Zdravý banánový chlebíček

Poznali jsme se už skoro před 6 lety, na jedné venkovní diskotéce. To jsem ještě bývala párty žena v leopardím tílečku.

A tam mě pozval na pivo.

Nesnáším pivo.

Ale nedala jsem nic znát a s velkým přemáháním trošku upila

Dohromady jsme se dali ale až o rok později. A já vypila další pivo. Poslední v životě.

.....no, možná že kdyby mi hned upekl takovejhle banánovej chlebíček, bylo by to mnohem jednodušší!

Teď už se svou nechutí k pivu netajím, leopardí tílečka nenosím, ale naopak ve všem banánovém si vyloženě libuju. A tohle je recept na banánový chlebíček podle mého muže.

Jsou dva typy buchet, dortíků a chlebíčků.

1) Ty naprosto boží. Pořádně sladké a pořádně dobré. Tak dobré, že se na složení nesluší ani pomyslet, natož se po něm ptát. Jen si to prostě pořádně užít.

2) Ty pro "běžné dny". Není to jen tůček sem, cukr tam, ale i nějaká ta ovesná vločka nebo med.

A tohle je přesně ta druhá kategorie. Není to dortík ani pořádná sladkost, co si ukrojíte ke kafi s tím, že jste hříšníci hříšní a takhle si dopřáváte, ale je to svačina, kterou si klidně můžete hodit do krabičky a nacpat to do sebe hned po tréninku, nebo si dát jen tak ke svačině.

Aby bylo jasno, nejsem zrovna z těch, co dostanou záchvat paniky při pohledu na pšeničnou mouku, a ani cukru se nebojím jako čert kříže, a jednou za čas si MOC RÁDA dám nějakej nefalšovanej, sladkej dortík,koláč, buchtu, cokoliv. 

Ale taky hodně ráda sportuju. A hodně často sportuju. A dát si hned po tréninku jen tak ke svačině cupcake s našlehaným krémem nebo ten nejsladší dortík, z toho bych asi měla divný svědomí. 

A přesně pro tyhle situace jsou dobroty tohohle typu.

V poslední době snídám před šestou, jdu na crossfit, a po deváté už usedám k pracovnímu stolu nebo do školní lavice (no dobře, lavice to úplně není a žákovskou taky nenosím...:D). A přesně v tuhle dobu bývám hladová jako vlk a potřebuju doplnit energii. A taky potřebuju něco sladkýho, protože sladký já prostě ráda. A k tomu se perfektně hodí právě tenhle chlebíček, a postupně chci zkoušet různé nové (a nebo i osvědčené, jako třeba cuketová buchta) zdravé buchty, muffiny a chlebíčky. 

 Na jeden chlebíček (a nebo formu od bábovky, což ale není tak stylový:D) budete potřebovat:
- 3 rozmačkané banány (čím zralejší, tím sladší = lepší)
- 2 vejce
- 2 vrchovaté lžíce burákového másla
- 1 lžíce medu (nebo agáve sirupu apod.)
- 2 hrníčky ovesných vloček pomletých na jemno
- 1 hrníčky celozrnné mouky
- 1 lžíce chia semínek, na chvilku namočených v horké vodě (ale není to nutnost)
- lžička skořice
- lžička prášku do pečiva
- 100g jogurtu nebo trošku vody
Vločky rozmixujte úplně na jemno a smíchejte s moukou. Přidejte kypřící prášek a skořici. V míse rozmačkejte banány, přidejte burákové máslo a rozpuštěný med a chia semínka. A pak už to jen smíchejte dohromady a dejte péct ve vymazané a vysypané formě - 180 stupňů, přibližně 40 minut, ale radši to kontrolujte.
P.S. Tenhle recept je z kategorie "od oka", takže je jedno, jestli vám tam spadne o trošku vloček víc nebo jestli máte větší banán. Ale jako hrníčky beru takový ty modrý s ouškem z IKEA. Za 9 korun. Ty, co je mají všichni.
P.S. 2 Slovo "zdravý" v nadpisu jsem si nemohla odpustit. Zaprvé - je to tak. A za druhé - všechno, co je zdravé a fitness prostě láká. Přiláká to skoro tolik pozornosti, jako nahota v reklamě nebo slovo sex v titulku bulváru. Sex sells, říká se. Ale napsat do názvu PRSA!!! (banánový chlebíček) nebo ZADEK!!! (banánový chlebíček), to by nešlo :D

Holandsko, část 3. - MAASTRICHT

Můj třetí den v Holandsku patřil dalšímu městu, v pořadí už pátému. A volba padla na Maastricht, což je údajně nejstarší nizozemské město. Leží až u hranic s Belgií a podle Káji prý i jako v Belgii vypadá. Takže si prý můžu na seznamu odškrtnout další zemi. 

