Krásný den!
Dnes vás zdravím z města, které mám úplně ze všech nejradši - a ne, není to ani Vídeň, ani Paříž nebo Londýn, ale moje rodné Brno.
V pátek po škole jsem se svým červeným kufříkem plným špinavého prádla spěchala na Praterstern, naskočila do žlutého kočáru a strávila tak po delší době zase víkend doma.
A můj návrat do Brna se nesl opět v poněkud skleničkovém duchu.
No co, však se říká, že jedna až dvě deci dobrého vínka denně jsou prokazatelně zdraví prospěšné. Ale jelikož si po večerech na koleji sama víno běžně jen tak nedávám, musela jsem to dohnat za celý měsíc - však jde o zdraví!
Ale dnes tady ódy na víno (i když bych jako správná Moravačka možná i měla:D) psát nebudu, nýbrž na dobroty, které mě doma čekaly. Vídeň je sice skvělá a mám to tam moc ráda, ale na víkend doma jsem se stejně moc těšila (a to neříkám jen kvůli té plné ledničce :D). A tentokrát jsem měla důvod k těšení dvojnásobný - věděla jsem (nebo spíš doufala, že na mě něco zbyde:D) totiž, že tu na mě čeká jedna velice milá zásilka z Mixitového království.
Samozřejmě mi padla do oka i ta lákavá čokoláda, ale desetkrát jsem se snažila sama sobě namluvit že ne, že je moc drahá a že místo toho bychom mohli mít radši další tubus. Nebo dva. A nebo hromadu oříšků. A že je to hořká čokoláda, a já mám stejně radši slaďoučkou Milečku. A taky že je to moc velká tabulka, a v mém případě bohužel neplatí rovnice větší množství=vydrží delší dobu, ale větší množství=sežeru to stejně hned.
Ale osud tomu tak chtěl a tyčinky, které jsem chtěla byly zrovna vyprodané, a tak jsem po dlouhých minutách rozmýšlení a otravování sestry s otázkou jestli ANO nebo NE prostě klikla na tlačítko "přidat do košíku" a čokoláda se tak vydala na cestu k nám domů.
Volba padla nakonec na originální zelenou mačokoládu (i když ta růžová mě taky pořádně lákala:D), která má svoji barvu díky čaji matcha.
O tomhle zeleném čaji v barvě bažiny jsem četla už tolikrát a dost mě zajímalo, jaký asi bude. A podle všeho obsahuje tolik prospěšných látek, že to je skoro zázrak! :D Antioxidanty, hodnoty jako 10 šálků zeleného čaje, pomáhá ve spalování, snižování cukru v krvi, má detoxikační účinky.....no prostě byste po vypití šálku měli být najednou jako vyměnění - krásní, štíhlí a zdravím oplývající! 
A tak jsem ho konečně ochutnala minulý týden, jedno deštivé dopoledne, když jsem měla čas mezi přednáškami. Místem činu se stal Starbucks hned naproti Hofburgu a mé zelené poprvé bylo s pořádným kotlem "Matcha Green Tea Latte", čili tento zelený zázrak s mlékem, čímsi oslazený. Jako největší milovnice Chai Latté jsem prostě neodolala - aneb nalijte mléko kamkoliv, a já po tom skočím jak slepice po flusu.
Protože ale vím, že ve Starbucks bývá všechno na můj vkus až moc přeslazené, řekla jsem si o poloviční dávku cukru, a sladké to bylo tak jako tak. Ale musím říct, že na zadek bych si z toho zrovna nesedla (kdybych v té chvíli už neseděla:D) a musela jsem přemýšlet, jestli mi to vůbec chutná nebo ne. A po dopití toho kotle jsem se přiklonila spíš k verdiktu "NE".
Zajímavé je to bezpochyby, zahřálo to parádně, díky nějakému tomu cukru i dodalo energii a v takovém počasí to padlo jak prdel na hrnec, ale že bych si to chtěla dát ještě někdy? Ne, děkuji. Nejvíc mi v tom vadilo to, že mi to chutní a vůní (smradem?) připomínalo špenát nebo kopřivy. A to není zrovna to, po čem můj mlsný jazyk toužil. Prostě kdyby měla zelená barva nějak chutnat, bylo by to tohle. Typicky "zelená chuť".
Ale šanci jsem tomuhle zelenému zázraku dala ještě jednou - při mé objednávce na e-shopu Biosféra jsem do košíku plného dobrot přihodila na zkoušku i jeden sáček matcha čaje.
Za 9 korun. To je za uspokojení zvědavosti fajn.
Tenhle čaj je zvláštní i v tom, že se připravuje z jemného prášku, který se rozmíchá ve vodě. Nejprve jsem ho tedy ochutnala jen samotný s vodou, abych se ujistila, že to, co mi nechutnalo nebyla jen kombinace s mlékem. Ale tu špenátovou pachuť jsem tam cítila pořád, a tak jsem zbytek smíchala opět s mlékem, a zkusila dát šanci ještě podruhé "matcha latté". Ale nekonala se ani žádná láska na první pohled druhé ochutnání.
A tím moje love story s matcha čajem končí a pokračování mít nebude.
Tedy - v tekuté podobě. Ve formě čokolády jsem se do něj zamilovala okamžitě, tam žádnou zelenou pachuť necítím, po špenátu ani jiných rostlinách to vůbec nechutná, je to jen výborná čokoláda která se rozplývá na jazyku a cítíte tam "něco", co ji ozvláštňuje, ale nedá se to přesně popsat.
Spodní vrstva je kvalitní 55% čokoláda s pistáciemi, a na ní je vrstva zelená, ta "čajová". Jde o bílou čokoládu (omnomnomnom), která je obarvena právě tím čajem. O krásném balení, které mi bylo až líto roztrhnout ani psát nemusím.
Říkám to nerada, ale blíží se Vánoce (i když ne až takovým tempem, jako se nás snaží přesvědčit prodejci:D) a tohle by byl ideální dárek, který bude potěšením jak pro oko, tak mlsný jazyk.
Takže pro čaj matcha v tomhle pevném skupenství podání volám třikrát ano, tleskám nadšením..........a Willy Wonka se vzteká, protože se bojí konkurence.
A spolu s čokoládou padla volba i na musli. Nebo müsli. Mysli. Muesli. Jak chcete.
Já většinou píšu musli, ale jen proto, že jsem líná mačkat na klávesnici přehlásku (neskutečná práce navíc!) I když uzrovna na to bych si asi zvyknout měla, když jsem už druhým měsícem v Österreichu :D
Tentokrát jsem se zachovala jako hodná sestra a suroviny nechala vybrat Terku. (jo, mám strašně dobré srdce a půjdu za to do nebe!). Kdyby bylo po mém, byly by tam jen ořechy, ořechy, ořechy, lupínky v jogurtu, ořechy a bílá čokoláda. A ořechy.
Ale díky tomu, že mixovala Terka, která nemá chutě až tak omezené jen na jednu určitou věc (mmmm ale dala bych si oříšky! třeba kešu! nebo para!) jsme měli zase možnost ochutnat něco nového.
A tak se na nás teď z tubusu smějí kromě základu "zrní v plné polní" i goji, brusinky, para ořechy a cornflaky v čokoládě. A k tomu další parádní tubus do sbírky. A školní svačinky budou zase o něco lepší :)
To je pro dnešek všechno, mějte se krásně, nepijte matcha čaj, dejte si čokoládu a užívejte si podzim!
0 komentar:
Posting Komentar