dneska je tady další pařížský článek, tentokrát o místě, kde to mám z celé Paříže (a skoro i z celého světa...i když, nejradši mám stejně to pole a kopec kousek od domu:) úplně nejradši, (a moc ráda mám i ten film o Amélii, která ráda rozbíjí krustičku na creme bruleé lžičkou :D) a také jsme tam trávili snad nejvíce času.
Montmartre, čtvrť na nejvyšším vrcholku Paříže (jinak je úplně placatá) s úžasnou atmosférou, dříve sídlo bohémských umělců, kavárny se zahrádkami doslova na každém kroku, pekárny s vonícím pečivem i bary, úzké ulice, staré dlažební kostky....a nahoře (chtěla jsem napsat okouzlující, ale to je divný přídavný jméno pro budovu, že?:D) bazilika Sacre Coeur, která je podle mě jednou z nejhezčích staveb vůbec. Vypadá hodně staře, ale je mnohem mladší, než se může na první pohled zdát, dokončena byla až roku 1914. (To jsem si samozřejmě přečetla v průvodci. A pak jsem to zapomněla. Tak jsem si to teď znovu našla na Wikipedii, abych dělala chytrou :D)
Ach jo, píšu článek o tak krásném městě jako je Paříž, a zase si neodpustím odstavec o špíně - omlouvám se, ale musela jsem - v téhle části jsme totiž byli ubytovaní :D (teda konkrétně ne v té "sex-shop-části", ale o kousek vedle. V té nemravné jsme naopak bydlely se sestrou při naší první návštěvě :D)
Možná si říkáte, že jsem divná, když vím, jak to v té čtvrti vypadá, a přesto si tam zase vyberu hotel. Ale ubytování jsem tam chtěla právě proto, že stačí pár minut chůze, a z nic-moc-části jste najednou právě u té baziliky, s výhledem na celou Paříž. A nikde jinde nejsou tak příjemné večerní procházky nebo posezení, jako právě v jejím okolí.
A abych nezapomněla - jak jsem měla v Londýně štěstí na černošskou čtvrť, jediná blondýna jsem byla i v širokém okolí našeho hotelu v Paříži :D
Od našeho hotelu jsme to měli k bazilice pěšky přibližně 5-10 minut chůze, a tak jsme tam trávili opravdu dost času. Však by taky byla škoda toho nevyužít. Ráno jsme si tam dali snídani (vyšlapat ty nekonečné schody dalo s prázdným žaludkem opravdu zabrat! A nějaká 30 denní dřepovací výzva může jít do prdele, ničím jiným nedostanou stehna tak zabrat jako chůzí do schodů :D) a večer jsme si zase vychutnávali večeři a cidre s výhledem na celé město. Co víc si přát!
A tohle místo je dokonce oblíbené natolik, že se tady rozhodlo i hodně svatebčanů (převážně z asijských zemí :D) pořídit své svatební fotky. Každý den jsme tam viděli několik nevěst v krásných šatech - ti moudřejší šli fotit ráno kolem 8-9., kdy tam byl ještě klid a lidé skoro žádní, a naopak ti méně moudřejší se snažili o focení večer, kdy je tam narváno. To potom asi bude mít fotograf hodně práce, než všechny ty turisty vymaže v Photoshopu :D
Z venku to není tak znát, ale uvnitř je bazilika opravdu obrovská, a navíc nádherně vyzdobená!
Dokonce jsem si tam zapálila i svíčku (hodíte do kasičky 2 eura, a pak si svíčku sami zapálíte) a u toho si samozřejmě něco přála :)
A z jednoho místa je vidět i tahle krasavice..
A jeden z posledních dvou větrných mlýnů v Paříži..
Svoje kouzlo to tam má ale i po ránu. Nikde žádní lidé, připadali jsme si jako bychom byli úplně na jiném místě než večer. Jen klid a ticho.
Jak jsem psala, na snídaně jsme si vždycky zašli nahoru na Montmartre. V hotelu jsme sice měli možnost snídaní - ale za 10 Euro. A sami jsme se na snídali levněji, ale o to by až tak nešlo. Co bylo nejdůležitější bylo to, že v hotelu bychom nikdy neměli tak hezké prostředí a hlavně bychom tam těžko dostali takové dobroty - vzhledem k tomu, jaké úrovně ten hotel byl :D Takže radši než se odbýt nějakým toustem s marmeládou jsme se pár minut prošli (i když to bylo o hladu utrpení:D) a za odměnu si snídani pořádně vychutnali.
Může být něco lepšího, než když máte při snídani takovýhle výhled?
A hlavně...když máte takovouhle dobrotu.
