Pages

Senin, 16 Februari 2015

Sparťanský trénink, laser game a instagramová moudra

Hezký den!
Dneska to bude taková všehochuť, o tréninku ve strašidelné hale, o tom, že se zbraní v ruce se neměním zrovna v mrštnou a prsatou Laru Croft a o tom, že můj mobil fotí fakt blbě, čehož jsou důkazem instagramové fotky.
Už dlouho na mě na facebooku vyskakovaly příspěvky o trénincích brněnské Spartan Training Group. Docela dlouho jsem to (asi záměrně, přeci jen vidina hromady burpees byla děsivá) ignorovala, až jsem pak jednoho dne klikla na facebookové události na to zrádné zúčastním se.
Na závod Spartan Race se letos chystám poprvé, nejspíš do Litovle v červnu, ale možná by ještě neuškodilo si zjistit, jestli se mi to náhodou nebude krýt se státnicema nebo přijímačkama. Jsem prostě ostuda ostudná, a ještě jsem se ani neobtěžovala zjistit, kdy mě to čeká, natož abych to zapsala do diáře. 
A tak jsem si říkala, že neuškodí vyzkoušet si pravý sparťanský trénink, ať poznám zase něco nového než TRX, klasické fitko nebo teď nově crossfit. 
Úplně odlišené od všeho, na co jsem zvyklá je to především prostředím, kde se trénuje - žádná nablýskaná tělocvična, žádná souvislá gumová podlaha, nebo snad dokonce luxus jménem topení.
Kdepak!
Oprýskaný strop, který vypadá, že z něj každou chvíli začnou padat prkna, podlaha asi z 10 druhů všeho možného, někde beton, jinde kusy koberce, ale společné to přeci jen něco mělo - špínu, prach a všudypřítomné paintballové kuličky, které při sklapovačkách tlačí do zad. A po stranách jako bonus kusy látek a prken.
Trénuje se totiž v paintballové hale, v její zadní části, kde není tolik překážek a skrýší jako ve předu.
Halu najdete v Brně hned za autobusovým nádražím, odkud odjíždí autobusy Student Agency, a z venku a obzvlášť večer po tmě vypadá docela strašidelně.
A popravdě, když jsme tam s holkama šly poprvé (dvě blondýny a jedna brunetka, jedna vyplašenější než druhá :D), bály jsme se, že nás tam někdo zastřelí - a ne pistolí na paintball! :D A moc nás neuklidnilo ani když na nás z haly vyběhl dobrman, nebo co to bylo za zvíře, ale pak se ukázalo, že zakousnout se nám do zadku asi nechce.
Ale poučily jsme se, že ty nejparádnější legíny, co doma máme, asi nejsou zrovna tím nejlepším outfítkem pro válení se v prachu a třískách, a moje bílé tričko se sice hodilo nápisem Burpees hate you too, barvou však nikoliv.
A co se týče tréninku samotného, vypadalo to zhruba takhle : na začátek pár koleček okolo haly na rozehřátí, do toho nějakej ten angličák, rozhýbání a protažení, a pak už se začalo - napřed to byla tabata (čili 20 sekund cvičení, 10 sekund pauza - 4 minuty) střídavě s různými cviky - dřepy, kliky, výpady, angličáky....
Potom dvakrát šestiminutový AMRAP (as many rounds as possible - čili co nejvíce kol), kde byly opět výpady, kliky, sklapovačky a další cviky s vlastní váhou, poté další tabata, a během tréninku ještě 3x 90 sekund burpees neboli angličáků (= hnus, hnus a hnus!)
A řekla bych, že to bylo náročné tak akorát. Ne na umření, ne tak náročné, jako třeba tréninky TRX a crossfitu, na které jsem zvyklá, ALE zapotila jsem se stejně a žádná flákárna to taky nebyla, obzvlášť když jsme sebou nekonečně dlouho plácali o zem při angličácích.
A byl to zážitek hlavně proto, že to byl pravý opak toho, na co jsem zvyklá z moderních posiloven. Žádná Under Armour trička (ale neee že bych proti tomu zrovna já něco měla!) ani sladěné kombinace, ale klidně staré tepláky, kterých není škoda, a hlavně něco s dlouhým rukávem.
Jako zpestření to bylo super!
