HOU HOU HOU aneb naše Vánoce

Jak vypadaly moje Vánoce?

Ve zkratce asi takhle : vánočka. cukroví. cukroví. kapr. bolest břicha. cukroví.

A v nezkrácené verzi?

Nějak takhle...

Moje Vánoce totiž začaly už 22. prosince, kdy jsme si udělali takový malý vánoční den s přítelem.
Napřed jsme si znovu prošli vánoční trhy, kde byl i jeden jasný cíl - ten nejlepší svařák!

Svařák s příchutí? Svařák s příchutí perníku?
Ne ne, nic lepšího není!
Musela jsem si ho ještě před Vánocemi dát, poslední šance. Ten den jsem sice byla u doktorky na očkování a bylo mi řečeno "dneska už žádnej sport a radši né moc alkohol". No, odcvičeno jsem měla, a bylo mi blbý se ptát, co to znamená "né moc alkohol", abych nevypadala jako nějaká alkoholička, to je jasný. A tak jsem mlčela a kývala hlavou.
A usoudila, že jeden nevinnej perníčkovej svařák neznamená "moc alkohol".
Samozřejmě že jsem z toho pak byla dost slabá a unavená a cítila se jako bych těch svařáků měla asi 5....ale....stálo to za to!

(Lukáš se bude zase zlobit, že na každé fotce je jen jeho mlsná ruka :D)

Na Svoboďáku jsem si ještě zazvonila na zvoneček (čemuž předcházelo stání v nekonečné frontě, kde jsem byla nejstarší) a potom jsme šli přes krásně nazdobené Brno směrem k Vaňkovce.

U Vaňkovky jsou totiž letost poprvé trhy.
Dříve bývaly v Brně na Svoboďáku, Moraváku a Zelňáku, ale ten se letos opravuje a bohužel se to nestihlo dokončit, a tak jsme o ty nejhezčí trhy přišli. Bývala tam nejhezčí atmosféra.
Ale místo toho se objevily nové...

Neměla jsem od toho žádné očekávání a říkala si, jak by asi mohly vypadat trhy u obchoďáku a byla k tomu dost skeptická. Ale kupodivu mě to dost překvapilo - až tak, že letos se mi nejvíce líbilo právě tady. Ty cihlové domy vypadají skvěle, bylo tam málo lidí, všude voněly trdelníky a klobásy, a celkově tam byla krásná atmosféra.

A vypadá to tak anglicky!

A tady jsme si taky dali letošní první, a zároveň poslední (smutek!) trdelník, vanilkový.

A potom už jsme jeli oslavit ty vánoce a předat si dárečky.

Připravili jsme si horký cider (no jo, snad se to paní doktorka nedozví!) a k tomu jednohubky s uzeným lososem (protože to je nejlepší jídlo na světě!), výborné španělské krekry z MyFoodu a hromadu sýrů, a k tomu koukali na Lásku nebeskou.

Zkrátka ideální večer.

A dostala jsem ty nejlepší dárky!

Nejkrásnější Adidas legíny na cvičení (asi abych nenosila pořád ty jedny dokola :D), dárkovou poukázku do HM (juhuuu, to bude ještě radosti!), protože ten obchod mám nejradši, krásnou čokoládu........a tu největší kravinu a zároveň nejlepší věc na světě! :D

A potom už jsem musela jet zpátky domů, do Brna. 

Zašla jsem si na vražednou hodinu crossfitu a večer už se věnovala té nejlepší vánoční činnosti - pečení vánočky. Dělala jsem ji podle tohoto receptu, tentokrát však z mouky bílé a ne celozrnné. Přeci jen....tradice a Vánoce.

