Domácí kokosové mléko

Dobré ráno, dobrý den!

Dnes to bude jeden jednoduchý recept, jestli se tomu tak vůbec dá říkat.

No...i když asi nedá. Takže jednoduchý návod na to, jak si vyrobit domácí kokosové mléko. Výborné, a navíc za pá korun. (Protože dávat za to nekřesťanských 70 korun, nebo kolik že za to v obchodě chtějí? To se mi opravdu  nechce.)

Ideální je do ovesné kaše, do smoothie, ale i třeba takové palačinky by s ním chutnaly skvěle. A dělala jsem s ním i dýňovou polévku, která tak byla ještě lepší.

Budete potřebovat :
200g strouhaného kokosu, normálně ze supermarketu nebo zdravé výživy, pokud chcete v BIO kvalitě
1200ml vody (ale šlo by jí použít i více, jen by bylo méně výrazné, ale i méně tučné)
Strouhaný kokos zalijte horkou vodou a nechte chvíli odstát. Až voda vychladne, rozmixujte to tyčovým mixérem (i když úplně se to samozřejmě rozmoxovat nepovede) a nechte opět odstát. Minimálne hodinu a půl, ale čím déle, tím lépe.
Poté už jen stačí mléko přes látku přecedit a skladovat v ledničce.

Nahoře se vytvoří tučnější vrstva, kterou můžete buď oddělit a použít jako smetanu, dá se i vyšlehat, a nebo promíchat s mlékem. Pokud však vaše lednička chladí více, budete mít navrchu úplně tuhý krém, tak jako bývá v plechovkách, což se krásně rozpustí třeba na horké kaši nebo palačinkách.
Tohle ale nemá být ten typ, co se právě v těch plechovkách prodává, na to by se muselo použít mnohem méně vody, aby bylo mléko opravdu hodně husté. Toto je konzistencí jako mléko klasické, hodně tekuté.
A co s tím vyždímaným zbytkem?
Dalo by se to použít třeba do pečení a nahradit tím část mouky, a nebo to vysušit a vyrobit si přímo kokosovou mouku. Tu už jsem ale měla kupovanou a vůbec mě nezaujala, takže se o to ani pokoušet nebudu.

Jak asi víte, ovesná kaše je moje oblíbená klasika, ať už s kokosovým mlékem, rýžovým, sojovým, nebo tím klasickým. Prostě klasika, co nikdy neomrzí.

Ale v následujících dnech ta rána budou vypadat úplně, úplně jinak! Čeká mě totiž čeká krásná slunná Barcelona, takže koblížky, croissanty, churros, dortíky, cupcaky.........aaaaaaa ať už jsme tam!

To znamená, že i na blogu bude v příštích dnech poněkud prázdno a také se omlouvám, pokud i na komentáře odpovím až později, ale myslím, že svět bude bez mých mouder fungovat i nadále. Snad. Ale...kdo ví.

Mějte se krásně, udělejte si mléko a užívejte léta!

Dřepovací výzva? Tak rovnou 1000x !

Možná jste si všimli té 30 denní, rádoby výzvy, která okupuje facebooky, instagramy i blogy.
Jde o to, že se postupně každý den dřepuje. Začíná se 50 a postupně se za ten měsíc dostanete k 250. Ale samozřejmě se každé 4 dny odpočívá, abyste se náhodou z té dřiny neunavili, žejo.
Ne, ne. Tohle opravdu není nic pro mě.
A předpokládám že ani pro ty z vás, co pravidelně sportují. Normálně. Ne nějaký přihlouplý....ehm...výzvy. S rozpisem, co si někdo vycucal z prstu.
Protože pár desítek dřepů jako výzva? VÝZVA? To jako vážně?
Opravdu někdo věří, že udělá pár dřepů denně a s jeho zadkem zázraky?

