Pages

Kamis, 29 Agustus 2013

ZAČÁTEK ŠKOLNÍHO ROKU : Tipy na svačinky i obědy

Hezký den!
Nadpis možná některé z vás, zejména ty mladší ročníky asi moc nepotěší, protože ta nemilá informace o návratu do školních lavic se beztak hrne ze všech stran - od letáků v Tescu přes goodbye-summer-party v klubech až po rádoby vtipné poznámky babiček a rodičů.
Vysokoškoláci mají ještě nějaký ten týden čas (a někteří mají potom stejně tak málo seminářů a přednášek, že by jim to mohlo být úplně jedno :D), ale i tak myslím neuškodí, když se s vámi podělím o pár tipů na dobroty, které si klidně můžete vzít s sebou, což samozřejmě mohou využít i pracující. Protože dobré jídlo je základ, obzvlášť pokud jste protivní a náladoví, jen co dostanete hlad (což je můj případ, jak by vám můj přítel s radostí potvrdil - aneb jak říká Sheldon Cooper - half time women are angry, they´re really just hungry :D).
Jasně, často je možnost si v práci zajít na oběd někam do restaurace, koupit si něco v supermarketu (udělat pár kroků navíc a místo k regálu s majonézovým "salátem" zajít pro něco méně prasáckého) nebo si zajít do nějakého fast foodu - v lepším případě třeba Subway (mmm dala bych si tu jejich medovou ovesnou bagetku s masíčkem!), Nordsee nebo třeba Paneria. Ale donést si jídlo z domu je bezesporu mnohem levnější i časově úspornější, protože v takové půl hodinové pauze se toho moc vykouzlit nedá. A výmluvy o tom, že někdo NEMÁ ČAS na to, aby si večer připravil jídlo, a proto se musí cpát jen hnusáckýma bagetama z benzínky nebo automatu jsou s prominutím stupidní - jak jsem už dřív psala, namazat pečivo a hodit do toho šunku nebo sýr se vejde pod minutu, uvařit kuskus (bez masa, jinak by to bylo o nějakou minutku déle) se vším všudy maximálně sedm minut, a to byste se museli hodně flákat. A hodit jogurt do kabelky a k tomu odsypat do krabičky musli? Tipuju to na 27 sekund.
Jen vás musím varovat - žádnou originalitu ani inovativní myšlenky nečekejte, v tomhle jsem královna nudy. (
(ale hlavní je, že mi to vždycky chutná). Ale právě na školní/ pracovní jídla mi občas chodily nějaké dotazy, a tak je tady článek na přání - hlavně proto, že mám hodně času a chtěla jsem něco sepsat - celý den totiž jen nedobrovolně ležím s westíkem v posteli (mimochodem může mi někdo vysvětlit, jak je možné, že tak malý pes zabere TOLIK místa?) a snažím se zahnat tu potvoru nemoc, co se o mě pokouší.
A z toho plyne jen jedno malé ponaučení - když vám není dobře a klepete se zimou - nechoďte cvičit, opravdu vás to nezahřeje ani neuzdraví. A v tom stejném případě ani nechoďte večer na vínko - není to aspirin ani paralen a z nemoci vás nevyléčí. (tak to byla jen malá vložka o mé nezodpovědnosti a o tom, že maminky mají vždycky pravdu - i když vám je 22 let :D)
Zase jsem se neplánovaně nějak moc rozepsala (ale musela jsem sem přeci vsunout odstavec o tom, jak mi není dobře, abyste mě mohli zahrnout lítostí :D), takže radši honem začnu s těmi obědy a svačinkami. Jen mi prosím odpusťte, že většinu jídel nemám vyfocených v cestovní nebo krabičkové verzi - jen jsem vybrala jídla, která si občas takto někam nosím a nebo bych si je teoreticky nosila, kdybych často musela obědvat někde mimo domov, s použitím vlastních zásob.