A pak už to přišlo!
Ráno mě probudilo slunce. Slunce mi svítilo přes okno do očí, a mně chvíli trvalo, než mi došlo, že je opravdu prosinec, a navíc Štědrý den.
To počasí mě letost opravdu naštvalo - kdyby bylo alespoň hnusně, zataženo, klidně i déšť, když už ne sníh, ale ne něco takhle letního! Kurvadoprdelenasraloměto!
Zdá se mi, že je to rok od roku horší. Když jsem byla malá, nebyly jiné Vánoce než na sněhu. Stavěli jsme sněhuláky, jezdili na sáňkách, a na Štědrý den chodili navštívit dědečka...
Pokaždé tou stejnou cestou, a pokaždé nám pod nohami křupal sníh, a já jsem pozorovala padající vločky, které zářily díky světlům z pouličních lamp....
A teď nic.
Jsem sice velice vánoční člověk a natěšená jsem byla snad dva měsíce, ale naladit se na vánoční vlnu v tak slunečný den dalo trošku zabrat.
No, ale nic, co by pořádná porce vánočky s máslem nezpravila. Obzvlášť, když jsem si mohla vyloupnout poslední a největší čokoládku! (ano ano, 23 let....:D)

Stromeček se u nás zdobí vždycky až na Štědrý den. 

Ozdoby máme starší a tradiční, dřevěné, ze včelího vosku a nebo slaměné, různě posbírané a darované. Není to sice až tak působivé jako nějaké zlaté a stříbrné baňky, ale mám to ráda, protože to takhle máme pokaždé a ke starým ozdobám mám větší vztah, než k baňkám z Tesca.

Ale úplně nejradši mám tohohle malého andělíčka, kterého jsem dostala ve školce.

Většinu dárků jsem měla zabalených, ale poslední dva mi ještě zbývaly, tak jsem to dodělala. A balení dárků mě moc baví, je to taková správná vánoční činnost, ke které si pouštím vánoční písničky.....jen kdyby tomu pak odpovídal výsledek a nebylo to opět jako z chráněné dílničky...

A bez čeho by byly Vánoce poloviční?
Cukroví a perníčky zkrátka musí být! I když se teď divím, že se na tu fotku dokážu podívat, aniž by se mi zase udělalo špatně...

Tolik cukroví a jídla celkově, co jsem do sebe nacpala, by nesnědlo snad ani 5 chlapů dohromady. Nepřeháním. I taťka se divil, jak je možný, co všechno se do mě vejde.
No, blondýnky ve třpytivých šatičkách občas dokážou překvapit...

A jestli mi z toho přežírání bylo zle?
Neskutečně!
A jestli to stálo za to?
Rozhodně!
Každé Vánoce jsem jak utržená ze řetězu a jím od rána do večera, přesto že vím, že mě bude bolet břicho. Ale říkám si "vždyť do za chvíli nebude a budu muset rok čekat" a cpu se vesele dál.

A aby nebyla Adélka zarostlá jako Ezop, proběhlo i vánoční stříhání...

A když už byla potom hezoučká, využila jsem toho a pořád ji otravovala s foťákem...

Ale věřte mi, to zvíře mě má jindy docela rádo!

....i když potom, co jsem jí dala na hlavu ten největší kýč a chtěla po mamce, ať ji přidrží, si tím nejsem tak úplně jistá.

...ale pohled na perníček ji uklidnil.

Kromě otravování zvěře jsem den trávila nefalšovaným nicneděláním a lenošením, přesně tak jak se na Vánoce sluší a patří.
A k tomu se perfektně hodil i horký svařený cider (tedy CYDR, co Terka dovezla jako suvenýr z Posla).

