání na odpovědi připomíná spíše čekání na Godota a kolikrát už toho mám plný zuby...a ta blbá sladká ranní kaše je pomalu to jediný, co mi udělá radost..

Ale lepší než nic, alespoň dělám něco pro to, abych jednou nemusela patřit k těm nesnáším-pondělí lidem.

A vy to zkuste taky.

Vstaňte včas, s dobrou náladou, vychutnejte si snídani, oblečte si něco hezkého a vyrazte s úsměvem.

Hned zítra!

P.S. A pokud vám den nezlepší dobrá snídaně (což nechápu!), ale víc vás potěší třeba kafe a cigareta (což nechápu!), tak to udělejte. Prostě začněte hned něčím, co vás potěší.

P.S. 2. Přiznávám, že ne všechna rána jsou úplně sluníčková. Ať odejdu z domu jakkoliv dobře naladěná, stačí nastoupit do přecpané šaliny, kde se na mě z každé strany někdo tlačí, přes okýnka není vidět ven, jak je to tam zafuněný, do pravé nohy mi někdo mlátí taškou, po levé mi šlape nějakej harant, a o tom smradu všeho druhu ani nemluvím. To pak i já.............nesnáším pondělí!

Nenechat se ovlivnit?

Opět jeden z těch dnů, kdy jsem se měla pořádně učit. Od rána do večera.

Což znamená jeden z těch dnů, kdy dělám všechno možné, jen abych ještě o chviličku odložila učení.

A když jsem se ze sedačky zvedala už po třetí, abych si zašla do spíže pro třetí čokoládový bonbon, napadla mě jedna taková úvaha pro dnešní článek.

Takže dnes to bude jen takový, možná lehce zmatený, tok myšlenek. (zatím jen myšlenek, ale možná za chvíli poteče i něco jiného, v ledničce se na mě smála nějaká lahvinka :D).

Tím, že sama píšu blog, kde se (někdy více, někdy méně) věnuji i sportu a zdravé stravě, mám docela přehled i o ostatních blozích s podobnými tématy a celou řadu jich sleduji pravidelně.

Některé proto, že se mi prostě líbí a články mě baví. 

Některé proto, že k nim mám neutrální postoj, ale ráda jsem v obraze,

Některé proto, že se mi vyloženě nelíbí. No co, jsem prostě typická ženská a ráda si v duchu zanadávám.

A některé čistě jen proto, abych oddálila čas těch nepříjemných povinností.zdroj

A jak asi víte, sport je nedílnou součástí mého života, dělá mi to velkou radost, každý měsíc dám za permanentky nehezké peníze, strašně mě to baví a bez pohybu si neumím život představit, a ani nechápu, jak se někdo nemůže donutit ke sportu. Já mám spíš problém, abych se donutila k odpočinku a alespoň jednou nebo dvakrát týdně necvičila.

A stejně tak je to i se stravou. Zdravá jídla mi moc chutnají, ráda zkouším nové zdravé recepty, bez ovesných vloček, tofu nebo luštěnin a zeleniny (no dobře, cukety :D) si neumím svůj jídelníček představit, a když bych si měla vybrat, jestli si dát k obědu tofu s pohankou nebo řízek s bramborovým salátem, měla bych hned jasno a běžela do první vegetariánské restaurace.

A dělám to tak, jak mi to vyhovuje a jsem spokojená.

ALE....

Ať jsem většinu času spokojená sebevíc, jsem jenom člověk a občas začnu pochybovat i já. 

O sobě, o tom co a jak dělám...

A jsem si jistá, že nejsem sama, kdo něčemu pod tlakem okolí občas podlehne. 

V tomhle případě pod tlakem všech těch fitness blogů a té novodobé fitness mánie, kde se touha po tom, být co nejhubenější se vzhlížením se v modelkách, proměnila v touhu být co nejvyrýsovanější s největším sixpackem, a vzhlížet se k bikinkám a body fitnesskám.

Takže jak jsem psala, ačkoliv jsem většinu spokojená s tím, co dělám, čas od času mi v mé blonďaté hlavě vyskočí nějaké ty pochyby.

- Každé ráno si MUSÍM osladit kostkou (dvěma, třemi...) čokolády do ovesné kaše a dělá mi to radost.

 "Sakra ale vždyť jsem snad jediná, kdo nebere čokoládu jako zlo. Vždyť všechny ty "fitness bloggerky" by to do pusy nedaly a vyhýbají se tomu jak čert kříži. Neměla bych náhodou taky...?"

