Pages

Minggu, 15 Februari 2015

Materiální radosti

Je neděle, a v neděli se nic nedělá.
Ale psaní blogových článků do nicnedělání krásně spadá.
A dneska to nebude ani o cvičení, ani o jídle, ani o kavárenském povalování, ani o cestování (o tom to bude ale přesně za měsíc, juhuuu!), ale o radostech zcela materiálních. Protože i to je někdy víc než potřeba.
A pamatujete si můj wishlist z minulého měsíce? Tak z té materiální části si můžu hned pár položek odškrtnout. A samou radostí zatančit oslavný taneček.
Doslova, však pár jsou dva.
První položkou je tenhle krásný batůžek z e-shopu snowbitch.cz, který se specializuje hlavně na módu ve skate a street stylu.
Svou skejťáckou éru mám už nějaký ten pátek za sebou - začala tím, že jsem si od kamaráda koupila starej odřenej skateboard, v New Yorkeru pánský a o 10 čísel větší kalhoty, u rodičů si skoro s pláčem vyprosila boyt Etnies, na hlavu nasadila kšiltovku s placatým kšiltem, která mi TAK STRAŠNĚ neslušela.....a skončilo to tím, že jsem si při svých pokusech o něco-jako-triky na skateboardu tak dodřela kolena, že jsem se zařekla, že skejťačka už teda rozhodně nebudu!
Ale i přesto bych si na snowbitch.cz vybrala i teď - třeba leopardí nebo květované Vanskyklasické Converskytričko na cvičení nebo nějaký kulich do mrazů.
Ale nejvíc mě stejně zaujaly batohy značky MI-PAC, které mají tolik krásných barev a vzorů, že bych jich s radostí uvítala doma třeba deset! Což je u někoho, kdo choval od malička k batohům skoro nenávist docela zvláštní.
Protože batohy mě provázely skoro celé dětství - babička tomu říkala ruksak nebo ruksáček a na výlety jsem pokaždé vyfasovala takovou neforemnou hrůzu, za kterou by se nemuseli stydět ani soudruzi v nejhlubším socialismu, tedy za doby, ze které to pocházelo. Do toho jsem dostala plastovou lahev naplněnou vodou se sirupem, dvě housky s uherákem, jednu tatranku, a šlo se.
Stejně tak na táborech, jen s tím rozdílem, že tam se nosily rohlíky s paštikou a trojúhelníček tavenýho sýra.
A když jsem dospěla do věku, kdy jsem mohla batohy vyměnit za tašky a kabelky, byla jsem neskutečně ráda, že ruksáčky už nosit nemusím, a v posledních 7 letech by mě asi ani nenapadlo něco takového dobrovolně dát na záda a jít s tím mezi lidi.
Ale až teď, když se v obchodech začaly objevovat batohy, které se ani trochu nepodobaly tomu, v čem jsem nosila rohlíky s paštikou, jsem začala trochu měnit názor a přicházet jim na chuť. A jak jsem uviděla tyhle, zamilovala jsem se úplně, a nemůžu se dočkat, až na jaře občas trošku ulevím zádům od tahání těžkých tašek přes jedno rameno, a navíc to můžu klidně nosit i k sukni, šatům ne k večerní róbě, spolu s květovanou čelenkou.
V poslední době je ze mě taková černá vdova můra, a moje nejoblíbenější kousky, které tahám ze skříně skoro každé ráno jsou právě černé. Nejlepší a nejměkčí hladící svetr jsem našla pod Vánočním stromečkem, a překvapivě je z Terranovy, a skvělou mikinu mám z HMka, a oboje nosím nejradši s pořádným výrazným a kýčovitými náhrdelníky, pro které mám slabost.
A přítel mi pokaždé říká, že jsem jak princezna Bosana ze Třech veteránů.....tak doufám, že opravdu jen kvůli těm drahokamům na krku a ne kvůli nosu!
A vedle kýčovitého náhrdelníku z HM mám končně i diář ze Zootu, na který jsem si mazaně (nebo spíš lakomě?) počkala až do konce ledna, kdy ho zlevnili na půlku :D
Tentokrát jsem chtěla úplně jednoduchý, bez nějakých obrázků a vzorů, a tak padla volba na tenhle. Jen si k tomu chci ještě z e-bay objednat plno různých lepítek a zdobítek za pár korun.