Tyhle výzvy jsou často kritizovány proto, že údajně jde o přetížení jedné svalové partie, tím jak se dělá neustále stále dokola.
Podle mě ale o žádné přetížení nejde. To si představuji trošku jinak, v trochu jiné náročnosti, než věnovat denně tři minuty dřepům, napsat na fejzbůček I SQUAT nebo třeba WORKOUT DONE, vyfotit si selfíčko ve sportovním tričku a jít se válet.
Já to kritizuju jen proto, že mi to přijde.....prostě srandovní.
Proti dřepům jako takovým ale samozřejmě nic nemám. Naopak. Je to ten nejzákladnější, a přesto nejúčinnější cvik.
Dřív jsem je moc nemusela, ale teď už mám ty klasické moc ráda. Od té doby co vím, že klasický dřep je pohodička, že existují mnohem hnusnější cviky. (ano, zase myslím vás, angličáci!).
Na trénincích, převážně TRX, kam chodím pravidelně několikrát do týdne vždycky nějaká ta stovka dřepů padne. Nejen těch klasických, ale hlavně taky s výskokem, na jedné noze, na jedné noze s výskokem, fuj, na bosu s výskokem....a to už je horší.
A když jsem nedávno u uječené Cassey z Blogilates na facebooku zahlédla (no jo, mám olajkovaný úplně všechno...) jako výzvu 1000 dřepů, řekla jsem si, že tohle už by výzvou mohlo být doopravdy.
A pustila se do toho.
I když ne hned.
Napřed jsem se vyděsila, že tisícovka zní děsivě.
Pak jsem se ujistila, že dneska ne, že každý den v týdnu dostaly nohy zabrat až až.
A další den jsem se vyděsila znovu, že tisícovka zní děsivě.
A několik dlouhých hodin se ujišťovala, že přeci ani dneska bych cvičit nemusela. Že odpočinkový den je přeci tak důležitý.
.....a pak už konečně oblékla kraťasy, růžovou spotovní podprsenku a tílko, na youtube si nachystala dostatečně dlouhý playlist písniček, napustila vodu do sklenice, na papírek si vypsala, jaké že dřepy se to vůbec postupně budou dělat, a pustila se do toho.
Princip je takový, že se dělá 10 různých variant dřepů, každá po stovce.
Na jednu stranu je to jednodušší, než kdyby se dělaly jen ty klasické, protože při každé další sérii dostanou zabrat trochu jiné svalové partie, a ty, které dostaly zabrat předtím si odpočinou. Na chviličku.
Ale na druhou stranu je to zase náročnější v tom, že takhle se postupně procvičí úplně všechny svaly, od zadku přes otravné vnitřní strany stehen až po lýtka, takže zabrat dostanou celé nohy.
Ale hlavně je to takhle rozdělené mnohem pestřejší, dobře to utíká.
No a taky se to lépe počítá. Protože kdybych měla počítat do tisícovky, zhruba v první desetině bych zapomněla, u jakého čísla že to jsem.

Prvních 100 dřepů jsou ty úplně klasické.

Nohy od sebe, zadek do úrovně kolen, jako když si sedáte na židli. Hlavně pozor na to, ať se u toho nijak nehrbíte a ať vám kolena nejdou přes špičky, to by pak nadělalo více škody než užitku.

Druhá stovka jsou úzké dřepy, čili nohy těsně k sobě, a opět zadek dolů, jako na židli. Nebo na záchod, jak chcete.

 Ve třetí stovce vás budou čekat dřepy s kopem dozadu, střídavě na jednu a druhou nohu, čili na každou 50.
Tady pozor na to, abyste se u toho nijak neprohýbali, ať vás pak nebolí záda.
Čtvrtá série je trochu podobná, s tím, že noha jde vždy do strany.

 Dalších 100 dřepů budou dřepy široké, nohy od sebe, špičky lehce do stran.
A po nich následuje série, kde dostanou zabrat i lýtka. Po každém dřepu půjdete na špičky.

 Sedmá stovka a žabí dřepy. Paty k sobě, kolena od sebe, a dřep. Nečekaně.
A jako osmá série přichází ten největší hnus. Dřepy na jedné noze, s tím že tu druhou si tak krkolomně poskládáte do tvaru číslice 4. Na každou nohu padesát.

Juhuu, už se blížíme ke konci! Předposlední cvik jsou široké dřepy s rukama za hlavou.
A jako poslední.......něco, z čeho radost mít nebudete. Ani já jsem neměla.
Rolling squats, čili něco, co snad ani neumím nějak popsat, aby to neznělo úplně pitomě. Dřep s kutálením se na zemi? Dřep s polovičním kotoulem vzad? No, radši si pusťte to video, kde Cassey všechny cviky ukazuje.