- Jsem holka z Moravy a Pálavu i Tramín řadím na žebříček nejlepších vynálezů světa. A cider je tam taky. No a za lahvičku Frisca bych teď taky dala cokoliv. A nic nevyřeší starosti lépe, než se z nich vypovídat s kamarádkou nad koktejlem. 

"Sakra ale vždyť jsem zase snad jediná, nikdo z těch "fitness bloggerek" si alkoholu ani nelokne a všude se říká, že kdo chce žít zdravě, nesmí nikdy pít. Neměla bych náhodou taky....?"

- Nikdy jsem nepočítala kalorie, makra a ani nic podobného, a ani to nemám v plánu. "Ale všechny ty "fitness bloggerky" přeci počítají, mají o všem přehled. Co když jím úplně špatně a budu kvůli tomu hnusná a tlustá? Neměla bych náhodou taky...?"

- "Dřu jako kůň, denně cvičím skoro až do vyčerpání, nejím vyloženě prasárny, ale buchty na břiše by se u mě počítat nedaly. Ale prý teď všichni drží sacharidové vlny, po kterých ty schované svaly vyskočí a tuk zmizí. Neměla bych náhodou taky...?"

A tak dále, a tak dále...

Ačkoliv to mám v hlavě docela srovnané a jsem tak nějak vyrovnaná, tenhle čertík se na mém rameni občas objeví, ať chci nebo ne.

ALE naštěstí se v zápětí objeví i andílek, který mi hned připomene, proč to všechno dělám. 

A jakou radost mi to všechno působí. Připomene mi, že jedna věc je jíst zdravě a milovat sport, ale věc druhá je být otrokem toho všeho. Nemoct si jen tak zajít večer někam sednout s kamarádkou, osladit si ráno nebo si dát oběd v restauraci, a ne ten "zdravý životní styl" mít jako železnou kouli na kotníku.

A taky mi připomene, že bych se vůbec neměla starat o to, co dělají ostatní, protože já mám dělat všechno jen a jen pro sebe. 

Že ostatní nejí čokoládu a je to pro ně zlo?

No a co, proč bych si ráno nedala, když mi to udělá radost, a navíc z toho netloustnu?

Že ostatní sedí doma nad proteinem, ale já mám náladu jít s kamarádkou do města na vínko?

No a co, proč si občas neužít večer, když mi to udělá radost a ani v nejmenším se na mě ty dvě-tři skleničky nijak neprojeví?

     A navíc, když pro jednou odhodím jakoukoliv skromnost, malé sebevědomí a svou pochybovačnou povahu, zcela objektivně můžu říct, že podle fotek rozhodně nevypadám nijak hůře, než hromada těch #eatclean slečen. (opět sem nepletu fitness soutěže)

Nemám pneumatiku kolem pasu a ani se mi nerozkládají vnitřnosti jen proto, že si sladím kaši nebo jednou za čas usrknu burčáku a zajím to pečivem. (i bílým!)

A to je věc, kterou by si měli všichni uvědomit. 

Já, vy, i slečny, které mi občas píší maily s prosbou o pomoc.

S nikým se nesrovnávat, a vždycky si uvědomit, jestli něco děláte proto, že opravdu chcete, nebo jen proto, že se to tak dělá.

Tak!

A já jdu pro tu čtvrtou čokoládku. 

Proteinové království

Hezký den!

Nedávno jsem ve své skleněné dóze, kam jsem elegantně přesypala čokoládový protein, spatřila dno. Smutné to zjištění. 

Ale o pár dní později už jsem zase seděla u počítače, pročítala recenze a vybírala protein nový, tentokrát z e-shopu fitnessprotebe.cz

Jak už jsem psala dříve, protein rozhodně není něco, bez čeho byste nemohli žít, a to ani v případě, že dost posilujete. Nejdůležitější je mít dostatek bílkovin, a je prakticky jedno, jestli to bude z masa, tvarohu, tofu a nebo třeba právě z proteinu. Není to tak, že byste nemohli budovat svalovou hmotu a nebo hubnout, aniž byste dvakrát denně zběsile třásli šejkrem.

ALE rozhodně je to dobrý pomocník, protože podporuje udržování svalové hmoty, ale i její růst a regeneraci. A navíc jsou bílkoviny v této podobě rychle a snadno stravitelné.