Dobře. Škrt. 

Podepsána tady byla Maastrichtská smlouva o Evropské Unii. A taky tu mají nejstarší most z celého Holandska. A taky jedno z nejhezčích knihkupectví na světě. Prostě jedna významnost vedle druhé! 

Ale nebojte, jsem i trošku ignorant, takže ani bez chvalozpěvů na kavárenské povalování a nakupování to nebude.

Den začal opět ovesnou kaší. Protože kaše je dobrá volba vždycky, a při pohledu z okna na šedivé holandské počasí bylo něco teplého do žaludku potřeba. 

(a tu puntíkovanou misku potřebuju zase já!)

Hned po cestě od vlaku jsem věděla, že i tady se mi bude líbit. Maastricht vypadá úplně jinak než třeba Amsterdam, kde jsme byly o den dříve, žádné vodní kanály ani křivé domky, ale krásné to tam je tak jako tak.

A i tady byly ulice tak fotogenické!

 A samozřejmě nechyběla ani nějaká ta zajímavá socha, protože ty mají Holanďané očividně rádi...

 A během procházky městem jsme narazily na DOSLOVA boží knihkupectví s kavárnou.
Něco takového jsem ještě nikdy neviděla, ale musím říct, že nápad je to perfektní - bylo to totiž ve starém dominikánském kostele (lepší fotky najdete třeba tady). Vypadalo to perfektně a atmosféra byla kouzelná, takže nás to samozřejmě hned lákalo k posezení. A o to víc, když jsme s všimly pěkné nabídky dortíků.
Ale bohužel bylo zrovna plno.
A po cestě zpátky jsme zase byly plné my. Achjo.

A protože už jsme byly hladové a přišel čas oběda, bylo potřeba najít něco, kde doplnit energii.
A čím jiným doplnit energii lépe, než pořádnou dávkou cukru? (rýži s tofu můžu jíst doma!:D)
Kája měla vytipovaných několik míst, a podle TripAdvisoru měla jedno z nejlepších hodnocení kavárna Taart, tak jsme se nechaly zlákat.
No, ale i mistr tesař se někdy utne, a ani TripAdvisor není svatý...

 Interiér vypadal mile (servírky ne, ale to už jsme si nebraly osobně:D), cupcaky i dortíky lákavě, i když docela draze. A to i na Holandsko, které je drahé už tak dost.

Ale touha po dortíku byla větší, než po Eurech v peněžence, a tak jsem si objednala mrkvový dortík. Hezký. Za nehezkých 5,5 Euro.

Naše natěšenost i nadšení byly obrovské. Až se mi chtělo tančit oslavný taneček.
Vypadalo to krásně, kafe bylo dobré, a ještě k tomu jsme dostaly výbornou máslovou sušenku.
Miluju sušenky ke kafi. Dejte mi ke kafi sušenku a budu vás milovat do konce života!

Jenže......jakmile jsem do dortíku zakrojila vidličkou, zjistila jsem, že nechutná ani z poloviny tak dobře, jako vypadá.
Mrkvové dorty miluju, a už jsem jich měla všude možně víc než dost. Ale že by někdo dal místo polevy z krémového sýra polevu ze šlehačky? Neskutečně přeslazené a hnusné šlehačky, kde cukr skřípal mezi zubama? Hnus, hnus a hnus. 
Tu hrůzu jsem musela oddělat, abych se dostala k těstu, které bylo docela fajn, ale dobroučký mrkvový dortík, jako jsem zvyklá, to prostě nebyl.
A ta stejná šlehačková hrůza byla i v Red Velvet Caku, co si dala Kája, takže stejná smůla.
Prostě dort, co je dobrej maximálně tak na to, abyste sklízeli úrodu lajčíků na Instagramu.

Trošku zklamané, ale alespoň nabité energií díky přijatému cukru jsme se vydaly na další procházení městem...

A samozřejmě focení...

A chodba téhle katedrály mi připomínala Bradavice! A ta orlice kromě jiné, zlé orlice zase znak Havraspáru. 

