Tak vás opět zdravím z Vídně, tentokrát poněkud šedivé a deštivé, což mi ale bylo dneska docela jedno, protože jsem stejně den trávila zalezlá ve
Teď večer jsem si byla zaběhat a zítra mě čeká opět učící neděle, je to dost nezvyk, snažit se po tolika dlouhých měsících do té hlavy něco nacpat. V týdnu jsem se byla podruhé podívat do Schönbrunnu, tentokrát s kamarádkou zo Žiliny, jednou slečnou z Dánska a dvěma Dány. A když spolu ti Dánové mluvili, byla jsem nešťastná z toho, že je moje němčina tak mizerná, protože jsem nerozuměla ani jednomu jedinému slovu. Až potom, když jsem to další den říkala kamarádce, jsem byla uklidněna, že jsem nerozuměla jednoduše proto, že spolu nemluvili německy ale dánsky :D (teď nevím jestli by nebylo lepší nerozumět, než vůbec nepoznat jaký jazyk to byl..) Ale stejně jsem o nic nepřišla, což soudím podle toho, že když se mnou mluvili anglicky, bylo to pořád dokola jen že studují law a budou z nich laaawwwyyyerrrrs.
Dneska jsem ale chtěla psát o něčem jiném, a to o všemi milovaném a dobře známém Primarku, který jsem navštívila ve středu.
Není přímo ve Vídni, ale až kousek za městem, v nákupním centru G3, kam jezdí od konečné metra U6 - stanice Floridsdorf autobusy zdarma každý všední den po půl hodině (vždy v celou a o půl) a v pátek a o víkendech po patnácti minutách. Autobusy odjíždí z malého autobusového nádraží regionálních dopravců a zastávku najdete přímo naproti Intersparu, cesta trvá necelou půl hodinu (v přecpaném autobuse).
Jízda byla dost zdlouhavá - kdybych jela z kolejí, které mám na kraji města, bylo by to o dost rychlejší, ale jela jsem ze školy, kterou mám v centru, a tak mi cesta trvala skoro dvě hodiny. Jela jsem ve všední den odpoledne, ale i tak byl autobus do nákupního centra úplně přecpaný, nechci to ani vidět o víkendu. I když možná kdyby tam s sebou každá druhá ženská netáhla kočárek
Po půl hodině (kdy jsem byla přilepená na okýnku, pěnila z těch řvoucích dětí a přežila to, jak mi neustále někdo tlačil loktem do žeber nebo taškou do zad) jsme konečně dojeli k nákupnímu centru a musím říct, že mě překvapilo, jak bylo prázdné. Ne že by tam bylo málo lidí, ne, tam nebyl nikdo! Ale to jsem jedině uvítala a hned jsem zamířila k Primarku. I tam to bylo, na primarkovské poměry docela prázdné a klidné - kdo jste zažil třeba Primark v Londýně, tak tohle se s tím vůbec nedalo srovnat. Tento byl sice oproti londýnskému jen na jedno patro, ale i tak tam bylo pěkných věcí za ještě hezčí ceny požehnaně.
A v celém obchodě jsem slyšela jen češtinu nebo slovenštinu :D
O víkendu by to jistě vypadalo jinak, ale ve všední den se díky bohu žádné tlačenice nekonaly..
V klidu jsem si tedy všechno prohlédla, bez čekání ve frontě vyzkoušela (což je na Primark dost neobvyklé) a spokojeně si odnášela velkou papírovou tašku. I když musím říct, že tentokrát
Něco z toho, co bylo na mém pomyslném přacím listu jsem ale přeci jen pořídila! Možná to nevíte, ale výrazné náhrdelníky, ty já mám velice ráda (ale moc jich nemám, je to spíš platonická láska :D). A tak se mnou tentokrát v papírové tašce odjeli hned dva krasavci. Přítel sice říká, že v tom vypadám jako princezna Bosana ze Tří veteránů, ale jsem prostě straka a nemohla jsem si pomoct :D A navíc to podle mě vypadá k jednoduchému, jinak nevýraznému až nudnému, oblečení dobře a celé to hezky oživí. K něčemu výraznému bych to samozřejmě nenosila, přeci jen u kolotočů zatím pracovat neplánuji...