Já mám protein moc ráda jako takové zpestření jídelníčku - největší milovník masa zrovna nejsem, stačí mi tak jednou, dvakrát do měsíce, a tak mám bílkoviny převážně z tvarohu (a moje spotřeba je skoro až neslušná!), jogurtu, sýrů, tofu, šmakouna, cizrny, pohanky a jiných luštěnin, občas z vajec....no a někdy se stane, že ani na ten milovaný tvaroh nebo jogurt nemám ani pomyšlení, a s radostí sáhnu radši po proteinu.

A nebo si ho dávám po tréninku, jako menší svačinu, a nebo naopak jako druhou večeři - večer mám často chuť na sladké (ehm...kdyby jen večer...) a tak mi tohle přijde vhod.

Rozhodnout se, který protein si vybrat bylo docela dilema, a tak jsem si pročetla pár recenzí a vzpomněla si i na nějaké starší, které jsem dříve četla, a nejlépe mi z toho vyšly proteiny značky Reflex Nutrion, které jsou špičkou na našem trhu, co se kvality týče, a už mnohokrát jsem na ně slyšela/četla chválu.

Ale mělo to jeden malý háček - na kvalitu byly chvalozpěvy snad všude, ale na chuť někdy tak úplně ne - že tady chuť musela ustoupit kvalitě, nebo že chuťově to opravdu není žádná sláva.

Nakonec jsem se ale rozhodla být rozumná, řekla si "Markéto sakra, tak chceš protein, nebo kakao?" a rozhodla se vyzkoušet protein právě od Reflexu, když má být tak kvalitní - konkrétně tento, v příchuti čokoláda-burákové máslo.

A jak to dopadlo?

....chvilka napětí....

Při otevření jsem si na zadek nesedla. Rozhodně se na mě po otevření víčka nenahrnula vůně Nutelly, Reeses koláčků, čokolády, ani ničeho podobného.

...a sakra, co když to bude fakt hnusný?

Napoprvé jsem to vyzkoušela s mlékem. Pořádně protřepala, napila se...a na zadek si ani tentokrát nesedla. Příchuť čokoláda-burákové máslo bych v tom asi neodhalila, spíš čokoláda "s něčím" a to "něco" mi tam moc nesedělo.

Na podruhé už mi to chutnalo o něco víc, a v další dávce už úplně....a teď už na to kolikrát dostanu chuť sama od sebe, jen tak. 

Prostě už jsme největší kámoši.Ale přehlednější bude srovnat si plusy a mínusy.

+ Instant Whey PRO je úplná novinka - má mnohem více probiotických kultur a trávicích enzymů. 

+  ve 100g je 80g bílkovin, které jsou ve vysoké kvalitě

+  záruka kvality - testována je každá šarže

+ minimum sladidel 

+ v jedné dávce přijmete 20g bílkovin a jen 1,6g sacharidů, z toho jen gram cukru

+ nepění
+ pěknej obal (no dobře, teď zním fakt jako blondýna...)

+ velký výběr příchutí - banán, čokoláda, vanilka, malina, čokoláda-burákové máslo, čokoláda-máta, banánový koláč, vanilka-skořice

+ a nakonec i dobrá chuť (na kterou si ale musíte ze začátku zvyknout)

- nevoní zrovna tak, že byste chtěli nacpat nos dovnitř a už nikdy ho nevytáhnout

- u příchuti čokoláda-burákové máslo nešlo tak úplně poznat, co je to zač (a to já, jako milovník burákového másla těžce nesu!:D)

Ale protein nepřišel sám, spolu s ním mi v krabici přišla i slušná zásoba tyčinek.
A tahle proteinová od PhD v příchuti čokoláda-arašídy byla prostě výborná, jedna z nejlepších, co jsem kdy měla!
Ve srovnání tyčinek by si zasloužila dvě jediničky - jak za chuť, tak za složení.
Chutná totiž jako nějaká Snickerska, a v 75 gramové tyčince do sebe dostanete celých 30g bílkovin, 19g sacharidů a jen 3 gramy cukrů. Takhle by podle mě měly proteitnové tyčinky vypadat!
Nemohla jsem to vydržet a musela ji vytáhnout během nekonečné tříhodinové přednášky - až se na mě spolužáci škaredě koukali - buď proto, že jsem moc šustila obalem (ale kdepak, tichá jako myš!), a nebo proto, že strašně záviděli, jak velkou Snickersku to mám. (to spíš!)A další z věcí, na kterou jsem byla zvědavá už dlouho, byly proteinové flapjacky, opět od Reflexu.
Ty klasické (a pořádně sladké!) flapjacky mám moc ráda. A stejně tak ráda mám i proteinové tyčinky, takže jsem byla zvědavá, jak může chutnat tohle spojení. Jestli to není nějakej kočkopes.
Hodně zasytí, a co se týče složení, jsou na tom opět skvěle, úplně ideální potréninková svačina (a to i když jste zrovna necvičili :D) - v jedné tyčince je 20g kvalitních bílkovin, 31g sacharidů převážně z ovesných vloček, a jen jeden gram cukru.

