Internet, ráj anonymních rýpalů?

Občas, než kliknu na tlačítko "publikovat" u nějakého nového článku, si říkám, jakýpak druh tvora jménem rýpal obecný mne svou návštěvou poctí dnes.
A tento druh nezklame téměř nikdy, svá důležitá sdělení i analýzy píše pravidelně, jen v různých obměnách.
Někdy to je jen duchaplné sdělení typu že jsem úplně blbá kráva, slepice nebo nějaké jiné zvířátko.
Někdy třeba přijdou i samozvané výživové poradkyně, které mi na základě pár fotek (o ničem nevypovídajících) udělají detailní rozbor jídelníčku a zahrnou mne svými, jistě dobře míněnými radami, kolik čeho bych měla jíst.
Někdy mne dokonce svou návštěvou poctí sám Velký Bratr, který má oči všude a stojí mi za zády očividně pokaždé, kdy si nandávám jídlo na talíř nebo když mám prst lžíci zabořenou ve sklenici s arašídovým máslem, aby mne následně na blogu mohl pokárat, jak vůbec nejím a když už, tak že moje porce jsou malé.
Někdy přijdou dokonce rádoby lékaři a psychologové, kteří mi na základě pár článků a fotek neomylně určí diagnózu - už jsem tu měla anorexii (což mi přijde obzvlášť vtipné, i vzhledem k váze a velikosti oblečení. No, asi by mi to mělo lichotit neboco. :D), bulimii, závislosti všeho druhu, ale třeba i cukrovku. Kam mám odevzdat poplatek 30 korun za vyšetření?
Někdy se zde objeví i čtenáři, kteří očividně vyluštili všechny křížovky, a mají potřebu nějakých slovních her a hříček, a tak chodí na blogy, aby mohli překrucoval slova ve větách a hledat jim nové významy.
Někdy mne svou návštěvou poctí i profesoři a profesorky češtiny, kterým se nezdá ať už můj výběr slov, formulace vět nebo volba zvolených témat, a dávají mi jasná kázání, jak by to správně mělo vypadat.
Někdy jsou tady i takzvané dobré víly, dámy, které jsou tak bystré že mazaně odhalily můj, údajně psychický, problém a hrozně mi chtějí pomoci. Ach, ta dobrosrdečnost! Často jsem totiž obviňována i z toho, jak vůbec nejím, a proto píšu na blog, že si dávám dřevorubecké porce, jen abych to nalhávala sama sobě. Přesně tak, to je ono! Vždycky jídlo vyfotím, poté okamžitě vyhodím a dám si vatu. A nebo se přemůžu, k večeři si dám tři kolečka cukety a potom běžím na blogísek, kde si vymyslím pohádku o tom, jak jsem se přejedla a co všechno jím.
Někdy se mi zde dostane i mravního kázání a poučení o tom, jak jsem strašně zlá a protivná, protože tohle, to se teda nepíše. Ty ty ty!
Někdy sem zabloudí i nějaká z hejna  potrefených hus, která si natolik věří, že si myslí, článek byl jen a jen o ní a cítí se dotčená, což s sebou samozřejmě nese další dávku mravního kázání.
Tak, to byl jen krátký úryvek vystřižený z Encyklopedie anonymních rýpalů...(třeba na ně taky narazíte, tak abyste je mohli identifikovat)
Samozřejmě nejsem tak zabedněná, abych tvrdila že jen můj názor je ten jediný správný (i když...:D) a jsem otevřená jakékoliv diskusi, když je to k tématu, o kterém jsem v daném článku psala. Něco jiného je kritika daného tématu, to samozřejmě uznávám. Ale kritika něčího způsobu života? To jako vážně?
Různí lidé mají různé názory a nic z toho neodsuzuji a ráda se dozvím něco nového....ale o co opravdu nestojím jsou ty urýpané názory na můj život, na to co dělám nebo nedělám a jaká (samozřejmě, to je přeci z blogu poznat!) jsem. Od toho mám své blízké, ne nějakého CIZÍHO chytráka.
Chápu, že každý má jiné zájmy - někdo tráví svůj volný čas ve společnosti kamarádů, na procházkách s pejskem nebo v přírodě, někdo rád píše třeba blog,  jiný má jako koníček focení či vaření, pro někoho je největší zábavou nakupování, někdo je zase knihomol....jiný si rád zasportuje, a někdo rád využívá volné chvíle k odpočinku a nic nedělání. A někdo má jako největší koníček sezení doma na prdeli  u počítače, pročítání různých webů a blogů, na které může virtuálně plivnout a následně se poplácat po zádech, jak se mu to zase povedlo.

Samozřejmě si nedělám iluze o tom, že všech 1280 "čtenářů", které tu mám, se mnou ve všem naprosto souhlasí, hltá každé mé slovo a bezmezně mě miluje a zbožňuje (i když by to nebylo špatné :D). Je mi jasné, že někdo sem chodí třeba i proto, aby se podíval, co to ta kráva zase vymyslela, nebo proto, aby byl v obraze, co za slepice teď píše tyhle blogísky. A nebo aby si lehce pošimral své chabé ego tím, jak si odplivne.
Jasně, taky občas narazím na nějaký blog, o kterém si řeknu "proboha, co to má na sobě", "ježiši, ta je divná" nebo "achjo, ta píše jak malý děcko", ale nemám potřebu toto veledůležité sdělení dát najevo světu a s radostí si svou geniální myšlenku nechám pro sebe. To stejné na ulici. Když vidím nějakou ženskou, co je oblečená jak šlapka  má na sobě něco příšerného, taky jí nejdu říct, že ty bílý kozačky jsou největší zlo.