A potom už se konečně blížilo to, na co jsem se těšila celý rok...
Na sebe jsem si vzala ty nejkrásnější šaty, co mám...
Do uší baňky....
A každé dvě minuty otravovala mamku, jestli už je ten kapr hotovej.
A kdy bude? A už můžu nachystat stůl? A už bude? Už můžu nakládat salát?
A pak jsem se konečně dočkala! (jako malá, fakt...)
Na stole se objevil náš sváteční ubrus, který je po prababičce. A na to o nějaké to desetiletí novější sobí prostírání.
Já vím, zrovna dvakrát to neladí a není to vrchol moderního designu, ale ten ubrus je zkrátka památka a tradice, a soby jsme zase mít museli!
Ať jím celý rok jakékoliv množství všech cuket, pohanek, cizrn, šmakounů, tofu a tvarohů, nebudu předstírat že mi smažené jídlo nechutná.
A nikdy nechutná něco takového TAK dobře, jako právě o Vánocích, kdy se tomu nejmastnějšímu kaprovi se salátem NIC nevyrovná (promiň pohanko, ale...).
Jako malá jsem bývala strašně nedočkavá, kapr mi ani moc nechutnal a hlavně mě vůbec nezajímal, protože mě to zdržovalo od dárků. A strašně mě rozčilovalo, když si taťka přidával kapra a všechno se tak ještě víc oddálilo.
No ale v poslední době si přidávám kapra i já...
Co se týče dárků, i to máme u nás doma dost tradičním způsobem, a jsem za to moc ráda.
Píšeme dopisy Ježíškovi (ne, nebudu opakovat kolik mi je :D) a vždycky je překvapení, co se pod stromečkem nakonec objeví.
Vím, že v hodně rodinách je to tak, že si dárky koupí každý sám, i když za peníze někoho jiného, aby měl jistotu, že je to přesně to, co chtěl. A nebo hodně lidí přesně ví, co tam bude, protože si to do puntíku nadiktovali. Já nevím, ale mně to přijde jako docela šaškárna, abych pod stromečkem s nadšeným výrazem rozbalovala něco, co už jsem předtím viděla nebo dokonce koupila (trošku mi to připomíná jeden díl Mr. Beana, kde sám sobě psal pohledy :D).
Jasně, je to bezesporu praktické, ale já mám mnohem radši to překvapení, i očekávání, co kdo řekne na to, co jsem mu dala já, jak se budou dárky líbit...A to i za cenu, že nedostanu všechno, co bych si vybrala sama. Jo, jsem asi fakt tradiční a vánoční.

A i když to samozřejmě o těch dárcích není (hohoooo), dostala jsem samé krásné a milé věci, ze kterých mám opravdu radost.
Třeba tahle krásná sluchátka s ladícím šejkrem, co se mnou už dneska byli v posilovně. (a kupodivu se mi cvičilo dobře, asi ta energie z cukroví :D).
A tahle fotka je i focená novým Panem Nikonem, kterého nám Ježíšek nadělil jako pořádné překvapení. Máme teď doma dva, mlaďocha a starouška, a ten nový dokonce točí i videa, což nejspíš brzo využiju. Ne tak, že bych si sedla na ustlanou postel, poklidila bordel za sebou a začala vám něco vykládat na kameru, ale spíše budou třeba videa z výletů.

A za odměnu, že jsem šla i dneska cvičit. jsem si musela koupit nejlepší tyčinku.
Protože jsou Vánoce, a o Vánocích se musí dělat radost....i sobě.
(proboha, vážně píšu ve vánočním článku o proteinové tyčince?!)
A z popisovacího hrníčku od přítele budu nadšená taky asi ještě dlouho!

A to je pro dnešek radši všechno.

Doufám, že se máte krásně, užíváte si vánoční pohodu (já vám zrovna píšu oblečená v tom nejměkčím oblečku s obrázkama perníčků a mlíček a čekám, až mi Terka udělá vánoční kafe se lžičkou čokoládového likéru :D) a jste hezky se svou rodinou.

Ale taková Adéla je už asi docela ráda, že to "hlavní" je za náma, jak tak koukám na tu fotku....

Předsevzetí a plány do roku 2015

Za chvíli to začne.
Za chvíli budou všichni otravovat s novoročními předsevzetími.
O tom, jak zhubnou. Jak začnou cvičit (radši nezačínejte, kdo se pak má celej leden a půlku února tlačit ve fitku!). Jak přestanou dělat všechno na poslední chvíli. Stará známá písnička.
A protože za chvíli budou s těmi předsevzetími otravní úplně všichni, chci být otravná první! (no dobře, ve skutečnosti píšu proto, že bych měla napsat 5 esejí a bakalářku, a hledám záminku jak to oddálit).
Na to, abych si plánovala, jak od prvního ledna začnu hubnout a jíst 100% zdravě jsem asi stará. A taky dost moudrá (hohooo) na to, abych věděla, že něco takového ani nechci. Rok 2015 jako rok bez čokolády? Proboha ne!
A proto jsem sepsala své, ani ne tak klasická předsevzetí, jako spíše plány, co bych chtěla v následujícím roce udělat. A taky to, co MUSÍM udělat.

