Krásný den!
Na nedělích a státních svátcích v Rakousku je zároveň dobrá i špatná jedna věc - všechny obchody jsou zavřené. Lidé sice tráví svůj volný čas více smysluplně - sportují, jsou venku, doma s rodinou, a nebo jdou třeba do muzea (teda to jsou jen mé, možná naivní, představy :D) a netráví celý den od rána do večera v nákupních centrech.
ALE...když nemáte v týdnu čas a plánujete si, jak se v sobotu zajdete podívat po obchodech a pořídíte si životně důležité věci jako jsou nové kalhoty, velké náušnice, tričko a sukně, a svetřík, ale v pátek se dozvíte, že v sobotu je státní svátek, což znamená "trhni si nohou, Markéto, a choď si v těch starých riflích!", je to konec světa!
Ale na to, že v takových případech musím už v pátek při nákupu potravin myslet na to, co budu v pondělí snídat a co si ponesu do školy v krabičce, už jsem si zvykla. Přeci jen, když někdo snídá neustále jen ovesnou kaši nebo musli a obědvá cizrnu, není to tak velké přemýšlení :D
A vám tedy přeji krásné volné dny, těm mlaďochům, co jsou ještě školou povinni přeji i krásné prázdniny, a teď už se jen podíváme na další článek plný dobrot (i když ne že by "jídelní" článek nebyl i včera a několik dnů předtím :D).
Klasika v podobě ovesné kaše, vylepšená Philadelphia Milkou, pekanovými ořechy (jak jinak než z Lidlu :D), banánem který nesmí chybět nikdy, a trochou mého oblíbeného musli Vitalis.
A další snídaňový favorit - nejlepší vynález jménem Korncroissant a k němu samozřejmě i miska bílého jogurtu s tím oblíbeným musli.
A moje dnešní Frühstück - půlka celozrnného rohlíku s burákovým máslíčkem, které, velice nečekaně, padlo s dnešním ránem za vlast.
A k tomu ještě bílý jogurt s oblíbenými medovými Fitness Lupínky.
Mám ráda i ty klasické, bez příchuti, ale tyhle medové jsou prostě o třídu výš, láska na první ochutnání!
Pravidelně se mnou chodí do školy a zpříjemňují mi tak svačinové chvilky.
Nejradši bych je jedla denně, od rána do večera....což se mi občas skoro daří :D
A u snídaní ještě zůstaneme - opět moje oblíbená (a docela fotogenická :D) snídaňová kombinace, tentokrát s rýžovým mlékem, které mi chutná ze všech rostlinných nejvíce - No ještě aby ne, když je nejsladší. (Augustus rád všeeeechno sladké!)
A pro změnu jedna snídaně z minulého víkendu, který jsem strávila hezky doma, v milovaném Brně.
Byl to totiž historický okamžik - opečené tousty s burákovým máslem jsem měla po DVOU měsících! Bez toustovače je zkrátka život těžký!
Teď už jsem ale liška mazaná a pečivo si opékám alespoň na mé luxusní pánvi za 30 korun pánvičce.
A má víkendová tradice. Krásná to tradice.
Sobota nebo neděle = jdu si k asiatům pro sushi!
Tady je zrovna avokádové s krevetkami a k tomu lososové rolky.
A tradici jsem neporušila ani včera a rakouský státní svátek (asi bych neměla přiznávat, že vlastně nevím, co se slavilo) jsem oslavila s avokado maki a lachs sesam maki.
A protože jsem minulý víkend jela domů a to by mohlo znamenat víkend bez sushi, dala jsem si ho k obědu alespoň v pátek před odjezdem na Pratersternu :D
Ale tady zdaleka nebylo tak dobré jako od mých oblíbených asiatů z Heiligenstadtu, protože nebylo čerstvě připravené, ale v krabičkách už ho měli přímo nachystané nechci-vědět-jak dlouho, takže rýže byla taková lehce oschlá a avokádo už mělo nejlepší chvíle života za sebou. Ale tak jako tak to do mě padlo rychlostí blesku, je to přeci sushi!
Ale myslím, že na tuhle mou zálibu jednou doplatím, obzvlášť když na sushi nechodím do žádných vyhlášených restaurací, ale nosím si ho ze stánků. Je jen otázka času, kdy se potkám s nějakou zkaženou syrovou rybou a vybliju se z podoby.
Ale ani to mě neodradí! I kdyby mi z toho jednou mělo být sebe hůř, další víkend si pro to s nadšením půjdu zase! :D
A tohle už je můj klasický krabičkový oběd - cizrna opečená s kořením na trošce oleje, na ní se krásně roztéká sýr, k tomu nakrájet papriku....a jídlo na další den mám připravené do pěti minut.
Jedna lehčí večeře - knackerbrot s rajčaty, bazalkou a mozarellou a navrch Philadelphia a oblíbený lídlácký sýr. A zelenina, kterou jím pořád - paprika!
A večeře ze včerejška - zapečené žampiony se sýrem, vajíčkem a šunkou.
Plech sice stále nemám, ale mazaně jsem si koupila alobal, na kterém jsem tyhle fešáky vyskládala na dno trouby.
K tomu jsem měla ještě lilkovou pomazánku kterou mi poslala Terka (danke schön!), ale ta padla za vlast dřív než pan Nikon stihl udělat "cvak".
A rozloučím se s vámi jednou ne moc povedenou fotkou, pořízenou minulý víkend v Brně.
Protože na jídlo od maminky nic nemá! A já mám tu výhodu, že když přijedu domů, můžu si objednat, na co má můj mlsný jazýček chuť :D A nečekaně jsou to vždy těstoviny...
0 komentar:
Posting Komentar