Hezký večer!
Minulý týden jsem to tady zanedbávala, flákala, šidila a tak dál, a tak dneska doháním resty a přidávám článek, i když jeden byl i včera. Jinak by mi z té kupy fotek, co se mi hromadí, za chvíli asi praskl foťák.
A taky vím že tyhle jídelní články máte rádi a jste ignoranti, měly by vás víc zajímat vídeňské památky!, takže se mnou můžete opět nahlédnout na můj stůl....nebo spíš postel, protože většinou jím všechno právě tam :D
Včera jsem psala o podzimu, a dnešní den byl jako na objednávku, přesně podle mých představ o tom, jak má ideální podzim vypadat! Bylo teplo, celý den svítilo sluníčko, nefoukalo, všechny listy už jsou zbarveny do různých tónů od žluté po červenou...prostě krása (a doufám že jsem to nezakřikla a nebudu muset zítra vytáhnout holinky a deštník :D). A tak jsem toho využila hned dopoledne a šla si zaběhat, od kolejí podél Dunajského kanálu až k Prátru, odkud jsem si ale potom hezky vezla prdel zpátky autobusem. Bylo to 7 kilometrů, což není žádný maratón, ale pro mě je to úspěch a mám radost, že se zlepšuji....nebo spíš, že se donutím k tomu běžet čím dál déle. Takovým mým malým cílem (a já nějaký cíl potřebju, abych se k té hrozné činnosti jménem běh vůbec donutila :D) je 10 kilometrů, to se pak budu plácat po zádech.
Včera jsem taky měla první hodinu body stylingu v rámci školních sportů a zítra si snad konečně koupím permanentku do posilovny na kolejích, i když je jen miniaturní a pouze pro dámy. Ale radši honem ukončím povídání o sportu, nebo se k tomu jídlu ani nedostanu, jak se tak znám, a zaseknu se na tom, že se cítím měkká jako puding.
Někdy mám na určité, ne zrovna typicky obědové potraviny takovou chuť, že si je dám, ať se to hodí nebo ne. Takže taková typicky snídaňová ovesná kaše, celozrnné palačinky, wafle nebo loupáčky jsou pro mě občas obědem, u kterého se olizuju až za ušima.
Královská snídaně - celozrnný croissant z pekárny (ne že by to kvůli těm semínkům bylo automaticky něco extra-super-zdravého, ale tak...pro lepší pocit :D) a nejlepší müsli s jogurtem a banánem. A samozřejmě ve společnosti mých nejmilejších hrníčků.
Neumím si představit lepší kombinaci, než bílá čokoláda s kokosem! a žádné zbytečnosti jako ovoce tam nejsou,juhuu.
A ty roztomilé ťuťu ňuňu sušenečky s nápisem taky nemají chybu. A k tomu lupínky v jogurtu. Aaaa!
Kdybych měla mít na náhrobku vytesanou krabici müsli, byla by to tato.
Kdybych po nějakém müsli měla pojmenovat své dítě/ psa/ loď, bylo by to toto.
....ne, už radši mlčím, jen jsem chtěla vyjádřit mou lásku k této modré krabici.
Prostě jestli někdy budete v Rakousku, není lepší možnost, jak investovat 3 Eura a 30 centů, než tato!
A tady další zázrak - máslové sušenky......tradáááá.....bez cukru!
Cukr tam sice není žádný, takže ušetříte nějaké ty kalorie, tohle a tamto, ale zas taková výhra to není, vzhledem k tomu, že v tom jsou umělá sladidla, která nejsou zrovna to, co by bylo pro tělo ideální a zdravé. Asi tak, jako že cola light je mnohem horší, než ta klasická.
No nevím, co jsem si myslela, že v tom bude? Ale nemohla jsem si pomoct, jsem jenom člověk, a ještě k tomu ženského pohlaví.....a na tyhle blbosti se my prostě občas chytíme. (no která ženská by se nechtěla pořád jen cpát sušenkama, aniž by jí z toho narostla prdel?:D)
Takže máslové sušenky bez cukru, které by byly navíc zdravé stále zůstávají jen utopií - až je někdo vynalezne, zaslouží si Nobelovu cenu za přínos pro lidstvo!