1) Blondýna studentka
Plán je následující : Pohnout zadkem a napsat bakalářku. Dokonale smysluplnou a působivou. Následně zazářit u státnic, vybrat si na jakém oboru pokračovat na magisterské studium, okouzlit všechny u přijímaček a dostat se tam s prstem v nose! Tak!
To je ideální scénář.
Ale radši nebudu předbíhat, přeci jen jsem se ještě nedostala ani do jarního semestru, všechny zkoušky čekají na leden, a pořád ještě můžu být ze školy vyhozena. (vyhazují mě každý rok, abyste věděli...)
2) Blondýna bohatýr
No dobře, zatím opravdu nejsem v situaci, kdy bych si někde mohla diktovat výši platu.
Vlastně bych byla i moc ráda, kdybych dostala nějakou práci zadarmo.
Ale takovou stáž, která mi k něčemu bude, bude se mi hodit do budoucna a v životopisu to bude zářit jako diamant.
Brigády sice mám, nejsou placené špatně, ale maminka má (vždycky!) pravdu - na to abych dělala hostesku je mě opravdu škoda (a taky nesnáším lidi!). A tak posílám životopisy, i když čekání na odpověď se podobá spíše čekáni na Godota. Snažím se vtírat kam se dá, motivační dopisy píšu ostošest, a když mi budete pořádně držet palce, třeba se na mě v novém roce usměje štěstí a někdo mě bude chtít za ženu. 
Protože jak říkal mistr James Bond - naděje umírá poslední! (no dobře, bylo to spíš Dnes neumírej, ale tak....:D)
3) Blondýna a IKEA
Kdyby se na mě štěstí náhodou usmálo více, než si umím představit, a já bych práci sehnala - dokonce placenou a první pořádnou, první kam by mířily mé kroky s první výplatní páskou by byla IKEA, kde bych nakoupila bílou sedačku (pro prase jako já ideální!), bílé skříně, barevné polštářky a petstotisíc doplňků, a přiblížila se tak vlastnímu bydlení.
No dobře, abych nekecala, první, co bych udělala okamžitě poté, co bych se osamostatnila by nebyl nákup skříně, ale pořízení mini mopse!

4) Blondýna a červený kufřík na kolečkách
Jestli něco dělám opravdu ráda, je to skládání spodního prádla, zubní pasty a šatiček do červeného kufířku.
Ani ne tak kvůli balení samotnému, to je ve skutečnosti pořádná otrava plná sprostých slov, ale proto, že sbalený kufřík vždycky znamená nějaký krásný výlet. A já bych nejradši výletovala celý rok!
Kam mám rozhodně v plánu vyrazit v roce 2015 je Budapešť! Je to blízko, není to drahé, a já jsem tam navíc ještě nikdy nebyla.
Kam to bude v létě o prázdninách ale zatím vůbec netuším. Moc ráda bych se podívala znovu do Španělska, za teplem, sluníčkem a sangriou. A nebo znovu do krásné Anglie plné červených cihel. Nebo do Berlína. Do Mikulova a Vídně po stopadesáté. A Paříž je taky kouzelná...A nebo třeba někam, kde jsem doposud nebyla, směrem na Sever.

5) Blondýna upocená
Plánovat si, že od Nového roku začnu cvičit opravdu nemusím, to bych byla docela tragéd, a jen málo věcí je pro mě tak samozřejmé, jako že si skoro každý den hodím sportovní oblečky do růžové tašky.
Čemu bych se ale ze sportu chtěla od Nového roku věnovat naplno je crossfit.
Zatím se spíš tak oťukávám (doslova, modřiny jsou toho důkazem:D), na klasické crossfitové lekci jsem byla zatím jen párkrát a teď chodím na přípravný kurz, který má celkem 8 lekcí, a v každé se probírá jiná technika, mrtvý tah, dřepy, ketellbelly, vzpírání, nebo třeba stojky, ze kterých mám hrůzu a děsím se dne, kdy budu muset být hlavou dolů a křičet, že spadnu a umřu!.
A baví mě to moc, i když jsem tam ze všech nejčervenější a nejpomalejší. No, alespoň je v čem se zlepšovat.
A aby toho nebylo málo, někde jsem ztratila soudnost, a hned na 10. ledna jsem se přihlásila na první závody v rámci Crossfit parku. No, už se těším, jak vám budu psát článek s názvem Jak jsem byla poslední.
6) Die Blondine a блондина
Tohle už je klasické předsevzetí, a něco mi říká, že si ho nedávám poprvé.
Ale je to opravdu potřeba.
Musím se zase více věnovat jazykům, oprášit a hlavně pořádně vylepšit němčinu, a více se snažit i v ruštině, kterou jsem si zapsala jako nepovinný školní předmět.
V tomhle jsem ale hrozná, to je vždycky milion plánů, jak začnu číst v němčině, každý den se kouknu na nějakou gramatiku, filmy si budu stahovat jen německy, nakoupím miliony učících sešitů.....a nic. Skutek utek a já lenoším jako obvykle.