Jak už asi víte (a pokud nevíte, tak vás nemám ráda, protože nečtete mé články pozorně!:D), jsem největším žroutem a milovníkem kuskusu - obzvlášť s nastrouhanou orestovanou cuketou a sýrem. A tak si ho samozřejmě tahám i v krabičkách s sebou, protože mezi velikou výhodu téhle dobroty patří mimo výborné chuti a zdravosti i to, že je hotový během 3-5 minut. Stačí zalít horkou vodou a nechat odstát, žádné vaření netřeba. Jo a taky chutná dobře i za studena! A potom už jen stačí přihodit další přísady - já mám nejradši kukuřici, camembert nebo mozarellu (i tu light) a sušená rajčata, nebo třeba v jiné verzi - s tofu nebo šmakounem, případně šunkou nebo kuřecím masem. Jen bych vám ale nedoporučila cuketu, okurku, nebo jinou zeleninu která pouští hodně vody - obzvlášť pokud nemáte možnost to uschovat do ledničky - je to potom hodně mokré, nacucané jako houba. Takže místo vodnaté zeleniny je lepší přidat právě tu kukuřici, hrášek, nebo třeba cizrnu a jiné luštěniny, a zeleninu si dát do krabičky zvlášť - a nebo ji chroupat až doma.
Na fotce je jeden z pracovních obědů, kdy jsem šla na celý den s přítelem na výpomoc do jeho práce (ach ta romantika!), a tak jsem připravila rychlý oběd pro nás oba - ale když mamka viděla, jak to šidím a dávám tam jen camembert a kukuřici, donutila mě, abych alespoň do přítelovy krabičky přihodila i nějaké to maso, co zbylo od večeře :D

A ideální na krabičkové obědy je i quinoa, na pohled od kuskusu skoro k nerozeznání, a taktéž chutná výborně i za studena. Jen se vaří déle, kolem 20 minut, ale ani to není nic nezvladatelného a hlavně u toho nemusíte stát. A klidně si ji můžete uvařit i na víc dní dopředu.
Tady na fotce je zrovna quinoa se sušenými rajčaty a oblíbeným lidláckým syrovátkovým sýrem.

A skvělý je i těstovinový salát - protože co jiného se k jídlu za studena hodí víc, než tohle :)
Kupodivu v těstovinovém salátu ta okurka nepouští tolik vody, jako když je v kuskusu (asi nějaký fyzikální zákon :D), a tak ji dávám i sem. Spolu s paprikou, občas kukuřicí, a hlavně s kuřecím masem nebo tofu a sýrem. A jako zálivka postačí bílý jogurt (nebo jogurt s lžicí majonézy), případně zakysaná smetana.