Ale chutnají mi, jsou krásně křupavé, na jazyku se úplně rozplývají, a máslová chuť je v nich opravdu výborná. A k tomu hrníček cara s mlékem.
Ale věrná jsem i ovesné klasice - vločky přes noc namočené do mléka (nebo mléko napůl s vodou), ráno ohřáté v mikrovlnce, doslazené medem a posypané černým sezamem, semínky a trochou müsli. No a banán? ten nechybí nikdy!
A další z mého sladkého košíku (který taky nemám :D).
Něco na způsob musli tyčinek, s "jogurtovou" náplní uvnitř. Prodávají se v balení po 4, za Euro a půl nebo dvě Eura.
No, upřímně je to spíš sladkost než zdravost a sladké je to jak cumel a klidně bych to brala sladké méně, ale i tak nemůžu říct, že by mi to nechutnalo. Jako menší svačinka, když vás honí mlsná (=pořád!) se hodí. A taky se mi osvědčilo dát si před běháním nějaké rychlé cukry jako rychlou energii, hned se mi pak běží lépe a jsem z toho míň otrávená :D Takže i v těchto případech to bodlo.
A bez krabičkových obědů by to nešlo, tady zrovna jeden v mé elegantní a dospělácké krabičce s Hello Kitty. Kuskus jsem jedla doma neustále, a nic se nezměnilo ani s mým příjezdem do Vídně.
Protože já a kuskus, to je neverending love story.
Tady se sušenými rajčaty, cizrnou a lídláckým sýrem.
A tady už ten zmíněný sýr v celé své kráse :D
"Brie" za euro a dvacet centů, Linessa za euro šedesát. Z toho skákala má studentstká peněženka radostí.
A opět musím zmínit Naschmarkt. Tentokrát jsem si na něj zašla pro falafel, jedno z mých nejoblíbenějších jídel, připravené z mé nejoblíbenější luštěniny - z cizrny. Tu mám ráda ve všech podobách - jen tak samotnou, opečenou na pánvi nebo v troubě s kořením, v podobě hummusu, jako lívanečky...a hlavně jako falafel, typický pokrm z arabské kuchyně.
Na Naschmarktu ho mají na každém druhém stánku, většinou jeden kousek za 40 centů, a čím více jich koupíte, tím levněji vás to vyjde. Já jsem si vzala 4 fešáky za krásné jedno euro.
....a putovali do kuskusu s cizrnou, který jsem si předem připravila na kolejích.
Jen jeden chudák bohužel padl za vlast ještě dříve, než se dostal do růžové krabičky.
A tady cizrna ve své další podobě, jako hummus. Tentokrát ze Sparu, za euro a půl.
Ale musím říct, že tento mi chutnal nejméně ze všech, co jsem tu zatím mělo - můj favorit zůstává stále ten z Billy. Tento byl až moc řídký a dost nevýrazný, takže se hodí spíše na mazání na pečivo nebo knackerbroty, na jedení jen tak, třeba se zeleninou, mám radši ty hustší a výraznější.
Ale na kukuřičných chlebíčcích posloužil jako chutná večeře...
A ještě jednou cizrna, tentokrát zase v jiné podobě - jeden den jsem si ji k večeři opekla na pánvi s kořením a sušenými rajčaty, k tomu 2 vajíčka a samozřejmě paprika. (a omluvte prosím mizernou kvalitu fotky, ale pan Nikon byl večer už unavený)
Husté krémové polévky mi tu chybí, obzvlášť ta dýňová. A tak když jsem v Lidlu objevila tuhle půllitrovou krabici hotové zeleninové polévky za euro, hned jsem ji nadšeně mrskla do košíku.
Ale nadšení opadlo hned s první lžičkou, která byla zároveň poslední :D (což mi připomíná že bych tu krabici měla z ledničky vyhodit, nebo se z ní za chvíli bude táhnout nemilá vůně)
A na závěr ještě jedna oblíbená, ale obyčejná svačinka - nejlepší sojový jogurt Alpro, černý sezam, slunečnicová semínka a jablko.
Tak to je z mé skromné studentské kuchyně vše, mějte krásný týden! :)
0 komentar:
Posting Komentar