7) Blondýna plánovač
Tohle jsou spíš takové plány, u kterých pořád nejsem úplně rozhodnutá, ale přemýšlím o tom docela často.
Tím prvním z nich je nějaká zahraniční praxe, přes léto, jen na pár týdnů, třeba přes Aisec, protože vyjet takhle někam na delší dobu mě pořád láká. A je jedno, jestli by to byla třeba Indie nebo "jen" něco evropského.
A tím druhým je trenérský kurz. O tom přemýšlím už dlouho, a stále mám dost PRO i PROTI.
Na jednu stranu by se mi to hodilo, přeci jen sportuji už pěkně dlouho a prakticky pořád, a tak bych konečně měla jistotu, že všechno dělám správně a nijak si špatným provedením neškodím. A později bych se o to třeba mohla dělit i s ostatními (kdo by ke mně chodil cvičit? Ruku nahoru! :D).
Ale na druhou stranu, přijde mi, že je toho v dnešní době strašně moc, trenér může být za dva měsíce úplně každý, i pokud ještě před týdnem byl tak línej zadek, že se nedonutil jít ani běhat. Každá druhá slečna teď chce být bikinka, všichni jsou děsně #fitness, sacharidový vlny kam se podíváš....a to já nechci. Tak nějak se podle mě vytrácí, že cvičit by se mělo hlavně pro to, abychom se cítili dobře, měli ze sebe dobrý pocit....a jasně, i dobře vypadali, ale neměla by to být jen jediná priorita, vyrýsovat se až na kost. Tak si říkám, jestli to má vůbec smysl, když bych do toho nešla s tím, že bych splňovala představy dnešního fitness světa se suchou rýží a bílkama na vodě.

A jaké jsou vaše plány?
Co byste si rádi splnili? A co v roce 2015 rozhodně musíte udělat?

Vánoční rychlo-cukroví : zdravé i klasické

Pokud vám s tím vším vánočním ještě nelezu na nervy, stane se tak právě teď.

Jakožto vánoční člověk si opět nemůžu odpustit něco vánočního, tentokrát malé tipy na 2 druhy opravdu rychlého a jednoduchého cukroví.

Ani jedno však není z mé hlavy a ani jedno (zatím!) není naší rodinnou tradicí. První, zcela zdravé cukroví jsou datlové kuličky. Kuličky, které jste v poslední době viděli snad na každém druhém blogu. A já tady s tím teď přijdu, jako bych objevila Ameriku. Prostě tregéd.

Protože tak, jako všichni automaticky vědí, že Štědrý den je 24. prosince, že po prosinci přijde leden, a že na Silvestra se slaví, tak všichni vědí, že i z datlí a oříšků se dají dělat zdravé dobroty. Jasná věc.

Já jsem si datle koupila už strašně dávno, asi před dvěma měsíci, když jsem si pochutnávala na výborné (a taky nehezky drahé) raw tyčince Lifefood ze zdravé výživy a na obalu si přečetla složení, kde jsem zjistila, že na takovou dobrotu stačí opravdu maličko surovin.

Ale vzpomněla jsem si na to až po dlouhé době, v rámci příprav vánočních dobrot.

Jak jsem ale psala minule, doma máme tradici, že cukroví se z plných talířů jí AŽ na Štědrý den (do té doby se ochutnává :D). No a kdo to má vydržet, žejo.

Tak jsem si připravila alespoň takové předvánoční cukroví. Dobroty, které budu jíst, než se budu moct na Vánoce naplno pustit do všech těch lineckých hvězdiček. 

Na 20-25 kuliček budete potřebovat: 

250g datlí

100g kešu

lžíci burákového másla

kokos na obalení

(samozřejmě jdou i jakékoliv jiné kombinace, ale tohle je podle mě to nejlepší - žádné zbytečnosti navíc!)