Dalším ideálním s-sebou-do-kabelky jídlem jsou tortilly. Moje oblíbená verze je se zakyanou smetanou, kukuřicí a kuřecím masem, ale dobré je místo toho i uzené tofu nebo tuňák :) Opět hotové během pár minut.
A stejně tak dobře poslouží i celozrnné palačinky na slano (dělám to jen od oka - celozrnná mouka, někdy i s pomletými vločkami, mléko, sůl a vejce), naplněné tím co máte rádi - já tam cpu hlavně hromadu sýrů, a třeba i špenát. Stačí zabalit, s láskou uložit do krabičky, a další den si hezky pochutnat.
Dobrý za studena (dokonce lepší jak teplý!) je i třeba můj oblíbený cuketový quiche. Pečení sice není otázka pěti minut, ale zase si ho potom můžete nosit s sebou v krabičce po několik dnů, a nebo se rozdělíte s rodinou :) 
A když už jsme u té cukety, nemůžu si odpustit i cuketové muffiny, které jsou právě pro tyhle případy ideální - praktické na přenášení, zasytí, a stačí k nim přihodit třeba jen cottage, tvaroh smíchaný s bylinkami a kořením, nebo zeleninový salát v krabičce, a lehký zdravý oběd je na světě :)
Ale oběd nebo větší svačinka nemusí být vždy jen na slano - taková sladká verze občas sedne jako prdel na hrnec, a obzvlášť když je to sladkost trošku zdravější, která vám dodá víc než jen prázdné kalorie a těsné kalhoty.
Třeba tyhle podzimní, nebo jakékoliv jiné ze složky Recepty. K nim přidejte ještě kousek ovoce, jogurt, tvaroh nebo kefír, aby to bylo kompletní :)
A další z mých oblíbenců jsou i tyhle mini mazance, neboli celozrnné bochánky, které sem taky cpu pořád a nemůžu si je vynachválit. Nejčastěji je mám sice na snídani, ale i jako nouzový oběd nebo svačina - doplněné opět o nějaké ty bílkoviny v podobě tvarohu nebo jogurtu, neurazí. A opět jsou praktické, nemusíte se bát, že se vám něco rozpatlá po kabelce, stačí hodit do sáčku a jde se. 
A od obědů a větších svačin přejdeme k těm menším - třeba domácí ovesné sušenky, opět třeba pár kousků s jogurtem a jablkem..
....nebo mrkvové.
Ale samozřejmě se takové svačinky dají i koupit, a nemusíte hned sáhnout po přeslazených polomáčených nebo po tatrance, i sušenky nebo tyčinky se dají najít v lepší variantě, která vám dodá alespoň i nějakou tu vlákninu.
Tady všichni mí oblíbenci pohromadě - ovesné tyčinky Oat Cake, nejoblíbenější musli sušenky od Emca, a milovaná ProFigur. Vše seženete, jak jinak, než ve zdravých výživách, a ty sušenky i skoro v každém supermarketu.
A jak říkám pořád - sušenky výborné, ale toho Havlíčka na obalu bych nejradši zabarvila propiskou, aby na mě pořád tak nekoukal :D
A samozřejmě nesmím zapomenout ani na další z mých oblíbených cestovních svačinek - domácí musli v krabičce, ke kterému si dokoupím jen bílý nebo řecký jogurt  (a mamka se pak diví, kam nám zmizely všechny lžičky z kuchyně. No jistě, válí se po mých kabelkách!) . A když není domácí, tak nepohrdnu ani kupovaným, případně třeba Fitness Lupínky,  nebo Dobrou vlákninou. Tady na fotce konkrétně celozrnné čokoládové 4Hit.
A co by to bylo za článek bez nějakých těch knackerbrotů - buď si jich vezmu pár do krabičky a k nim třeba cottage nebo lučinu, nebo koupím po cestě plátkový sýr a nebo šunku....a nebo sáhnu i po variantě na sladko, ke kterým se hodí (to tu ještě nebylo...) opět bílý jogurt.
A nebo třeba mé oblíbené medové rýžové chlebíčky z DM. 
Ke knackerbrotům (těm slaným samozřejmě) se výborně hodí třeba i hummus z cizrny, který je do krabičky taky úplně vhodný a jí se za studena.
A samozřejmě že nesmí chybět ani ta velmi originální klasika pečivo s něčím. Ale pečivo mám naštěstí tak ráda, že se mi neomrzí nikdy, a s radostí si na něm pochutnám klidně i k obědu, obzvlášť když je nějaké dobré, nejlépe domácí.
Třeba takové celozrnné bagely, to je potom každá školní nebo pracovní pauza hezčí!
A tady další z mých zásob, když jsem se chystala na celý den na brigádu - pro změnu můj oblíbený chléb se sušenými rajčaty, který je TAK krásně měkoučký a voňavý!
A to je momentálně asi všechno, co jsem ze své blonďaté hlavy (a zásob fotek v počítači) dokázala vyhrabat. Jak jsem psala, není to nic originálního, jen jednoduché tipy a to, jak to dělám já, když mě čekají nějaké ty pracovní povinnosti.
Tak se mějte krásně, a můžete mi třeba napsat, jaká je vaše oblíbená školní nebo pracovní svačinka :)

