Když jsem odjížděla na Erasmus do Vídně, tak nějak jsem počítala s tím, že tam budu sportovat mnohem méně, než jsem bývala zvyklá, protože dovolit si platit minimálně 10 Euro za hodinu TRX, fit boxu či jiného sportu, co mě baví, bych si těžko mohla dovolit. A byla jsem s tím smířená, protože jsem věděla, že tam budu mít tolik jiných aktivit, že si na sport kolikrát ani nevzpomenu.
No, taková byla očekávání.
Realita byla taková, že jsem měla na nohou své růžové tenisky hned druhý den a musela se jít alespoň proběhnout.
A cvičím často. Cvičím pořád.
Ale proč teda nemám už dávno na břiše pořádnou vánočku, zadek jako z oceli a bicepsy, které by mi záviděl i Pepek námořník po třech konzervách špenátu?
Protože sport je sice velkou a nedílnou součástí mého života, ale není to celým jeho smyslem (oooo já jsem dneska ale filozof :D).
A jak jistě víte, to, co tvoří ty fitness postavy je především strava. A je plno jiných věcí, na kterých mi záleží mnohem víc, než na tom, jestli jsem snědla dostatek bílkovin (no dobře, s mou spotřebou tvarohů to problém nebude:D) a jestli mi ten oběd, co jsem si dala v restauraci, skutečně seděl do tabulek. A jestli těch pár kostiček čokolády nebyly náhodou jen prázdné a zbytečné kalorie! (nebyly, byla to radost:D)
Neříkám, že smyslem mého života je jen opíjet se vínem a vysedávat v kavárnách nad cheesecakem (i když....popřemýšlím o tom:D), ale i takové chvíle si moc ráda užiju. A mnohem radši si jednou za čas zajdu s kamarádkama užít večer u pár skleniček, než abych seděla doma a počítala rýžové chleby.
Takže radši počítám zážitky, než gramy cottage.
I když je to nejspíš právě to, co mě dělí od té perfektní vysekané postavy a pořádných svalů.
Neříkám že třeba nikdy svůj přístup nezměním, je hodně věcí, které bych zlepšit mohla (třeba mít výživnější večeře). Ale..
Momentálně mi stačí především to...
...že si svůj život užívám se vším všudy.
...že mě sporty, které dělám baví.
...že se ve všem postupně zlepšuju.
...že na váze jsou čísla docela sympatická.
...že nemusím řešit, jestli si ten dortík k snídani dát můžu nebo nemůžu. Můžu!
...že jsem zdravá (i když s mým přístupem mi asi za chvíli odejdou kolena)
...že skoro všechno oblečení, co se mi líbí si koupit můžu (pokud neprotestuje peněženka:D) aniž bych v tom měla paže jak velryba
...že s takovým pohybem pravděpodobně oplácaná nikdy nebudu
...že většinu cviků zvládám
...že si občas můžu přivydělat jako hosteska, protože se do všech šatů vejdu
...že se nemusím děsit toho, že se v létě budu koupat v plavkách
(Ale v tu vánočku na břiše stále věřím. Stejně jako v to, že mi ten dopis z Bradavic jednou přijde!)
A aby to nebyly jen prázdné řeči (už se stalo...:D) a skutek utek, tady jsou zápisky toho, jak jsem cvičila v předešlých dvou měsících. Pokud to není zrovna cvičení doma, což bylo snad jen jednou s Jillian a ta krátká videa z youtube na břicho, jsou to všechno hodinové lekce ve fitku/pole dance studiu a kick box jsem měla v rámci školního tělocviku.
A příště to bude třeba o těch sportech samotných, o běhání, o výmluvách....a tak.
24. pole dance
25. kick box, 8 min abs
26. TRX
27. nic
28. TRX
29. nic
30. pole dance
31. pole dance
1. kick box, 8 min abs, 6,5 km běh
2. TRX, 5 km běh
3. 7 km běh
4. TRX
5. nic
6. nic
7. pole dance, 7 km běh
8. kick box, legs like miley cyrus
9. nic
10. nic
11. TRX
12. 7 km běh
13.nic
14. pole dance
15. nic
16. TRX
17.TRX
18. pole dance
19. nic
20. nic
21. TRX
22. kick box
23. nic
24. TRX
25. TRX
26. nic
27. No more trouble zones (hodinové video od Jillian)
28. pole dance, 10 km běh (juhuu!)
29. kick box
30. 6km běh, 8 min abs
1. pole dance, 7km běh
2. TRX
3. nic
4. posilovna
5. pole dance, 8km běh
6. fit box
7. TRX
8. nic
9. TRX, 4,5km běh
10. 5 km běh
11. pole dance
12. nic
13. fit box
0 komentar:
Posting Komentar