Datle i kešu rozmixujte, smíchejte dohromady, přidejte burákové máslo a uplácejte kuličky a obalte je v kokosu. Jednodušší to být nemůže!

Sladit je není vůbec potřeba, díky datlím jsou sladké až až. A je to neskutečná dobrota! Což dokazuje to, že jsem je dělala včera, a dneska už je krabička v ledničce smutně poloprázdná. Nebo spíš skoro prázdná.

A druhé cukroví je zase z úplně jiného soudku. Na rozdíl od datlových kuliček to není nic #eatclean #fitness #bodybuilding #abs, ale naopak cukroví takové, jak se na pravé Vánoce sluší a patří - poctivé, s cukrem i máslem.
Šlehačkové, podle Kristinky, které jsem vylepšila o vánoční koření.
Budete potřebovat : 
250g hladké mouky
120ml smetany ke šlehání
120g másla nebo Hery
a na posypání cukr moučka, nebo cukr smíchaný se skořicí, perníkovým či vánočním kořením

Máslo nechte trošku změknout a smíchejte s moukou a šlehačkou, Vypracujte těsto, a hned můžete vykrajovat - a pak už stačí jen péct, na 180 stupňů, dokud cukroví maličko nezhnědne na povrchu.
Po vytažení ho hned posypte cukrem nebo cukrem s kořením.
Já jsem měla směs cukru s vánočním kořením, co jsem dostala minulý rok, je to původně z Lidlu jako posypka na kávu, ale i takhle se to dá hezky využít.

Prosinec

Prosinec.
To je měsíc, pro který je typických hned několik věcí. Obzvlášť třpytivých, červeno-zlatých a kýčovitých věcí.
To je měsíc, který je nejvoňavější ze všech.
To je měsíc, který si neumím představit bez celé řady těch obzvlášť třpytivých, červeno-zlatých a kýčovitých věcí. A hlavně bez...

Cukroví čeká na nazdobení a slepení, a ještě máme v plánu připravit několik dalších druhů - třeba moje oblíbené vinné nebo rafaello.

....bez cukroví.
Proboha Markéto, ty seš fakt originální! 
Ale nemohla jsem si pomoct, cukroví si zasloužilo hned první bod. Bez toho by byly Vánoce poloviční! (já vím, já vím....rodinná pohoda, klid....ale prostě...ty rohlíčky!:D)
Miluju všechno okolo cukroví. Patlání těsta. Vybírání vykrajovátek - jak těch starých prastarých, starších než já, tak i těch nových, která nám každoročně doma přibývají. Minulý rok to byl westík a sob, letos mops. (aneb tradice!). Vykrajování za poslechu vánočních písní. Ujídání těsta. Nasávání vůně linoucí se z trouby. Zdobení. A nadávání, že mě z toho pečení vždycky akorát tak bolí břicho!
Doma máme tradici, že do Vánoc se cukroví nesmí jíst, ALE může se ochutnávat. A od Štědrého dne to můžeme jíst legálně. Z plných talířů. Po hrstech. A tak.
Jsem největší žrout lineckýho, hned na druhém místě je vinné (tož su holka z moravy!) ale nepohrdnu ani rohlíčkama, rafaellem a nebo perníčkama.
.....a tak jsem se zasnila, že snad budu muset jít do ložnice odklopit víko té velké krabice a ochutnat.
A ještě vám prozradím svou tajnou strategii - jíst cukroví se nesmí, žejo. Ale když najdete v krabici nějakej ulomenej kousek, sníst se to může. A tak s krabicí třesu tak dlouho, až ty kousky najdu!

Mamka mi řekla, ať koupím něco vánočního.....tak jsem domů přinesla vánoční srnu :D

