O cvičení aneb Fitness tag

Hezký den!
Tento tag koloval po blozích už před nějakou dobou a dokonce jsem do něj byla nominována i já (oooo to zní skoro jak nominace na Oscara!), ale po pravdě se mi do toho moc nechtělo.
Zaprvé nemám tyhle blogové tagy nijak zvlášť ráda a mnohdy mi to přijde spíš jako článek absolutně bez nápadu (čímž samozřejmě nechci říct, že by focení cukety byla nějaká originalita :D), a za druhé jsem si taky nebyla tak úplně jistá, jestli zrovna já jsem natolik fitness člověk, abych odpovídala na fitness dotazník.
Dneska jsem ale na tenhle článek narazila i u Terezky, kde jsem se v některých odpovědích našla a říkala jsem si, že přeci jen cvičím dost, sport i zdravé jídlo je nedílnou součástí mého života a navíc je můj blonďatý mozek moc unavený na to, aby vymyslel smysluplnější článek, takže proč ne.
1) Co patří mezi tvoji oblíbenou snídani?

Hned první otázka, a já už se musím rozloučit s originalitou.

Ale asi nikoho nepřekvapí, že je to kaše. Ovesná kaše, pořád v tom stejném provedení, s banánem a burákovým máslem. 

Vločky v téhle podobě snídám už několik let, ale dříve jsem si kaši dělala pro změnu třeba občas kakaovou nebo čokoládovou, s trochou musli, s jablkem, rozinkami, kokosem....nikdy to nebyly žádné extra inovace, ale v poslední době nedělám už skoro ani to, protože ta jednoduchá s banánem, slazená medem či javorovým/agáve/datlovým sirupem je prostě největší favorit.

Kaše mi sice dělá společnost velice často, ale zdaleka to není jediné, na čem bych si ráno pochutnávala - moc ráda to střídám třeba s nějakými domácími pečenými dobrotami (ano, opět mám na mysli loupáčky) nebo nějakou domácí buchtou či opečenými tousty s burákovým máslem. A občas i müsli s jogurtem. 

Ale ze všeho nejvíc si stejně užívám snídaně na dovolených či výletech, úplně nefitness a "nezdravé", ale takový dortík v kavárně či poctivý mastňoučký francouzský croissant, ideálně přímo ve Francii, a ještě lépe na Montmartru. To je to nejlepší pod sluncem.

2) Co nejčastěji řadíš do dopoledních a odpoledních svačin?

Každý den mám k svačině alespoň jednou tvaroh. Tvaroh s banánem, oříšky (nejradši mám kešu), občas do toho i sušené brusinky nebo rozinky a k tomu kostku hořké čokolády, které v poslední době přicházím na chuť čím dál víc. Ehm už jsem říkala něco o stereotypu?

Dvě svačiny, čili odpolední a dopolední nemám pokaždé, protože většinou buď odpoledne a nebo dopoledne cvičím. Ale když už jsou svačiny dvě, s těžkým srdcem si nedám tvaroh dvakrát, ale jednou místo toho třeba oblíbené Cornies s hořkou čokoládou a tvarohem. Nebo smoothie ve kterém je taky tvaroh nebo třeba nějakou proteinovou tyčinku, flapjacka apod.

3) Čím nejčastěji hřešíš?

Nehřeším.
Tedy neříkám tomu tak, tohle označení nemám zrovna v lásce.
Jako děvče pokřtěné, kterému byla před spaním u babičky předčítána Bible totiž moc dobře vím, že hříchy jsou něco úplně jiného, než si ulomit z tabulky čokolády.
Ne, samozřejmě že si sem tam dám nějakou tu dobrotu a věci, ze kterých by výživoví poradci neskákali nadšením do stropu, ale neříkám tomu hřešení protože mi to přijde v rámci jinak celkem zdravého jídelníčku úplně normální.
Pokud bych tedy měla jmenovat jídla, která nejsou tak úplně oficiálně zdravá a super-clean-fitness-healthy-lifestyle a ráda si je dám, je to samozřejmě čokoláda (do kolika procent kakaa se vlastně považuje za ten hřích? to by mě teda zajímalo). A více než velké množství burákového másla. A různé cheesecakové dortíky a sladké pečivo, třeba takový pletenec s javorovým sirupem a pekanovými ořechy. Nebo croissanty. A pořádně tučné sýry.
Co by se ale za opravdový hřích možná považovat dalo je třeba to, když do mě padne litr vína jako do studny :D

 4) Jaké používáš doplňky stravy?

Momentálně žádné. Jednu dobu jsem pila protein, ale myslím že to pro mě není nutností s tou spotřebou tvarohů protože bílkovin mám z jídla až až. 

5) Co ráda cvičíš nejvíce?

Pokud jde o cvičení celkově, tak nejradši mám hodiny TRX ve fitku, a taky fit box.
Pokud to mají být jednotlivé cviky, tak mám ráda všechny cviky na ruce a na břicho na TRX (třeba "střecha" je moje oblíbená). A nebo dřepy, úplně obyčejné.
A pokud jde o partii těla, nemám asi žádnou oblíbenou, i když nohy bolí nejvíc, takže to v tu chvíli nesnáším. Kromě dřepů a výpadů, ty mi nevadí.

