Studentský speciál : Obědy za pár centů

Kafíčka ve městě jsou fajn, obědy snad ještě lepší, sushi bych nejradši jedla od rána do večera a o večerních vínkách nebo skleničkách burčáku ani nemluvím. 

No a co teprve takové snídaňové cheesecaky nebo croissanty s pořádným kýblem kávy v kavárnách!

Všechno bych si to nejradši dávala denně, ale vzhledem k tomu, že jsem tady neulovila žádného bohatého Rakušáka, moje stipendium nedosahuje výše tisíce Eur (tak jako to mají třeba studenti z Ománu, hrůza!) a ani nemám kreditku s neomezeným obnosem, nezbývá mi nic jiného, než s penězi trošku hospodařit. 

Na jídle se sice šetřit nemá - ale to spíše ve smyslu, kde by přišla na úkor kvalita, která by ustoupila levným instantním polévkám, mraženým pizzám, párkům co maso ani neviděli, namáčeným v kečupu co zase ani neviděl rajčata. 

Ale levné potraviny zdaleka nemusí být jen nějaké šmakulády - ušetřit na jídle, které bude i přesto chutné, zdravé a rychle připravené? To se myslím může hodit každému.

A i pokud jsou třeba vaše finance neomezené, můžete z toho mít alespoň dobrý pocit :D

Ale nejprve vás musím varovat - článek je plný nudného počítání a řečí o tom, co je kde levné a jak kde ušetřit, čímž možná budu připomínat nějakou důchodkyni s letákem v ruce!

Mám štěstí, že mám ráda opravdu jednoduchá a rychlá jídla, takže to co jsem si dělala často doma si s radostí můžu připravit i tady na kolejích, v trošku omezených podmínkách.

Jedním z mých nejoblíbenějších obědů jsou celozrnné palačinky, které si často (=minimálně jednou, dvakrát do týdne :D) nosím i s sebou do školy a myslím, že se mi jen tak nepřejí.

Na 3 palačinky použiji 3-4 polévkové lžíce vloček a celozrnné mouky. Někdy to dělám půl napůl, někdy třeba 3 lžíce vloček a jedna lžíce mouky, někdy jen vločky. K tomu jedno vejce a mléko - tak, aby to vytvořilo správnou palačinko-těstovou konzistenci.

No a když si to spočítáme aaaaaa už je to tady!, zjistíme že jde opravdu o velice levné jídlo, ze kterého skáče peněženka nadšením.

Půl kila vloček jsem koupila za 60 centů, takže na jednu porci palačinek započítám těch centů tak 5.

Celozrnnou mouku jsem koupila za Euro, a opět jí použiji jen maličko, tak započítám 10 centů, aby se neřeklo.

Jako náplň dávám půlku nízkotučného tvarohu, vanička stojí 60 centů, takže to bude 30.

Do toho pokrájím jeden banán, čili dalších 30 centů.

A osladím medem, který jsem si dovezla z domů a vůbec nemám přehled, kolik taková věc stojí. Ale když to budu brát tak, jako bych ho koupila, přičtu 10 centů.

K tomu ještě mléko, toho dávám přibližně deci, což znamená 10 centů a jedno vejce - 10 kusů stojí 2 eura, takže přičtu 20 centů.

A když to všechno sečtu (snad jsem nepočítala špatně, to by bylo trapný :D), vyjde mi 1,15 Euro, což je myslím za oběd, na kterém si pochutnám a zároveň mě zasytí, naprosto ideální. 

Takže pro vás v ČR by to vyšlo ještě mnohem levněji, protože i ceny v supermarketech tu jsou o něco vyšší.

A ne, opravdu nemám na den rozpočet jen jedno Euro (ani dvě, ani tři.....) a nerozepisuju si takhle každé sousto, co si strčím do pusy :D

Ale chtěla jsem názorně ukázat, že ani zdravé, rychlé a jednoduché jídlo nemusí být zdaleka drahé.....a pak mi alespoň zbývá na ty kávičky a vínečka a koláčky a dortíčky!

