Hezký den!
Včera to bylo o dobrotách v Barceloně, ale dneska už se vrátíme zpátky do Brna, do naší malé skromné kuchyně. Do kuchyně, kde si vařím.....třeba tyhle obědy!
Jak jde o oběd, mám tři kritéria : musí to být rychlé, jednoduché a zdravé. Ale zase ne až tak zdravé, aby to ani nebylo dobré (aneb se suchou rýží a kuřecím na vodě na mě nechoďte!).
Je mi jasné, že Zdenda Polreich mě po zádech za tyhle kulinářská díla plácat asi nebude. A něco mi říká, že mi ani na dveře Michelinská hvězda nepřistane, časopis Apetit mě nebude prosit, abych usedla na židli šéfredaktorky........ale tak, hlavní je že mi to chutná. A že z toho není moc nádobí.
Sladká jídla pro mě totiž nejsou nic výjimečného, už od malička jsem hodně mlsná a hodně na sladké. Jako malá jsem k obědu milovala třeba šišky s mákem, nudle s máslem a cukrem, poctivé babiččiny lívance s jogurtem a cukrem nebo třeba krupičnou kaši s kakaem a máslem. A nebo palačinky!
A to mi zůstalo dodnes.
Tyhle jsou zrovna z pohankové mouky, kterou jsem si moc oblíbila. Je hodně zdravá, plná prospěšných látek, ale hlavně moc dobrá. A nedávno jsem si poprvé ve zdravé výživě koupila mouku z loupané pohanky, takže jsou pak i palačinky krásně světlé a málokoho by asi na pohled napadlo, že jsou "jiné".
Dělám je vždycky od oka - 4 lžíce pohankové mouky (což je cca 40-50g), jedno vejce a mléko, které postupně přilívám tak, aby vzniklo řídké těsto.
A nejradši je mám s tvarohem, banánem a datlovým sirupem, spolu s meruňkovým Šmakounem. (oooo těch bílkovin!)
Nejčastěji ji dělám jen tak, na pánvi - plechovka cizrny, lžíce olivového oleje a hromada koření, nejčastěji používám uzenou papriku nebo grilovací - z brněnského obchůdku U Sindibáda v Alfa pasáži.
Tentokrát s houbami (které jsem nesbírala já, jinak bych měla v talíři jen jednu ubohou holubinku) a vegetariánským sojovo-zeleninovým párkem.
Tyto jsou zrovna mé oblíbené, celozrnné z DM značky Alnatura (stojí kolem 30kč), s nastrouhanou podušenou cuketou. A taky s pořádnou porcí výborného pesta, které mi dovezla nejhodnější Téra přímo z Itálie. A sušená rajčata mám od další kamarádky, která mi je dovezla pro změnu z Malty. (asi jsem byla strašně hodná, když dostávám tolik dobrot!)
A znovu těstoviny, znovu cuketa, znovu sušená rajčata.
Tyto vrtulky jsou pro změnu špaldové, kupované ve Zdravé výživě na Orlí. A navrch ještě výborný kozí sýr (aaaa chci mít kozí farmu!) ze španělského týdne v Lidlu.
A opět palačinky, tentokrát ale z jemně rozemletých ovesných vloček a celozrnné mouky, plněné syrovátkovým sýrem a šunkou, a k tomu miska okurkového salátu a šmakoun s příchutí hlívy.
Ideální i jako krabičkový oběd. Což mi připomíná, že to nemilé krabičkovací období se zase blíží....
A chutná líp než vypadá! I když to v tomhle případě asi nezní jako nejlepší argument :D
Celozrnná pizza, ta snad nikdy nepřestane být oblíbencem!
Ale nejlepší představa oběda je pro mě stejně tohle!
Sushi! A ideálně running sushi, které přede mnou ale daleko neuteče. Jak je někde napsáno All you can eat, s radostí poslechnu.
Tohle jsou ještě zapomenuté fotky z vídeňského výletu, kdy jsme si zašli na oběd hned v nákupním centru Stadion, u kterého nás vysadil žlutý kočár. Ale na running sushi narazíte ve Vídni i ve všech ostatních nákupních centrech,
A co si nejčastěji vaříte k obědu vy?
A máte rádi sushi? Running sushi? A chováte se tam jako dámy/gentlemani nebo se cpete jako Otesánci? (Markéto neodpovídej, tebe se nikdo neptal!)
0 komentar:
Posting Komentar