6) A co cvičíš nerada?

Ze cviků úplně nesnáším split lunges - "výpady s přeskokem". A taky moc nemusím mountain climbers.
Dřív mi taky hrozně vadily angličáky, které stále nemám zrovna v lásce, ale už si zvykám. 
No dobře, kecám....nezvyknu si nikdy.
Jo a z dřepů s výskokem taky zrovna neskáču nadšením. Skáču naštváním.
A málem bych zapomněla na největší zlo pod sluncem - dřepy na jedné noze s výskokem! Fuj! 

7) Kolik hodin denně spíš?
Je to různé. Nejčastěji chodím spát kolem jedenácté nebo půl dvanácté a vstávám někdy v šest, někdy v osm, a někdy třeba po deváté.

8) Piješ alkohol?
Ano ano. A ráda. Jsem to ale fitness žena!
Ne že bych denně ležela ožralá pod stolem, ale občas si moc ráda zajdu s kamarádkama na skleničku (v množném čísle) Pálavy, Aperolu nebo něčeho šumivého. A to stejné s přítelem.
Jo a taky jsem ciderová královna miluju cider. 

9) Máš sparing partnera?

Když se řekne sparing partner, představím si dva upocený holohlavý chlapy v asexuálních trenkách s činkou, jak na sebe řvou "vole čum na ten bicák"  nebo "hej kámo, to dáš!".
A nic takovýho teda nemám.
Na to, abych si šla propotit tričko nikoho nepotřebuju, stejně to za mě nikdo neodcvičí. Většinou chodím sama, ale občas jdu třeba s kamarádkou a jednou za sto let jdeme i s přítelem společně.
(Ale zdravím Lucku, kterou občas uplácím loupáčkama, aby se mnou vstala na ranní TRX :D)

10) Provozuješ jiný sport než fitness?
Nevím přesně, co přesně si pod tím pojmem představit.
Do posilovny jako takové (myslím do "činkárny" :D) jdu jen jednou za sto let, jinak chodím pořád na vedené hodiny jako je TRX, fit box, body styling nebo bossu (ale žádný dámský zvedání nožek se vážně nekoná :D), a občas si jdu zaběhat. 
A málem bych zapomněla na pole dance!

11) Co si v nejbližší době plánuješ koupit?

Sportvní tašku na ty upocený věci. Růžovou. A kraťasy. Růžové. A běžecké boty, mám totiž jen jedny které nosím dovnitř i ven a tak bych si další zasloužila. Růžové. 
A legíny. Nerůžové.

 12) Co tě přivedlo k oboru fitness?

Neřekla bych, že "jsem v oboru".
Nicméně sport se do mého života vplížil (achjo to je zase slovník, omlouvá mě noční hodina :D) tak nějak automaticky, od malička jsem chodila do různých kroužků, od atletiky přes volejbal (nevím proč, vždycky jsem nenáviděla míčové hry) až po tanec, který jsem dělala nejdéle. A když jsem přestala s tancováním, začala jsem chodit do fitka, běhat, na step aerobik, na trampolínky, potom přišlo období domácího cvičení s Jillian.....a skončilo to tak, jak to je teď. Že v tom fitku pomalu bydlím.
13) Jsi spokojená s tím, jak momentálně vypadáš?

Objektivně vím, že to je v pohodě. Váha dobrá, všechno dobrý. Nosit můžu co chci, nejsem rozteklá jak puding, snad je i trošku poznat, že cvičím, nějakej ten sval by se s hodně přimhouřenýma očima snad taky našel....
A subjektivně?
Aaaa ty stehna!
Aaaaa ten zadek!
Aaaa proč mám tak slabý ručičky!
Aaaa kde je ten six pack?

14) Máš nějaký vzor a cíl?
Z fitness světa asi žádný. Je spousta slečen a bikini fitnessek (třeba Adenike Endtová nebo Nikola Weiterová) u kterých se mi jejich postavy i odhodlání moc líbí, ale že by to bylo mým cílem, to vůbec ne.
A občas ve mě hlodá i myšlenka na nějaký ten trenérský kurz, abych mohla předcvičovat TRX nebo třeba kruhový trénink či body styling, ale to je zatím jen představa do daleké budoucnosti (vždyť neumím ani tricepsový kliky a zrudnu během půl minuty tréninku!) a žádnou velkou kariéru v téhle oblasti zatím neplánuji, moje cíle i sny jsou jinde - ráda bych práci, kde bych nosila lodičky a kabelku od Prady, po práci si je zula a šla se vybít do fitka :D

Krabičkování + Střípky z kuchyně

Že stereotyp je největší nuda a hrůza?

S tím já až tak souhlasit nemůžu.

Možná je ve mě kousek Sheldona nebo Rain Mana. Sirup sice nemusí být na stole dřív než palačinky, ale ta stejná kaše na stole musí být skoro každé ráno už mnoho let. V tom stejném provedení.