Chyběl už jen Nimbus 2000 a máslový ležák do ruky.

A teď to bude vypadat že jsme zase jenom jedly, ale opravdu mezi tím byla nějaká ta hodina rozestupu.
A i kdyby ne, tomuhle by odolat nešlo!
Název Piece of Cake mluví za vše, a uvnitř to vypadalo tak hezky, že jsme se tam musely okamžitě usadit.

Veliký lustr, barevné zdi a židle a různé ozdoby, že mi to tam trošku připadalo jako salonek v nějakém paláci. Nebo v království dortíků!

A stejně jako v Amsterdamu, i tady jsme dostaly chuť na scones.

Asi nová úchylka.

A bylo to úplně N E J L E P Š Í. Krásně čerstvé a teplé scones, marmeláda a clotted cream, což je taková anglická hutná smetana. A k tomu jsem si dala další kávu, tentokrát jsem k ní dostala i malou roztomilou skleničku s vaječným likérem a šlehačkou.

Takže jsme si zpravily chuť po nepovedeném dortu (navíc za mnohem méně peněz - za 2 scones jsme každá platily myslím 3,5 Euro) a Maastricht jsme okamžitě prohlásily za nejlepší Holandské město.

Povšimněte si nejroztomilejšího srno-polšáře :D

Pak jsme ještě nakoukly do pár obchodů, a k večeru vyrazily zpátky na vlak, směrem do Tilburgu.

Přijely jsme ke Karolíně domů, v Tilburgu totiž bydlí ve "student dorm", takových lepších kolejích, kde sdílí kuchyňku s dalšími studenty. A právě se spolubydlícím Nicolasem z Kolumbie (teda doufám, že jsem to nespletla!:D) domluvila, že nám připraví guacamole, protože tím je prý známý na celém patře. A tortilly s kuřecím masem.

A jo, opravdu na tom něco bude, bylo to výborný, stokrát lepší, než bych si udělala sama! Takže sláva byla oprávněná.

Musela jsem se hlídat, abych všechno guacamole nesežrala ještě během příprav, ale naštěstí toho bylo tolik, že se moje nenápadné ujídání ztratilo.

Plná jsem byla už po prvním kousku, ale říkala jsem si "Markéto, Kolumbijci ti takový dobroty nevaří denně, tak jez!". A tak jsem vesele jedla kolumbijskou dobrotu dál. 

A že jsem strašně plná jsem říkala, i když Kája vytáhla z trouby banánový chlebíček (kterým je na celém patře známá pro změnu ona:D), ale i tohle za to stálo a byl to snad nejlepší chlebíček, co jsem kdy měla.

(sakra, tohle slovní spojení už bych měla omezovat, ale nemůžu si pomoct, když je všechno nejlepší:D)

A věřte nevěřte - chutnal líp než vypadal, chudák mrzák!

A na závěr ještě malá ukázka, co mi v obchodech upadlo do košíku.
(nesuďte mě - ty tyčinky byly levný! :D)
Čokoláda Tony´s s nejhezčím obalem a kousky marshmallow byla pro rodinku (ale ne že bych pak kousek neuloupla:D), stejně tak wafle a Snelle jelle, což je takový kořeněný sladký chlebíček na způsob perníku, a Holanďani to mají hodně rádi.
Tyčinky NAKD jsem viděla už i u nás v Brně ve zdravé výživě, ale tady byly docela drahé a v Maastrichtu je měli v jedné drogerii/zdravé výživě za 60 centů, tak jsem je konečně ochutnala. Jsou vyrobené jen z ořechů a ovoce, bez přidaného cukru, a je to velká dobrota.
Pak jsem zkusila jednu proteinovou tyčinku, ta byla hnusná jak prdel a taky jsem učinila největší objev - ČOKOLÁDA BEZ CUKRU EXISTUJE. A kupodivu taková, že chutná skoro jako Milka, ne nějakej hnus s light ocasem. Navíc opět za 60 centů, takže jsem si je prostě vzít musela. A okamžitě se cítím štíhlounká.
A od značky Atkins (to je ten pán, co vymyslel tu děsivou masovou dietu:D) jsem vyzkoušela i kakao, opět bez cukru a kupodivu opět sladké a dobré. Za Euro to bylo fajn.

A ochutnat jsem musela i sojovo-kokosový jogurt, protože jsem byla hrozně zvědavá. Jak opice.