bez vánočních trhů a světýlek
Jestli se na něco opravdu těším, tak je to každoročně to, až se Brno poprvé rozzáří všemi možnými světýlky. Každoročně je to tu lepší, výzdoba rozsáhlejší, světýlek víc...prostě paráda!
Ale přeci jen, ani na ty světýlka se nekouká tak dobře, když vám je zima a nemáte nic na zahřátí.
A proto jsou ideální všechny ty stánky s tekutou radostí, třeba takový turbomošt nebo moje oblíbená
spálená malina, čili horký mošt s malinovou vodkou! (ale pozor, ať ta světýlka pak nevidíte dvojmo!:D)
bez Bridget Jonesové, Grinche, Karlíka, sexy Hugha a prasáka Billyho Macka. 
Bridget Jonesová sice není úplně tak vánoční, ale má boží vánoční svetr, takže si to musím zase pustit. Grinch je tak protivnej, až je skvělej. A Láska nebeská musí být pokaždé.
A Karlík a továrna na čokoládu sice taky není o vánocích, ale je tam plno sladkostí, a vánoce pro mě znamenají sladkosti, takže....
bez sladkostí (no dobře, říkejme tomu pravými jmény - přežírání!)
Ať už si hlídáte jídelníček jakkoliv, v prosinci je to jedno. V prosinci se to nepočítá. (ať sníte cokoliv, není to jídlo, ale zábava, a ze zábavy se přeci netloustne!:D)
Je totiž několik věcí, které v rámci vánočních tradic prostě být musí. Alespoň jednou. I když spíš vícekrát. Vánočka. Horká čokoláda. Trdelník. Všechno s příchutí vánoční.
A hlavně ty štědrovečerní dobroty!
Přežírat se rozhodně není nic hezkého a už vůbec ne pro psychiku dobrého (aneb "Markéto, ty prase nenažraný!") . Ale holt občas to ujede, někdy asi každému, znáte to....ještě jedno sousto. A "teď už je to jedno, tak to sním všechno". 
ALE Vánoce jsou jediné období, kdy je úplně v pořádku a oficiálně povolené se.....no...prostě přežrat! S čistým svědomím, protože o Vánocích se to prostě může.
I když si pak každý rok 24. večer říkám, že další rok už to fakt neudělám, že se nepřežeru jak to prase, ať mě zase nebolí břicho. Ale.....letos to udělám zas!

bez cvičení
...ostatně jako jakýkoliv jiný měsíc. Počítat každou kalorii z pidi čokoládové kostičky z kalendáře nebo pár loků svařáku by bylo na hlavu, ale přeci jen, sport je něco co mě moc baví, tak nevidím důvod, proč bych se toho měla vzdávat ve vánočním období. 24. sice nikam se sportovní taškou cestovat nebudu, ale na 25. nemůžu nějakou tu návštěvu upocené tělocvičny vyloučit. Se štolou v břiše!

bez tradic z dětství
Prosinec je pro mě taky měsíc, kdy moc ráda vzpomínám na to, co jsem dělala jako malá, jaké jsme dodržovali tradice. Takže ano, je mi 23 a stejně každé ráno nadšeně otevírám okénko a dloubu prstem čokoládku (no dobře, tohle není ani tak kvůli tradici, ale hlavně kvůli tomu že miluju sladký :D) A na Mikuláše zvědavě koukám na balkón, jestli tam náhodou není nějaká punčoška. A je!
A moc mě potěšilo, když mamka po několika letech s Terkou zase upekla mikulášky z vánočkového těsta, které jsme jako malé měly každoročně.

bez zvonění na zvoneček

Na brněnských trzích na Svoboďáku je zvonek, na který jsem zvonila už jako úplně maličká, když mě ještě taťka musel vysadit, abych na to dosáhla. A zvoním každoročně, a vždycky si u toho něco přeju. A už několikrát se mi to splnilo, fakt!
bez Pelíšků
Nejlepší film všech dob, který bych klidně mohla celý odvykládat. Není tam věta, kterou bych neznala a které bych se nesmála. Tedy kromě toho, jak Jindřišce umře maminka, to mám pokaždé slzy na krajíčku.
bez retro účesů Wham, protivných sprostých santových pomocnic, Franka Sinatry ohlašujícího santův příchod, končící války nebo Mariah v čepičce.
Na Štědrý den doma posloucháme klasiku, Českou mši vánoční, dokonce ze starého gramofonu, ale jinak si během prosince pouštím tyhle komerční klasiky. A asi jsem strašně vánoční člověk, ale všechno jsem slyšela za tento měsíc tolikrát, že to ani spočítat nejde, a přesto mi to neleze na nervy - ba naopak, vždycky si to v duchu (ehm...většinou v duchu :D) zpívám. Ať už v supermarketu nebo doma u počítače.
A díky Terce mám teď v hlavě neustále i další vánoční song, u kterého bych jinak asi nepřišla na to, jak se to jmenuje a jak to najít. Jsem holt jazyků znalá! :D
bez pohádek
Nejsem sice tradiční divák pohádek a dost z nich mě (vzhledem k mému pokročilému věku :D) tolik nebaví, ale pár stálic mám. Ze všeho nejvíc miluju Lotranda a Zubejdu, tam to mám skoro jako u Pelíšků, mohla bych to odvykládat celý. A pak taky Rumprcimprcampr nebo Kouzelný měšec. A u Šíleně smutné princezny jsem jako malá strašně obdivovala Helenčinu krásu a nesnášela ty princovy punčocháče.
Jo a taky miluju Mrazíka!
Ale třeba Císařova pekaře a Pekařova císaře jsme doma nesledovali nikdy, jako mladší jsem bývala ve škole pozadu, protože jsem ani nevěděla, jaký je děj.....a až teď jsem se ve škole dozvěděla, že je to vlastně skrytá komunistická propaganda, takže už asi chápu, proč to malé Markétce nikdo nepustil (achjo, kam jsem se to zase dostala od povídání o cukroví?:D)