Tento, který se dost podobal jednomu, který jsem obdivovala i v Zaře (bohužel ne za tak milou cenu), jsem pořídila za 6 euro..
A jeho zlatý bratříček byl o Euro levnější...
Plus náušnice za 2 Eura..
A konečně mám i své vysněné (je to asi úchylný, snít o silonkách, že..:D) puntíkované a srdíčkované silonky. Jedny za 3 Eura. Ty puntíkované jsem si vzala pro jistotu dvakrát, znám se a vím jak jsem šikovná...
Ale mají tam dost blbé velikosti - buď S/M a nebo L/XL, a tak jsem si vzala u těch srdíčkovaných od každé jednou - podle výšky bych měla mít XL, ale jinak se moc jako XL žena necítím :D
S představou něčeho takového jsem už do Primarku jela, chtěla jsem nějaké kratší tričko s nápisem (ale žádný "Heyyy I love boys") nebo číslem či písmenem, které bych mohla nosit k té.......budoucí kožené sukni :D Tu vysněnou sukni sice nemám, ale naštěstí mám už déle jinou, obyčejnou černou také s vysokým pasem a áčkového střihu, ke které to taky padne jak prdel na hrnec.
A proč W? Třeba jako....Wien!
No a za tři Eura, ohohooo!
A s písmenem jsem si koupila i čepici (už vidím jak se na to tváří sestra Terka, jestli to čte :D), když už se blíží ten podzim.
Tenhle typ čepic mi sice vůbec nesluší a vypadám v ní divně, ale na ostatních se mi to docela líbí, tak ji budu nosit i já, a basta! :D A navíc se jmenuju tak jak se jmenuju, takže mám alespoň záminku, proč jsem si čepici s tímhle písmenkem koupila.
A další záminka je, že stála dvě eura. A taky se hodí k mé khaki parce. A k vínovým silonkám. A tak!
Velikou radost mám i z těchto sportovních tříčtvrťáků, za krásných 8 euro!
Vypadají hodně kvalitně, jsou z dobrého (takového toho "sportovního" materiálu...prostě elasťáky:D) materiálu, moc příjemné a dole s reflexními pásky, aby mě bylo i po tmě vidět. A mám v nich sexy nožky.
A jsou to moje úplně první, opravdu sportovní kalhoty - vždycky jsem cvičila buď v kraťasech nebo dlouhých legínách (takové, co některé dámy bez soudnosti nosí běžně jako kalhoty....a k tomu leopardí top, uuuuu), ale žádné takové kalhoty jsem neměla. No myslím, že po těch letech (a za tak velký peníz haha) si to zasloužím.
Tříčtvrťáky jsem totiž nikdy ani na cvičení nechtěla, protože jsem se bála, že v nich budu mít krátké nohy jako Hobit, ale nakonec to tak zlé není :D
A ano, jsem si vědoma toho, že moje ponožky nejsou zrovna ta nejelegantnější věc, co jste kdy viděli.
A moje vykroucená noha taktéž.
A vzala jsem si ještě 3 obyčejná tílka, dvě bílá (to víte, moc tady nemůžu prát, tak ať mám zásobu..:D) a jedno šedé, protože ty jsou vždycky potřeba. Jedno takové bílé už doma mám, a je to to nejlepší bílé tílko, co jsem kdy měla, dobrý materiál i střih i délka (ale doporučuju vzít o velikost větší), a hlavně se nijak nevytahá. No a 2,5 eura je opravdu směšná cena.
A to už je všechno - lákalo mě tam sice mnohem víc věcí, ale peněženka a svědomí řekly NE!
P.S. Asi bych se nad sebou měla zamyslet, protože napsat tolik zamilovaných řádků jen o oblečení a nákupech opravdu není normální :D
0 komentar:
Posting Komentar