Pages

Selasa, 16 Desember 2014

Prosinec

Prosinec.
To je měsíc, pro který je typických hned několik věcí. Obzvlášť třpytivých, červeno-zlatých a kýčovitých věcí.
To je měsíc, který je nejvoňavější ze všech.
To je měsíc, který si neumím představit bez celé řady těch obzvlášť třpytivých, červeno-zlatých a kýčovitých věcí. A hlavně bez...
Cukroví čeká na nazdobení a slepení, a ještě máme v plánu připravit několik dalších druhů - třeba moje oblíbené vinné nebo rafaello.

....bez cukroví.
Proboha Markéto, ty seš fakt originální! 
Ale nemohla jsem si pomoct, cukroví si zasloužilo hned první bod. Bez toho by byly Vánoce poloviční! (já vím, já vím....rodinná pohoda, klid....ale prostě...ty rohlíčky!:D)
Miluju všechno okolo cukroví. Patlání těsta. Vybírání vykrajovátek - jak těch starých prastarých, starších než já, tak i těch nových, která nám každoročně doma přibývají. Minulý rok to byl westík a sob, letos mops. (aneb tradice!). Vykrajování za poslechu vánočních písní. Ujídání těsta. Nasávání vůně linoucí se z trouby. Zdobení. A nadávání, že mě z toho pečení vždycky akorát tak bolí břicho!
Doma máme tradici, že do Vánoc se cukroví nesmí jíst, ALE může se ochutnávat. A od Štědrého dne to můžeme jíst legálně. Z plných talířů. Po hrstech. A tak.
Jsem největší žrout lineckýho, hned na druhém místě je vinné (tož su holka z moravy!) ale nepohrdnu ani rohlíčkama, rafaellem a nebo perníčkama.
.....a tak jsem se zasnila, že snad budu muset jít do ložnice odklopit víko té velké krabice a ochutnat.
A ještě vám prozradím svou tajnou strategii - jíst cukroví se nesmí, žejo. Ale když najdete v krabici nějakej ulomenej kousek, sníst se to může. A tak s krabicí třesu tak dlouho, až ty kousky najdu!
Mamka mi řekla, ať koupím něco vánočního.....tak jsem domů přinesla vánoční srnu :D
bez vánočních trhů a světýlek
Jestli se na něco opravdu těším, tak je to každoročně to, až se Brno poprvé rozzáří všemi možnými světýlky. Každoročně je to tu lepší, výzdoba rozsáhlejší, světýlek víc...prostě paráda!
Ale přeci jen, ani na ty světýlka se nekouká tak dobře, když vám je zima a nemáte nic na zahřátí.
A proto jsou ideální všechny ty stánky s tekutou radostí, třeba takový turbomošt nebo moje oblíbená
spálená malina, čili horký mošt s malinovou vodkou! (ale pozor, ať ta světýlka pak nevidíte dvojmo!:D)
bez Bridget Jonesové, Grinche, Karlíka, sexy Hugha a prasáka Billyho Macka
Bridget Jonesová sice není úplně tak vánoční, ale má boží vánoční svetr, takže si to musím zase pustit. Grinch je tak protivnej, až je skvělej. A Láska nebeská musí být pokaždé.
A Karlík a továrna na čokoládu sice taky není o vánocích, ale je tam plno sladkostí, a vánoce pro mě znamenají sladkosti, takže....
bez sladkostí (no dobře, říkejme tomu pravými jmény - přežírání!)
Ať už si hlídáte jídelníček jakkoliv, v prosinci je to jedno. V prosinci se to nepočítá. (ať sníte cokoliv, není to jídlo, ale zábava, a ze zábavy se přeci netloustne!:D)
Je totiž několik věcí, které v rámci vánočních tradic prostě být musí. Alespoň jednou. I když spíš vícekrát. Vánočka. Horká čokoláda. Trdelník. Všechno s příchutí vánoční.
A hlavně ty štědrovečerní dobroty!
Přežírat se rozhodně není nic hezkého a už vůbec ne pro psychiku dobrého (aneb "Markéto, ty prase nenažraný!") . Ale holt občas to ujede, někdy asi každému, znáte to....ještě jedno sousto. A "teď už je to jedno, tak to sním všechno". 
ALE Vánoce jsou jediné období, kdy je úplně v pořádku a oficiálně povolené se.....no...prostě přežrat! S čistým svědomím, protože o Vánocích se to prostě může.
I když si pak každý rok 24. večer říkám, že další rok už to fakt neudělám, že se nepřežeru jak to prase, ať mě zase nebolí břicho. Ale.....letos to udělám zas!
bez cvičení
...ostatně jako jakýkoliv jiný měsíc. Počítat každou kalorii z pidi čokoládové kostičky z kalendáře nebo pár loků svařáku by bylo na hlavu, ale přeci jen, sport je něco co mě moc baví, tak nevidím důvod, proč bych se toho měla vzdávat ve vánočním období. 24. sice nikam se sportovní taškou cestovat nebudu, ale na 25. nemůžu nějakou tu návštěvu upocené tělocvičny vyloučit. Se štolou v břiše!