bez všeho s přívlastkem "vánoční"
Vánoční kafe s vůní perníčku? Ano ano prosím!
Jeee to mýdlo má vánoční obal? Šum s tím do košíku!
Ooo a to musli voní po skořici? Musím mít!
A tady na tom je sob? To doma potřebujeme!
A nemůžu přeci přežít zimu bez ponožek se sobem!
A svíčka co voní po cukroví? Pro tu zajedu do Ikei, i když je na konci světa Brna!

bez mé nešikovnosti
Prosinec je totiž to období, kdy se ukáže, že mám obě ruce levé.
Perníčky vypadají jako z chráněné dílničky, dárky zabalené tak humpolácky, že se pokaždé stydím, a při pečení mi vždycky přibude na ruce pár nových spálenin a následných jizev.

bez prvního sněhu
To je něco, co od prosince pokaždé očekávám. Říkám si, že bez sněhu Vánoce být nemůžou......a jsou!
Když jsem byla malá, bývaly Vánoce krásně bílé. Vždycky.
Ale v posledních letech je to jen bláto a šedivo. Že by opravdu globální oteplování?
A když už se ten sníh objeví, jsem nadšená tak, až jsem z toho trapná. Třeba jako minulý rok, když jsem byla ve Vídni na kolejích a v růžových bačkorách šla z budovy kde jsem měla pokoj do budovy, kde byla učící místnost. Vkročila jsem na dvorek.....a tam sníh! Hned jsem musela vytáhnout mobil a ty bačkory na sněhu si vyfotit!
bez charitativních sbírek
Když jsou ty Vánoce, všude je více různých sbírek, charitativních sbírek, dojemných filmů, na ulici bezdomovci zvonící pro Armádu spásy, a tak o všem víc přemýšlím a je mi to líto. A mám černý svědomí, že utrácím za kraviny jako perníkový kafíčka a občas si ničeho moc nevážím a neuvědomuju si, jak se mám dobře.
Ale zítra hodím do té kasičky alespoň pár drobáků, slibuju!

bez dárků
A abych nebyla takovej dobrák......dárky sice dávám MOC ráda, strašně ráda vymýšlím a vybírám co komu dát a co na to řeknou, ALE......sakra jak já miluju překvapení a to když si rozbaluju balíček!

bez milých slov
Protože o Vánocích jsou všichni tak nějak milejší.
bez kapra a salátu
Opět velice originální bod, ale bez toho by to nešlo.
Ačkoliv jím během roku samý tofu, cizrny, šmakouny a pohanky nebo vločky, nemůžu se dočkat, až mi na talíř přistane kapr, ze kterýho by se olej dal ždímat! A k tomu bramborovej salát!
Salát, kterej mamka dělá do nefalšovanýho lavóru (ve kterým nás jako malý koupala :D), protože i ta největší mísa by byla pro naši rodinu malá.
A jsme čtyři, nemám 5 sourozenců, jak by se mohlo zdát...

bez vánoční Vídně
Ne a ne a ne! Nic totiž není víc vánoční, než Vídeň v prosinci. Ani Santova vesnička ne!

A čím je prosinec typický pro vás? :)