Ten ve slevě sice nebyl, 500g kelímek byl asi za 2,5 Eura, ale chutnal mi moc.

Tady v ČR si drahé věci od Alpra nekupuju, ale v zahraničí vždycky něco ráda zkusím. Asi to v těch Eurech bolí míň :D

A z Hemy jsem přivezla alespoň pár roztomilých lepítek a sešit pro Terku, a v růžovém provedení pro mě.

Hema je totiž království všech roztomilostí a krásných věcí, od papírnictví až po věci do kuchyně. A navíc je to tam docela levné a v Holandsku najdete Hemu opravdu na každém kroku.
Jen si opět musím postěžovat, že jsem neletěla s kufrem.

A další den, hodně brzy ráno, následovalo už jen rychlé Koffie na cestu...

Snídaně na letišti (aaaa jak já miluju pletenec s javorovým sirupem!) a honem zpátky domů, do školy, do práce, za crossfitem a rýží s tofu. #smutek

Lehký mrkvovo-kokosový dortík

Krásný den!
Po delší době tu je zase jeden recept, o který by byla škoda se nepodělit. I přesto, že to není ani z mé hlavy, ani z mých rukou (ale být ochutnávačem je taky záslužná činnost!). Pekla ho totiž opět moje šikovná sestra Terka, a recept je z časopisu Albert, kde nás zaujal hned na první pohled.
Protože mrkvový dort? To je pro mě největší dobrota, těsně po cheesecaku!
A kokos? Dejte mi s kokosem cokoliv, a budu nadšená! Od strouhaného kokosu na kaši přes kokosové latté nebo kokosovou proteinovou tyčinku Excellent až po kokosový sprchový gel nebo koktejl s nějakým tím kokosovým alkoholem.
Takže to, že mrkvové i kokosové věci jsou vždycky dobrota je pro mě jasná věc, ale nikdy by mě nenapadlo, že to bude dohromady tak perfektní kombinace.

Oproti původnímu receptu je ale tenhle dost odlehčený.
Když si jednou za čas dám dortík v kavárně (což ale není tak často, jak často o tom mluvím!:D), je mi úplně jedno, z čeho ta dobrota vznikla, po složení opravdu nepátrám a nezajímá mě, kolik cukru nebo tuku v tom je. Prostě si to jen pořádně vychutnám.
Ale když už děláme nějakou dobrotu doma, asi by se mi nechtělo tam jen tak rozpustit 350g másla a do toho ještě nasekat 2 tabulky bílé čokolády. A to jen na polevu.
A přesně to v tom původním receptu bylo. Ne že by nevypadal i tak velice lákavě, ale i tahle lehčí verze, kterou udělala Terka je opravdu V Ý B O R N Á  a nijak chudě to ani zdaleka nechutná.

Na menší dortovou formu (my máme myslím 20 cm, takže pokud máte větší, dejte třeba o třetinu více surovin) budete potřebovat:
3 vejce - bílky a žloutky zvlášť
60g krupicového cukru
špetka soli
šťáva a kůra z 1 citronu
50g třtinového cukru
170g hladké mouky (ale mělo by to jít i z celozrnné, akorát pak bude o trochu hutnější)
2 lžičky prášku do pečiva
100ml oleje
300g nastrouhané mrkve
60g kokosu
(a můžete tam dát i vlašské ořechy, ale ty Terka nejí, a tak mi sprostě zatajila, že tam patří!:D)
na krém: kokosový puding (uvařený podle návodu, ale stačí i méně cukru) a jeden tvaroh.
Z bílků a krupicového cukru a soli vyšlehejte sníh. Žloutky vyšlehejte s třtinovým cukrem, poté přidejte citronovou kůru i šťávu a promíchejte. Sníh i žloutkovou pěnu pak opatrně smíchejte dohromady.
Postupně přidávejte mouku s kypřícím práškem a poté všechny ostatní přísady.
Těsto vlijte do vymazané a vysypané formy a pečte 45 min na 180 stupňů.
Poté nechte korpus vychladnout a rozřízněte ho. Pak uvařte puding a dort ním naplňte a potřete i ze stran a z vrchu. Ale samozřejmě by to bylo moc dobré i s polevou z krémového sýra, nebo třeba i s tou bílou čokoládu, jako je v originálním receptu.