A tady je další verze mého oblíbeného oběda - opět palačinky, tentokrát ve slané variantě.

A když se na to podíváme z pohledu strýčka Skrblíka, za samotné palačinky (mouka, vločky, mléko, vejce) opět započítáme 40 centů. K tomu trochu cizrny z plechovky, což se rovná asi 20 centům, jedna paprika za 50 centů a náplň do palačinek je půl lidlácké mozarelly light, čili 30 centů a pár plátků šunky, což je cca 30 centů.

A opět další zdravý oběd pod dvě eura, z čehož je nejdražší ta paprika :D

A tady už růžová krabička vesele čeká na odchod do školy, ve společnosti musli svačinky, elegantně umístěné do krabičky od Philadelphie :D

Za to taky ušetřím hodně peněz - 4 malé jogurty kupuju v Lidlu celkem za 60 centů, a musli si nosím s sebou v krabičce, místo toho abych si kupovala nesmyslně drahé Activie se směšnou troškou musli ve víčku.

A můj velký favorit - půl plechovky (teď jsem objevila velkou půlkilovou za Euro) cizrny, kterou si opeču na trošce oleje a dochutím kořením, a poté na ní nechám rozpustit sýr - jak jinak než nějaký z Lidlu - buď oblíbená Mozarella light, nebo sýr typu "brie".

Je to dost sytý oběd, který klidně zasytí až do večera a já bych se toho užrala.

Teda....teoreticky by zasytil, ale já do sebe cpu svačinu skoro vždy, ani ne tak z hladu, ale protože mám pořád na něco chuť :D

A tady to stejné, akorát napůl s červenou čočkou (při jejímž vaření jsem zašpinila celou kuchyň :D), protože luštěniny jsem si teď hodně oblíbila.

A opět velice originálně.....cizrna!

Tentokrát pro změnu s celozrnným kuskusem, což z toho dělá další levný krabičkový oběd. 

A k tomu můžu dodat už jen : omnomnomnom.

A vrchol mého "low budget" stravování - oběd za 60 centů! :D

V Bille jsem koupila tortellini s ricottou a špenátem od luxusní značky Clever za 60 centů, takže porce vyjde na 30. No a k tomu třiceti-centová cuketa.

Jasně, nebyl to vrchol gastronomie a už jsem měla lepší těstoviny, nejsem si jistá, jestli to ricottu vůbec vidělo....ale tak jako tak mi to celkem chutnalo, som gurmán!

A další ze zelených obědů - celozrnné těstoviny z DM, k tomu opět Mozarella light, opečená cuketa a lžíce pesta, které jsem koupila to neuhádnete kde v Lidlu.

A další, zejména večerní, klasika.
Cuketa, tentokrát v podobě "nudlí", spolu se sýrem, šunkou, a tradičně i paprikou. Rychlá a lehká večeře, obzvlášť příznivá pro peněženku.

A nebo si připravím cizrnu spolu s kuskusem (tady i se sušenými rajčaty) a k tomu si jako zpestření na Naschmarktu dokoupím falafel, který naprosto miluju.
Za krásné 4 kousky dám euro, a moje chuťové buňky jsou v ráji! :D

Jak jste si asi všimli, většinu potravin nakupuji v Lidlu (ale pro šokolate a sladkosti je naopak lepší Spar Gurmet nebo Billa!), protože tím ušetřím opravdu hodně. Kdybych si stejné potraviny kupovala jinde, stálo by mě to klidně dvakrát tolik, což vím díky tomu, že si všechny výdaje zapisuju a v prvním měsíci jsem do Lidlu ještě nechodila.
Protože je celkem rozdíl, jestli za jednu BIO cuketu dáte v Bille 80 centů a nebo za stejnou cenu budete mít v Lidlu celé kilo, a to platí téměř o jakékoliv zelenině.

No a když na to tak koukám, tak tenhle rádoby speciál teda moc speciální není.
Pořád dokola jím stále ta samá jídla, pro někoho by to asi byla nuda, ale....proč bych měla jíst každý den něco jiného, když můžu jíst pořád to, co mi chutná nejvíc! :D a teď si jdu připravit cizrnu na zítra.