A jaké to bylo? Kupodivu mnohem lepší, než jsem čekala!
Stačilo 45 minut, jedna sklenice vody, pár písniček, a bylo hotovo. Ale triko by se dalo ždímat.
Prvních 100 dřepů bylo jak procházka růžovým sadem, až se mi hlavou honily silácký řeči jako "to nic není, klidně bych si mohla vzít do rukou činky a pořád by to byla pohodička". Stejně dobře jsem se cítila i s druhou stovkou, ale tady už mi začalo více docházet, kolik toho mám ještě před sebou, což nebylo moc pozitivní.
A třetí série? Dřepy a kopy dozadu? Hned s tou se objevila menší krize, začala jsem cítit stehna a bála se, jak dokončím ten zbytek. Tentokrát mi hlavou běžela slova spíše zbabělá, něco jako "stačilo by vlastně udělat jen 500, v týdnu jsem stejně cvičila hodně, takže nemusím...". Ale s dalším cvikem už to bylo zase lepší a široké dřepy byly vyloženě jako odpočinek.
Ale pořád jsem měla smrt v očích při pomyšlení na to, kolik toho mám před sebou.
Horší to bylo potom, co dostaly zabrat lýtka a pálit, ale nestihla jsem se ani pořádně politovat a už jsem šla na další stovku.
Nejhorší byly ty krkolomné dřepy na jedné noze, holá mokrá noha klouzala jak leklá ryba a nedala se tam pomalu ani udržet, takže jsem si na místo, kde se nohy dotýkaly dala kapesník a zase to šlo. (ano, vskutku elegantní řešení!). V rámci možností šlo.
A to kutálení se na závěr? Nekonečné. NEKONEČNĚ DLOUHÉ. Tady čas vůbec neutíkal, ale věděla jsem, že jsem u konce, což bylo povzbudivé.
Nohy jsem sice cítila, mokrá jsem byla jak starej dělník, ale že by se dostavila nějaká nezvladatelná bolest, to vůbec ne. Nohy mám na zátěž hodně zvyklé a taky dost svalnaté (ale ty svaly si chráním tůčkem, aby mi je nikdo nevykoukal, to je jasný!), takže na úplné dno jsem si nesáhla (i když...můj mučednický výraz mluvil za vše), ale jako výzva a zkouška vůle i výdrže je to ideální.
Samozřejmě jde o jednorázovou záležitost, vyzkoušet si že to jde, pro dobrý pocit.
Poplácat se po zádech, zatančit oslavný taneček, a tak. Ale na pravidelné cvičení to pochopitelně není, to byste se z toho počítání za chvíli zbláznili.
Ale pokud nejste na cvičení moc zvyklí a nejste si stoprocentně jisti, že děláte dřepy technicky správně, vykašlete se na to, ať si nějak neublížíte. Ještě byste si třeba vymkli kotlík a mohla bych za to já, že jsem vás navedla! :D

Tak, kdo jde do toho?
Nebo už jste zkoušeli? Co na to vaše nohy? A co dřepy, máte je rádi?
P.S. Pokud s cvičením začínáte a dá vám zabrat i nějaká ta přihlouplá 30 denní výzva, nenechte se mnou vůbec urazit. Tak jako tak fandím všem, co se rozhodnou začít se sportem, i kdyby jen pomaličku, po pár dřepech. Lepší takhle, než zůstat navěky línou prdelí.
P.S. 2 Opravdu jsem napsala tolik slov o něčem tak obyčejném, jako jsou dřepy?
P.S. 3 A cvičte. Cvičte a dřepujte. Ale nezapomínejte si taky pořádně užívat léto!

Kavárenské Brno : Bistro Fresh Freaks

Krásný den!

O mých oblíbených brněnských kavárnách už tu pár slov padlo, ale teď k nim, do pomyslného seznamu, musím přidat další. Úplného nováčka, Bistro Fresh Freaks, které mě zaujalo hned na první pohled.

A první ochutnání.

Já vím, je to spíše bistro a ne kavárna, ale pro mě patří všechno, kam si ráda zajdu na dobrou kávu a něco dobrého k tomu, do kolonky kavárna. Tak!

Otevřeno je úplně krátce, tuším že dva nebo tři týdny (takže je čerstvé nejen svým názvem), a tak jsme to musely s kamarádkou hned vyzkoušet, protože nás bistro zaujalo už z fotek na Facebooku. A stejně tak dobře jako na fotkách to vypadá i ve skutečnosti!

No a pochopitelně nás zaujala i lákavá nabídka dobrot, které se pravidelně mění.

Já jsem si dala řecký jogurt s medem a ořechy a Lucka výborný quiche se žampiony a ricottou, který se opravdu povedl. Ale lákaly nás třeba i wrapy s uzeným lososem, klasický či veggie burger s lilkem, salát s luštěninami, polévky a samozřejmě i dortíky a cupcaky!

A spokojené jsme byly i s kávou. 

Moc dobré latté, a hlavně.....v šálku ve velikosti, která i mě uspokojí! (aneb s nějakým mini pidi ňuňu kafíčkem na mě nechoďte!)

A na své si zde přijdou i vegani, protože je možnost objednat si do kávy mléko sojové a stejně tak je i v nabídce vždy něco veganského. Naposledy jsem tam viděla veganské cupcaky a raw čokoládový dortík.

Podruhé jsme do Fresh Freaks zašli s přítelem.

Nalákala jsem ho totiž na točený cider Magners (který bych si za normálních okolností dala i já, ale vzhledem k tomu jak byl páteční večer veselý si to můj žaludek nepřál :D).

Je to takový ten typický, irský cider, poměrně suchý, nic přeslazeného - narozdíl třeba od Sommersbyho (i když i toho nadevše miluji :D), a opravdu dobrý.

Myslím, že jinde v Brně jsem ani točený Magners neviděla, takže další plusové body pro bistro.

No a moje volba padla na smoothie. Opravdu výborné smoothie! Banán, kokosové mléko, špenát.

Kombinace, na kterou jsem doma ještě nikdy neměla odvahu a špenátu se bála, ale teď už vím, že se vůbec bát nemusím a můžu vesele házet do mixéru.

A lákavě vypadaly i další smoothie - buď z kokosového mléka, banánu a avokáda, a nebo s banánem, datlemi a kakaem. 