Sportovní boty musí být růžové. V knihovně si sedám zásadně k oknu. Ve žlutém autobuse zásadně do první poloviny autobusu (no dobře, to je z chamtivosti - aby na mě zbyly lepší časopisy a kafe bylo dřív :D). Mám pár oblíbených kaváren, kam chodím stále na to samé. Několik měsíců či let.

Několikrát týdně dělám ten stejný sport. Několik let jsem si v iPodu neobnovila svůj play list. Několikrát už jsem byla v Paříži a nejspíš pojedu zase (a sedět budu ve předu!). Několikrát jsem si v HM koupila ten stejný model kalhot. 

.....a hlavně, k obědu si ve své růžové krabičce nosím stále to samé, jen s minimálními obměnami.

Jsou věci, které jsou totiž tak dobré, že není potřeba je nijak měnit. 

Třeba Paříž nebo kuskus.

A tady je tedy pár krabiček z minulých dní, kdy jsem chodila na brigády a oběd i svačiny si nosila s sebou. Možností, kde si v nákupních centrech, kde nejčastěji pracuji, koupit k obědu něco dobrého, rychlého a v rámci možností zdravého až tak moc není, a když už tak za velmi nadsazenou cenu. A abych se musela rozhodovat, jestli si koupit mastnej hamburger s hranolkama nebo předraženej salát, kterej by mě zasytil asi tak na 3 minuty? Ne, děkuji, to radši večer strávím v kuchyni (maximálně!) 10 minut přípravou.

Tady jsou zrovna mini jáhelníčky, které jsem upekla podle tohoto receptu, akorát s menším množstvím medu. Z množství v receptu jsem měla 4 malé muffiny. Jsou moc dobré, zasytí, stačí zabalit a hodit do tašky...

A v obědové krabičce jsou palačinky na slano z pohankové mouky, plněné šunkou a sýrem. Pohanka je hodně zdravá a tohle je ideální možnost jak ji zařadit do jídelníčku. A k tomu ještě opečené bílé fazole. Jedna mini plechovka z Tesca, na pánev lžičku oleje, hodně koření, a je hotovo.

A tady opět pohankové palačinky, jen pro změnu ve sladké variantě - plněné tvarohem, banánem a oslazené datlovým sirupem. A k tomu ještě meruňkový šmakoun.

A jako svačina oblíbené Wasa knackerbroty.

Další ze dnů, kdy jsem byla skoro celý den pryč - mini jáhelník a k němu tvaroh, Wasa knackerbrot, a jako oběd oblíbená pečená řepa s cizrnou, kterou jsem opekla na pánvi se lžičkou oleje a hromadou koření.

A co by to bylo za stereotypní krabičkovací článek, kdybych si odpustila kuskus s cuketou? Navíc v tak lákavém a elegantním provedení. No food styling na jedničku, je mi to jasný.
Tentokrát opět tradičně, jen strouhaná cuketa, připravená na pánvi se lžičkou oleje, aby pustila vodu, zamíchaná s kuskusem, který stačí na pár minut zalít vroucí vodou a pořádně okořenit. A navrch plátky uzeného sýra. Moc dobré i za studena.
A svačina je fotogenická snad ještě méně, a to je co říct - tvaroh, rozinky, arašídy.

A když už jsme u toho stereotypního jídelníčku, jeho nedílnou a každodenní součástí je právě tvaroh, minimálně vanička denně. Nejčastěji v podobě svačiny - s banánem, brusinkami a oříšky.

Občas ale uvařím i něco jiného a stejně nefotogenického, než je kuskus (i když nerada:D). 

Třeba těstovinový salát - celozrnné špaldové těstoviny, okurka, konzerva tuňáka, lžíce zakysané smetany a syrovátkový sýr z Lidlu.

A pak se ke kuskusu stejně zase vrátím...

A k cuketě taky...

Ale třeba i v jiném provedení, jako cuketové kari podle Téry, a na kuskus plátky Goudy.

Vím že jsem asi dost nemoderní, protože v dnešní době je v módě vyřazovat z jídelníčku snad úplně všechno. Pečivo je zloun a vrah, mléčné výrobky ještě horší a čokoláda může za globální oteplování a povodně.

Já si ale nemyslím, že by bylo potřeba pečivo z jídelníčku vyřadit úplně, obzvlášť to celozrnné, A názory jako po pečivu se tloustne mi přijdou spíš směšné. Tloustne se po všem, když se toho jí moc, bez ohledu na to jestli to jsou krajíce chleba nebo kila jahod. Ale pokud je jídelníček vyvážený, s dostatkem všech látek, nemyslím si že by mohla nějaká houska uškodit.

To až dnes je velká móda se ve všem strašně vrtat, vymýšlet miliony zaručených stravovacích stylů a o všem psát vědecké knihy a točit srdceryvné dokumenty o stravě, kde každý naprosto vyvrací to, co řekl ten minulý.

Vždyť pečivo se jedno odjakživa, co jiného by taky naši prarodiče jedli. Jen s tím rozdílem, že oni si víc jídla vážili a hlavně.....víc se hýbali. 

