Úterý, 4:30 ráno.
Venku černočerná tma a ticho, do kterého se rozezní můj budík na mobilu. Takový protivný, uřvaný zvuk. Vlastně ani nevím, proč jsem si tam za celý rok, co ho mám, nedala nějakou příjemnou písničku. Asi zase ta lenost...
Normálně bych ze vstávání v tak nekřesťanskou dobu nebyla nijak nadšená, ale vstávání mi vesměs nevadí. V případech, kdy mě čeká něco dobrého.
A výlet do Vídně se jako "něco dobrého" vyložit rozhodně dá.
Rychle jsem na sebe hodila oblečení z připravené hromádky na židli, běžela do koupelny a pak ve spěchu jen něco málo snědla (palačinku z jednoho banánu a 2 vajíček - když mě mamka viděla, jak to patlám před pátou ráno, ani neměla slov :D), protože na pořádnou snídani jsem se těšila až do Vídně.
Potom už následovalo jenom tradiční "....a budu vás povázet na cestě naší žlutou linkou", "Mladou frontu, prosím" a v malé televizce "...und já udělal kuk a fidím das zlatý kupon", a o půl deváté už jsme nastupovali na metro.
...a první kroky z metra vedly, jak jinak, než do Starbucks.Je to taková moje vídeňská tradice. A o tom, že to není nic typicky rakouského netřeba mluvit.
Já to s Rakouskem spojené mám, a mám tam hned několik těch svých oblíbených zelených a velkokelímkových kaváren.
Třeba tu u Hofburgu, odkud je výhled přímo na zámek a koníky s kočáry. Nebo tu v nákupním centru u Dunaje, kde jsem se učila na zkoušku tak poctivě, že si to všechno pamatuju dodnes. A nebo tuhle, hned u vídeňské univerzity, kde jsem z okna pozorovala lidi spěchající do práce s těmi papírovými kelímky a přemýšlela, jaké by to asi bylo žít ve Vídni na trvalo a taky takhle každé ráno spěchat do práce, s tím kelímkem v ruce...
Bohužel neměli cheesecake, tak jsem musela vybrat jiné dobroty. A k tomu samozřejmě ten největší kyblík perníkového latté. A na vedlejším tácku bylo cosi slaného, co si fotku ani nezasloužilo. Protože slané snídaně? To teda ne!
Na chození po vánočních trzích bylo ještě brzo, a tak jsme si šli prozatím projít Mariahilferstrasse a kouknout do obchodů. Což nám zabralo celé dopoledne, a poté už jsme se mohli jít ubytovat do hotelu. Do toho, o kterém jsem psala už minule.
A protože hned na Langegasse, jen pár metrů od hotelu je asijská restaurace, kde mají dobré a levné sushi, volba obědu byla jasná.
Potom už jsme vyrazili na první trhy, ke krásnému Schönbrunnu.
A potom k ještě krásnějšímu Belvederu.
Pokud budete ve Vídni, rozhodně si zajděte i na jiné trhy, než jen na přecpaný Rathausplatz.
Protože vánoční Vídeň neznamená jen Rathaus, trhů je mnohem více, a ty ostatní pro mě mají snad i větší kouzlo - a hlavně si všechno můžete lépe vychutnat bez davů lidí (kde neslyšíte nic jiného, než češtinu a slovenštinu :D)
K Belvederu se od Kärtnerstrasse dostanete za 5 minut, stačí u Opery nasednout na tramvaj D a vystoupit o pár zastávek dále, na zastávce Schloss Belvedere.
Pak jsme se zastavili i na, jak jinak než vánočním, Karlsplatzu.
...a nemůžu tomu uvěřit, ale ani tady jsme si ještě nedali svůj první punč!
Dali jsme si kokosový punč s Malibu a jablečný "štrůdlový" se zimním Jackem Danielsem.
(miluju ty andělíčky!)
Miluju všechny světýlka, ozdoby, světelné řetězy, vánoční nápisy....prostě VŠECHNO!
A velké preclíky samozřejmě nesmí chybět, tak jsme si dali ten sýrový.
A je jasné, na který film si zase vzpomenu při pohledu na tohle.
Radnice je pro mě stejně jedna z nejkrásnějších budov!
Jak z pohádky od Disneyho!
Strašně dlouho jsem se těšila, že si tady dám poprvé trhanec. Tradiční rakouské sladké jídlo, které prý miloval sám Franz Josef.TAK jsem se těšila!
Pamatovala jsem si z minulého roku, kde přesně ten stánek s trhancema byl.
Nadšeně jsme tam mířili....a nic!
Ale protože jak jde o jídlo, pamatuju si všechno,věděla jsem, že stánek byl i přímo u Stephansdomu, kam jsme stejně měli cestu...
...a nic, po stánku s trhanci se slehla zem i tady!
Zklamání a smutek!
Protože můj muž ale prý pozná když už opravdu potřebuju něco k jídlu a obzvlášť něco sladkého (samozřejmě to není pravda! :D), zamířili jsme k velikému hrnku výborné horké čokolády.
.....a svět byl zase hezčí :D
Prošli jsme si ještě krásně osvětlené centrum a moje vánočně naladěné srdce zase jásalo...
Země byla trochu mokrá a tak se světla krásně odrážela...
...úplně nejkrásnější je to na ulici Graben...
...a kouzelný je i Kohlmarkt.
fakulty univerzity a také jazyková škola, kde jsem se minulý podzim zase trošku rozmluvila.
...a k tomu samozřejmě vánoční písně, třeba tahle (ahoj Téro! :D), která nás provázela celou dobu. Kam jsme přišli, tam to hrálo.
Což mi samozřejmě nevadilo, však jsem vánoční člověk...
A tady jsme si i vybrali třešňovo-vanilkový punč a pro pána bílý svařák.
A oboje bylo výborný!
Usnuli jsme okamžitě jako mimina...
A pak se probudili do šedivé ospalé středy.
O tom ale zase příště.
0 komentar:
Posting Komentar