Kam ve Vídni na kávu?

Hezký den!

Jak jsem slíbila, dnes se s vámi podělím o dva tipy, kam zajít ve Vídni na kávu, čaj nebo cokoliv teplého a tekutého. (ale o punči si povíme až v prosinci :D)

Ale nejprve se musím k něčemu přiznat - ačkoliv jsem velká kavárenská povalečka, jsem největší buran, co se kávy týče.

Kávu dělím velmi profesionálně, stejně tak jako víno, pouze do dvou skupin : chutná / nechutná.

A do skupiny "chutná" patří cokoliv, v čem je hodně, hodně, hodně mléka.

A skupina "nechutná" obsahuje jakoukoliv kávu bez mléka (espressa nejsou opravdu nic pro mě) a kávu z automatu.

Jsem prostě expert, znalec, gurmán a tak. (a vedle mě právě stojí hrníček s rozpustnou kávou z Lidlu za 3eura/200g )

A jako správný buran nehraji ani tak na kvalitu, ale na kvantitu. Čím víc, tím líp. Žádné mini-pidi espresso nebo maličké ťuťu ňuňu kapučínko, ale pořádný kotel!

Takže asi uhádnete, kam chodím na kávu nejradši. 

V Brně je to samozřejmě moje milované Fratelli - nejen kvůli tomu, že se mi moc líbí to prostředí, mají tam výborné jídlo i víno....ale hlavně dělají kávu ve velikosti, kterou uznávám jako pro mě přijatelnou.

No a jinak, obzvlášť teď ve Vídni, je to kromě McCafé a Tchiba samozřejmě i Starbucks.

Jasně, můžete namítat, že dát v přepočtu něco málo přes stovku je za kávu hodně. A to taky že je. 

Ale...

Radši zaplatím 4 eura za velikou kávu, u které můžu dlouho předlouho sedět, než 3 eura za něco maličkého (tím myslím standardní 250 ml latté :D) co do sebe jako správný buran hodím hned.

Oproti jiným kavárnám to tady není až tak velký rozdíl, vzhledem k těm rakouským cenám. A když se to přepočítá na množství, tak to až tak moc není.

A hlavně - nikdy neplatíte čistě jen za ten produkt, ale spíš za všechno okolo, za ten "zážitek". (achjo, a to mám z těch svých knížek o značkách, konzumu a marketingu :D)

Takže ano - stovka za kafe je opravdu hodně a doma z varné konvice by mě to stálo asi jednu setinu. ALE stovka za hezké odpoledne, kdy si popovídám s kamarádkou nebo jen tak sama odpočívám, v klidu si popíjím dobrou kávu, u toho koukám z okna příjemné kavárny a užívám sí to? To už ráda zaplatím.

Samozřejmě bych si drahý kafe nekoupila jen tak ve spěchu, abych to do sebe hodila a půlku vylila při dobíhání metra, ale když si k tomu hezky sednu, to už je jiná...

Je to stejné, jako když jdete s kamarády do hospody. Samozřejmě si můžete koupit lahváče, který vás vyjde asi na třetinu a hodit to do sebe doma na sedačce a k tomu klobásu s hořčicí a ruku do gatí, ale večer ve společnosti nebo v nějakém hezkém podniku je trošku o něčem jiném. A takhle to beru já.

A vlastně ani nevím, proč tuhle nesmyslnou úvahu píšu...

Jo aha, už vím! To byl jenom úvod, kterým jsem chtěla říct, že jsem buran co pije hrozně rychle (a to se týká bohužel i alkoholu, což má někdy nemilé následky), nepozná kvalitu a spokojí se se vším, čeho je hodně, kafe mu chutná i se sirupem, a tak si nejradši stejně vždycky koupím ten velikej kelímek s písmenkama MC nebo s tím všem dobře známým zeleným znakem.

Ale protože je Vídeň kavárenské město, byl by hřích nezabrousit i do nějaké menší, méně známé a ne tak komerční (i když ne že bych byla nějaká undergroundová a alternativní dívka :D) kavárny a poznávat tak město i z jiného pohledu, a tohle k tomu podle mě patří.

