Alkohol zdravý není. Sladké bublinkové limonády zdravé nejsou. A nic zdravého nevznikne, ani když se tyto dvě věci spojí dohromady.
A ano, tento blog je z větší části právě o zdravém jídle, zdravých receptech a cvičení.
Ale ani to mi nebrání v tom, abych vám dnes s nadšením a láskou popovídala o cideru (a děkuji jedné milé čtenářce za tip na článek!), mém nejoblíbenějším pití. Protože jednou za čas může být i takový večer s nezdravým pitím v dobré společnosti pro tělo (a hlavně mysl - ale to spolu souvisí) mnohem přínosnější, než večer doma se super zdravým zeleninovým salátem doplněným o pořádnou porci bílkovin, zapíjeným zdravým zeleným čajem.
Už sice zdaleka nejsem každý pátek (zmalovaná a v narvaná v kraťoučkých šatičkách :D) v klubu, už dávno s kamarádkami nerazíme, tak jako "za mlada", heslo kdo se ráno nestydí, ten se večer nebavil, už opravdu nepijeme Jelzin nebo vodku venku přímo z flašky, na prasáky. A domů za světla se vracím jen jednou za dlouhé měsíce. Panáka něčeho tvrdého už jsem docela dlouho neměla. A kamarádka kocovina se u mě doma už pěkně dlouho neukázala.... A z toho si můžete odvodit, že jsem se během posledních pár let docela zklidnila (ale alespoň budu mít co vyprávět vnoučatům:D) a dávám přednost spíše poklidnějším večerům (i když jednou za čas se ani pořádné párty párty nebráním:D). To však nemění nic na tom, že si stojím za tím, že večery s kamarádkami a skleničkou (ehm...v množném čísle:D) jsou k nezaplacení.
A proto jsem se dnes rozhodla udělat takovou menší recenzi (i když to je asi dost silné slovo, spíše jen takové povídání) všech možných ciderů, které jsem ochutnala, a třeba si z toho budete moci vzít i malou inspiraci, až budete nějaký takový večer plánovat. (a pozor na to, ať vás další den nebolí hlava, vím o če, mluvím :D)
Takže teď jsem sama sebe prohlásila Ciderovou královnou, a můžeme jít na to!
Je to ideální pití třeba pro ženy (ale i muže), které pivu zrovna neholdují, nemají rády hořké nápoje, ale rády si dají, v dobré společnosti, večer něco osvěžujícího, lehce alkoholického. (takže ano, pitíčko přesně pro Markétku :D).
A kdy začal můj románek s tímhle šumivým krasavcem? Myslím, že to bylo poté, co se přítel vrátil z práce v Anglii a básnil mi o tom, jakou dobrotu po večerech s klukama popíjeli. V té době jsem to ještě neznala (a ten neřád mi samozřejmě žádný vzoreček nedovezl!!!), ale o pár měsíců později jsme zjistili (no dobře, já jsem zjistila:D), že v jedné brněnské kavárně právě cider prodávají, a tak jsme si tam jednoho krásného dne zašli. A tak jsem si oblíbila jak cider, tak kavárnu Podnebí :)
Už radši ale ukončím vyprávění téhle love story, a přejdu ke každému cideru zvlášť.
Začneme tím, který je v naší krásné zemi nejdostupnější, k sehnání snad v každém větším supermarketu jako je Billa, Albert nebo Tesco.
Je to pan Sommersby - hruškový nebo jablečný, se kterým jsem měla tu čest poprvé minulé léto v Chorvatsku, k mé radosti se teď už ale prodává i u nás (třetinka v plechovce nebo ve skle v průměru za 18-25 korun). A ze všech pití tohoto druhu je jednoznačně nejsladší, zejména ta hrušková verze. Je to zvláštní, protože sladké pití normálně nepiju vůbec, jsem živá jen díky vodě a neslazeným čajům, ale jak jde o něco alkoholického, sáhnu nejradši vždy po tom nejsladším. A právě hruškový Sommersby je snad můj nejoblíbenější cider, i když musím přiznat, že sladký je opravdu jak cecek cumel. A to má i jednu podstatnou nevýhodu - čím je to sladší, tím rychleji to do mě padá, jako do studny.
Já mu tedy dávám čtyři a půl (zkvašených) jablíček z pěti, ale pokud na sladká pitíčka moc nejste, na zadek byste si z něj asi nesedli.
Jablečný je sladký o trochu méně, i tak je ale jeden z nejsladších. (omnomnomnom).
A teď další slaďárna, aneb opět jeden z nejlepších ciderů, co jsem kdy pila (ale mám obavy, aby se takhle věta neobjevovala v každém článku:D).
Tento k nám přijel až z dalekého Švédska, a musím říct, že tam na severu cidery taky umí!
Rekordeling se prodává v několika, vcelku netypických, příchutích - základem je hruškový nebo jablečný mošt, obohacený o nějakou další příchuť. Já jsem měla například mango a malinu, jahodu a limetku nebo lesní plody.
A právě Rekorderling je jeden z těch ciderů, u kterých byste snad ani neřekli, že to není jen sladká limonáda, ale něco alkoholického. I tady tedy platí to co u prvního - pokud sladké pití moc nemusíte, ruce pryč. Ale pokud jste ze stejného klubu milovníků sladších pitíček, určitě vás nezklame.
Koupila jsem ho na konci světa jednou u babičky v obchodě Quanto (ten u nás na Moravě ani není), a s kamarádkou jsme na něj narazily i v Praze v jednom pouličním stánku s kouzelným dědečkem, který se tam zjevil, zrovna když jsme ho potřebovaly, tuším že s nějakými sýry, přímo za obchodním domem Kotva, v obou případech za 35 korun. Jinak bohužel nevím, kam se pro tento poklad vydat...