Tak třeba příště.

A prý i pivo mají výborné.

Říkal muž.

Tomu já sice nerozumím, protože pro mě pivo prostě dobrý není nikdy ale jako hodná žena mu budu věřit.

Interiér je ve stylu, který se mi líbí nejvíc. Prostorný, ve světlých barvách, a hlavně s nápadem.
Ten nábytek z palet je prostě perfektní.

A další výhodou je, že mají otevřeno už od půl osmé (uuuu snídaně!), a to včetně neděle, což se nevidí tak často.

Ale co je nejdůležitější - i slečny servírky byly moc milé.
Protože i kdyby byly prostory sebehezčí a jídlo i pití nejchutnější, když je protivná obsluha co se tváří jak kyselá prdel, zkazí to celý dojem.
A to se tady naštěstí nestalo. (ťuk ťuk na dřevo, snad to tak i zůstane!)

Na všechny blbosti mě užije. A tak jsem byla nadšená, když jsem na záchodech uviděla tabuli a pod ní kyblík s křídami!
Jak malý děcko, Markéto!
No a samozřejmě jsem musela přihodit i nějaké to umění v podobě bílého westíka (a neříkejte, že jste to nepoznali!).
Prostě umělec. Talent. A tak.

A abych nezapomněla - bistro najdete na ulici Lidická 46, přímo u zastávky (1, 6) Antonínská, na té straně, kde je lužánecký park.
Ale rychle se sem dostanete i z úplného centra - z Moravského náměstí pešky za 2 minuty, z České za 5.

A jaké kavárny či bistra máte nejradši vy? Ať už v Brně, Praze nebo kdekoliv jinde.

Celozrnná focaccia s rozmarýnem a olivami

Ráno si dát pořádně do těla na TRX, potom si připravit něco dobrého a zdravého k obědu a večer vyrazit do města na nějakou tu skleničku?
To je pro mě ideální den.
A dnes se s vámi podělím o tu prostřední část.
Protože vidět mě při cvičení, to opravdu nechcete. A vidět mě po pár skleničkách? To taky ne. (Jediný rozdíl je v tom, že po pár deci něčeho šumivého si hned myslím, že jsem strašně krásná. Elegantní a tak. To při cvičení bych si to myslet ani nemohla. Jinak vypadám ale blbě v obou případech.)

A k dnešnímu obědu jsem si uvařila oblíbenou dýňovou polévku. První v tomto roce! Juhuuu!

Ale hlavně - k ní upekla i focacciu. Moji úplně první. Z celozrnné mouky. S olivami, které jinde než v pečivu ráda nemám. A s rozmarýnem. A tak.

(množství na fotce je pochopitelně jen ilustrační.)

Na jednu velkou placku budete potřebovat :

200g celozrnné pšeničné mouky (nebo i jiné, jen ne žitné, ta je na to moc hutná)

100g hladké mouky

1 lžíce oleje

1 lžíce soli

třetinu kostky čerstvého droždí

300ml vody (kdyby bylo těsto moc tuhé tak více, každá mouka saje jinak)

lžíce cukru 

hrst oliv

rozmarýn (klidně i sušený)

2 lžíce strouhaného parmezánu/Gran Moravia (ale samozřejmě to jde i bez toho)

hrubou sůl na posypání

V míse smíchejte mouky, uprostřed udělejte důlek, do něj rozdrobte droždí, přidejte cukr a zalijte trochou teplé vody. Nechte pár minut odstát a až vzejde kvásek, přidejte všechny ostatní suroviny a vypracujte těsto.
Ne nijak tuhé, ale zase ne tekuté. Prostě jen aby drželo pohromadě a dalo se dát do jiné mísy, vymazané olivovým olejem, kde bude hodinu kynout. Na teplém místě, přikryté fólií.
A po hodině už zbývá jen nachystat plech s pečícím papírem a na něj rozprostřít těsto, posypat hrubou solí a rozmarýnem a péct na 200 stupňů, 20-30 minut, dokud na povrchu nezezlátne.

Je to jednoduché jak facka, hodně rychlé, ale taky moc dobré.

Jen tak, bez ničeho. Nebo s máslem. Nebo k sýrům a vínku. Nebo k té polévce. Nebo něčím naplnit. Nebo k pomazánkám, hummusu a guacomole. Nebo............ne, nejlepší je to stejně samotné, hned po vytažení z trouby!

O proteinech + recenze na produkty od Kompavy

Hezký den!

Dnes to bude opět o sportu. Tedy přesněji řečeno o tom, co pro mnohé sportovce ke cvičení neodmyslitelně patří - o proteinech a gainerech.

Párkrát mi přišel dotaz, jestli proteiny používám či jaký na to mám názor. A tom všem si povíme dnes.

O existenci proteinových nápojů jsem samozřejmě věděla dlouho, ale poprvé jsem se s nimi na vlastní kůži setkala myslím před 3 lety, kdy jsem je upíjela od přítele, úplně poprvé to byl myslím nějaký čokoládový, z čehož jsem byla nadšená, protože to chutnalo jako kakao.