Ale klidně mě za to můžete poslat do pekla plného lepku :D

Na první pečivové fotce je žitná bulka s výborným kozím sýrem z Lidlu a k tomu další sýr, pro změnu ze sýrárny. 

A bez celozrnných domácích loupáčků k snídani by to taky nešlo!

Jeden z nejlepších obědů - šmakoun s hlívou ústřičnou, pečená červená řepa a pečené bramborové hranolky. Stačí brambory nakrájet, trošku potřít olivovým olejem, okořenit a hodit do trouby. Tak jednoduché a tak dobré.

Z nákupního košíku

Krásný den!

Letní počasí máme zase zpátky, což znamená (kromě toho, že máte volat sláva a tři dny se radovat) tři věci.

1) Fotky opalujících se stehen na instagramu s hashtagem #relax

1) Teplé počasí znamená blížící se léto. A blížící se léto znamená končící školní rok a semestr. Což znamená trávit dny ve školní knihovně, občas si zanadávat že jsem nezačala dřív, a mimo to také neustále aktualizovat IS, jestli se mi tam už objevila známka ze zkoušky, o které stejně vím že byla neúspěšná. Ale co kdyby. Klik. Klik.

2) Časté změny počasí, jeden den kosa jak vy-víte-kde, další den počasí jak u moře. A to moje blonďatá hlava trpící migrénami těžko nese. A tak se často bolest snažím utlumit dvěma způsoby - prášky nebo čokoládou. Působí to stejně, čili nijak, ale na druhé možnosti si pochutnám víc.

3) S příchodem vyšších teplot se mi v mozku automaticky rozsvítí kontrolka "šaty!" a já potom mám pocit, že jestli si nekoupím další a další, léto nebude moct přijít. 

Momentálně přemýšlím i o maxi šatech a maxi sukni, což se mi moc líbí, ačkoliv mi tenhle střih nijak extra nesluší a vypadám v tom jako jedna velká matrjoška.

Ale kromě oblečení samozřejmě ráda nakupuji i nějaké to dobré jídlo, bez ohledu na počasí. A tak je tu další shrnutí toho, co jsem přihodila do nákupního košíku.

Že člověk není pes, aby se odměňoval jídlem?

To mě asi netrápí, já se něčím dobrým odměním velice ráda. Ve čtvrtek jsem měla zkoušku, za kterou jsem si slíbila javorový sirup, který jsem už dlouho neměla a kupovala spíše levnější z agáve nebo datlový, a nebo si kaše sladila medem. Javorový mi ale stejně chutná ze všech nejvíc.

A zkouška se naštěstí povedla a tak mám do těch kaší zase nějaké zpestření.

V pátek jsem měla zkoušku ještě jednu - za tu jsem si slíbila sportovní kraťásky které už jsem si vyhlídla před nějakou dobou. Ale zkouška se nepovedla.......což je vlastně dobře, protože mi ty kraťasy vůbec neslušely a vypadala jsem v nich jako tučná klobáska.

Tady už je sirup v hlavní roli - jak jinak než v mé tradiční kaši, která nikdy neomrzí.

A jaká část dne je moje nejoblíbenější? Přesně ta, kdy se mi uprostřed talíře rozpouští ostrůvek máslíčka! 

(jak málo stačí ke štěstí....nebo hodně? Spíš hodně, hodně másla)

A když už jsme u těch máslíček, tady je moje aktuální armáda, ve velmi elegantním upatlaném provedení.

Zajímalo by mě, jak hubeňoučká a štíhlounká bych asi byla, kdyby tenhle vynález nikdy nespatřil světlo světa. A jak smutný a prázdný by můj život byl.

- Modrý fešák z Tesca je největší favorit, chuťově na jedničku s hvězdičkou, totožné s tím z Marks and Spencer, ale Tesco mám mnohem více po ruce.

-BIO z Rossmanna je suvenýr z Německa od mého muže. Rozhodně není nejlepší, chuťově dost nevýrazné, podobné vyblitému z drogerie DM......ale je kupováno z lásky, takže je vlastně výborný! :D

-  Grande od Bohemia je černý pasažér. Složení dost bídné, pouhých 70% arašídů. Ale v Bille bylo ve slevě asi za 40 korun, tak jsem si ho koupila na pečení, třeba do nějakých muffinů nebo banánového chlebíčku, kam bych jinak stejně dala klasické máslo nebo olej, takže mi vůbec nevadí, že tohle nemá složení na jedničku. Těch lepších by mi na pečení bylo líto.

A stejně se přiznám.....když je krize, ujede mi lžíce i do tohohle.

- A PEO´s z Kauflandu? Samozřejmě není tak dobré jako třeba z Tesca, ale za těch 30 korun jsem ho koupila do zásoby. Na horší časy. (které se s mou spotřebou rychle blíží!)

A když už jako důchodkyně vykládám o tom co bylo levný a co bylo ve slevě.........tak teda ve slevě v Tescu byly i tyhle Wasa knackerbroty s náplní.

Poprvé jsem je ochutnala před 2 lety v Berlíně, jako malá svačinka je to ideální, třeba na cesty. Za nějakých 25 korun, kolik tu normálně stojí bych to ale nekupovala, ale za 12 už to do košíku letělo.