A tak jsem v rámci poznávání kavárenské Vídně zašla do Caffe Coture, jak doporučovala ve svém kávárensko-vídeňském článku Hanah.

Už na fotkách mě zaujal interiér s využitím dřevěných palet, řešený hodně minimalisticky, to se mi moc líbí. Ale co je na téhle kavárně nejzajímavější je to, že za kávu zaplatíte, kolik uznáte sami za vhodné.

 Máte v kapse posledních pár drobných? Nevadí. A nebo jste bohatý ředitel banky? No to byste asi měl dát víc než chudý student!

Já jsem si objednala latté, za které jsem zaplatila 3 Eura, protože jsem si vůbec nebyla jistá, a tohle je ve Vídni taková běžná cena. (a hlavně to psala Hanah :D)

Obsluha byla moc příjemná (pod stolem roztomilé štěňátko :D) a ten koncept se mi moc líbí, takže určitě doporučuji.

Caffe Coture najdete na ulici  Garnisongasse 18, což je jen kousíček za Votiv Kirche. Od stanice metra U2 Schottentor jste tam za 5, maximálně 10 minut.

A druhá kavárna, kterou jsem navštívila je naopak v úplně jiném stylu, než Caffe Coture, ale taktéž velmi příjemná.
Jde o krásnou kavárnu Edison, která je stejně jako Caffe Coture, v blízkosti metra U2 Schottentor, protože právě tam chodím do školy. Najdete ji na Alser Strasse 9, od metra tam jste opět do pěti až deseti minut.
Je mnohem větší, než první zmíněná kavárna, s velikými okny, a rozdělená do dvou částí.
Spodní část je v takovém luxusnějším duchu, se vzorovanými zlatými sedačkami v jedné části, a se stoly a židlemi s různými motivy v části druhé. (hrozně se mi líbí jak ty židle ladí s kresbami na zdi :D)
A horní část je laděna spíš do takového více domácího stylu - dřevěné židle, lavice, a na zdech tapety.

Opravdu moc příjemné místo, kde bych mohla (a asi jednou i budu :D) sedět hodiny!

Z toho interiéru jsem byla nadšená!
Připomíná mi to nějaký přímořský domek někde na severu.
Tedy ne že bych někdy byla v nějakém přímořském domku v severních zemích.....ale kdybych byla, určitě by to tam vypadalo takhle!

A ty obrázky na zdech, židlích i oknech taky neměly chybu.

A obsah vitríny vypadal obzvlášť lákavě, takže už je jasné, kde si dám cheesecake k snídani :)

Tentokrát jsem ale neochutnala kávu, nýbrž Chai latté, na které mám tak trošku úchylku - jak ho někde zahlédnu, musí být moje! 

Bylo dobré, dost sladké, což je ale u tohoto nápoje normální, kořeněné tak akorát.....ale....na mě toho bylo málo, holt to byla normální sklenička, ne kotel pro otesánky jako jsem já :D

A jestli vám můžu tuhle kavárnu doporučit? Stejně tak jako Caffe Coture - ja, natütlich!

Vídeňský jídelníček

Krásný den!

Na nedělích a státních svátcích v Rakousku je zároveň dobrá i špatná jedna věc - všechny obchody jsou zavřené. Lidé sice tráví svůj volný čas více smysluplně - sportují, jsou venku, doma s rodinou, a nebo jdou třeba do muzea (teda to jsou jen mé, možná naivní, představy :D) a netráví celý den od rána do večera v nákupních centrech.

ALE...když nemáte v týdnu čas a plánujete si, jak se v sobotu zajdete podívat po obchodech a pořídíte si životně důležité věci jako jsou nové kalhoty, velké náušnice, tričko a sukně, a svetřík, ale v pátek se dozvíte, že v sobotu je státní svátek, což znamená "trhni si nohou, Markéto, a choď si v těch starých riflích!", je to konec světa! 