Rabu, 28 Agustus 2013

Ciderové království

Alkohol zdravý není. Sladké bublinkové limonády zdravé nejsou. A nic zdravého nevznikne, ani když se tyto dvě věci spojí dohromady.
A ano, tento blog je z větší části právě o zdravém jídle, zdravých receptech a cvičení.
Ale ani to mi nebrání v tom, abych vám dnes s nadšením a láskou popovídala o cideru (a děkuji jedné milé čtenářce za tip na článek!), mém nejoblíbenějším pití. Protože jednou za čas může být i takový večer s nezdravým pitím v dobré společnosti pro tělo (a hlavně mysl - ale to spolu souvisí) mnohem přínosnější, než večer doma se super zdravým zeleninovým salátem doplněným o pořádnou porci bílkovin, zapíjeným zdravým zeleným čajem.
Už sice zdaleka nejsem každý pátek (zmalovaná a v narvaná v kraťoučkých šatičkách :D) v klubu, už dávno s kamarádkami nerazíme, tak jako "za mlada", heslo kdo se ráno nestydí, ten se večer nebavil, už opravdu nepijeme Jelzin nebo vodku venku přímo z flašky, na prasáky. A domů za světla se vracím jen jednou za dlouhé měsíce. Panáka něčeho tvrdého už jsem docela dlouho neměla. A kamarádka kocovina se u mě doma už pěkně dlouho neukázala.... A z toho si můžete odvodit, že jsem se během posledních pár let docela zklidnila (ale alespoň budu mít co vyprávět vnoučatům:D) a dávám přednost spíše poklidnějším večerům (i když jednou za čas se ani pořádné párty párty nebráním:D). To však nemění nic na tom, že si stojím za tím, že večery s kamarádkami a skleničkou (ehm...v množném čísle:D) jsou k nezaplacení.
A proto jsem se dnes rozhodla udělat takovou menší recenzi (i když to je asi dost silné slovo, spíše jen takové povídání) všech možných ciderů, které jsem ochutnala, a třeba si z toho budete moci vzít i malou inspiraci, až budete nějaký takový večer plánovat. (a pozor na to, ať vás další den nebolí hlava, vím o če, mluvím :D)
Takže teď jsem sama sebe prohlásila Ciderovou královnou, a můžeme jít na to!
Cider (v Anglii jako sajdr, ve Francii jako sidrrrre) je alkoholický nápoj vyrobený ze zkvašeného jablečného moštu, s obsahem alkoholu nejčastěji kolem 4-5%, ale na trhu jsou i cidery jak s mnohem menším, tak i s větším procentem. Kdybych měla tu chuť k něčemu přirovnat, tak bych řekla asi Frisco. A nebo prostě šumivý mošt (u některých sladších ciderů byste ani netipovali, že v tom nějaký alkohol je, to by prozradila až moc nápadně dobrá nálada po pár sklenkách :D).
Je to ideální pití  třeba pro ženy (ale i muže), které pivu zrovna neholdují, nemají rády hořké nápoje, ale rády si dají, v dobré společnosti, večer něco osvěžujícího, lehce alkoholického. (takže ano, pitíčko přesně pro Markétku :D).
A kdy začal můj románek s tímhle šumivým krasavcem? Myslím, že to bylo poté, co se přítel vrátil z práce v Anglii a básnil mi o tom, jakou dobrotu po večerech s klukama popíjeli. V té době jsem to ještě neznala (a ten neřád mi samozřejmě žádný vzoreček nedovezl!!!), ale o pár měsíců později jsme zjistili (no dobře, já jsem zjistila:D), že v jedné brněnské kavárně právě cider prodávají, a tak jsme si tam jednoho krásného dne zašli. A tak jsem si oblíbila jak cider, tak kavárnu Podnebí :) 
Už radši ale ukončím vyprávění téhle love story, a přejdu ke každému cideru zvlášť. 
Začneme tím, který je v naší krásné zemi nejdostupnější, k sehnání snad v každém větším supermarketu jako je Billa, Albert nebo Tesco.
Je to pan Sommersby - hruškový nebo jablečný, se kterým jsem měla tu čest poprvé minulé léto v Chorvatsku, k mé radosti se teď už ale prodává i u nás (třetinka v plechovce nebo ve skle v průměru za 18-25 korun). A ze všech pití tohoto druhu je jednoznačně nejsladší, zejména ta hrušková verze. Je to zvláštní, protože sladké pití normálně nepiju vůbec, jsem živá jen díky vodě a neslazeným čajům, ale jak jde o něco alkoholického, sáhnu nejradši vždy po tom nejsladším. A právě hruškový Sommersby je snad můj nejoblíbenější cider, i když musím přiznat, že sladký je opravdu jak cecek cumel. A to má i jednu podstatnou nevýhodu - čím je to sladší, tím rychleji to do mě padá, jako do studny. 
Já mu tedy dávám čtyři a půl (zkvašených) jablíček z pěti, ale pokud na sladká pitíčka moc nejste, na zadek byste si z něj asi nesedli.
Jablečný je sladký o trochu méně, i tak je ale jeden z nejsladších. (omnomnomnom). 
A teď další slaďárna, aneb opět jeden z nejlepších ciderů, co jsem kdy pila (ale mám obavy, aby se takhle věta neobjevovala v každém článku:D).
Tento k nám přijel až z dalekého Švédska, a musím říct, že tam na severu cidery taky umí! 
Rekordeling se prodává v několika, vcelku netypických, příchutích - základem je hruškový nebo jablečný mošt, obohacený o nějakou další příchuť. Já jsem měla například mango a malinu, jahodu a limetku nebo lesní plody.
A právě Rekorderling je jeden z těch ciderů, u kterých byste snad ani neřekli, že to není jen sladká limonáda, ale něco alkoholického. I tady tedy platí to co u prvního - pokud sladké pití moc nemusíte, ruce pryč. Ale pokud jste ze stejného klubu milovníků sladších pitíček, určitě vás nezklame.
Koupila jsem ho na konci světa  jednou u babičky v obchodě Quanto (ten u nás na Moravě ani není), a s kamarádkou jsme na něj narazily i v Praze v jednom pouličním stánku s kouzelným dědečkem, který se tam zjevil, zrovna když jsme ho potřebovaly, tuším že s nějakými sýry, přímo za obchodním domem Kotva, v obou případech za 35 korun. Jinak bohužel nevím, kam se pro tento poklad vydat...
Teď se ve vzpomínkách vrátím do Anglie, kde jsme se sestrou samozřejmě musely ochutnat i nějaký ten cider ze zásob místního supermarketu. I když jsme nakonec neměly žádný původně anglický (stydím se, stydím!) ale Kopparberg ze Skandinávie a Stellu nevím-z-jaké-země. Oba však chutnaly na jedničku! 
Ale nebýt mé sestry, asi bych obsah těchto kouzelných lahví (plných radosti:D) nikdy neokusila, protože bez otvíráku jsem byla bezradná a moje pokusy o odstranění víčka pomocí zídky před hotelem byly spíše komické.
Jen tak pro porovnání - půl litru stálo v Anglii kolem 2,5 - 3 Liber, takže si važme toho, že alespoň ten cider je u nás levný! :D
A z Anglie se přesuneme do Francie, kde jsem, jak už asi víte, strávila pár krásných dnů.
A co k Francii patří? Kromě čerstvých bagetek a výborného sýra, samozřejmě i cider...ehm tedy v tomto případě cidre. (já vím, ve Francii je to hlavně víno, ale to se mi zrovna teď nehodí :D). I tam jsem pár druhů vyzkoušela, napřed předminulé léto se sestrou, a potom tyto prázdniny s přítelem.
A nabídka v supermarketech je tam trošku jiná a lepší, co se (nejen) cidru týče. Prodává se v různých verzích (vždy v lahvi 0,7)- od toho méně alkoholického s obsahem 2% až po ten silnější šestiprocentní, od nejlevnějšího, který seženete už za něco málo přes Euro, až po ten lepší, ta který dáte třeba pět Euro. Nejčastěji klasický jablečný, ale výjimkou není ani třeba s příchutí lesního ovoce.
Mně nejvíce chutnal paradoxně jeden z nejlevnějších, z Carrefouru, přímo s logem obchodu (nad čím by asi dost lidí mohlo ohrnovat nos). A víte proč? Ano, byl to jeden z nejsladších :D

