Krásné zasněžené Velikonoce!
Na dnešní den jsem měla v plánu přidat recept na celozrnný mazanec, abyste si ho kdyžtak stihli ještě upéct...ale ti, co sledují fejzbůk už asi vědí, proč tady recept nebude :D A tak přichází na řadu článek o mé měsíční stáži v brněnské redakci MF DNES:)
Abych předešla dotazům, tak studuji Teorii interaktivních médií na filozofické fakultě Masarykovy univerzity (zdravím Peťu ! :D ), a se školou to nemá až tak moc společného - teda praxi máme jako volitelný předmět, ale povinné to není, ale je za to dost kreditů. Škola vám nic takového nedomluví a všechno si musíte zařídit sami...
Žurnalistiku jsem chtěla studovat vždycky, ale upřímně, nejsem natolik chytrá, abych zvládla na příjímačkách percentil přes 95 a chybí mi část mozku, kde mají ostatní lidé matematické myšlení.. ( nebo možná bych to zvládla, kdybych chodila na drahé přípravné kurzy, a věnovala se víc učení na příjmačky než na maturitu...ale v tu chvíli jsem prostě přemýšlela jinak, a hlavně si vůbec nevěřila ), a tak jsem se na brněnskou žurnalistiku ani nehlásila, zkoušela jsem to jen do Olomouce, protože tam to bylo lehčí a zkoušky byly jen z všeobecných znalostí - i tak mi to ale uteklo o pár bodů. A tak jsem skončila na oboru, kde jsem teď. Zpětně nevím, jestli bych tam šla znova, nebo dala přednost spíše němčině, na kterou jsem se taky dostala...Interaktivní média jsem si zvolila, protože se mi to zdálo žurnalistice nejpodobnější....no, byla jsem naivní :D Některé předměty máme sice trošku podobné - správné psaní, redakční práce, seminář kritiky a on-line publicistiky (fuj!), přednášky o práci v médiích...ale zbytek je hrůza :D Ten obor mě opravdu nijak nebaví ani nenaplňuje, ale na druhou stranu je to opravdu nenáročné na docházku, učit se
Jak jsem se k té praxi vůbec dostala?
Na podzim jsem měla brigádu jako hosteska, kde se mnou byl i jeden kluk, který studoval žurnalistiku na bakaláře, ale na magista už šel jinam. Tak jsme se o tom bavili, já jsem mu říkala, že bych tam taky chtěla chodit..a on mi vysvětlil, že na škole vůbec nezáleží, že psát můžu kdykoliv s jakoukoliv školou, a ať zavolám do MF DNES a prostě si tu praxi domluvím. Taky mi říkal, že i studenti na praxi tam můžou psát "otvíráky" a články na titulní straně toho brněnského vydání....( sice jsem mu nevěřila, ale o pár měsíců jsem tam měla menší článeček taky :D )
A tak jsem po Vánocích napsala mail, ale žádnou velkou šanci jsem si nedávala...a za dva dny mi zvonil mobil a hned další den jsem šla do redakce se domluvit, kdy začnu :) Slečna mi tam říkala, že na praxi mají jen studenty žurnalistiky, kteří tam jsou na 4 měsíce a mají to povinné, ale že to není problém, abych chodila taky, když viděli že mám zájem. Od školy by mi sice stačilo tam chodit týden, ale to bych se nenaučila vůbec nic, a tak jsem si to domluvila rovnou na měsíc :)
Jak jsem začala?
Jak už jsem dřív psala, byla jsem strašně nervózní, protože vždycky když jdu někam poprvé mezi cizí lidi, hrozně se stydím a myslím si, jak budu nemožná :D Ráno jsem vstala brzo, šla si dát do kavárny v centru města veliký kýbl Chai Latté na uklidnění a na devátou vyrazila do redakce. Samozřejmě jsem tam byla jako vždy a všude moc brzo, protože nikdy neodhadnu čas...a tak jsem půl hodiny seděla u stolu s vyděšeným pohledem a předstírala, že čtu noviny, i když už jsem je měla přečtené třikrát :D O půl desáté začala porada, jako každý den, kde se hodnotí předešlé vydání a plánuje se, co kdo bude psát..
První den jsem měla za úkol vyhledávat různé aktuality a psát "kraťasy", a sesmolit článek o nominaci jedné brněnské skupiny na anděla....a tyhle moje první minimnka prošly pořádným zásahem editorky, snad žádná věta nezůstala tak, jak jsem ji napsala :D Další dny už jsem ale psala i větší články, telefonovala s vinařema, vlekařema, mluvčí soudu, starostou několika vesnic, dělala malý rozhovor s návrhářkou Denisou Novou, která nemá ráda Soboďák, obcházela papírnictví a ptala se "Dobrý den, máte Zemana?"...zažila, jaké to, ke když vám někdo práskne s telefonem, nebo když vás po telefonu cizí chlap oslovuje kočičko ... :D
A dokonce jsem byla na dvou tiskových konferencích ( Jooo, to se mi líbilo - kafíčka,koláčky, jedohubky :D ). Jako velká novinářka jsem si s sebou vzala diktafon, na kterém mám místo toho, co říkali kastelání moravských hradů a zámků nahrán souvislý záznam hodinového vrčení kávovaru, vedle kterého jsem seděla :D
Co se mi líbilo?
Celkově jsem z toho byla nadšená, i když jsem se pořád bezdůvodně styděla a bála se na cokoliv zeptat, abych nebyla za hloupou blondýnu - však i v mém závěrečném hodnocení je napsáno, že jsem samostatná - ještě aby ne, když jsem se bála na všechno zeptat :D Líbila se mi jak práce, hodně mě to bavilo, tak i prostředí redakce, která byla formou "open space" - velká místnost s mnoha stoly. A nejlepší je taky místo - úplné centrum Brna, na České. V redakci byli všichni mladí, žádní šediví staroušci, ale kolektiv mlaďochů :D
Co bych chtěla jinak?
Možná bych brala, kdyby mi ze začátku někdo pořádně vysvětlil, co a jak....takhle jsem byla hozena do vody a musela se naučit sama plavat :D
A taky si říkám, že by bylo super tam být v nějakém lepším období, třeba když byly prezidentské volby - to by bylo témat ( ano, stále Karel for president! ) :D
Zkusit práci v novinách jsem si chtěla vždycky, a navíc MF Dnes jsme kupovali doma odjakživa a už jako malá jsem si noviny pročítala moc ráda. (Díky bohu ani rodiče nikdy nečetli Blesk, to bych se ani nechala adoptovat jinam :D) Za tuhle zkušenost jsem ale opravdu neskutečně ráda, a vím, že jednou bych něco takového moc ráda dělala. Když jsem měla začít, bála jsem se, abych nepřišla o své poslední iluze...to se naštěstí nestalo, a tak mám pořád svůj cíl/ přání, co bych jednou chtěla dělat :) A taková malá položka do životopisu se taky hodí, žejo. Přeci jen, mít tam jenom "hosteska na firemních akcích a ochutnávky v supermareketech" není nic moc :D
Všechny svoje článečky mám doma schovaný na památku, a až budu stará, budu je ukazovat vnoučatům a říkat "To víte děti, když bývaly noviny ještě na papíře, tak jsem do nich taky psala" :D
A na závěr bych jenom dodala : Když něco chcete, tak pro to něco udělejte, a nečekejte, až vám něco spadne do klína samo. Protože nespadne. A to platí o čemkoliv :)
0 komentar:
Posting Komentar