Ty modré žitné se "sýrem" mi chutnají ale více....i když o tom, jak přírodní ten "sýr" asi je, když vydrží snad rok, se radši bavit nebudeme :D

V drogerii Rossmann nemají jen kosmetiku, ale třeba i výborné čokolády. Třeba tuhle hořkou, 78%. A navíc za sympatických 30 korun.
K mé tradiční tvaroh-banán-ořechy svačině padne jako prdel na hrnec.

A protože mi hořké čokolády chutnají stále víc a víc a den si bez kostky (dvou...a tak...znáte to) neumím pomalu představit, do košíku mi v Bille skočily i tyhle malé od Merci.

V hezkém balení jsou 4 menší čokoládky po 25 gramech, což je taková uspokojující porce. Stačí hodit do kabelky. Ke svačince. Nemusíte nic ulamovat....

No, důvod jak prase.................omlouvá mě ale to, že byly ve slevě (ajajajaj zase je to tady!) za 30 korun.

A největší oblibenci posledních pár dnů! Šmakouni (Šmakounové? Tak jako tak divnej název) s příchutí.
Šmakoun je něco jako náhrada sýra, maličko připomínající třeba tofu, vyrobená z vaječných bílků.
Prodává se jak v neochucené verzi (což je zbytečný, můžu si dát bílky) nebo v ochucené variantě - na slano je to s hlívou ústřičnou a nebo mexico, což jsem měla já. Je to dobře okořeněné, vůbec ne bez chuti. A ve sladké variantě se prodává s meruňkou (bez cukru, je v tom sladidlo sukralóza).
V polovině balení, což je 100g je rovných 14 gramů bílkovin takže svaly jásají.
Kupovala jsem je ve zdravé výživě, meruňkového za 46 a mexico za 48 korun - to není úplně málo, ale balení 200g (4 kolečka) mám na dvě porce.........a taky si to omlouvám tím, že moc nejím maso, které je dražší :D

 A tady už je ten mexický fešák jako součást mé oblíbené (první) večeře. Salát s cottage a jogurtem ochucený kořením bruschetta, k tomu pečená červená řepa a nejlepší solená pražená slunečnicová semínka z Lidlu, která teď pojídám taky ve velkém. (a za tip děkuji Monči)

Prodávají je v Lidlu, 100g za 10 korun a já už vždcky beru radši tři sáčky.

A meruňkového šmakouna jsem si pro změnu nakrájela k dnešnímu obědu, kterým byly batátové lívanečky s tvarohem.

Nedá se nic dělat, zítra musím jít do zdravé výživy doplnit zásoby. 

O ochucené kávě s příchutí kokosového koláče  jsem básnila už minule. Protože ale padla za vlast velice rychle, chtělo to pořídit náhradu. Tentokrát mi nejvíce voněla příchuť Mandle Amaretto, která voní nádherně.....přesně jako Mozartovy koule!

Tyče a modřiny aneb POLE DANCE

Dlouho jsem tenhle článek odkládala, přeci jen chodím na tyčku teprve chvíli a tak nejsem zrovna ten, kdo by tady měl rozdávat rady a rozumy.

Ale baví mě to, snažím se, a každý nějak začínal (Určitě i Jamie Oliver někdy rozvařil špagety! A král s bílou rukavičkou se svůj moonwalk taky nenaučil za pět minut! Tak!), takže dnes o tom, jaké to podle mě je, z pohledu začátečníka samozřejmě.

O co jde? 

Pole dance, neboli tanec na tyči je moderní sport s prvky tance, gymnastiky a lehké akrobacie, který se těší největší oblibě zejména v posledních dvou letech.

Rozhodně to ale nemá nic společného s tím, co předvádí některé.....ehm...dámy...v nočních klubech, které by na tu tyč neuměly ani vyšplhat. Pole dance je krásný sport, ale rozhodně na tom není nic vulgárního nebo sprostého, žádné ojíždění tyče se fakt nekoná. Může to být hodně sexy (když se to umí, v mém případě o ničem takovém nemůže být ani řeč:D), ale určitě ne vulgární.

Jak je to náročné?

Poměrně dost, což ale asi nikoho nepřekvapí. Všechno se ale učí postupně, takže se začíná základním šplháním (které je jiné než na základce v tělocviku, bohužel, tam jsem bývala dobrá :D) a jednoduššími otočkami okolo tyče, pak se postupuje k lehčím pózám, kdy se na tyči jakoby "sedí" až po prvky, kdy jste hlavou dolů.....až po ty těžší a těžší, kde se nedržíte pomalu ničím. (což je pro mě zatím utopie :D)

Pro koho to je?

Prakticky pro každého (zrovna minulý týden tam byla paní, která byla rok a půl po porodu a byla to její první hodina, a stejně jí to hned šlo), i když větší výhodu budou mít pochopitelně ti, co už nějaký sport dělali a alespoň na rukou mají něco jako svaly. A veliké plus mají slečny, co dělaly gymnastiku nebo balet a jsou ohebnější, což můj případ bohužel není, já jsem jako reklama na dřevo, ale zatím to až tak velkou překážkou není. 

