ALE....
Mít pevnou vůli a jíst jen a pouze zdravě znamená nemít donuty. A croissanty. A zmrzliny. A churros. A...
A to by byla škoda.
Proto si s sebou nějakou pevnou vůli na výlety vůbec nevozím, zcela dobrovolně, a naopak si pořádně užívám všech těch dobrot, ochutnávání místních jídel a pořádných snídaní.
Ráno a snídaně, to je totiž moje nejoblíbenější část dne. A na dovolené to platí dvojnásob!
Jedinou nevýhodou bylo, že v blízkosti hotelu nic moc, kromě té hotelové kavárny, nebylo a za snídaní jsme tak musely kousek jít a nebo se svézt metrem.
Což pro mě byl mnohdy nadlidský výkon, po ránu hladová, někam se přepravovat. Ale tak, co bych pro něco sladkého neudělala, že.
A začneme hned fotkami z ráje. Jinak tohle místo opravdu popsat neumím!
Chök, nejlepší místo z celé Barcelony! (a za tip vděčím Biting Hanah), maličká cukrárna/kavárna/koblihárna, jen pár metrů od rušné ulice La Rambla. Opět se budu opakovat, ale je to prostě ráj. Čokoládový ráj.
Ale co je nejlepší - ty krásně vypadající a ještě lépe chutnající donuty, kterým říkají právě Chöks, si tu vyrábí sami, podle své receptury, hned ve vedlejší místnosti, kam je krásně vidět.
A hned jak jsou připravené, putují za pult, kam se pověsí na dřevěné tyčky.
My jsme tam byly hned ráno po otevření (no jo, byl hlad!) a tak jich tam zatím bylo málo, ale slečna postupně nosila další a další.
Poprvé jsme si tu daly k snídani každá dva donuty, já samozřejmě s bílou čokoládou, Terka zase dala přednost tmavé.
A chutnalo to ještě stokrát lépe, než to vypadá!
Nikdy dřív jsem donuty nijak nejedla a myslím že by se dalo spočítat na prstech jedné ruky (a to i kdybych o tři prsty přišla), kolikrát jsem je za celých třiadvacet let měla. Věděla jsem, že to bude asi hodně sladké a dobré, ale nikdy jsem po tom nijak extra netoužila a myslela si, že nějaké donuty asi stejně nejsou až tak super, abych se tím musela cpát.
No, to byl omyl. Donuty vážně jsou AŽ TAK super. Tyhle z Chöku určitě.
Jde o spojení croissantu a donutu, čili donut z croissantového těsta. Dokonalá to věc!
Navrch ještě čokoládová poleva, uvnitř náplň, my jsme měly s Nutellou.
Už jen kvůli tomu, že je to jedno z mála míst, kde na vás budou mluvit anglicky. Za to a za všechny ty dobroty jsem dokonce slečně cukrářce i odpustila, že nevěděla, kde je Česká Republika.
"Eh....it´s.....next to....Germany"
"Oh really? Nice!"
Další ráno jsme měly chuť na čerstvé pečivo a tak jsme si zašly do kavárny/pekárny hned u Vítězného oblouku, kam jsme to měly pěšky jen kousek.
Volba to ale nebyla nejlepší. Kafe, rádoby latté bylo vyloženě hnusný a servírka na nás neustále mluvila španělsky, přestože jsme jí několikrát říkaly, že jí nerozumíme. Nějaká snaha o alespoň pár primitivnách anglických vět? Na turistickém místě ve městě plném turistů? Ale kdepak!
Croissanty ale byly dobré a napůl jsme si daly i sladké pečivo palmeritas (nebo je to v jednotném čísle jinak?), které tu mají na každém kroku, v různých velikostech. Těsto je docela podobné listovému, akorát o dost křupavější.
To stejné jsme pak ještě v jiném ochodě objevily i v celozrnné (možná spíš s uvozovkami) variantě a to mi chutnalo snad ještě víc.
A na seznamu, kam zajít, jsem samozřejmě měla i vyhlášený barcelonský Cup&Cake. Na snídani v něm jsme se opravdu moc těšily a byly ochotné kvůli tomu i cestovat přes půl města.
Jenže otevírací doby ve Španělsku nejsou něco, s čím by si tam lámali hlavu. Na řadě obchodů se to nepíše vůbec, jindy se zase dočtete jak je to v týdnu, ale to, do kolika mají v neděli zjistíte, až když vám zavřou před nosem.
Na internetu jsme si našly, že kavárna otevírá v 9, dorazily jsme o půl 10.
Nikde nikdo, okna zabedněná...
Napřed jsem byla vzteklá (asi jako Voldemort v posledním díle), ale naštěstí mě brzy uklidnil starbucksový cheesecake a veliké kokosové latté. Ještě že má tenhle řetězec pobočky na každých dvou metrech!
A poslední snídaně byla ve zmiňované hotelové kavárně.
Výborné čerstvé a ještě teplé croissanty a jogurt s musli? Jo, to mi stačí ke štěstí.
V Barceloně jsem také poprvé ochutnala frozen yoghurt.
Na zmrzliny moc nejsem (Míša je výjimka), ale když jsme v obchoďáku, kam jsme jely do Primarku (mimochodem dost bída), narazily na samoobslužný frozen yoghurt Yogo Love, nechala jsem se nalákat.
Samy jsme si mohly vybrat z několika příchutí a natočit si do kelímku. Já jsem samozřejmě sáhla po kokosové. A pak přišly na řadu posypky - čokoláda, bílá čokoláda, musli...
Špatný to nebylo, ale chutnalo to prostě jako obyčejná zmrzlina.
To mi vydrželo jen pár hodin, než jsme procházely v jedné ulici vedle La Rambla, kde zrovna slečna před obchodem s frozen yoghurty dávala ochutnávku. Jeden mini kelímek jsem si vzala.........a o pár minut později už stála s kelímkem velkým.
Z Yoghurterie to totiž chutnalo úplně jinak než z Yogo Love, ne jako obyčejná zmrzlina, ale úplně jako jogurt. Mražený. (ooo jak nečekané).
Posypky si sice nedáváte sami ale ukazujete si, co tam chcete, což ale vůbec nevadilo, vždycky tam toho bylo až až. A za kelímek se platí jednotná cena 3,5 Eura, bez ohledu na to, kolik dobrot si na to necháte dát.
Na stejném místě jsme pak byly ještě několikrát, stala se z toho závislost. (a teď trpím abstinenčními příznaky!)
Eyescream and friends, zmrzlina s nejlepším nápadem vůbec!
Sladkou Barcelonu jsme si tedy užily se vším všudy a na nějakou ovesnou kaši k snídani nebo cuketu k večeři jsem neměla ani pomyšlení. Proč taky, když bylo tolik jiných dobrot, co ochutnávat!
Jediná zelenina, kterou jsem za celý týden snědla byla ta v sushi, jediné ovoce bylo jablko ze sangrie.
A bylo to nejlepší!
A že bych tam nějak přibrala? Naopak, vrátila jsem se o kilo a půl lehčí!
Nachodily jsme tam toho tolik, že bych těch koblih mohla sníst třikrát víc (a dost lituju, že jsem to neudělala :D), a pořád by to bylo v pořádku.
Proto mi přijde fakt úchylný smutný, když někdo i na dovolené řeší každý gram, a nedej bože si třeba i do zemí vyhlášených výborným jídlem vozí rýžové chlebíčky a podobné věci.
0 komentar:
Posting Komentar