bez tradic z dětství
Prosinec je pro mě taky měsíc, kdy moc ráda vzpomínám na to, co jsem dělala jako malá, jaké jsme dodržovali tradice. Takže ano, je mi 23 a stejně každé ráno nadšeně otevírám okénko a dloubu prstem čokoládku (no dobře, tohle není ani tak kvůli tradici, ale hlavně kvůli tomu že miluju sladký :D) A na Mikuláše zvědavě koukám na balkón, jestli tam náhodou není nějaká punčoška. A je!
A moc mě potěšilo, když mamka po několika letech s Terkou zase upekla mikulášky z vánočkového těsta, které jsme jako malé měly každoročně.
bez zvonění na zvoneček
Na brněnských trzích na Svoboďáku je zvonek, na který jsem zvonila už jako úplně maličká, když mě ještě taťka musel vysadit, abych na to dosáhla. A zvoním každoročně, a vždycky si u toho něco přeju. A už několikrát se mi to splnilo, fakt!
bez Pelíšků
Nejlepší film všech dob, který bych klidně mohla celý odvykládat. Není tam věta, kterou bych neznala a které bych se nesmála. Tedy kromě toho, jak Jindřišce umře maminka, to mám pokaždé slzy na krajíčku.
bez retro účesů Wham, protivných sprostých santových pomocnic, Franka Sinatry ohlašujícího santův příchodkončící války nebo Mariah v čepičce.
Na Štědrý den doma posloucháme klasiku, Českou mši vánoční, dokonce ze starého gramofonu, ale jinak si během prosince pouštím tyhle komerční klasiky. A asi jsem strašně vánoční člověk, ale všechno jsem slyšela za tento měsíc tolikrát, že to ani spočítat nejde, a přesto mi to neleze na nervy - ba naopak, vždycky si to v duchu (ehm...většinou v duchu :D) zpívám. Ať už v supermarketu nebo doma u počítače.
A díky Terce mám teď v hlavě neustále i další vánoční song, u kterého bych jinak asi nepřišla na to, jak se to jmenuje a jak to najít. Jsem holt jazyků znalá! :D
bez pohádek
Nejsem sice tradiční divák pohádek a dost z nich mě (vzhledem k mému pokročilému věku :D) tolik nebaví, ale pár stálic mám. Ze všeho nejvíc miluju Lotranda a Zubejdu, tam to mám skoro jako u Pelíšků, mohla bych to odvykládat celý. A pak taky Rumprcimprcampr nebo Kouzelný měšec. A u Šíleně smutné princezny jsem jako malá strašně obdivovala Helenčinu krásu a nesnášela ty princovy punčocháče.
Jo a taky miluju Mrazíka!
Ale třeba Císařova pekaře a Pekařova císaře jsme doma nesledovali nikdy, jako mladší jsem bývala ve škole pozadu, protože jsem ani nevěděla, jaký je děj.....a až teď jsem se ve škole dozvěděla, že je to vlastně skrytá komunistická propaganda, takže už asi chápu, proč to malé Markétce nikdo nepustil (achjo, kam jsem se to zase dostala od povídání o cukroví?:D)

bez všeho s přívlastkem "vánoční"
Vánoční kafe s vůní perníčku? Ano ano prosím!
Jeee to mýdlo má vánoční obal? Šum s tím do košíku!
Ooo a to musli voní po skořici? Musím mít!
A tady na tom je sob? To doma potřebujeme!
A nemůžu přeci přežít zimu bez ponožek se sobem!
A svíčka co voní po cukroví? Pro tu zajedu do Ikei, i když je na konci světa Brna!

bez mé nešikovnosti
Prosinec je totiž to období, kdy se ukáže, že mám obě ruce levé.
Perníčky vypadají jako z chráněné dílničky, dárky zabalené tak humpolácky, že se pokaždé stydím, a při pečení mi vždycky přibude na ruce pár nových spálenin a následných jizev.

bez prvního sněhu
To je něco, co od prosince pokaždé očekávám. Říkám si, že bez sněhu Vánoce být nemůžou......a jsou!
Když jsem byla malá, bývaly Vánoce krásně bílé. Vždycky.
Ale v posledních letech je to jen bláto a šedivo. Že by opravdu globální oteplování?
A když už se ten sníh objeví, jsem nadšená tak, až jsem z toho trapná. Třeba jako minulý rok, když jsem byla ve Vídni na kolejích a v růžových bačkorách šla z budovy kde jsem měla pokoj do budovy, kde byla učící místnost. Vkročila jsem na dvorek.....a tam sníh! Hned jsem musela vytáhnout mobil a ty bačkory na sněhu si vyfotit!
bez charitativních sbírek
Když jsou ty Vánoce, všude je více různých sbírek, charitativních sbírek, dojemných filmů, na ulici bezdomovci zvonící pro Armádu spásy, a tak o všem víc přemýšlím a je mi to líto. A mám černý svědomí, že utrácím za kraviny jako perníkový kafíčka a občas si ničeho moc nevážím a neuvědomuju si, jak se mám dobře.
Ale zítra hodím do té kasičky alespoň pár drobáků, slibuju!

bez dárků
A abych nebyla takovej dobrák......dárky sice dávám MOC ráda, strašně ráda vymýšlím a vybírám co komu dát a co na to řeknou, ALE......sakra jak já miluju překvapení a to když si rozbaluju balíček!

bez milých slov
Protože o Vánocích jsou všichni tak nějak milejší.
bez kapra a salátu
Opět velice originální bod, ale bez toho by to nešlo.
Ačkoliv jím během roku samý tofu, cizrny, šmakouny a pohanky nebo vločky, nemůžu se dočkat, až mi na talíř přistane kapr, ze kterýho by se olej dal ždímat! A k tomu bramborovej salát!
Salát, kterej mamka dělá do nefalšovanýho lavóru (ve kterým nás jako malý koupala :D), protože i ta největší mísa by byla pro naši rodinu malá.
A jsme čtyři, nemám 5 sourozenců, jak by se mohlo zdát...

bez vánoční Vídně
Ne a ne a ne! Nic totiž není víc vánoční, než Vídeň v prosinci. Ani Santova vesnička ne!
A čím je prosinec typický pro vás? :)

0 komentar:

Posting Komentar