Sama jsem v té době už sice hodně sportovala (nějakej vzpěrač Arnold jsem však nebyla nikdy), ale věděla jsem, že to jde i bez proteinu, že to pro mě není nutností. Ale protože jsem od přítele ze shakeru upíjela čím dál víc (chudák mi vždycky ze slušnosti nabídl ať ochutnám, a pak mu nic nezbylo), řekla jsem si že by nebylo úplně od věci objednat si vlastní. Ani ne tak protože bych potom očekávala nějaký nárust svalů, ale spíše proto, že mi to chutnalo, na zpestření jídelníčku nebo třeba místo svačiny či druhé večeře.

Byl to tento, v příchuti čokoláda-kokos, ze kterého jsem byla ze začátku hodně nadšená, protože opět - chutnal jako kakao. Až mi došel a já zamáčkla slzu, objednala jsem si další, od jiné značky, vanilkový. Nejprve mi chutnal moc. Jako vanilkový shake z Mekáče (nevím, proč vždycky něco přirovnávám právě k tomu, když jsem to neměla asi 10 let a ani nevím, jestli je to fakt ještě tak chutné. Logika.)

Ale po pár dnech se mi z něj po napití udělalo špatně (detailů o tom, jak se mi chtělo zvracet vás ušetřím, nemáte zač.) a od té doby jsem to nemohla ani cítit.

Protein tedy putoval za mým drahým a má proteinová love story skončila.

A až teď, po mnoha a mnoha měsících jsem tomu dala další šanci.

Opakování je matka moudrosti, a tak není na škodu si připomenout, k čemu ty proteiny vlastně jsou.
Ve zkratce.
Jednoduše, že by to pochopila i každá blondýna cvičená opice.

• Bílkoviny jsou pro naše tělo, a obzvlášť pro svaly opravdu nezbytné, bez ohledu na to, zda sportujete či nikoliv. Právě bílkoviny jsou to, co pomáhá růstu svalů a zároveň je chrání, aby nedošlo k jejich ztrátě.
• Proteiny doplní tělu po tréninku zásoby aminokyselin, což urychlí regeneraci svalů.
• Obsahují vápník, který je důležitý pro silné kosti.
• Jsou snadno vstřebatelné.
• Proteinové nápoje obsahují i další látky - například BCAA, glutamin a různé minerály, podporující růst a regeneraci svalů.
• Existuje velké množství proteinových prášků, rozdělených jak podle obsahu bílkovin (70%, 85% atd.), tak i podle jejich podstaty - čili syrovátkové, sojové, kaseinové, ale i konopné či hovězí.
• Pokud hubnete a hlídáte si kalorie tak vás lituju tak se protein může hodit třeba jako náhrada svačiny (nebo její části), jelikož obsahuje jen minimum kalorií i sacharidů ale naopak hodně bílkovin. 

A pro koho se hodí? Opravdu protein potřebujete?

1) Pokud chodíte pravidelně do posilovny kde zvedáte těžké váhy tak asi moje amatérské články nepotřebujete a vaše svaly dostávají opravdu zabrat, tak ano, opravdu je to pro vás vhodné.

2) Pokud cvičíte pravidelně a poměrně náročně, jak kardio tak i posilování, ale především s vlastní vahou, žádné stokilové činky a v jídelníčku máte dostatek bílkovin, není to pro vás nutností. Proteinové nápoje jsou vždy doplňkem vyvážené stravy, nikoliv její náhradou, takže pokud ve vašem jídelníčku bílkoviny nechybí, protein pít nemusíte.

Vaše svaly dostávají ale tak jako tak zabrat a (i kdyby jen malá) podpora jim neuškodí.

Pokud vám však třeba protein nechutná nebo za něj nechcete utrácet peníze, není problém, nemusíte se do toho nutit a sportovat můžete vesele dál, aniž byste si nějak uškodili.

3) Pokud neděláte žádné extra náročné sporty, ale třeba si jen občas doma zacvičíte s Jillian nebo podle nějakých videí na youtube, protein nepotřebujete. Opět však musíte dávat pozor na to, abyste přijímali dostatek bílkovin ve stravě.

Pokud ho však chcete na zpestření jídelníčku, nebo třeba na pečení zdravějších buchet či lívanečků, určitě nebude na škodu.

                        Já jsem ten druhý případ. Co se týče sportu, poměrně aktivní případ. Ve fitku jsem jako doma a doma občas musím lhát, kam jsem to zase šla a opravdu se nešetřím, tréninky jsou to vesměs náročné, žádné šolíchání.

Ačkoliv jím maso jen minimálně, s mou spotřebou tvarohů, sýrů, šmakounů, tofu a cizrny se nedostatku bílkovin opravdu bát nemusím.

