Amsterdam. Město, do kterého jsem se chtěla podívat už tak dlouho, a konečně se mi to splnilo.
Přesvědčila jsem se, že ve skutečnosti je to ještě hezčí město, než jsem si myslela. A taky už vím, že je pravda to, co se říká. Trávu tam opravdu ucítíte na každém rohu.
A o tom, co se dá stihnout za 7 hodin v tak krásném městě a o tom, jaký byl můj druhý den s Kájou v Holandsku bude právě dnešní článek.
různé druhy vloček+sojové mléko+burákové máslo+marshmallow čokoláda+banán+kokos=mňam.
Ne že by mě snad urazil nějaký ten dortík nebo croissant v kavárně, když kaše jím skoro celý rok doma, ale v sobotu v Holandsku kavárny neotevírají zrovna v 7. A kaše je dobrá volba vždycky.
A co se týče kavárenského povalování, ani tam jsme nestrádaly a všechno během dne pořádně dohnaly. I do zásoby.
A taková cestovatelská rána jsou úplně nejlepší. Když vstanete a víte, že vás celý den čekají jen samé dobré věci. Dobrá snídaně, poznávání nových míst.....a ano, hlavně i dobré jídlo a káva.
Po snídani jsme vyrazily na vlak. Ne však přímo do Amsterdamu, předtím jsme si totiž udělaly ještě menší zastávku ve městě ’s-Hertogenbosch, zkráceně Den Bosch, abych z Holandska viděla co nejvíc.
A opět jsem byla nadšená. Stejně jako Eindhoven nebo Tilburg je i Den Bosch další krásné město, kde jsou všechny domy jako z nějaké pohlednice, opět ty krásné cihlové stavby s bíle lemovanými okny.
Ale na náměstí už bylo živo o trochu víc, byl tam totiž trh s různými stánky, od těch s pečivem (kde jsem chtěla úplně všechno!) přes sladkosti a vafle až po sýry a květiny. Prostě pastva pro oči.
Ale vypadalo to srandovně - kolo, vozík a v něm dítě, zamotaný do deky jak larva :D
A další holandská divnost číslo už-ani-nevím-kolik.
V minulém článku jsem vám ukazovala sochu pána, nesoucího si nádobu s močí, která se kdysi používala ve fabrikách ke zpracování bavlny. A tady je pro změnu (snad!) čurající chlapeček. A vedle bylo cosi s lžicí na hlavě.
A od čurajícího nemravy ke kostelu...
Centrum Den Bosch sice není nijak obrovské a tak jsme se procházkou zrovna nesedřely, ale jako záminka, že musíme doplnit energii se to hodino dokonale.
Šly jsme do kavárny Douwe Eghberts, protože to je holandský řetězec s pobočkami na každém kroku. Jen jsme tam trochu doplatily na holandštinu - nijak jsme nezkoumaly popis, a objednaly si "salted caramel" o čemž jsme předpokládaly, že to bude latté s příchutí slaného karamelu. Ve skutečnosti to ale bylo přeslazené kakao s mini pidi kapičkou kafe.
No, sice jsem chtěla doplnit hlavně kofein, ale trošku cukru do krve nakonec taky neuškodilo. Na energii.
A Kája si k tomu dala i nějakou, prý pro Holandsko typickou, koblihu plněnou šlehačkou.
Po doplnění energie a zklamání že nám chybí kofein jsme šly na vlak, tentokrát už do Amsterdamu, a zhruba po hodině jsme vystoupily na velikém nádraží.
Pak jsme prošly ještě pár dalších obchodů - Forever 21, kde bych si nejradši nakoupila celý šatník (ale ten kufr, sakra!), Bijenkorf kde jsme potěšily oko a zamáčkly slzu nad luxusními kabelkami, a pak už se jen procházely.
A ano, opět jsem byla nadšená z té architektury. Co jsem ale netušila je to, že jsou tam domy NESKUTEČNĚ křivý. Na fotkách to tolik nevynikne, ale naklání se různě do stran, a některé vypadají, že každou chvíli přepadnou.
