Vídeň v mobilové (ne)kvalitě

Vídeň. Jedno z nejlepších měst vůbec!

Není náhoda, že se právě Vídeň neustále umisťuje na prvních příčkách žebříčků měst, kde se nejlépe žije.

Je to sice hlavní město, velkoměsto, ale od těch ostatních se dost liší.

Plno parků a zeleně. Cyklostezek více než chodníků. Řeka Dunaj a její ramena, u kterých jsou ty nejlepší

podmínky pro běh nebo jízdu na kole. Moderní nákupní centra i historické centrum města. Tradiční kavárny i

restaurace s jídly z celého světa. Starobylé úzké uličky i mrakodrapy.

.....prostě město, kde bych si klidně dokázala představit svůj život.

Ve starém domě s ozdobným schodištěm a vysokými stropy. S bílým Ikea nábytkem a francouzským buldočkem. Někde v centru. Blízko pekárny s čerstvými croissanty, které bych si každé ráno kupovala s pozdravem Guten Morgen. A pak jela na světle růžovém retro kole s proutěným košíkem na řidítkách do práce.

A tak.

A včera jsem se z Vídně vrátila. Nebydlela jsem sice ve starém domě s ozdobným schodištěm a vysokými stropy, nespala na bílé Ikea posteli, nevenčila francouzského buldočka a ani se nesvezla na růžovém retro kole s proutěným košíkem na řidítkách, ale croissanty jsem k snídani měla. A Guten Morgen taky říkala.

Byla jsem tam totiž na čtyřdenním výletě s mým drahým.

A dnes vezmu na procházku vás.

I když se mi stala jedna nemilá věc.

Normálně je pro mě úplně nepředstavitelné, abych chodila po městě (s výjimkou Brna), aniž bych si ničila záda taháním těžké kabelky s ještě těžším foťákem. A nemačkat každou vteřinu spoušť (foťáku, ne pistole..) je nemyslitelné. Cvak cvak.

A tak jsem si před odjezdem pořádně nabila baterku do foťáku, abych nemusela nabíječku vozit s sebou. Baterka svítila zeleně, všechno v pořádku, na 3 dny přeci nabíječku nepotřebuju, když bez ní pan Nikon zvládá fotit třeba týden v kuse.

........a hned druhý den ráno, když jsem zase mačkala spoušť, jsem zjistila nemilou zprávu. Baterka vybitá.

Doprdelekurva! Co budu dělat! Co budu dělat! Co budu dělat!

Byla jsem jak bez ruky, prsty mě svědily, ale nakonec jsem se smířila s faktem, že to, co už jsem si beztak vyfotila 78980x si prostě po 78981. nevyfotím.

Takže tak. Proto budou fotky v dnešním článku v trochu jiné kvalitě, než jste tu zvyklí. (protože jinak to tu vypadá jak na stránkách National Geographic, to je jasný!)

1) a 2) Pohled z vídeňského Obřího kola v Prateru. Už jsem na něm jednou byla, asi před 10 lety, ale tentokrát se mi to líbilo ještě mnohem víc, tím že už jsem město dobře znala, věděla co kde je a víc mi tak říkaly ty budovy, co jsem z kola viděla. A výhled je to opravdu parádní, za těch 9 Euro to stojí.

3) Pohled z kola na Prater. Jako malá jsem všechny kolotoče a atrakce neskutečně milovala. Teď už mě to nechává úplně chladnou, kolotočářská hlasitá hudba mi přijde odporná a peníze radši utratím jinak, ale i tak se tam zajdu ráda podívat.

A musím říct, že když je v zimě atrakce nejezdí a nikde ani noha,vypadá to tam docela strašidelně, obzvlášť večer. Třeba když jsme se tudy s kamarádkou jednou v zimě v noci vracely z párty-párty, vítr vydával divné zvuky a z těch všech veselých klaunů jsme měly docela nahnáno. Jak z hororu!

4) A krásný Schönbrunn. To je prostě klasika.

1) Vrch Kahlenberg, kopec nad Vídní s tím nejkrásnějším výhledem. A nebojte, nemusíte si hned kupovat pohorky, autobus vám z konečné metra U4 Heiligenstadt vyveze zadek až nahoru.

2) A na Kahlenbergu jsme ochutnali i první letošní burčák neboli Sturm! Tolik radosti!

3) A ty staré venkovní zastávky metra mám nejradši.

4) A stejně tak ráda to mám i na Donauinselu.

1) Část židovského města u Schwedenplatzu, které se říká Bermudský trojúhelník (a místo lodí se tam ztrácí vzpomínky). Je tam jeden bar vedle druhého, v létě plno zahrádek, prostě krásná atmosféra.