Ale na to, že v takových případech musím už v pátek při nákupu potravin myslet na to, co budu v pondělí snídat a co si ponesu do školy v krabičce, už jsem si zvykla. Přeci jen, když někdo snídá neustále jen ovesnou kaši nebo musli a obědvá cizrnu, není to tak velké přemýšlení :D

A vám tedy přeji krásné volné dny, těm mlaďochům, co jsou ještě školou povinni přeji i krásné prázdniny, a teď už se jen podíváme na další článek plný dobrot (i když ne že by "jídelní" článek nebyl i včera a několik dnů předtím :D).

Začneme, jak jinak, než snídaní.

Klasika v podobě ovesné kaše, vylepšená Philadelphia Milkou, pekanovými ořechy (jak jinak než z Lidlu :D), banánem který nesmí chybět nikdy, a trochou mého oblíbeného musli Vitalis.

A další snídaňový favorit - nejlepší vynález jménem Korncroissant a k němu samozřejmě i miska bílého jogurtu s tím oblíbeným musli. 

A moje dnešní Frühstück - půlka celozrnného rohlíku s burákovým máslíčkem, které, velice nečekaně, padlo s dnešním ránem za vlast. 

A k tomu ještě bílý jogurt s oblíbenými medovými Fitness Lupínky.

Mám ráda i ty klasické, bez příchuti, ale tyhle medové jsou prostě o třídu výš, láska na první ochutnání!

Pravidelně se mnou chodí do školy a zpříjemňují mi tak svačinové chvilky.

Nejradši bych je jedla denně, od rána do večera....což se mi občas skoro daří :D

A u snídaní ještě zůstaneme - opět moje oblíbená (a docela fotogenická :D) snídaňová kombinace, tentokrát s rýžovým mlékem, které mi chutná ze všech rostlinných nejvíce - No ještě aby ne, když je nejsladší. (Augustus rád všeeeechno sladké!)

A pro změnu jedna snídaně z minulého víkendu, který jsem strávila hezky doma, v milovaném Brně. 

Byl to totiž historický okamžik - opečené tousty s burákovým máslem jsem měla po DVOU měsících! Bez toustovače je zkrátka život těžký! 

Teď už jsem ale liška mazaná a pečivo si opékám alespoň na mé luxusní pánvi za 30 korun pánvičce.

A má víkendová tradice. Krásná to tradice.

Sobota nebo neděle = jdu si k asiatům pro sushi!

Tady je zrovna avokádové s krevetkami a k tomu lososové rolky.

A tradici jsem neporušila ani včera a rakouský státní svátek (asi bych neměla přiznávat, že vlastně nevím, co se slavilo) jsem oslavila s avokado maki a lachs sesam maki.

A protože jsem minulý víkend jela domů a to by mohlo znamenat víkend bez sushi, dala jsem si ho k obědu alespoň v pátek před odjezdem na Pratersternu :D

Ale tady zdaleka nebylo tak dobré jako od mých oblíbených asiatů z Heiligenstadtu, protože nebylo čerstvě připravené, ale v krabičkách už ho měli přímo nachystané nechci-vědět-jak dlouho, takže rýže byla taková lehce oschlá a avokádo už mělo nejlepší chvíle života za sebou. Ale tak jako tak to do mě padlo rychlostí blesku, je to přeci sushi! 

Ale myslím, že na tuhle mou zálibu jednou doplatím, obzvlášť když na sushi nechodím do žádných vyhlášených restaurací, ale nosím si ho ze stánků. Je jen otázka času, kdy se potkám s nějakou zkaženou syrovou rybou a vybliju se z podoby. 

Ale ani to mě neodradí! I kdyby mi z toho jednou mělo být sebe hůř, další víkend si pro to s nadšením půjdu zase! :D

A tohle už je můj klasický krabičkový oběd - cizrna opečená s kořením na trošce oleje, na ní se krásně roztéká sýr, k tomu nakrájet papriku....a jídlo na další den mám připravené do pěti minut.

Jedna lehčí večeře - knackerbrot s rajčaty, bazalkou a mozarellou a navrch Philadelphia a oblíbený lídlácký sýr. A zelenina, kterou jím pořád - paprika!