Asi je to tím, že je tam všude okolo voda a nemají moc hluboké základy, a taky tím jak jsou staré. Ale nevím, nejsem statik ani architekt, a už vůbec ne technický člověk.
A jak jasně říká Kájin výraz - několikrát jsme se i ztratily.
Ale opravdu nepochopím jak je možný, že jsme šly od budovy Opery, pořád rovně a rovně....a najednou se před náma objeví Opera!
#orientacnismysl
Cupcaky VAN NESS. Pokud pojedete do Amsterdamu, to tohohle mini obchůdku se prostě musíte stavit.
Vlastně by možná stálo jet do Amsterdamu jen kvůli tomu.
Kvůli tomu nejlepšímu cheesecake-peanut butter cupcaku.
Asi si to napíšu i do životopisu, nebo co.
2015. Snědla nejlepší cupcake na světě.
Ale nehledě na to všechno, v tu chvíli to byl snad ten nejlepší dortík v životě! (a je jedno, že to říkám nad každým cheesecakem:D)
Ale i tak u toho Kája mohla naplánovat další cestu.
Toho jsem se totiž radši vůbec neúčastnila. Se svým orientačním smyslem bych stejně moc platná nebyla. (I když i Káje to párktát ujelo, nejen u té Opery:D)
Což mi připomíná, že si tu knížku musím co nejdřív přečíst!
Tady je docela vidět, jak jsou ty domky křivé, i když ve skutečnosti je to znát mnohem víc.
A už bylo (opět!) potřeba doplnit energii na další chození, tak jsme zašly do jedné kavárny, co vypadala docela sympaticky.
A protože téhle sýrové dobroty nebylo zrovna na přežrání a my jsme v jídelním lístku zahlédly ještě scones s lemon curd, okamžitě jsme po tom zatoužily.
Servírky ale nebyly zrovna největší sympaťačky (což si ale v Holandsku nesmíte brát osobně:D) a na otázku, jestli si můžeme objednat scones nám bylo řečeno že scones nemají a budou zavírat (bylo myslím čtvrt na 6, zavírá se v 6:D). A tak jsme se vydaly na další procházku městem, ale myšlenku na scones nešlo vyhnat z hlavy.
A tak se procházka proměnila v pátrání po scones.
Po několika kilometrech a hromadě kaváren, kam jsme mlsně nakukovaly s tím, že tady už by to být mohlo, jsme konečně objevily tu pravou!
Radost? K nezaplacení!
Zpátky k nádraží jsme to vzaly přes Red light district, hříšnou to ulici. 
A právě kvůli téhle části Amsterdamu sem jezdí hodně pánských turistů ze všech koutů Evropy.
A nebo taky kvůli coffee shopům, kde se legálně kouří marihuana a prodávají se různé výrobky z ní. Třeba veselé koláčky nebo lízátka.
Návštěva coffee shopu sice byla na pomyslném seznamu amsterdamských plánů, když je to něco tak typického. Coffee shopy jsou tam opravdu na každém kroku, takže v jejich hledání by problém nebyl, ale všechny vypadaly dost odpudivě, a ty typy lidí, co z nich vycházeli? Vypadali spíš jako pobudové od nás z podchodu u nádraží, ne jako někdo, vedle koho by bylo příjemné si sednout. My jsme si představovaly spíš něco víc uhlazeného - nějakou jakoby milou kavárničku, se zeleným cupcakem ve znaku. To se samozřejmě nekonalo, a tak jsme se toho s radostí vzdaly.
(zkusit se má všechno, ale sedmnáct už mi bylo, žejo :D)
Latté s javorovým sirupem, a snad poprvé jsem na kelímku měla (skoro:D) správné jméno.
Jasně, je to Starbucks, ale pro mě je to taková cestovatelská tradice. Když jsem někde v zahraničí, tenhle velikej kelímek se zeleným znakem si pro radost koupit musím.
Ale v Brně jsem tam nebyla ani jednou, tolik mně to neláká, protože to mám spojené právě s tím cestováním.
Což výlet do Olympie není.
Tak, a to už je vážně všechno.
Brzy bude na blogu poslední Holandský článek, o třetím dnu a výletu do Maastrichtu! :)
0 komentar:
Posting Komentar