A z Francie se vrátíme zase do našich končin, protože ani tady nejsme pozadu.
Tohle léto se konečně v různých hospodách i kavárnách v Praze a Brně (vy ostatní se snad taky dočkáte!) začal cider i čepovat, konkrétně tento, který k nám přijel z Plzeňského pivovaru. (já vím, píšu o něm už po třicáté :D).
0,4 litru, podávaného pěkně na ledu, dostanete nejčastěji za cenu kolem 45 korun (a když si do mobilu stáhnete aplikaci Kingswood, budete mít 1 plus 1 zdarma!).
A konečně můžu něco doporučit i těm z vás, kteří mají radši něco méně sladkého, tady se nemusíte bát, že by vám to zalepilo pusu. Je sladký opravdu jen maličko a v létě krásně osvěží. (že, B* ? :D) A právě Kingswood je i nejoblíbenější cider mého drahého blonďáka, který těžce nese, že mě to vždycky táhne k přeslazenému hruškovému Sommersbymu :D

V ČR ještě zůstaneme, i cidre (takže ve francouzském stylu) Premier je zdejší.
Patří k těm trošku dražším, 0,7l jsem koupila v obchodě Sklizeno za 150 korun. Měli ve dvou variantách - sladký a polosuchý. Kdyby to bylo na mě, samozřejmě bych sáhla po sladkém, ale jelikož to bylo na oslavu přítelových narozenin, musela jsem sáhnout po tom druhém.
Dobrý byl (ještě aby ne, je to cidre!), ale nebyl to úplně můj šálek přeslazeného čaje, což ale mnoho lidí naopak uvítá. A dokonce je úplně BIO, bez přídavku cukru (jo, to je možná to, co mi tam chybělo:D).