 Dortík jsem dneska posnídala - ideální nedělní dobrota. Sice jsem ho neměla hezky na talířku, ale v krabičce, ve které jsem si ho donesla na brigádu a posnídala až tady, ale dobře chutná ať už je v čemkoliv.
Mějte krásný den a dobrou chuť!
P.S, Ti ptáčci tam jsou aby to bylo jarní :D
P.S. 2. A teď už jdu psát bakalářku, ale pokud to půjde dobře (=a pak budu mít čisté svědomí:D), připravím nějaké články na další dny - moc ráda bych sepsala třetí den v Holandsku, souhrnný přehled mých oblíbených brněnských kaváren, a třeba i nějaké ty Střípky z kuchyně :)

Holandsko, část 2. - 7 hodin v AMSTERDAMU

Amsterdam. Město, do kterého jsem se chtěla podívat už tak dlouho, a konečně se mi to splnilo.

Přesvědčila jsem se, že ve skutečnosti je to ještě hezčí město, než jsem si myslela. A taky už vím, že je pravda to, co se říká. Trávu tam opravdu ucítíte na každém rohu.

A o tom, co se dá stihnout za 7 hodin v tak krásném městě a o tom, jaký byl můj druhý den s Kájou v Holandsku bude právě dnešní článek.

Ráno jsme začaly kaší.

různé druhy vloček+sojové mléko+burákové máslo+marshmallow čokoláda+banán+kokos=mňam.

Ne že by mě snad urazil nějaký ten dortík nebo croissant v kavárně, když kaše jím skoro celý rok doma, ale v sobotu v Holandsku kavárny neotevírají zrovna v 7. A kaše je dobrá volba vždycky. 

A co se týče kavárenského povalování, ani tam jsme nestrádaly a všechno během dne pořádně dohnaly. I do zásoby.

A taková cestovatelská rána jsou úplně nejlepší. Když vstanete a víte, že vás celý den čekají jen samé dobré věci. Dobrá snídaně, poznávání nových míst.....a ano, hlavně i dobré jídlo a káva.

Po snídani jsme vyrazily na vlak. Ne však přímo do Amsterdamu, předtím jsme si totiž udělaly ještě menší zastávku ve městě ’s-Hertogenbosch, zkráceně Den Bosch, abych z Holandska viděla co nejvíc.

A opět jsem byla nadšená. Stejně jako Eindhoven nebo Tilburg je i Den Bosch další krásné město, kde jsou všechny domy jako z nějaké pohlednice, opět ty krásné cihlové stavby s bíle lemovanými okny. 

A byl tam neskutečný klid a ticho, a v ulicích bylo kromě pár Holanďanů na kolech (jak jinak:D) úplně prázdno.

Ale na náměstí už bylo živo o trochu víc, byl tam totiž trh s různými stánky, od těch s pečivem (kde jsem chtěla úplně všechno!) přes sladkosti a vafle až po sýry a květiny. Prostě pastva pro oči.

Roztomilouš pejsek ve "vozíku na děti" jako další holandská divnost. I když asi docela praktická, tím jak pořád jezdí na kole, používají tohle místo kočárku.
Ale vypadalo to srandovně - kolo, vozík a v něm dítě, zamotaný do deky jak larva :D

A další holandská divnost číslo už-ani-nevím-kolik.

V minulém článku jsem vám ukazovala sochu pána, nesoucího si nádobu s močí, která se kdysi používala ve fabrikách ke zpracování bavlny. A tady je pro změnu (snad!) čurající chlapeček. A vedle bylo cosi s lžicí na hlavě.

A od čurajícího nemravy ke kostelu...

A byla jsem nadšená, že konečně vidím nějaký ten typický vodní kanál!

Centrum Den Bosch sice není nijak obrovské a tak jsme se procházkou zrovna nesedřely, ale jako záminka, že musíme doplnit energii se to hodino dokonale.

Šly jsme do kavárny Douwe Eghberts, protože to je holandský řetězec s pobočkami na každém kroku. Jen jsme tam trochu doplatily na holandštinu - nijak jsme nezkoumaly popis, a objednaly si "salted caramel" o čemž jsme předpokládaly, že to bude latté s příchutí slaného karamelu. Ve skutečnosti to ale bylo přeslazené kakao s mini pidi kapičkou kafe.

No, sice jsem chtěla doplnit hlavně kofein, ale trošku cukru do krve nakonec taky neuškodilo. Na energii.