Pokud jste alespoň trochu zvyklí sportovat, třeba nějaké kruhové tréninky nebo jen posilování s vlastní vahou, určitě to zkuste, není čeho se bát a bude to zajímavá změna. Na facebooku pokaždé zveřejňují trénink jako událost, bývá to pravidelně ve středy a pátky, a přijít může úplně kdokoliv - a co mi přijde skvělý je i to, že to pořádají takoví nadšenci, že si za to ani nic neberou a je to zdarma!
(a pokud nejste z Brna, prohledejte facebook, sparťani jsou ve všech možných městech!)
A od paintballové haly se přesuneme k něčemu, co není až tak vzdálené - k Laser Game!
Poprvé jsem o tom slyšela v seriálu How I met your mother, kde Barney strašně miloval a pěl ódy na laser tag, což je prakticky to stejné. Je to vlastně na způsob paintballu, akorát se netaháte s tak těžkou zbraní a nestřílíte ve skutečnosti (takže žádné modřiny!), ale jen míříte laserem na blikající terče protihráčů.
S naší sportovní partou jsme byli v Brně na ulici Hybešova, a moc mě to bavilo. Jedna hra trvala 20 minut (za 90kč pro jednoho), což uteče jako voda, tak jsme si dali rovnou dvě. A nezdá se to, ale docela jsme se u toho i zapotili.
Pak ale přišlo závěrečné skóre a ukázalo se, že z 12 hráčů jsem byla třetí od konce, což se asi dalo předpokládat. Ale naopak počet "výstřelů" jsem měla o stovku nebo dvě vyšší než všichni ostatní, protože hystericky mačkat spoušť bylo asi to jediné, čeho byla zmatená blondýna schopna.
No, holt je vidět, že se asi budu muset živit poctivou prací, protože se svým střeleckým talentem bych lupičem být opravdu nemohla.
Ale na laser game si zajdu ráda znovu, a vám to rozhodně taky doporučuju - nic nezlepší náladu víc, než někoho nevinného zastřelit! :D
A na závěr ty zmiňované nekvalitní fotky z instagramu, kam je házím rovnou z mého mobilu s tragickým foťákem. Ne, že bych si nepřála třeba iPhone nebo alespoň něco, co fotí jako foťák a ne jako kalkulačka, ale zaprvé by mi svědomí nedovolilo, abych dala nechutných 15 tisíc za mobil, a za druhé bych pak ani nemohla jet nikam na dovolenou nebo si pořídit něco, co mám v žebříčku materiálních priorit výš než lajčíky za boží fotky. 
To jen pro obhajobu těch ubohých čtverečků.
Ale až budu bohatá, všechno bude.
Ajfouny, kolotoče, jednorožci, a tak.
 1) Z MyFoodu ve Vaňkovce jsem si donesla zásoby do práce, abych si to tam zpříjemnila, když už tam bývám někdy až do 22 hodin. Jen je problém, když si nakoupím zásoby s tím, že to mám na celé odpoledne i večer, ale o půl šesté už mám jen prázdné obaly :D
(poctivý jogurt a musli, výborná kakaová Bombus tyčinka, hummus s mrkví a nejlepší špenátovo-sýrový muffin)
2) Domácí tvarohový koláček a oblíbený nedomácí něco-jako-celozrnný croissant z Alberta. Snídaně, která si nápis na hrnečku opravdu zasloužila!
3) A když mamka upeče nejlepší tvarohový koláč, který má krustu z plátků másla a cukru, musí ovesná kaše počkat do dalšího dne!
 1) Když byl ještě sníh, přesvědčila jsem se o tom, že běhání ve sněhu není takový horor, jak jsem si vždycky myslela, a kupodivu mě ani neudusil studený vzduch! (ale kdybych neměla novou zářivě růžovou bundu na běhání, nikdo by mě k tomu nedonutil, to přiznávám!)
2) Ale nedá se jenom běhat a cvičit, je taky potřeba tu energii někde doplnit - a vitamíny z hroznů jsou taky potřeba! (nejlepší večeře s mým Lukčou - batátové hranolky, pečená řepa a pečený Hermelín Figura. Mňam!)
3) Správní džentlmeni nosí dámám dopělácké čokoládky. A správné dámy to pak hází do kaše. Mňam podruhé!
1) Konečně jsem poznala miloučkou Domču, a ještě milejší to bylo tím, že to bylo v mé nejmilejší kavárně, v Melouovém cukru. A s velikým latté a banánovo-karamelovým cheesecakem k snídani jsem pak miloučká i já!
2) Tady mě napadá jen ohrané - "Zumba? Bitch, please..."
3) A na závěr blonďaté selfíčko úáčko. Plesk za trapnost, Markéto.

0 komentar:

Posting Komentar