A další z těch, který ocení spíše příznivci méně sladké chuti a cideru bez přídavku cukru (juhuuu, dietka!) je tento Pražák, se kterým jsem měla tu čest v mém oblíbeném vegetariánsko-orientálním Kupé. Více nadšený z něj byl ale přítel, který se mi smál, že jak to není sladké jako cumel, tak mi to moc nejede.
Ne že by mi to nechutnalo, ale....no....bez přídavku cukru....a tak.
A jako poslední je tu cider, který jsem v Česku ochutnala jako první - Mad Apple, který se ale už bohužel nevyrábí. Byl spíše z té méně sladké kategorie, ale opravdu výborný. No co vám budu povídat, strávili jsme spolu plno krásných chvil...Ach ta nostalgie! (podejte mi někdo kapesníček!)

Musím ale taky zmínit hnusáka roku....tedy cideru, který si ani fotku nezaslouží. A hlavně jsem ho měla jednou v Praze poprvé a naposledy. A je to dost neuvěřitelné, ale byl z Marks&Spencer, tedy z obchodu, ve kterém zbožňuji všechno jídlo do čínských nudlí přes čokoládky až po máslíčko! Obal vypadal docela sympaticky, oranžová plechovka, tuším že s nějakým jelenem....ale pít se to nedalo, dokonce jsme s kamarádkou nezvládly dopít ani tu jednu plechovku (a to je v našem případě co říct:D), která skončila v odpadkovém koši kdesi na Staromáku.
AskInstagram / Facebook
A tím prohlídka ciderového království končí, snad se vám v téhle zemi líbilo, a dejte mi vědět, jaký máte vztah k tomuto zlatavému nápoji vy :)
P.S. Ne, nejsem nějaká alkoholička, která by se válela ve škarpě ožralá jak Bohumil Stejskal. Jen si jednou za čas zpříjemním hezký večer něčím dobrým, toť vše a doufám, že to tak bude i pochopeno :)
P.S.2. Původně jsem na závěr článku napsala, že dnes je pátek a k pátečnímu večeru nějaká ta sklenka patří. Už mám ty dny nějak popletené, achjo :D
P.S.3 Ten Cider-mix od Zlatopamenu (nebo Staropramenu) je tak nedobrý, že si ani zmínku v článku nezasloužil.

Sabtu, 24 Agustus 2013

Recept: Cuketové muffiny s parmezánem a sušenými rajčaty

Krásný den!
Jak už asi víte, cukety mám ráda ve všech podobách, a stejně tak ráda i peču. A tak jsem spojila lásku k pečení s láskou k cuketám, až vznikli tihle krasavci.
Cuketové muffiny na sladko nebo cuketovou buchtu už jsem dělala, ale na slano jsem ji v pečení ještě nevyužila, a tak byl čas to napravit. Recept jsem si vymyslela sama, a tak jsem měla celkem obavy, jak to dopadne (ty mám i když peču podle osvědčeného receptu, natož když si ho vymyslím sama..:D).  A kupodivu docela dobře vypadaly, a moc dobře i chutnaly, tak se s vámi hned musím podělit o recept.
Jsou opravdu hodně hutné a takové vláčné (tak to mám nejradši!) , až mokré díky cuketě - takže pokud máte radši spíš suché muffiny a pečivo, tohle by vás nejspíš nezaujalo.
Pekla jsem je jako takovou přílohu, místo pečiva - třeba k obloženému sýrovému talíři a zelenině, a nebo tak, jak jsem si je dala k obědu - k dýňové polévce, doplněné o pořádnou porci italského sýra.
Na 8 muffinů budete potřebovat :
2 šálky (použila jsem šálek o objemu 200ml) celozrnné pšeničné mouky
lžička prášku do pečiva
3 lžíce strouhaného parmezánu
5 sušených rajčat (ale čím víc, tím líp:D) pokrájených na malé kousky
2 lžíce oleje (dala jsem ten od sušených rajčat)
300-400ml mléka
jednu průměrně velkou nastrouhanou cuketu
jedno vejce
sůl
koření (dala jsem bruscetu) 
olivy (nemusí být)
Všechny ingredience smícháte dohromady a přidáte mléko - tak, aby to nebylo suché, ale spíš takové mazlavé těsto. Poté naplníte formičky a dáte péct na 200 stupňů, přibližně na 20 minut - dokud na povrchu nezezlátnou.
Jako příloha k polévce poslouží dokonale.
AskInstagram / Facebook