2)-4) A přesně tam je i irský bar Sally´s. Můj nejoblíbenější bar ze všech. Venku zahrádka, uvnitř krásný a hodně tmavý interiér s jakoby starobylým nábytkem ze dřeva a nad barem varhany. A plno ciderů! Točených i lahvových. A taky koktejly, ať už ty klasické, nebo můj oblíbený Aperol. A Hugo. A všechno.

A vtipný je, že všechna piva i cidery tam stojí stejně, 3,80 - ať už jde o Guiness nebo českýho lahváče Kozla.

1) - 3) A další ciderování, další irský bar, pro změnu Flanagans hned u Schwarzenbergerplatzu. V jiném stylu než Sally´s, ale taky super, prostě pravý irský bar (ehm...nikdy jsem v Irsku nebyla:D) s dřevěnými stoly a skvělou atmosférou.

4) Noční Vídeň. Krása krása.

1) a 2) A zajeli jsme se podívat i do Heiligenstadtu a Spitellau, kde jsem půl roku bydlela.

3) a 4) Někdo jezdí do Vídně na Schnitzel k Figlmüllerovi, my (no dobře, já) se cpeme sushi v pochybných asijských bistrech. No co. Lidi by měli dělat to, co je udělá šťastnými. A když mě stačí ke štěstí dřevěné prkénko se syrovou rybou, proč ne! :D

1) A pořád a pořád. Zašli jsme si i na running sushi do nákupního centra Stadion, kde nás vysadil žlutý kočár. Najdete to tady ale v každém obchoďáku, všude za přibližně 12 euro s tím, že je to all you can eat.

A na tohle spojení já slyším. Až moc. Až tak, že jsme tam byli v poledne a další jídlo jsem byla schopná sníst až další ráno. ~~Prase!~~

2) Během svého půlročního pobytu jsem našla i asijské bistro u Josefstädter Str., kde mají to nejlevnější a sushi z celého města - hromada za krásných čerstvých kousků 5 euro!

Ale ne, nedoporučím vám to, z interiéru by vás možná kleplo. ~~A hygienu taky.~~

3) a 4) Dobroty z trhu Naschmarkt, který je prostě ráj. Hromada falafelu (protože čím víc ho koupíte, tím levnější je, hohooo!), několik druhů hummusu, pomazánky z lilku, nejlepší plněné papričky...

1) A na Naschmarktu jsem poprvé ohutnala i baklavu, což bylo to nejsladší a nejmastnější, co jsem kdy jedla. A to znamená i to, že to bylo neskutečně dobré!

2) A když už jsme u těch sladkostí.....poprvé jsem ochutnala i slavné Reese´s, čokoládové košíčky s burákovým máslem. A rovnou jsem sáhla po čokoládě bílé. Mňam! Narazili jsme na ně v obchodě přímo v metru na stanici Westbahnhof, jmenovalo se to myslím Supermarket U3 a měli tam plno amerických sladkostí jako třeba Pop Tarts, Cadbury´s, Hershey´s nebo limonády jako Mountain Dew, několik druhů burákových másel, Fluff apod.

3) A nebo tuhle limonádu Cream soda, na kterou jsem byla strašeně zvědavá a přítel říkal, ať to zkusím, že to chutná jako marshmallow..........ale ne. Nedalo se to.

4) Americké sladkosti, přeslazená limonáda.......a když už být komerční, tak pořádně. Snídaně jedině ve Starbucks!

A teď už pár fotek z těch veselých časů, kdy mi ještě foťák fungoval.
Pro potěšení oka.
Protože věřím, že vaše oči dostaly touhle náloží rozmazaných rádoby fotek pořádně zabrat!
Pardooon!

Fotka od našeho hotelu, kde jsme bydleli. Na konci ulice je vidět Westbahnhof, nádraží i stanice metra, kam to bylo pěšky ani ne dvě minuty. Což znamená, že stejně blízko to bylo i na Mariahilferstrasse.

Ideální poloha.

Byl to Strawberry Hostel a 3 noci pro dva nás dohromady stály 3300, což je na centrum Vídně dost dobrá cena.

Když se řekne hostel, představím si ten stejnojmenný film. A nebo nějakou odpornou ubytovnu plnou švábů.

Ale to se naštěstí nekonalo. Jsou to koleje pro studenty, kde část funguje právě jako ten hostel. Ale pokoj byl v pohodě, čistý, jednoduchý, vlastní koupelna se záchodem. Pokud hledáte nějaký luxus tak ne, ale pokud vám stačí obyčejný čistý pokoj na přespání, doporučit to můžu.