A večeře ze včerejška - zapečené žampiony se sýrem, vajíčkem a šunkou.

Plech sice stále nemám, ale mazaně jsem si koupila alobal, na kterém jsem tyhle fešáky vyskládala na dno trouby.

K tomu jsem měla ještě lilkovou pomazánku kterou mi poslala Terka (danke schön!), ale ta padla za vlast dřív než pan Nikon stihl udělat "cvak".

A rozloučím se s vámi jednou ne moc povedenou fotkou, pořízenou minulý víkend v Brně.

Protože na jídlo od maminky nic nemá! A já mám tu výhodu, že když přijedu domů, můžu si objednat, na co má můj mlsný jazýček chuť :D A nečekaně jsou to vždy těstoviny...

Kam ve Vídni na oběd : Pie Factory a Henry

Krásný víkend přeji!

Jeden článek byl sice včera večer, takže kdo z vás to ještě nečetl, můžete to napravit teď a dát si tak třeba sobotní kávičku ve společnosti mých obrázků a slov. (a to je přesně to, po čem jste vždy toužili, já vím! )

Článků mám nachystaných hodně - třeba kde ve Vídni doplnit pravidelnou dávku kofeinu, co se mi tu líbí a nelíbí, obědy pro chudé studenty, samozřejmě i klasika jako Střípky z kuchyně kterou nemám...tak teď je ještě dostat k tomu, nějak to dát dohromady.

 Ale kdybyste měli jakékoliv jiné přání, co byste si rádi přečetli /prohlédli, piště pište pište!

Ale dnes pro vás mám dva tipy, kde se ve Vídni dobře najíst, a postupně budu přidávat (což mi připomíná, že bych to tady taky měla nějak roztřídit do rubrik, ale lenost mi v tom brání), tak snad se vám mé tipy budou líbit a třeba to někdo z vás i využije. A když ne, tak je mi to vlastně jedno - já se dobře najím tak jako tak :D

První místo, kam prostě MUSÍTE jít je moc milý podnik The Pie Factory, kde se na vás koláče (i milá paní za pultem) doslova usmívají!

Chodila jsem kolem toho dlouho, jelikož je to hned vedle naší školy, a už dlouho plánovala, že tam zajdu.

 A včera jsem se konečně rozhodla neobědvat nudně a chudě ze své růžové krabičky, ale konečně si i něco teplého do žaludku koupit. Původní plán byl quiche, na který jsem měla neskutečnou chuť. Ale jakmile jsem vešla dovnitř, kde se na mě smály všechny ty slané anglické koláče neboli pie, nešlo odolat. 

A o pár sekund později už jsem seděla se svým Veggie Pie (špenát, feta, brambory, cibule, olivy), zapomněla že jsem šla na nějaký quiche, a bylo mi líto do toho nevinného obličeje říznout.

Čerstvě upečených koláčů (protože množné číslo od PIE mi nějak nešlo napsat :D) mají v nabídce hned několik - Chicken pie, Steak pie, Meat pie, Chili con carne pie, Curry pie, a potom taky ty quiche a koláčky i ve sladké variantě. Třeba dýňový, jablečný, borůvkový, čokoládový, crumble a nebo lemon meringue pie. 

A ceny se pohybují od 4,20 do 4, 70 Euro, což je na oběd ve Vídni opravdu parádní.

Najíst se ve městě za méně jak 5 Euro je téměř nemožné, pokud tedy nechcete jíst jen nějakou obloženou housku nebo kornspitz či bagetku nebo trojúhelníček pizzy - ale ani to tady neseženete pod dvě a půl Eura. Dokonce i úplně nejlevnější (a někdy prý i docela hnusné) jídlo v menze stojí minimálně 4 Eura, a o meníčkách v restauracích ani nemluvím.

Pie Factory je hodně malý, ale o to milejší podnik - na barové židličky u oken (a to já ráda, baví mě pozorovat pohyb na ulici :D) a u dvou nebo tří stolků si sedne tak maximálně 10-12 lidí. 