V začátcích až tak moc nevadí, pokud nejste ohební jak gumovej pendrek, tam se zatím dělají cviky kde to tak potřeba není a já si zatím vystačím i s tím, že můj pokus o šňůru vypadá spíš jako bych dělala výpady.

Až postupně, v dalších levelech budou přibývat cviky, kde je určitá ohebnost potřeba a když to někdo potom dělá už na profesionální úrovni, musí být jak žížala.

Já jsem zatím ve fázi, že jsem si dala předsevzetí každý den se protahovat. Dala jsem si ho v únoru. 

Ještě jsem nezačala.

V čem jsou výhody?

+ je to úplně něco jiného, než všechny ostatní sporty, což může být příjemné oživení sportovní rutiny. 

+ hodně rychle jsou vidět pokroky. Na prvních dvou hodinách pomalu ani nevyšplháte, ale o 5 lekcí později už klidně můžete viset hlavou dolů

+ posilují se tím svaly celého těla a mnohdy ucítíte i ty, o kterých jste ani nevěděli.

+ tohle není moc originální bod, ale....je to zábava

+ můžete si připadat drsně, když se vám konečně něco podaří a pak sklízet úrodu lajků na fejzbůčku

+ překonáváte sami sebe a svůj strach (no dobře, stále tam chodím se smrtí v očích:D)

+ úspora místa v kabelce. Nemusíte s sebou tahat žádný tenisky, tepláky, nic. Jen pidi kalhotky a sportovní podprsenku.

A nevýhody?

Tak třeba to může lehce srazit sebevědomí. Pokud tedy nemáte 40 kilo a nejste ohební jak ten pendrek. Protože když se poprvé uvidíte v těch pidi kalhotečkách v sále s osvětlením shora (což vám ukáže i to, o čem jste si naivně mysleli že na těle vůbec nemáte:D), budete se snažit udělat nějaký cvik a najednou uvidíte jak se vám vyvalily faldy.......a před vámi je štíhlounká lektorka s nohama za hlavou? Paráda!

A pak taky cena.

Tak jako většina sálových aktivit, stojí to docela dost. V průměru vás vyjde jedna lekce plus mínus na stovku, a to i v případě že si jich koupíte víc najednou jako permanentku.

Není to sice málo, ale dávat peníze do koníčků, co vás baví a navíc uděláte i něco pro svoje tělo je stejně ta nejlepší možnost, jak je utratit.

No co, však nekouřím, nepiju, za oblečení neutrácím a v kavárnách nevysedávám.

A další nevýhodou může být, z časových důvodů, i to, že je potřeba chodit více méně pravidelně, protože se cviky učí postupně a když vynecháte třeba tři týdny, budete oproti ostatním dost pozadu a těžko se to pak dohání. 

Jak jsem na tom já?

Začala jsem chodit někdy v polovině února a chodím jednou týdně, víckrát mi to bohužel kvůli ostatním sportům nevychází, jak časově tak finančně (a často jsem ráda že se mi vůbec zahojí odřená kůže:D).

Nikdy jsem nebyla nijak ohebná a když se ve škole dělaly stojky, bála jsem se že si zlomím vaz a umřu. Přímo na místě, v těch bílých jarmilkách.

Mnoho let jsem tancovala street dance, byla jsem i na řadě soutěží, ale ani na to jsem nikdy talent nebyla. Nikdy jsem nebyla z těch, co zatancovali novou sestavu na první dobrou a o nějaké lehkosti nemohla být řeč (prostě elegantní asi jako C-3PO).

Ale i přesto už většinu základních prvků, co se učí v prvním levelu (čili semestru) zvládám. Sice ne dokonale, často nejsem třeba tak prohlá jak bych měla být a o propnutých špičkách nemůže být řeč, do všeho se dostávám asi jako když leze medvěd grizzly na strom....ale i to se počítá.

A bolí to?

Ráda bych řekla že ne, ale to by nemělo smysl, hned na první hodině byste zjistili opak.

Kolikrát to není ani tak bolest namožených svalů (na kterou jsem zvyklá), ale spíš odřená kůže. Asi jako byste se projeli s holým zadkem po suché skluzavce.

Klasikou jsou hlavně odřené nárty, v začátcích, kdy se učíte šplhat to bez toho asi nejde.

A modřiny. Modřiny všude. Klidně i na břichu.

Na první fotce jsem já (a to v podpaží je stín, ne porost!), na druhých dvou sestra Terka, která chodí častěji, je o level dále, ale hlavně se jí dělají modřiny mnohem rychleji, než mně. Až budeme v létě jezdit tramvají, v šatičkách a sukýnkách, s těma holýma flekatýma nohama, nejspíš si vedle nás nikdo nesedne, protože to vypadá jako nějaká ošklivá nakažlivá nemoc.

Ale místa k sezení se hodí!

Ale samozřejmě nechci nikoho odradit, i za ty modřiny to stojí.