Samotný přeslazený flapjack mi sice chutná víc, ale zase není tak zdravý, nebo spíše vhodný, jako tohle.
Vyzkoušela jsem tři příchuti:
- malted oats neboli ovesný slad - ta mi chutnala nejvíc, vůbec není přeslazená, ale sladká jen tak jemně
- čokoláda-karamel - taky dobrá, sladká jen jemně, hodně výrazná chuť kakaa
- čokoláda-pomeranč - ne a ne a ne! Tohle mi jako jediné nechutnalo. (I když to možná nebude chyba tyčinky, ale spíš moje, když pomeranč mám ráda jen v jedné podobě - a to je Aperol Spritz.)

A jaký protein je váš nejoblíbenější? Co vám chutná nejvíce, od jaké značky? 

Proč mám tak ráda Vídeň?

Hezký den!

O víkendu jsem byla ve Vídni. Zase. A v prosinci tam plánuji jet znovu a vypít všechny zásoby vánočních punčů. 

Jak asi víte, od minulého září do letošního ledna byla Vídeň díky Erasmus programu mým duhým domovem, moc jsem si to tam oblíbila, a proto se tam moc ráda a často vracím.

A dneska vám řeknu proč. Proč to tam mám tak ráda.

Protože každá vídeňská návštěva začíná velmi komerční chvilkou, a to snídaní ve Starbucks. Je to taková moje oblíbená klasika - kýbl kávy a k tomu něco dobrého. Třeba výborný dýňový chlebíček....a o něco horší štrůdlový jogurt.

A je mi úplně jedno, jaká je podle největších znalců kávy kvalita právě téhle. A je mi úplně jedno, že to není nic typicky rakouského (pardooon, ale šnicl mě po ránu neláká!), pro mě to prostě k cestování patří.

Protože tam mám plno svých oblíbených míst, kam si vždycky ráda zajdu. Třeba k Dunaji za nákupním centrem Millenium city, odkud jsou krásně vidět vídeňské mrakodrapy a věž Donauturm.

Protože tam ráda koukám na labutě.
I když to jsou mrchy nevděčný a syčí na mě.

Protože tam ráda cestuju metrem a ještě radši si v duchu (ehm...většinou v duchu:D) říkám, která stanice bude následovat.
Ano, zábava vskutku na úrovni, jako dělaná pro třiadvacetiletou vysokoškolačku.
(myslím, že bych si rozuměla se Sheldonem...)

Protože je tam krásně i za deště.

Ne, dobře, teď kecám.
Po pravdě jsem byla z toho počasí tak nasraná, že mě ani růžový židle nerozveselily.

 Protože večer to tam má svoje kouzlo, když všude svítí barevné nápisy.
A obzvlášť v období vánočním, kdy celá Vídeň září jako jeden velký vánoční stromeček a já se na měsíc měním v největší milovnici kýče.

Protože je tam obchod Forever 21, kde bych vždycky nejradši vykoupila VŠECHNO.
Ten mi sice říká, že jsem stará a já mám tak pocit, že ta móda už snad ani není pro mě a měla bych si ve svém pokročilém věku radši koupit usedlej kostýmek u Blažka.
A nebo taky ne......vítej doma, nejlepší šálo!

Protože je tam na každém kroku pekárna.
Na každé stanici metra minimálně jedna, ale spíš dvě nebo tři.
A já miluju pekárny!
Ty čerstvé voňavé croissanty, koblížky, pudingové taštičky....aaaaaa!

Protože si tam v The pie factory můžu dát nejroztomilejší oběd v podobě slaného koláče.
Tentokrát to byl vegetariánský, plněný červenou čočkou.
Protože je tam dlouhá Mariahilferstrasse, na které se dobře nakupuje.

Protože tam mají tenhle kalendář, který nutně potřebuju! :D

Protože tam je trh Naschmarkt.
V dešti sice nic moc...

...ale za lepšího počasí si tam můžete koupit oběd a najíst se hezky v parku před kostelem Karlskirche.