Senin, 19 Agustus 2013

Střípky z kuchyně + jeden jednoduchý recept

Krásný den!
Tak mi pan Nikon dneska řekl, že ho pořád trápím nějakým focením, ale už jsem sem fotky dlouho nedala, a tak je tedy čas tento zločin napravit a jsou tady další Střípky z kuchyně.
Já vím, v poslední době tahle rubrika už nijak originální není, pořád se tady objevuje skoro to samé (ještě aby ne, když taky pořád jím dokola to samé. Ehm..cuketa a cuketa:D) a inspirace je tu jen pomálu, ale nedá se nic dělat... tedy dá, mohla bych přestat psát a fotit úplně, a nebo vymyslet něco nového - ale zatím se mi nechce ani do jednoho :D A tak je tady další tradiční článek a když už nic, třeba z toho dostanete alespoň hlad. (haha jsem škodolibá!) A aby to bylo trošku pestřejší, na konci na vás čeká jeden extrémně jednoduchý recept na pudingové šátečky :) 
Jak už jsem psala, čas doma v Brně se mi krátí a tak si poslední prázdninové dny chci pořádně užít. A to užívání v poslední době dopadalo tak, že nebyl snad jediný den, aby mi nedělalo společnost nějaké to vínko,cider...nebo oboje :D (Markéto, to není dobrý příklad pro mládež!). Ale stejně tak si to chci užít (noo, užívání je silné slovo, když jde o takové utrpení jako je cvičení:D) i ve fitku, kde mě to moc baví a jsem tam zase pečená vařená a už teď vím, že mi všechny ty hodiny budou chybět. Ale na kolejích, kde budu bydlet je údajně posilovna, tak jsem zvědavá, jaké to tam bude a jaké možnosti na cvičení budu mít - nejradši bych si tam taky našla nějaké hodiny TRX a fit boxu, ale za přijatelné peníze to tam asi nepůjde, takže si moc nadějí nedělám...no v nejhorším když tak zase začnu běhat a cvičit nějaká kratší videa v mém, pravděpodobně dost maličkém, budoucím pokoji.
A když už jsme u toho, co mi z domova kromě rodiny (musím to zmínit na prvním místě, vždyť to tady čte i maminka! :D), westíka, blonďáka, kamarádů a cvičení bude chybět, nesmím zapomenout ani na vaření a pečení. A tak jsem si dokonce napsala seznam, co chci stihnout upéct, než odjedu (samozřejmě že tam jsou i loupáčky a mrkvový dortík!). No nejsem já bláznivá? :D 
A jak je vidět na úvodní fotce, do pečení jsem se pustila pořádně, rovnou tři věci najednou (hohoo jsem superžena! :D). Měl přijet můj drahý muž, a tak jsem k obědu upekla celozrnnou pizzu, k snídani na další den celozrnné bagely a speciálně pro pána šátečky z listového těsta :D
A samozřejmě že i v tyto prázdninové dny královsky snídám - třeba klasickou ovesnou kašičku s medem, banánem a burákovým máslem. Klasika, která nikdy neomrzí.
 A takhle vypadala moje narozeninová snídaně (jsem stará, třicítka skoro na krku, sakra!). Sestra mi upekla tento "cheesecake" z bílé a hořké čokolády podle Veroniky (akorát s mnohem menším množstvím cukru, stačí to, protože ta bílá čokoláda to hodně osladí tak jako tak - snad se nebude Veronika zlobit :D). Před pár týdny jsem ho pekla mamince k narozeninám a měl veliký úspěch, tak jsem byla ráda, když jsem jím byla obdarována i já. V naší rodině je to asi nový oblíbenec :D 
A je to vlastně úplně proteinový dortík, lepší než kdejaká proteinová tyčinka haha- hromada tvarohu, vajíčka... :D 
A samozřejmě nesmí chybět ani máslíčková snídaně. K tomu ještě koktejl z bílého jogurtu, malin a ostružin :)
A nebo celozrnný bagel, jak jinak než s tou arašídovou dobrotou..
A dnes jsem snídala dokonce vegansky - porridge z ovesného mléka (z toho mi to chutná úplně nejvíc!) s banánem, oříškama a pořádnou porcí burákového másla, jak jinak.
A ještě jedna stará, tak trochu snídaňová fotka -celozrnné mini mazance, nebo spíš bochánky, jsem pekla ještě před odjezdem do Paříže - jako snídaně do žlutého autobusu se hodily dokonale.
A teď jsou na řadě svačinky - tahle kombinace je momentálně moje nejoblíbenější - řecký jogurt, pořádná hromada oříšků a jablíčko.