A nejste přeci z cukru, pár fleků ještě nikoho nezabilo! (a to mi připomeňte, až zase budu fňukat jak jsem si spálila stehna).

 A kam si pro ty modřiny chodím?
Do brněnského studia Citadela mefisto. Přímo v centru Brna. A je to tam tak krásný, že bych se tam nejradši nastěhovala. (No jo, ta Ikea...)
Doporučuje deset z deseti flekatých blondýn.

Zpátky do Vídně

....i když bohužel jen na jeden den.

V pondělí jsem, po čtvrt roce, opět vyrazila do mé milované Vídně, do města, které bylo celý minulý semestr mým druhým domovem (no dobře dobře, to ze mě echt Vídeňačku nedělá :D).

Jet jsem tam musela kvůli zrušení účtu v bance, nicméně taková povinnost mi ani maličko nevadila - naopak, ideální příležitost udělat si hezký den a projít si pár oblíbených míst.

...a jak jinak začít hezký den, než dobrou snídaní. Na oblíbeném místě, s výhledem na ranni ruch města.

Z domů jsem vyrážela o půl šesté, a tak se mi nechtělo do sebe rychle hodit kaši a radši jsem se těšila na snídani přímo ve Vídni.

Ale musím říct, že je dobře, že jsem jela sama, protože já a bez snídaně (jako největší ranní jedlík!) není zrovna ideální příklad milé společnosti a docela se divím, že jsem třeba neseřvala nevinnou stevardku nebo někoho zuřivě nekopla do holeně.

Ale stálo to za to, odměna v podobě velikého chai latte a cheesecaku na sebe nenechala dlouho čekat a krátce po osmé jsem se už usadila hezky k oknu, vychutnávala si snídani a z okna pozorovala lidi spěchající do školy či  práce s kelímkem kávy v ruce.

Seděla jsem na stejném místě, kde jsem se před třemi měsíci klepala strachy a nervózně mačkala výpisky, s myšlenkami na to, jak nezvládnu žádnou zkoušku, vyhodí mě ze školy a budu muset vracet stipendium.

Prostě reklama na hysterku. Příště mi dejte facku.

Potom jsem skočila do banky, vyřídit vše potřebné, a pak už jsem se mohla vydat na procházku po krásném centru města. (Už jsem říkala, že tady budu jednou bydlet, v domě s vysokým stropem a francouzským buldočkem na bílé Ikea sedačce? Hm, asi jo. Tak pardoooon!)

Tenhle most mezi domy se mi vždycky líbil, chodila jsem tudy několikrát týdně, vždycky když jsem měla mezi přednáškami dost času a šla se projít (no dobře, tahle cesta míří k nákupní třídě Kärtnerstrasse, jsem prozrazena :D). Ale musím říct, že procházet se takhle v květnu, hezky nalehko, je něco úplně jiného než když jsem tudy chodila s omrzlým nosem, zmrzlými prsty, zachumlaná do šály.

Město bylo ještě úplně prázdné, protože nebylo ani 10 hodin...

...a tak jsem to vzala i přes Judenplatz, neboli Židovské náměstí s velkým památníkem obětem holocaustu.

Tohle malé náměstí je podle mě jedno z nejkouzelnějších míst v centru, krásné staré domy, stará dlažba...

 Často tu potkáte i žáky v krásných školních uniformách, protože hned na rohu je nějaká škola či gymnázium.

Po cestě do centra jsem narazila i na roztomilý obchůdek plný populárních mini dortíků, ale od snídaně jsem byla stále ještě trochu přeslazená.
Tak snad příště. Nebojte cupcaky, já si pro vás přijdu!

Když jsem byla ve Vídni, chybělo mi Brno. Teď, když už jsem zpátky doma, chybí mi Vídeň (a dokonce i němčina!)

Klasika.

Ale mám to štěstí že je to jen hodinu a půl cesty autobusem, a tak tam můžu jezdit často. A protože se blíží prázdniny, čeká mě tu i taková menší dovolená.

Samozřejmě se to nemohlo obejít i bez nakouknutí do nějakých těch obchodů, včetně mého oblíbeného Forever 21. (já vím, už jsem na to stará!)
Sháněla jsem nějaké hezké šaty, ale když už se mi nějaké líbily, byly tak kraťoučké že by mi z nich lezla půlka zadku.
Tak já nevím, jestli si návrháři, co navrhují pro tenhle obchod myslí, že všichni jednadvacetiletí měří 150 centimetrů, nebo co.

A když se vám hrozně chce na záchod (nemáš pít litrový chai latté, Markéto!), je vám vcelku jedno, jestli tam hraje zrovna opera nebo ne.

Potom jsem se prošla k Rathausu, který má své kouzlo jak o Vánocích, kdy je okolo milion světýlek a stánků, tak i takhle na jaře.