Stejně tak jako někomu absolutně cizímu, o kterém nevím ani prd vůbec nic, ať už na blogu, nebo kdekoliv jinde nebudu rozdávat rady - ať už ohledně vzhledu, stravování nebo celkově života. A opravdu nechápu, že někdo má tohle zapotřebí. Viz. ty zmíněné diagnózy výše.
To by se s trochou nadsázky dalo přirovnat třeba k tomu, když bych viděla na ulici úplně neznámou slečnu jíst banán. Měla bych na ni začít pokřikovat, že jestli je tohle její jediná svačina, tak je teda úplně blbá a anorektická, protože je to málo! A měla by si k tomu vzít aspoň jogurt!
Nebo když bych v parku potkala běžce. Mám jim radit, že to dělají úplně blbě, ať dělají ty kroky větší a kolena zvedají výše? A taky že jsou to kreténi a idioti, protože se nezajímají o nic jiného, než o nějaké pitomé běhání. (protože samozřejmě vím všechno o tom, co dělají zbytek dne!)
Nebo když se půjdu kouknout do HMka a u pokladny uvidím cizí slečnu, jak si kupuje tři svetry a tílko. Mám jí vynadat, že je to zazobaná blbka a bez bohatých rodičů by neměla nic? A ať se radši učí!
To jsem sice trochu odbočila, nicméně hlavní myšlenkou tohoto, už úplně pomotaného, článku mělo být to, že by si každý měl hledět svého, nestrkat nos do toho, do čeho mu nic není, a už vůbec ne rozebírat životy, chování nebo jídlo cizích lidí, o kterých neví vůbec nic. Protože na základě pár blogových článků, jejichž příprava včetně focení zabere sotva hodinu, lze jen těžko dělat nějaké závěry o těch zbylých hodinách a dnech ze života autorů. Je to opravdu neuvěřitelné, ale to, že má někdo blog s recepty nebo články o cvičení hned neznamená, že je to středobod jeho vesmíru. Stejně tak ten, kdo píše o módě automaticky nemusí mít místo mozku kabelku. Oooo nová informace!
A taky si stojím za tím, že člověk, který je sám se sebou i svým životem naprosto spokojený, nemá žádné komplexy a daří se mu, by měl jen těžko zapotřebí psát nějaké urýpané komentáře kdesi na internetu a rozebírat životy někoho, koho v životě neviděl. Opravdu mě nenapadá jediný důvod PROČ bych to dělala.
No a však jsou tady ještě i tací, kteří šmejdí po internetu jen proto, aby si pošimrali své ego, jak už jsem psala.
Nedaří se mi v práci? Ve škole jsem nemožná? Nedopnu starý džíny? Nemám kamarády a nikdo mě nechce? Bezva, budu kolem sebe alespoň plivat, ať naštvu i někoho dalšího! 
Jeee, článek o jídelníčku? Napíšu jí jaká je posedlá kráva! Článek kde vlastně o nic nejde? Nevadí, hodím tam alespoň nějakou urážku! Ooooo a článek kde jsou na jedné malé fotce v rohu vidět nohy autorky? Šup tam s komentářem o tom, jak je vyžraná! 
Samozřejmě, máme tady demokracii, svobodu slova a každý má právo říct svůj názor (ale uvažuju o tom, že na blogu demokracii zruším a proměním v diktaturu! A všechny komentáře, které mi nebudou lézt do zadku, oslavovat, chválit až do nebe a zahrnovat komplimenty, podlehnou přísné cenzuře a zmizí z tohoto světa!). Byla bych sice radši, kdyby milí rýpalové řešili své výlevy TAKHLE, ale pokud se jim uleví a budou se cítit lépe jen po naťukání té duchaplné myšlenky do klávesnice....Prosím, tady máte prostor! :)
P.S. Pokud by někdo potřeboval trošku nadhledu, s radostí vám odliju do skleničky.
P.S. 2. Je to blog, jen jeden z koníčků, a proto není potřeba to brát tak vážně.
P.S.3. Kritiku samozřejmě ráda nemám (kdo taky jo, že :D), ale když je to k věci a není to jen rýpaní do osobních záležitostí, tak se nad tím samozřejmě zamyslet dokážu. Třeba se teď snažím při psaní dávat pozor, abych za každou větu nedávala místo tečky smajlíky, tak jako když si třeba píšu s kamarádkou na fejzbůku. Takže je dávám o dost méně než dříve, jen aby bylo poznat, že je to sranda, ohohooooooooo!
Jakékoliv rady na zlepšení ráda uvítám, tomu se říká konstruktivní kritika. A ne, konstruktivní kritikou není (tento termín je u pisatelů těchto komentářů obzvlášť oblíbený) rýpání do toho, co kdo dělá nebo nedělá, kolik toho jí nebo nejí, jak často cvičí a o čem mluví. Nebo třeba kolik kdo vydělává a za co to utratí.
P.S.4. Článek vznikl za dlouhého výzkumu a pozorování tohoto rýpavého druhu. Ne na základě jednoho, dvou ani deseti komentářů, a už vůbec ne na základě pár dnů. Prostě mi výzkum dal zabrat :D
P.S. 5. Ano, chápete to správně, máte mě jen chválit!