Ten čerstvý, ještě teplý, croissant byl nejlepší, co jsem kdy měla (ne že bych byla nějaký odborník, ale tak..:D). A ze stejného těsta i ten pudingový šnek. No a samozřejmě i pořádné kafe, tentokrát dokonce pro Marketu :D
Oteklý rozespalý obličej, ospalá ulice, všude ještě zavřeno....ale už si pyšně nesu snídani :D
Jiné ráno jsme si naopak zašli na něco dobrého do Starbucks, v těsné blízkosti baziliky (takže taky schody, schody a schody :D), který byl mimochoem i tou nejhezčí kavárnou tohohle řetězce, ve které jsem kdy byla. Bylo to ve staré zástavbě v jedné malé uličce, ale bylo to tam začleněno tak nenápadně a vkusně, že jsme si ho málem nevšimli, a tak to má být - žádné výrazné svítivé nápisy. A celý interiér byl úplně jiný, než ve všech Starbucksech obvykle bývá.
A ten cheesecake byl taky perfektní, a alespoň jsme do sebe dostali tolik cukru, že jsme měli dost energie, která byla obzvlášť potřeba.
Tak, to by bylo snídání a ranní procházky po ospalém a ještě klidném Montmartru, ale......něco do sebe to má i večer! :D
Večeře jsme si, stejně jako snídaně, užívali taky u toho krásného výhledu.
Skromně jsme si koupili pečivo, VÝBORNÝ kozí sýr (žádnej eidam třicítka:D), a samozřejme Cidre :) A k němu jsme si dokonce pořídili i plastové kelímky, jak elegantní :D A takhle nám to vyhovovalo nejvíc, nějakých drahých restaurací netřeba, tak krásný výhled (a tak dobrý sýr i cidre) by nám tam stejně nedali :)
Jeden večer jsme si ale chtěli na jídlo sednout do nějaké restaurace na zahrádku a nasávat atmosféru (i cidre:D) z ní. A bohužel jsme si nevybrali zrovna nejlépe - chtěli jsme si dát typickou slanou palačinku, a protože jsme už z dálky viděli velikou ceduli kde byly napsané různé náplně (jen francouzsky, ale nějak jsme odhadli co to může být:D) i s relativně dobrými cenami, nadšeně jsme si sedli. Pak ale přišla postarší číšnice (s příšernou modrou řasenkou:D) a ta na nás spustila - jak jinak než francouzsky, anglicky tam nebyl ochotný mluvit NIKDO - že samotnou palačinku si můžeme koupit jen s sebou, ale když chceme jídlo u stolu, tak musíme mít k palačince hranolky. A usmlouvat se to prostě nedalo - ne, ne a ne, bez hranolek nic nebude! :D Opravdu nevím, co je to za s prominutím debilní nápad, cpát k palačince hranolky, obzvlášť když o ně nikdo nestojí, ale už nám bylo blbé odejít (já i přítel jsme totiž ty typy, co ani hnusné jídlo v restauraci nevrátí, bohužel) a tak jsme si to teda dali, ale jen jednou. A podle fotky je jasné, kdo si přivlastnil palačinku. Ehm teda ne, samozřejmě mi to bylo džentlmensky nabídnuto :D
Jen ten dobrý cidre zachránil naše zklamání :D
A stejně nebyla nic moc! :D
Další den jsme už radši neexperimentovali a dali si opět večerní piknik - kozí sýr, cidre, pečivo, cheddar, proscuitto :)
A tím jsme se s Paříží poslední večer rozloučili, i když dost neradi :)
Tak a teď už jen pár slov k hotelu, protože jste se mě na to dost ptali, a už bude konec, slibuju! :D
No a o čtvrti, v jaké hotel byl jsem se rozepsala dost, takže se každý může rozhodnout sám :D Žádnou elegantní francouzskou uličku ale nečekejte, spíš černochy, araby a jejich pochybné obchody :D
Naopak měl mít hotel jedno velké plus - byl asi 50 metrů od stanice metra. To by bylo super, jen kdyby to nebyla jediná stanice v celé Paříži, která byla zrovna v rekonstrukci. (což jsme zjistili samozřejmě až tehdy, kdy jsme tam chtěli vystoupit a vagón stanicí profrčel :D).
Jeden hotel vám ale doporučit můžu, a to ten, kde jsem byla předminulý rok při své druhé návštěvě Paříže. Je o několik ulic výše, takže už je to tam o dost příjemnější než v té spodní části, je to také kousek od metra i od Sacre Coeur, je tam čisto, koupelny na pokoji, dobré snídaně v hotelu, a navíc jsme každý den dostávaly se sestrou sendviče, jablka a vodu jako jídlo s sebou :)
To už je pro dnešek ale opravdu všechno, stejně pochybuju že něco tak nekonečného vůbec někdo dočetl dokonce - ale nemohla jsem si pomoct, jak se rozepíšu tak nevím kdy přestat, a tak se opět omlouvám za neskutečnou zmatenost článku, je to snad ještě horší než obvykle, ale v tomhle jsem nemožná a neumím tomu dát nějaký řád :D
Tak se mějte krásně! (a podívejte se někdy do Paříže, nebo si alespoň ráno kupte croissant)
0 komentar:
Posting Komentar