Udává se, že ideální je přijímat 1,2-2 gramy bílkovin na kilogram váhy, avšak názory se liší a těžko říct, co je nejlepší. Já si nic nepočítám ani nevážím, ale odhadem je to u mě vždycky tak nějak uprostřed, přeci jen i jedna vanička tvarohu má hned 30 gramů bílkovin, což je skoro polovina toho, co bych měla za den sníst. A když se k tomu přidají ještě ty sýry, luštěniny, vajíčka či tofu plus mléko do kýblu kávy, nízké číslo to nebude.

Proto nemám protein ani tak proto, že bych měla bílkovin málo, ale spíše pro zpestření jídelníčku a taky kvůli těm ostatním látkám, co obsahuje.

Bohužel to ale nefunguje tak, že by stačilo to popíjet a svaly by okamžitě rostly (jak si s oblibou myslí maminky i babičky).

 Ale teď už k recenzi výrobků slovenské značky Kompava, které očividně Adélu zaujaly.
Začneme ale tím, co mě bohužel zaujalo nejméně.
Vyzkoušela jsem 70% protein Zen Whey v příchuti vanilla cream, ale na zadek jsem si z toho nesedla.
Abych byla upřímná (A to já ráda! I když ne vždy se to hodí....třeba když se vás kamarádka zeptá, jestli v těch šatech není tlustá.), chuťově mi vůbec nesedl. Spíš než vanilkový krém mi to chutí připomíná sušené mléko. Což není zrovna něco, po čem bych se mohla utlouct.
Ale abych jen nenadávala, bude přehlednější si shrnout plusy i mínusy. Takže....
+ Je cenově dostupný. Půl kila stojí 315 korun, což je ideální, pokud třeba s proteiny začínáte a nechcete hned vyplácat tisícovku za nějaké velké balení, nebo pokud chcete protein třeba jen na pečení, palačinky a tak.
+ Můžete si vybrat ze dvou variant sladidel - buď aspartam nebo stévie. Já jsem si vybrala stévii, protože je přírodní, ale možná proto mi ta chuť tolik nesedí. Měla jsem už pár věcí (i limonádu) se stévií a u některých byl hodně cítit takový divný ocas.
+ Vůbec není přeslazený.
+ Dostanete k němu odměrku na přesné dávkování.
- Chuť. Postě ne.
- Hodně pění. Musela jsem chvíli počkat, než klesne pěna, abych se vůbec dostala k proteinu. Ale pro někoho to může být výhoda, někomu pěnivé proteiny vyhovují.- třeba protože to připomíná pěnu na pivě, nebo co já vím... :D
- Design. Já vím, já vím, to do hodnocení kvality proteinu vůbec nepatří, ale já jako žena marnivá vybírám i pohledem. Rozhodně bych doporučila investovat pár korun do šikovného grafika a trošku pozměnit vzhled obalů.
A abych na to hodnocení nebyla sama, dala jsem ochutnat i příteli, který přeci jen těch proteinů za život vypil víc než já.
I když mě chuťově nezaujal, nehážu flintu do žita protein do kouta a nějaké využití se pro něj v kuchyni najde, třeba na proteinové palačinky nebo kuličky. Nebo proteinový koláček z mikrovlnky (což je velice estetický a kulinářský zážitek).

U druhého proteinu už tak zlá nebudu.
Jde o 80% čokoládový protein, podle popisu určený pro nárust svalové hmoty. Ten mi přišel chuťově celkem v pořádku (ale jasně, Granko to prostě není. Ani hruškovej cider.) a v kombinaci s mlékem to může být dobrota.
Já jsem si ho ale dávala s vodou. Už mnohokrát jsem totiž četla, že by se protein neměl pít s mlékem, protože to zhoršuje vstřebávání bílkovin, což je vlastně to, o co jde při pití proteinu především. Ale na druhou stranu, i na obalu je napsáno, že se má připravit rozmícháním v nízkotučném mléce, tak nevím. I tady jsou ty názory různé.
Tento protein ale chutnal i příteli, který s různými druhy má přeci jen více zkušeností než já. Prý to připomíná Milky Way tyčinku = je to dobrý. (ten vanilkový protein mu prý připomínal vanilkové cigaety. A ne, nechtějte po mě vysvětlení, jak na to můj drahý nekuřák přišel :D)
+ Chuť není nijak umělá.
+ Stejně jako první protein, ani tento vás nezruinuje.
+ Velký podíl bílkovin a minimum sacharidů.
- Tak jako jeho vanilkový kolega, i tento hodně pění.
- Zase ten design. Pardón. 

A to nejlepší nakonec.
Nejlepší nejlepší nejlepší!
Tentokrát nejde o proteinový nápoj, ale naopak o gainerový puding, který má být učený k budování svalů, jejich ochraně a doplnění energie po tréninku.
V jedné porci má 9g bílkovin, 22g sacharidů a jen 4g cukrů, což z něj dělá ideální menší pocvičící svačinku.