A tady pro změnu půlka ovesné tyčinky Oat Cake s jablkem a bílým jogurtem, smíchaným napůl s vanilkovým, který mi sestra dovezla ze Slovenska z nějaké malé horské prodejny :)
A nebo třeba nejoblíbenější celozrnné věnečky..
A nesmím zapomenout ani na obědy - jen na málo čem si pochutnám tak, jako na dýňové polévce. Tentokrát jsem ji ještě vylepšila kokosovým mlékem a přikusovala k ní výborný (myslím že se jmenoval dřevorubecký :D) žitný chléb z Intersparu.
A tady pro změnu jedna sýrová celozrnná pizza, co jsem jednou večer upekla jako hodná hospodyňka pro přítele :D
Dneska jsem přišla domů hladová po vyčerpávajícím body stylingu, a tak jsem si zase k obědu zaslouženě pochutnala na bagelech s pořádnou porcí sýrů a tradičním salátem. Protože jestli bych se něčeho nikdy nechtěla vzdát, bylo by to čerstvé pečivo a sýry! :D
Nemám ráda názor, že pečivo je největší zlo a tloustne se z něj - tloustne se ze všeho, čeho se jí velké množství, obzvlášť když se někdo ani nehne a jen kyne doma na tlustým zadku. A je jedno, jestli nadmíru sacharidů přijmete z hromady těstovin, pohanky, kuskusu a nebo z koblihy, čeho je moc, toho je moc. Když je to s mírou (jasně, snídat, svačit, obědvat i večeřet pečivo by ideální nebylo:D), obzvlášť když je to poctivé, celozrnné a nejlépe domácí pečivo, není potřeba to nějak řešit a vymýšlet diety typu už-nikdy-žádné-pečivo.
A tady další oběd obsahující domácí pečivo, tentokrát můj oblíbený chléb se sušenými rajčaty. Tento byl dokonce narozeninový :D Žádné velké hostiny se u nás doma nikdy nedělaly, narozeniny nenarozeniny, a tak jsem si alespoň dala sama to, co mám nejradši - uzeného lososa! 
A teď opět jeden z obědů, kdy jsem výjimečně nevařila jen sama pro sebe - špenátové tortilly z Lidlu plněné vepřovým masem a kukuřicí, potřené zakysanou smetanou. A k tomu samozřejmě tradiční salát, se kterým už jsem dost trapná :D
A bez večeří by to taky nešlo - třeba takový obložený talíř s opečenou cuketou mě neurazí nikdy :)
A takhle to dopadá, když máme plnou ledničku různých lákavých sýrů, a chci je ochutnat hned k večeři :D V tomhle případě volím misku salátu a k tomu od každého kousek :)
A teď už konečně slíbený recept na ty pudingové šátečky. Jasně, listové těsto asi není zrovna potravina vhodná na titulní stranu časopisu Dieta, ale víte co si myslím o tom jednou za čas/ v rozumném množství.
Není nic jednoduššího a rychlejšího, a hlavně se na tom nedá nic pokazit.
Budete potřebovat :
listové těsto
tvaroh v kostce
cukr
vejce + jedno na potření
dvě-tři lžíce vanilkového pudingového prášku
Těsto vyválíte do tenka a vykrájíte menší  čtverce. Tvaroh smícháte s pudingem, vejcem a cukrem (podle chuti, já jsem dávala 3 lžíce, ale mamka říkala, že by mohlo být víc :D) a lžičkou dáváte na čtverce, které přehnete do šátečku. Poté šátečky dáte na plech s pečícím papírem, potřete vajíčkem a dáte do trouby na 200 stupňů, dokud na povrchu nezezlátnou - je to cca 15 minut.
(sestra říká, že nejlepší listové těsto je to nejlevnější - mražené Clever za krásných 11 korun. Já znalec nejsem, a tak jí budu věřit a doporučím vám ho:D)
To je pro dnešek radši všechno, stejně to bylo snad ještě delší než obvykle..
 Mějte se krásně a užívejte zbytek léta! :)
P.S. Možná toho budu opět litovat, ale obnovila jsem si Ask.fm, hlavně kvůli dotazům, na které je mnohem rychlejší odpovědět tam. Ale nebude to na dlouho, než pojedu v září pryč, tak to zase zruším, protože ani nevím, jak to bude na kolejích s připojením, a ve Vídni určitě budu mít dost práce se vším ostatním (a naivně doufám, že si tam snad i najdu nějaké kamarády a bude i nějaká ta párty-párty:D). Takže občas, když mi vyjde čas mrknu sem a pokusím se odpovědět na všechno najednou. Tedy - na to normální, ne na ty přiberu-po-knedlíku-u-babičky otázky.