Střípky z prázdnin

Hezký den!

Nadpis bývá důležitý a zpravidla je to právě to, co naláká čtenáře k otevření článku. A tak jsem tento článek původně měla nadepsaný jako Warhol, cider, zdechlina, ale pak jsem si řekla, že to by bylo snad i na mě až moc.....dadaistické. A tak jsem opět sáhla do slovníku pro trochu mírumilovnější sluníčková slovíčka výraz, nicméně na obsahu to nic nemění, a tak se společně podíváme na pár mých prázdninových dní.

V pondělí jsem zase byla v Praze. Hlavním záměrem bylo sice opět školení, ale když už jsem tam byla, přeci nepojedu hned zase rychle domů. Prahu mám moc ráda a asi nikdy mě procházky po ní (a obchodech:D) nepřestanou bavit, a tak jsem k tomu využila i tento den.

A nenechala jsem si ujít ani výstavu Andyho Warhola na Staroměstském náměstí. V několika místnostech jsou tam k vidění jak jeho nejznámější díla (aneb 2 místnosti plný Marylin) jako Campbell´s soup, tak i věci méně známé, třeba různé obaly desek.

Líbilo se mi to, ale přeci jen ve spojení s Basquiatem mě Andy bavil ještě víc.

Každopádně ale těch 120 korun, kolik stojí studentský vstup (pro dospělé o 50 více) nelituji a velkou radost mám i z kalendáře, který jsem si tam koupila (ve slevě za 69, uuuuuu!).

Z krásného hlavního města jsem se vrátila večer, a hned další den brzy ráno jsem opět nasedala do vlaku, tentokrát do města o něco menšího, nicméně krásného. Do Letohradu, kam jezdím už od malička, mám tam babičku s dědou.

A tak jsem byla pro jednou zase hodná vnučka. Dokonce jsem upekla koláč, který měl docela úspěch, protože polovina byla pryč rychlostí blesku. A výjimečně jsem v tom neměla prsty já! Opravdu!

A tak jsme si povídali, vždycky moc ráda poslouchám různé vyprávění. O tom, jak to bylo dřív, o válce, jídle na lístky, zatemňování oken a tak. Nebo třeba o tom, jak byli babička s dědou jednou v Praze a bylo jim divné, co dělá na Václaváku tolik, převážně mladých, lidí. Ale nijak tomu nevěnovali pozornost, a až ve vlaku zpátky zjistili, co se tam právě děje.

A v kalendáři bylo datum 17. listopadu.

To naštve.

 Co ale nenaštve nikdy je dobré jídlo. A pokaždé, když jedu k babičce, předem jí hlásím, co bych si ráda dala k obědu.
A tentokrát to byly šišky s mákem. (výraz "šulánky" razantně odmítám, protože se to dá snadno splést a....no...prostě ne.) Jedno z mých nejmilejších jídel vůbec. Pěkně poctivé, posypané mákem, cukrem a zalité máslem. Mňam!

Naštěstí jsem pro tuto návštěvu strategicky zvolila pořádně volné tílko. Plác plác po zádech za předvídavost!

A ještě ten den jsem se k večeru přesunula o dům dál. O vesnici dál. Za nejmilejší blonďatou Térou, která bydlí ve stejném kraji.

A postaráno o mě bylo vskutku královsky! Litry sangrie a na stole samé dobroty. (jo, to tílko byl nejlepší nápad!)

Cuketa připravená ke grilování, quiche s uzeným lososem, carpaccio z řepy s balkánským sýrem, různé dipy, domácí krekry a zelenina.

A chybět samozřejmě nemohl ani nějaký ten cider. 

Do postele jsme se (značně veselé) dostaly až docela pozdě, ale navzdory tomu nebylo vstávání nijak zlé. Protože takové lívance zlepší každé ráno o 200%!

A po snídani nás čekaly Pardubice. Terka se rychle upsala k dalším rokům vysokoškolského studia a potom jsme si zašly na výborné capuccino (a sušenku! miluju sušenky ke kafi!) do jedné moc pěkné kavárny.
A pak taky na výlet po sekáčích.
Ze kterých jsem si přivezla jen velký smutek, protože jsem NIC nesehnala. (Naštěstí jsem to dnes napravila jednou krásnou halenkou za 50 korun. A svět je zase v pořádku!)

A protože se celé dva dny nesly ve znamení dobrého jídla, jinak tomu nebylo ani u oběda, kdy šéfkuchařka Téra podávala výbornou polévku z červené čočky s kokosovým mlékem. A taky quiche.

A taky cider. 

A cider. 

A taky něco sladkého. 

Fotka není z žádné kavárenské zahrádky, jak by se mohlo zdát, ale přímo do Téry. Nejlepší čokoládový dortík s tekutým srdcem a navrch kokosové mléko. A k tomu káva s domácím kokosovým sirupem.

Prostě ten nejlepší způsob, jak hubnout do plavek!

A dostala jsem i výborný salát - s cizrnou, sýrem a sušenými rajčaty. Přesně podle mých představ!

Byl to zkrátka moc podařený výlet, přesně takhle si představuji ideální prázdninové dny.
A aby toho prázdninového užívání a výletování nebylo málo, hned v pondělí mě čeká výlet další - na milovanou Pálavu, do Mikulova.
#vinovinovino #juhuuu

A na závěr ještě něco ze čtenářského koutku.
Po dlouhé době jsem si z knihovny opět přinesla nějaké to čtivo. Už dlouho jsem si chtěla přečíst knížku Reklama je navoněná zdechlina, protože takhle tématika mě celkově dost zajímá, a konečně jsem se k tomu dostala.
Je to staré více jak deset let a Toscani tam vypráví o tom, jak se k reklamě a focení dostal, jak se z něj stala špička v oboru a jak je v dnešní době reklama pitomá a povrchní.
Je totiž autorem hodně kontroverzních reklamních kampaní pro Benetton, které vyvolávaly bouřlivé reakce po celém světě.
Styl, jakým je to psané by mi možná vyhovoval trochu jiný (což ale může být i překladem) a úplně se vším s Toscanim nesouhlasím (aneb každej, koho jeho reklama pohoršila je zaraženej zaostalej idiot) a je vidět, že jiný názor než ten svůj moc nebere, ale možná právě proto se dostal na úplný vrchol.
No každopádně je to zajímavý pohled na reklamu z trochu jiného úhlu a všechny ty okolnosti okolo vzniku kampaně jsou docela k zamyšlení.
A knížku Bez Loga už jsem jednou četla kvůli škole, ale nestihla ji dočíst celou, a tak jsem si ji teď půjčila znovu, protože to stojí za přečtení.
Jaká knížka v poslední době zaujala vás?
A taky doufám, že si prázdniny užíváte minimálně tak dobře, jako já.
Mějte se krásně! (a taky moc děkuji za všechny krásné komentáře, které mi stále píšete!)