V jednom balení je 6 sáčků, v příchuti vanilka nebo čokoláda, a můžete si je i namixovat a ochutnat tak oboje. Což jsem udělala i já. A nemůžu se rozhodnout, co je lepší!

Stačí obsah sáčku rozmixovat (a nebo protřepat v shakeru, ale to jsem nezkoušela) s 200ml mléka a za pár sekund je dobrota na světě. Konzistencí opravdu jako puding a chutí připomínající Termix!

No kdo by nemiloval Termix? Kdo? Kdo?!!! 

Já jako dítě raných devadesátek jsem na něm vyrostla, takže s ošklivými slovy na účet Termixu na mě nechoďte! 

Tak!

Prostě co připomíná Termix, to je dobrý. 

Tečka.

O jeden sáček jsem se podělila s kamarádkou (ale stálo mě to HODNĚ přemáhání, původně jsem to chtěla utajit a všechno sežrat sama). A jaká byla její reakce?

Říkala, že nechápe, jak jsem se mohla jednoho sáčku vzdát! 
To asi mluví za vše.

Tady bude udělování plusů a mínusů jednoduché. Snad jediné mínus je totiž to, že to hned zmizí. Že to není bezedné.
+ No, asi jste pochopili, že mi to fakt chutnalo.
+ Neskutečně rychlá příprava.
+ Maličko kalorií ale hodně radosti.
+ Nejlepší odměna po tréninku. (i když jste zrovna necvičili, hohooo!)
+ Narostou vám z toho svaly, až vám rukávy budou praskat!
- Jak už jsem psala, je to tak dobré že to zmizí rychlostí blesku.
- Někomu může vadit, že to není tak úplně přírodní. Na stromě to prostě nevyrostlo a bylo potřeba si trochu dopomoct v chemické laboratoři. Nečekaně. Ale to mě až tak neuráží, jedou za čas neuškodí nic. 

A co vy a proteiny? Používáte či nikoliv? 

Prázdninové výletování: Do kraje vína

Naposledy to bylo o sportu, a tak to dnes pro změnu bude o tom, co dělám ve dny, kdy se mi na permanentku do fitka i dózu s ovesnými vločkami práší.

Mikulov je jedno z mých nejoblíbenějších měst a Pálava podle mě patří k nejkrásnějším místům naší republiky. A tak jsme tam s přítelem opět vyrazili, tento rok už potřetí, ale poprvé konečně na více než jeden den, a mohli jsme si tak užít dva krásné večery nad skleničkou (...v množném čísle) dobrého vína.

Každý den musí začít jak? Jedině dobrou snídaní!
Ovesné kaše sice snídám moc ráda, ale popravdě si taky pořádně užívám, když si takhle na výletech dávám něco úplně jiného, a hlavně pořádně sladkého.
Třeba pudingového šneka, výborný čokoládový jogurt a k tomu nejlepší kokosové latté z Kofi Kofi.
Jo, tohle mi chutná i ve špinavém vlaku!

Dopoledne jsme dorazili do Mikulova, ale ubytovat jsme se mohli až později, tak jsme se alespoň zašli podívat na náměstí, chvíli poseděli na lavičce....a hodně času strávili v místním sekáči. (ano, už zase!)

 A protože už byl i čas oběda, zašli jsme si do kavárny přímo na náměstí, kde mají moc příjemné posezení na dvorku...

A hlavně palačinky!
Výborné pohankové palačinky s náplní podle výběru. Já jsem si dala jednoduchou se šunkou a sýrem a přítel s kysaným zelím a slaninou.

 A potom už jsme se konečně mohli ubytovat.
Tak jako vždy, i tentokrát jsem zařizovala ubytování přes booking.com. Ubytování jsme potřebovali hlavně na přespání, věděli jsme, že tam stejně moc času trávit nebudeme, protože sedět na pokoji by byla škoda.
A tak jsme se rozhodli pro levný Penzion Lidka, kde nás vyšla noc na 350kč pro jednoho.
Samozřejmě to nebyl žádný luxus (a pokoj byl tak retro, jako název sám:D), ale místo bylo skvělé - na náměstí to pěšky trvalo ani ne 5 minut a hned od vstupní brány bylo vidět na zámek.
K penzionu patřil i menší dvorek a zahrádka, což se hodilo ráno, kdy jsme mohli posnídat na čerstvém vzduchu.
A jinak jsme měli vlastní koupelnu, televizi, varnou konvici, fén i nějaké nádobí, takže vše, co jsme potřebovali.
Takže pokud se budete někdy chystat do Mikulova a bude vám stačit skromnější ubytování za dobrou cenu, můžu to doporučit.
A při naší minulé návštěvě jsme bydleli v Pensionu Sebastian, který byl o poznání moderněji zařízený a taktéž za dobrou cenu, ale bohužel je o něj velký zájem a volná místa byla pryč už dlouho dopředu.

Odpoledne jsme se zašli projít na Svatý kopeček, odkud je krásný výhled na celé město i daleko za něj...