Teď se ve vzpomínkách vrátím do Anglie, kde jsme se sestrou samozřejmě musely ochutnat i nějaký ten cider ze zásob místního supermarketu. I když jsme nakonec neměly žádný původně anglický (stydím se, stydím!) ale Kopparberg ze Skandinávie a Stellu nevím-z-jaké-země. Oba však chutnaly na jedničku!
Ale nebýt mé sestry, asi bych obsah těchto kouzelných lahví (plných radosti:D) nikdy neokusila, protože bez otvíráku jsem byla bezradná a moje pokusy o odstranění víčka pomocí zídky před hotelem byly spíše komické.
Jen tak pro porovnání - půl litru stálo v Anglii kolem 2,5 - 3 Liber, takže si važme toho, že alespoň ten cider je u nás levný! :D
A co k Francii patří? Kromě čerstvých bagetek a výborného sýra, samozřejmě i cider...ehm tedy v tomto případě cidre. (já vím, ve Francii je to hlavně víno, ale to se mi zrovna teď nehodí :D). I tam jsem pár druhů vyzkoušela, napřed předminulé léto se sestrou, a potom tyto prázdniny s přítelem.
A nabídka v supermarketech je tam trošku jiná a lepší, co se (nejen) cidru týče. Prodává se v různých verzích (vždy v lahvi 0,7)- od toho méně alkoholického s obsahem 2% až po ten silnější šestiprocentní, od nejlevnějšího, který seženete už za něco málo přes Euro, až po ten lepší, ta který dáte třeba pět Euro. Nejčastěji klasický jablečný, ale výjimkou není ani třeba s příchutí lesního ovoce.
Mně nejvíce chutnal paradoxně jeden z nejlevnějších, z Carrefouru, přímo s logem obchodu (nad čím by asi dost lidí mohlo ohrnovat nos). A víte proč? Ano, byl to jeden z nejsladších :D
A z Francie se vrátíme zase do našich končin, protože ani tady nejsme pozadu.
Tohle léto se konečně v různých hospodách i kavárnách v Praze a Brně (vy ostatní se snad taky dočkáte!) začal cider i čepovat, konkrétně tento, který k nám přijel z Plzeňského pivovaru. (já vím, píšu o něm už po třicáté :D).
0,4 litru, podávaného pěkně na ledu, dostanete nejčastěji za cenu kolem 45 korun (a když si do mobilu stáhnete aplikaci Kingswood, budete mít 1 plus 1 zdarma!).
A konečně můžu něco doporučit i těm z vás, kteří mají radši něco méně sladkého, tady se nemusíte bát, že by vám to zalepilo pusu. Je sladký opravdu jen maličko a v létě krásně osvěží. (že, B* ? :D) A právě Kingswood je i nejoblíbenější cider mého drahého blonďáka, který těžce nese, že mě to vždycky táhne k přeslazenému hruškovému Sommersbymu :D
V ČR ještě zůstaneme, i cidre (takže ve francouzském stylu) Premier je zdejší.
Patří k těm trošku dražším, 0,7l jsem koupila v obchodě Sklizeno za 150 korun. Měli ve dvou variantách - sladký a polosuchý. Kdyby to bylo na mě, samozřejmě bych sáhla po sladkém, ale jelikož to bylo na oslavu přítelových narozenin, musela jsem sáhnout po tom druhém.
Dobrý byl (ještě aby ne, je to cidre!), ale nebyl to úplně můj šálek
A další z těch, který ocení spíše příznivci méně sladké chuti a cideru bez přídavku cukru (juhuuu, dietka!) je tento Pražák, se kterým jsem měla tu čest v mém oblíbeném vegetariánsko-orientálním Kupé. Více nadšený z něj byl ale přítel, který se mi smál, že jak to není sladké jako cumel, tak mi to moc nejede.
Ne že by mi to nechutnalo, ale....no....bez přídavku cukru....a tak.
Musím ale taky zmínit hnusáka roku....tedy cideru, který si ani fotku nezaslouží. A hlavně jsem ho měla jednou v Praze poprvé a naposledy. A je to dost neuvěřitelné, ale byl z Marks&Spencer, tedy z obchodu, ve kterém zbožňuji všechno jídlo do čínských nudlí přes čokoládky až po máslíčko! Obal vypadal docela sympaticky, oranžová plechovka, tuším že s nějakým jelenem....ale pít se to nedalo, dokonce jsme s kamarádkou nezvládly dopít ani tu jednu plechovku (a to je v našem případě co říct:D), která skončila v odpadkovém koši kdesi na Staromáku.
Ask/ Instagram / Facebook
A tím prohlídka ciderového království končí, snad se vám v téhle zemi líbilo, a dejte mi vědět, jaký máte vztah k tomuto zlatavému nápoji vy :)
P.S. Ne, nejsem nějaká alkoholička, která by se válela ve škarpě ožralá jak Bohumil Stejskal. Jen si jednou za čas zpříjemním hezký večer něčím dobrým, toť vše a doufám, že to tak bude i pochopeno :)
P.S.2. Původně jsem na závěr článku napsala, že dnes je pátek a k pátečnímu večeru nějaká ta sklenka patří. Už mám ty dny nějak popletené, achjo :D
P.S.3 Ten Cider-mix od Zlatopamenu (nebo Staropramenu) je tak nedobrý, že si ani zmínku v článku nezasloužil.
0 komentar:
Posting Komentar