Ale styl, v jakém je to zařízeno se mi moc líbí - jak to roztomilé logo, tak interiér s velkou skleněnou vitrínou, ze které se opět smějí koláčky.

A teď to nejdůležitější - kde to vůbec je.

Adresa je Spitalgasse 15, a dostanete se tam buď tramvají číslo 5 (ta jede i z Pratersternu) nebo 33 a vystoupíte na zastávce Lazarettgasse. 

A nebo můžete jen naopak ze Schottentoru tramvají 44 nebo 43, která vás za 3 minuty zaveze na zastávku Lange Gasse, odkud je to pěšky taky jen pár kroků.

Tady jsem to velmi elegantně a umělecky vyznačila na mapě.

No a nebo si taky můžete udělat pěšky hezkou procházku, třeba přes univerzitní kampus. Ze Schottentoru jste tu  za 10 minut. A na Schottentoru jste od Rathausu, kde se před Vánocemi asi bude pohybovat hodně z vás, tak do 5 minut. Maximálně.

Není to sice to úplné centrum, ale pokud budete mít o trošku víc času, rozhodně se to vyplatí (a koláčky vám to oplatí úsměvem :D)

Dokonce jsem dostala i zákaznickou kartičku, na kterou se sbírají za každý koláč razítka. 10 jich koupíte, 11 máte zdarma.

No a něco mi říká, že za můj pobyt asi tu kartičku naplnit zvládnu :D

Jediná nevýhoda je, že o víkendu mají zavřeno, což bohužel v Rakousku není nic až tak neobvyklého..

A teď se přesuneme na další místo, taktéž ideální pro dobrý oběd.

Tentokrát přímo v centru, jen pár metrů od Kärtnerstrasse a Stephansplatzu.

I v tom to případě jde spíše o takový fast food, samozřejmě v lepším provedení, než je kousek oschlé housky s rádoby masem.

Restauraci...nebo spíše bufet Henry najdete na několika místech, já jsem byla v tom přímo v centru.

Nachází se v budově, kde je i Billa Corso (kam určitě doporučuji zajít pro nějaké ty dobroty. Je to klasická Billa, akorát v hezčím prostředí a s lepším sortimentem doplněným o různé delikatesy), se kterou je to přímo spojeno.

A systém je podobný jako třeba naše brněnské Rebio nebo pražský Country life - jídlo si naložíte sami a platíte až potom podle váhy. Tady je to myslím něco málo pod dvě Eura za 100gramů.

Nabídka je hodně bohatá a lákavá, a to bych nebyla já, abych si od každého nenaložila něco.
Tradiční rakoušké Spätzle, červenou čočku se špenátem, grilovanou cuketu, těstoviny s rajčatovou omáčkou, rýži, kousek masa... Co na tom, že se to k sobě vůbec, ale vůbec nehodilo a vypadalo to lehce prasácky :D
Dohromady jsem platila 8 Euro, což je na oběd pro chudou studentku dost, ale pro někoho, kdo tu nejí denně a chce jen zahnat hlad a pochutnat si třeba při těch předvánočních nákupech je to myslím úplně OK, obzvlášť vzhledem k těm rakouským cenám.

Vedle teplých jídel je tu i salátový bar, kde se obsloužíte opět sami, ale váží se to zvlášť.
Byly tam různé saláty se zálivkou, quinoa, bulgur, krutonky, kuřecí maso, těstoviny...prostě suroviny na ideální obědový salát.

A polévky taky nevypadaly vůbec špatně.

A jako zákusek si můžete dát třeba nějaký menší dortík nebo roztomilý cupcake..

Posezení není jako v klasické restauraci, ale taky spíše fast foodové, buď u stolků nebo na barových stoličkách. 

Ale jediná nevýhoda je, že v době obědů je tu poměrně plno, obzvlášť když je zima a nedá se sedět na venkovní zahrádce.

Těmi sendviči a saláty mi to maličko připomínalo můj milovaný Londýnský Pret a Manger :)

Tak a to je vše, jjá běžím na kolo, a vy si užijte víkend.

A příště si zajdeme třeba pro změnu na kávu :)