 A pak se opět posadili na zahrádku kavárny.
Tentokrát to byla Zdravá kavárna, kavárna spojená s obchůdkem zdravé výživy, kde jsem si objednala řecký jogurt s medem a ořechy (opravdu ten nejlepší, co jsem kdy měla!)a krásně vychlazenou kokosovou vodu.
A další den to samé.

 A co večer?
Dělat na jižní Moravě, přímo v srdci vinařství, něco jiného, než si sednout na vínko by byl přeci hřích. A to bychom nechtěli.
Napřed jsme si zašli k panu Volaříkovi, do nově postavené vinotéky s terasou, přímo nad náměstím, s výhledem na kostel i svatý kopeček.

 Tramín byl výborný a výhled stejně tak, ale z obsluhy jsme byli trošku rozpačití.
Objednali jsme si k vínu sýr, a slečna nám donesla uzenou rolku z Lidlu.
Což by nebyl žádný problém, kdyby...........kdyby nám to nemrskla na stůl přímo v tom obalu, zatavené v igelitu.
No, na to nemám co říct...:D

 Po jedné skleničce jsme se přesunuli o pár metrů dál, do vyhlášeného Dobrého ročníku.
Tuto vinárnu jsme si oblíbily už před dvěma lety, kdy jsme v Mikulově byli poprvé a doporučil nám ji majitel penzionu.
Je to sice o něco dražší, než ostatní místní vinotéky, ale víno mají opravdu výborné a kvalitní (soudím podle toho, že navzdory vypitému množství mě ráno hlava ani trošku nebolela:D) a obsluhu příjemnou.

 K vínu jsme si opět objednali sýry (tenkrát bez igelitového obalu:D). A další víno. A znovu sýry. A......za chvíli nebudou mít v Mikulově co jíst. A pít.

 Další den jsme vstali docela brzo a jeli autobusem do Pavlova, odkud jsme vyrazili na pěší výlet přes pálavské kopce.
A já jsem si pořád musela říkat, jak je ta Morava krásná! Mnohdy není potřeba jezdit tisíce kilometrů daleko (i když i to mě čeká:D), když tak hezká místa máme rovnou za rohem.

V půlce cesty jsme se zastavili v Klentnici na zahrádce nádherné Café Fara na domácí ledový čaj, chvíli poseděli a pak šli zase dál, směr Mikulov.

 Celkem to bylo 12 kilometrů, ale pořád nahoru a dolů a nahoru a nahoru. Kupodivu jsme to stihli ale rychleji, než jsem čekala, za necelé 4 hodiny jsme byli zase zpátky v Mikulově, a tak jsme stihli na zámku i výstavu o víně (ať jsme s tou skleničkou v ruce zase o něco chytřejší..), další řecký jogurt v kavárně, a večer....

 ....velice nečekaně....Dobrý ročník.
Venku začalo pršet a tak jsme si tentokrát sedli dovnitř.
S přítelem jsme zrovna měli 4. výročí (a stále tomu nemůžu uvěřit, že je to tak dlouho!), což si žádalo alespoň nějakou oslavu. A tak jsme si dali pár skleniček, pár prkének sýrů, sušená rajčata, nejlepší nakládané mini papričky se sýrem....a další sýry a....a až nás z toho břicho bolelo.

 Kromě krásných večerů jsem si ale užívala i rána.
Vstala jsem dřív než můj drahý a šla do pekárny. Všude byl ještě klid, ulice prázdné, a tak jsem se procházela po tom krásném městě, užívala si ranního sluníčka, zpátky šla schválně delší cestou, abych se ještě prošla, a hlavně.....
Užívala si čerstvé sladké pečivo k snídani.
Třeba hvězdičku z koblíhového smaženého těsta a šáteček s pudingem, který mi záviděla i paní kočka.

 Nebo ořechový rohlíček a pudingového šneka.
#kamsehrabekase

A na závěr módní okénko.

Ehm tedy....spíše okénko o mé úchylce.

Sekáčové úchylce.

Opět jsem neodolala a i v Mikulově vlezla do místního sekáče.

A vylezla se šaty z Topshopu.

Byly tam jediné, skoro (nebo úplně?) nové, v mé velikosti.

Prostě osud! Jinak si to omluvit neumím.

Přítel původně ani nechtěl jít dovnitř, že počká venku, ale nakonec si to rozmyslel a dobře udělal - čekalo tam na něj nové tričko Hoolister a kraťasy na cvičení Under Amour, oboje za cenu opravdu směšnou. To jsem mu záviděla i já!

A co vy? Byli jste někdy v Mikulově? Jaké vínko je vaše nejoblíbenější?
Snad si užíváte prázdniny minimálně tak jako já!
Mějte se krásně!
P.S. Už nikdy do žádného sekáče nevkročím! Už toho mám tolik, že už tam nesmím ani vstoupit!
P.S.2 V Břeclavi jsem koupila další šaty. A svetřík. A.....už s tím končím!