A ani tentokrát nesmí chybět něco ze sekáče! Svetr, který byl úplně nový a původně z FF jsem si vyhlídla už asi před půl rokem, ale abych dávala za něco ze sekáče 250 korun? Ani náhodou!
Po nějaké době ho zlevnili na půlku, ale ani to se mi nelíbilo.....ale jakmile tam padla cedulka 60, skočila jsem po něm! (a paní prodavačka musela být ráda, že už ode mě bude mít klid:D)
A košile/halenka s pudlama? Tu jsem tam taky nemohla nechat. I když vlastně zelenou nijak nemiluju, pudly ráda nemám, a stále jsem se nerozhodla, jestli je prostě děsná, nebo naprosto skvělá.
Ano ano, je mi 23 a tohle je má koupací výbava.
Špunt s mopsem, princeznovský sprchový gel s korunkou a růžová koule od Téry která původně vypadala jako cupcake (ta koule, ne Téra!). A tělové spreje od Victoria´s secret mám nejradši, obzvlášť ten zelený. Je to opět další Vánoční dárek, který byl i na mém dopisu pro Ježíška. Největší zálusk jsem si dělala na vůni kokosu, ale mamka říkala, že takovej hnus prostě koupit nedokázala, a musela sáhnout po něčem, co se jí hnusilo míň :D
A aby té infantilnosti nebylo málo....miluju ponožky, ponožky s obrázkama, a ty mopsí ještě víc!
Tyhle všechny jsou opět od Téry, protože ví, jak úchylná na to jsem.
Jako malá jsem nesnášela měkké dárky. Když se pod stromečkem něco takového objevilo, v duchu jsem si říkala "prosím nee, ať to zase nejsou ponožky nebo punčochy!"
Teď si vždycky říkám "prosím prosím, ať to jsou ponožky!"
Jen bych si měla dávat větší pozor na to, abych nezapomínala do sportovní tašky dávat i náhradni ponožky na sport, nízké a jednobarevné, protože koukající mops z tenisek asi není zrovna to, co by ze mě dělalo drsnou crossfiťačku.
A ještě lepší bylo, když jsme zrovna na crossfitu nacvičovali něco s kettelbellem, ale napřed jsme si místo kettelbellu měli vzít jen botu, kdyby nám to náhodou spadlo na hlavu. A jedno velké "doprdele" mi projelo hlavou okamžitě, co jsem si uvědomila, že po vyzutí se na každé noze objeví mops.
A když už jsem (zase!) u toho crossfitu, konečně je tady i druhá položka z mého wishlistu. Crossfitové podkolenky od Reeboku!
Slíbila jsem si, že si svůj první crossfitový kousek koupím, až to bude zasloužený, až budu šikovná. Tím jsem myslela třeba kliky ve stojce nebo crossfitový shyby bez gumy jako dopomoc.
No, úspěch pro mě je, že se do té stojky vůbec sama dostanu, a že tam udělám místo kliků klíčky. A shyby už dělám s tou nejtenčí gumou, takže snad brzo...........no, prostě jsem uznala, že už se to jako zlepšení po měsíc brát dá, a odměnila se. I kdyby jen za snahu.
A u sportu ještě zůstaneme. T
Ty nejlepší tílka z funkčního materiálu jsou z Decathlonu, krásně drží, nevytahávají se, jsou příjemná, a cena 120 korun je opravdu směšná. Mám je ve třech barvách, ale v plánu je pořídit si je ve všech barvách světa!
Nejlepší Adidas legíny od nejlepšího Ježíška (ve kterých mám nohy jako vepřík, ale za to Ježíšek nemůže:D) a krásně barevné gumičky z HM, bez kterých už cvičit nechodím.
Balení po 3 pořídíte za stovku, z vnitřní strany jsou pogumované, aby neklouzaly, a je prostě super, když se vám na čelo nelepí upocené prameny vlasů a nebo se vám necpou přímo do pusy.
Bohužel ale nevydrží moc dlouho, krásně mi držely asi týden, ale potom se to vytahalo, a v polovině tréninku to musím z hlavy vztekle odhodit do kouta. Takže pro příště dám asi šanci spíš dražším od Under Armour.
A poslední radost, tričko s nápisem, co ke mně sedne jako prdel na hrnec, mám z ilovetricko.cz, a je to momentálně můj nejoblíbenější spací úbor.
I když nápis I <3 peanut butter by taky nebyl úplně na škodu!

0 komentar:

Posting Komentar