A lepší falafel ani lilkovou pomazánku jinde prostě nenajdete!

Protože Vídeň pro mě znamená sushi!

Opět nic typického, ale nemůžu si pomoct.

V Rakousku je pro nás, chudé Čechy, prostě drahé všechno, jídlo obzvlášť. A tak mezi tím nejsou skoro žádné rozdíly, pořádnou porci sushi tam pořídíte za cenu asi 5 obyčejných housek, protože třeba pečivo je tam drahé pořádně.

Což je ideální záminka, proč se cpát právě tímhle.

Protože se tam ráda jen tak procházím a koukám na všechny ty krásné domy.

Protože se mi líbí, jak tam jsou všude cyklostezky.
Úplně, ale úplně všude, je jich víc jak chodníků.

Protože je tam krásný kampus, ve kterém jsem mívala přednášky a teď ráda vzpomínám dokonce i na tu školu.

(předtím to ale bylo jinak, to jsem byla strašně připosraná a bála se, že nezvládnu ani jednu zkoušku:D)

 Protože se mi strašně líbí ty staré tramvaje.
Jsou jako jednoocí mimozemšťani!

 ....i když minulou zimu, kdy jsem jimi musela jezdit každé ráno do školy, jsem k nim zrovna lásku nechovala.
Topení bylo pro většinu vozů pojem úplně neznámý, což bylo v mínus pěti moc fajn.

Protože u Belvederu je prostě krásně!

Protože je tam nádherné Cafe Central, ve kterém si připadám jako v jiném světě.

Respektive v jiném století, v dobách Sisi a Franze Josefa.

 A protože tam ke kávě dávají nejlepší nugátovou čokoládku!
(už jsem říkala, jak se umím radovat z maličkostí?:D)

Protože tam jsou krásné secesní domy s ozdobným schodištěm.
Přesně takové, o jakých mluvím/píšu pokaždé, když si představuju své vysněné bydlení.

Protože přímo pod těmi domy jsou pekárny, kam si můžete ráno, během tří minut, skočit pro snídani.

Třeba pro croissanty, nugátové koblihy.....a k tomu třeba zimní jogurt v příchuti kokos/mandle.

Přesně takhle vypadá ideální ráno!

...a ještě k tomu s výhledem na ulici.

Protože je skvělý si jen tak sednout u Schwedenplatzu k ramenu Dunaje, odpočívat u vody a prohlížet si graffiti...
A úplně nejlepší podmínky jsou tam pro běhání nebo jízdu na kole!



Protože si tam vždycky nakoupím spoustu dobrot.
Třeba oblíbené proteinové tyčinky, které mají v drogerii DM nebo prodejně Müller (pokud pojedete se Student Agency, tak Müller je i přímo v nákupním centru Stadion).
A nebo výborné "bonbony", které jsou však vyrobené jen z ovoce. Ty měli tentokrát v Müllerovi dokonce ve slevě - no za 50 centů jsem je tam nemohla nechat!

A do Müllera vždycky chodím i pro různé sladkosti.....a nebo pro oblíbené musli.

Protože moc ráda cestuju žlutým autobusem a z Brna tam můžu být za necelé dvě hodiny...

A na závěr už jen jeden tip na ubytování. (na ten secesní dům s ozdobným schodištěm, samozřejmě!)

Tentokrát jsme bydlely v hotelu Comfort Apartments, kde jsem byla spokojená naprosto se vším. Nebyl to jen malý pokoj, ale takový menší apartmán, včetně vybavené kuchyňky, pěkné koupelny, se sedačkou i televizí (a dokonce i s žehlicím prknem a žehličkou....my jsme však odolaly :D).

A adresa byla taky skvělá - přímo z okna byl vidět Votivkirche, což znamená, že k Rathausu je to pěšky 5-10 minut, na metro 5 minut, a tramvaj stavěla přímo před vchodem.

A pokud byste se sem náhodou chystali na vánoční trhy, není nic lepšího - přímo tahle budova, která je vidět z okna, je totiž školní kampus, na jehož dvoře bývají krásné vánoční trhy.
Vylézt z hotelu a do dvou minut mít v rukou hrnek s punčem? Nezní to špatně!

Za jednu noc pro dva nás to stálo 55euro, což je na centrum Vídně dobrá cena, a levněji to v penzionech seženete jen málo kdy.
Ale objednávaly jsme přes booking.com, kde se ty ceny často mění třeba i ze dne na den, takže je dost možné, že jindy ty ceny budou vypadat úplně jinak.