A hned vedle je univerzita, nádherná stará budova, do které jsem měla to štěstí (no dobře, v zimě v 7 ráno jsem bývala spíš nasraná :D) chodit na některé přednášky.
Když jsem tam tak byla, opět mi v hlavě naskočila myšlenka na to, jaké by to asi bylo, kdybych se sem vrátila studovat, tentokrát už ale na stálo, najít si tu nějakou práci (samozřejmě velmi prestižní, třeba v Mekáčí nebo Starbucksu :D) a namáhat si ten blonďatý mozek němčinou.
Na dost oborů se totiž ani nemusí dělat příjmačky, pokud není příliš mnoho uchazečů, a jediné co je potřeba je certifikát B2 z němčiny, což by se snad dalo.

....ale to jsou jen takové představy, nijak více jsem o tom zatím neuvažovala, ale jisté je, že bych se moc ráda ještě někam do zahraničí podívala. Přemýšlela jsem i o stáži přes AISEC (a můj muž se dost naštval, když jsem mu řekla že pojedu do Indie zachraňovat svět :D), nemáte s tím někdo zkušenosti?
A nebo mě láká i program Work&Travel, což je podle mě taky ideální možnost, jak někam vycestovat.
Protože jet někam jako au-pair moc nepřichází v úvahu, vzhledem k tomu, že o dětech toho vím asi tolik jako o kvantové fyzice (no dobře, z HIMYM vím, že mimina mají na hlavičce měkký místo, co se nesmí zmáčknout :D) a můj vztah k nim je asi tak kladný, jako k té fyzice.
No a úklid domácnosti? Když umývám nádobí, je po mé snaze ještě špinavější, než po nedělním obědě, tak nevím...
Schody před univerzitou. Trošku mi to přípomíná Gossip Girl. (a proto jsem si pokaždé sedala nahoru :D)

Stanice metra a tramvají Schottentor, na které jsem vždy vystupovala při cestě do školy.

Ty staré tramvaje se mi na pohled moc líbí, takové správné retro....i když v zimě, když bylo venku pod nulou a v tramvajích ještě méně, jsem trošku změnila názor :D

Kolo jsem si tentokrát půjčit nemohla, protože jsem měla šaty (a moje puntíkované kalhotky díky větru viděla celá Vídeň tak jako tak:D), což nebyl zrovna šťastně zvolený obleček.

Parlament, krásný z venku a zevnitř snad ještě více působivý.

A budova divadla Volkstheatre, po cestě na nákupní třídu Mariahilferstrasse.

Opět čas na nějaké ty obchody, obchody a obchody...
A protože už nohy docela protestovaly, na chvíli jsem si potřebovala sednou a dát kafe. Pro tyhle účely ale bohatě posloužilo jednoeurové latté z Mekáče, se kterým jsem si sedla na zahrádku (vznešeně řečeno :D) a opět pozorovala ruch na ulici. (a pán v brýlích očividně pozoroval mě :D)

Pak už mi začal hlasitě nadávat i pan žaludek.
Protože jsem došla až na konec Mariahilferstrasse, kde je i stanice metra, svezla jsem se pár zastávek na Josefstädterstrasse, kde je snad nejlevnější sushi ve Vídni. Sice v dost ošklivém bufetu (prostě HAO Noodles, co čekat:D), ale dobré. Ideální by bylo sice vzít si ho s sebou, jak jsem dělávala dřív, ale jelikož jsem teď byla Vídeňský bezdomovec, snědla jsem to přímo tam.
No ale za 4,5 Eura? Neberte to! :D

Pak jsem se zase trošku prošla, pro změnu ke kampusu, kde jsem navštěvovala zase jiné hodiny, a pak se vydala tramvají směrem k Dunaji, kde je tak krásně a je to jedno z mých nejmilejších míst.
Ty labutě bych vydržela pozorovat hodiny. (kdyby na mě nesyčely :D)
A to že hned vedle nákupní centrum je jen náhoda! Vůbec jsem to neplánovala. Šlo mi samozřejmě o labutě!

A pak už byl čas nasednout na žlutý kočár směrem na Brno...
Ale nejela jsem s prázdnou, měla jsem i nějaké ty tašky....v jedné z nich byla tahle krásná mikina z Pimkie, ve slevě v přepočtu za 350 korun. Láska na první pohled.
A bílé šaty z Tally Weijl, za stejně sympatickou cenu jako ta mikina. Na to, že tenhle obchod moc nemusím (a vždycky se musím třikrát nadechnout, než tam vkročím, protože mě děsí ty neonově růžové topy v kombinaci leopardíma legínama) jsem opravdu mile překvapená a nadšená.
A k tomu i nejroztomilejší sladce vonící deodorant z Müllera (za euro!), kde mají všechno, od parfémů Chanel přes sprchové gely za jedno euro až po burákové máslo.

A odjet bez oblíbeného musli a proteinových chlebů? Nemožné! :D

V obchodě Müller (který je přímo v nákupním centru Stadion, odkud odjíždí i autobusy, což se při čekání hodí) jsem si koupila na vyzkoušení i mleté lněné semínko s příchutí datlí a švestek, které si budu dávat třeba na tvaroh, a taky výborné "bonbony", co chutnají jako gumoví medvídci, ale jsou pouze z ovoce, nic navíc.

A tady už musli v hlavní roli královské snídaně.
Auf Wiedersehen!
P.S. Jeden den je na Vídeň sakra málo!