A Kája si k tomu dala i nějakou, prý pro Holandsko typickou, koblihu plněnou šlehačkou.

Po doplnění energie a zklamání že nám chybí kofein jsme šly na vlak, tentokrát už do Amsterdamu, a zhruba po hodině jsme vystoupily na velikém nádraží.

A po cestě od nádraží jsme narazily na obchod s různými sladkostmi. Sice vůbec ne typicky holandskými, ale americkými, ale stejně jsem byla jako Alenka v říši Divů - na prasárničky jako peanut-butter Oreo já slyším! A opět jsem si nadávala, že jsem byla lakomá a nezaplatila si do letadla kufr.

A o kousek dál jsme se zašly kouknout do obchodu už typicky Holandského - sýry!

Pak jsme prošly ještě pár dalších obchodů - Forever 21, kde bych si nejradši nakoupila celý šatník (ale ten kufr, sakra!), Bijenkorf kde jsme potěšily oko a zamáčkly slzu nad luxusními kabelkami, a pak už se jen procházely.

A ano, opět jsem byla nadšená z té architektury. Co jsem ale netušila je to, že jsou tam domy NESKUTEČNĚ křivý. Na fotkách to tolik nevynikne, ale naklání se různě do stran, a některé vypadají, že každou chvíli přepadnou.

Asi je to tím, že je tam všude okolo voda a nemají moc hluboké základy, a taky tím jak jsou staré. Ale nevím, nejsem statik ani architekt, a už vůbec ne technický člověk.

A jak jasně říká Kájin výraz - několikrát jsme se i ztratily.

Ale opravdu nepochopím jak je možný, že jsme šly od budovy Opery, pořád rovně a rovně....a najednou se před náma objeví Opera!

#orientacnismysl

Viděla jsem hodně krásných fotek Amsterdamu, ale myslela jsem si, že všichni fotí jen pár hezkých fotogenických míst, jak to tak často bývá. Ale k mému překvapení takhle krásně vypadaly úplně všechny místa. A já jsem opět měla nutkání mačkat spoušť každou minutu, takže mám foťák plný stovek fotek těch stejných (a křivých) domů. Ale nemohla jsem si pomoct.

A teď přichází to nejlepší!
Cupcaky VAN NESS. Pokud pojedete do Amsterdamu, to tohohle mini obchůdku se prostě musíte stavit.
Vlastně by možná stálo jet do Amsterdamu jen kvůli tomu.
Kvůli tomu nejlepšímu cheesecake-peanut butter cupcaku.
Asi si to napíšu i do životopisu, nebo co.
2015. Snědla nejlepší cupcake na světě.

Je sice potřeba brát ohledy na to, že jsem byla strašně hladová, od snídaně už uběhlo spoustu hodin, čas oběda jsme promeškaly a já bych s radostí snědla i podrážku od bot....A taky je pravda, že moje úchylka na všechno, co připomíná cheesecake nezná mezí. A o lásce k burákovému máslu ani nemluvě...
Ale nehledě na to všechno, v tu chvíli to byl snad ten nejlepší dortík v životě! (a je jedno, že to říkám nad každým cheesecakem:D)

A jak výborný byl cupcake, o to horší bylo kafe v nedaleké kavárně. Hrozně hořký a nedobrý.
Ale i tak u toho Kája mohla naplánovat další cestu.
Toho jsem se totiž radši vůbec neúčastnila. Se svým orientačním smyslem bych stejně moc platná nebyla. (I když i Káje to párktát ujelo, nejen u té Opery:D)

Tenhle nenápadný trojúhelník je pomník gayům a lesbičkám, kteří byli oběti holocaustu. O tom se totiž nemluví zdaleka tolik, jako o židech, ale zemřelo jich opravdu dost...

A s touhle částí historie je Amsterdam dost spojený, mimo jiné je tu i dům Anne Frankové, kam se ale čekají hrozně dlouhé fronty. A má tu i svou sochu.
Což mi připomíná, že si tu knížku musím co nejdřív přečíst!

Tady je docela vidět, jak jsou ty domky křivé, i když ve skutečnosti je to znát mnohem víc.

V Amsterdamu je i spousta krásných kaváren, bister, palačinkáren, vaflárek a různých míst, kam zajít na něco dobrého. A v Holandsku taky docela frčí veganství a vegetariánství, takže tam najdete i řadu podniků s tímhle zaměřením.

My jsme šly okolo jednoho obzvlášť sympatického bistra, ale bohužel měli jen málo míst k sezení. Ale bylo to spojené i s obchůdkem zdravé výživy, kde bych nejradši vykoupila všechno. (zase - sakra, ten kufr!). A samozřejmě jsem se hned zasekla u ochutnávky (však jsem Češka, co je zadarmo, sem s tím!:D) veganské čokolády, co chutnala jako Milka.

A o kousek dál jsme zase utřely slinu nad makronkami.

A už bylo (opět!) potřeba doplnit energii na další chození, tak jsme zašly do jedné kavárny, co vypadala docela sympaticky. 

A tam jsme si daly fíkovo-ořechový chlém se sýrem a piniovými oříšky. Bylo toho sice maličko, obzvlášť na to, že jsme zaplatily přes 5 Euro, ale stálo to za to, opět mě to láká napsat to, co jsem tady už psala tolikrát, a to něco ve smyslu nejlepší sýr co jsem kdy jedla (ale možná ze mě zase mluvil hlad a únava:D)

A protože téhle sýrové dobroty nebylo zrovna na přežrání a my jsme v jídelním lístku zahlédly ještě scones s lemon curd, okamžitě jsme po tom zatoužily.

Servírky ale nebyly zrovna největší sympaťačky (což si ale v Holandsku nesmíte brát osobně:D) a na otázku, jestli si můžeme objednat scones nám bylo řečeno že scones nemají a budou zavírat (bylo myslím čtvrt na 6, zavírá se v 6:D). A tak jsme se vydaly na další procházku městem, ale myšlenku na scones nešlo vyhnat z hlavy.

A tak se procházka proměnila v pátrání po scones.

Po několika kilometrech a hromadě kaváren, kam jsme mlsně nakukovaly s tím, že tady už by to být mohlo, jsme konečně objevily tu pravou!

Zajímavý interiér, lákavý výběr dobrot.....ale to nám v tu chvíli bylo jedno, oči jsme měly jen pro scones. A taky pro židle, protože v nohách už byly ty nachozené kilometry dost cítit.

Jeden scones, šlehačka a lemon curd? 3,5 Euro.
Radost? K nezaplacení!

Už byl večer a setmělo se, tak jsem byla ráda, že můžu vidět Amsterdam i za tmy...

Zpátky k nádraží jsme to vzaly přes Red light district, hříšnou to ulici. 

Jsou tam veliká okna s červenými světly, se sametovým obložením a sedačkou nebo židlí, na kterých se nakrucují spíš neoblečené, než oblečené dámy.
A právě kvůli téhle části Amsterdamu sem jezdí hodně pánských turistů ze všech koutů Evropy.
A nebo taky kvůli coffee shopům, kde se legálně kouří marihuana a prodávají se různé výrobky z ní. Třeba veselé koláčky nebo lízátka.
Návštěva coffee shopu sice byla na pomyslném seznamu amsterdamských plánů, když je to něco tak typického. Coffee shopy jsou tam opravdu na každém kroku, takže v jejich hledání by problém nebyl, ale všechny vypadaly dost odpudivě, a ty typy lidí, co z nich vycházeli? Vypadali spíš jako pobudové od nás z podchodu u nádraží, ne jako někdo, vedle koho by bylo příjemné si sednout. My jsme si představovaly spíš něco víc uhlazeného - nějakou jakoby milou kavárničku, se zeleným cupcakem ve znaku. To se samozřejmě nekonalo, a tak jsme se toho s radostí vzdaly.
(zkusit se má všechno, ale sedmnáct už mi bylo, žejo :D)

Noční Amsterdam je prostě něco krásnýho!

Na nádraží jsme si daly ještě poslední kafe, a pak nastoupily na vlak směrem zpátky do Tilburgu.
Latté s javorovým sirupem, a snad poprvé jsem na kelímku měla (skoro:D) správné jméno.
Jasně, je to Starbucks, ale pro mě je to taková cestovatelská tradice. Když jsem někde v zahraničí, tenhle velikej kelímek se zeleným znakem si pro radost koupit musím.
Ale v Brně jsem tam nebyla ani jednou, tolik mně to neláká, protože to mám spojené právě s tím cestováním.
Což výlet do Olympie není.

Tak, a to už je vážně všechno.

Brzy bude na blogu poslední Holandský článek, o třetím dnu a výletu do Maastrichtu! :)