Hezký den!
Jak jsem slíbila, dnes se s vámi podělím o dva tipy, kam zajít ve Vídni na kávu, čaj nebo cokoliv teplého a tekutého. (ale o punči si povíme až v prosinci :D)
Ale nejprve se musím k něčemu přiznat - ačkoliv jsem velká kavárenská povalečka, jsem největší buran, co se kávy týče.
Kávu dělím velmi profesionálně, stejně tak jako víno, pouze do dvou skupin : chutná / nechutná.
A do skupiny "chutná" patří cokoliv, v čem je hodně, hodně, hodně mléka.
A skupina "nechutná" obsahuje jakoukoliv kávu bez mléka (espressa nejsou opravdu nic pro mě) a kávu z automatu.
Jsem prostě expert, znalec, gurmán a tak. (a vedle mě právě stojí hrníček s rozpustnou kávou z Lidlu za 3eura/200g )
A jako správný buran nehraji ani tak na kvalitu, ale na kvantitu. Čím víc, tím líp. Žádné mini-pidi espresso nebo maličké 
Takže asi uhádnete, kam chodím na kávu nejradši.
V Brně je to samozřejmě moje milované Fratelli - nejen kvůli tomu, že se mi moc líbí to prostředí, mají tam výborné jídlo i víno....ale hlavně dělají kávu ve velikosti, kterou uznávám jako pro mě přijatelnou.
No a jinak, obzvlášť teď ve Vídni, je to kromě McCafé a Tchiba samozřejmě i Starbucks.
Jasně, můžete namítat, že dát v přepočtu něco málo přes stovku je za kávu hodně. A to taky že je.
Ale...
Radši zaplatím 4 eura za velikou kávu, u které můžu dlouho předlouho sedět, než 3 eura za něco maličkého (tím myslím standardní 250 ml latté :D) co do sebe jako správný buran hodím hned.
Oproti jiným kavárnám to tady není až tak velký rozdíl, vzhledem k těm rakouským cenám. A když se to přepočítá na množství, tak to až tak moc není.
A hlavně - nikdy neplatíte čistě jen za ten produkt, ale spíš za všechno okolo, za ten "zážitek". (achjo, a to mám z těch svých knížek o značkách, konzumu a marketingu :D)
Takže ano - stovka za kafe je opravdu hodně a doma z varné konvice by mě to stálo asi jednu setinu. ALE stovka za hezké odpoledne, kdy si popovídám s kamarádkou nebo jen tak sama odpočívám, v klidu si popíjím dobrou kávu, u toho koukám z okna příjemné kavárny a užívám sí to? To už ráda zaplatím.
Samozřejmě bych si drahý kafe nekoupila jen tak ve spěchu, abych to do sebe hodila a půlku vylila při dobíhání metra, ale když si k tomu hezky sednu, to už je jiná...
Je to stejné, jako když jdete s kamarády do hospody. Samozřejmě si můžete koupit lahváče, který vás vyjde asi na třetinu a hodit to do sebe doma na sedačce a k tomu klobásu s hořčicí a ruku do gatí, ale večer ve společnosti nebo v nějakém hezkém podniku je trošku o něčem jiném. A takhle to beru já.
A vlastně ani nevím, proč tuhle nesmyslnou úvahu píšu...
Jo aha, už vím! To byl jenom úvod, kterým jsem chtěla říct, že jsem buran co pije hrozně rychle (a to se týká bohužel i alkoholu, což má někdy nemilé následky), nepozná kvalitu a spokojí se se vším, čeho je hodně, kafe mu chutná i se sirupem, a tak si nejradši stejně vždycky koupím ten velikej kelímek s písmenkama MC nebo s tím všem dobře známým zeleným znakem.
Ale protože je Vídeň kavárenské město, byl by hřích nezabrousit i do nějaké menší, méně známé a ne tak komerční (i když ne že bych byla nějaká undergroundová a alternativní dívka :D) kavárny a poznávat tak město i z jiného pohledu, a tohle k tomu podle mě patří.
A tak jsem v rámci poznávání kavárenské Vídně zašla do Caffe Coture, jak doporučovala ve svém kávárensko-vídeňském článku Hanah.
Už na fotkách mě zaujal interiér s využitím dřevěných palet, řešený hodně minimalisticky, to se mi moc líbí. Ale co je na téhle kavárně nejzajímavější je to, že za kávu zaplatíte, kolik uznáte sami za vhodné.
Máte v kapse posledních pár drobných? Nevadí. A nebo jste bohatý ředitel banky? No to byste asi měl dát víc než chudý student!
Já jsem si objednala latté, za které jsem zaplatila 3 Eura, protože jsem si vůbec nebyla jistá, a tohle je ve Vídni taková běžná cena. (a hlavně to psala Hanah :D)
Obsluha byla moc příjemná (pod stolem roztomilé štěňátko :D) a ten koncept se mi moc líbí, takže určitě doporučuji.
Caffe Coture najdete na ulici Garnisongasse 18, což je jen kousíček za Votiv Kirche. Od stanice metra U2 Schottentor jste tam za 5, maximálně 10 minut.
A druhá kavárna, kterou jsem navštívila je naopak v úplně jiném stylu, než Caffe Coture, ale taktéž velmi příjemná.
Jde o krásnou kavárnu Edison, která je stejně jako Caffe Coture, v blízkosti metra U2 Schottentor, protože právě tam chodím do školy. Najdete ji na Alser Strasse 9, od metra tam jste opět do pěti až deseti minut.
Je mnohem větší, než první zmíněná kavárna, s velikými okny, a rozdělená do dvou částí.
Spodní část je v takovém luxusnějším duchu, se vzorovanými zlatými sedačkami v jedné části, a se stoly a židlemi s různými motivy v části druhé. (hrozně se mi líbí jak ty židle ladí s kresbami na zdi :D)
A horní část je laděna spíš do takového více domácího stylu - dřevěné židle, lavice, a na zdech tapety.
Opravdu moc příjemné místo, kde bych mohla (a asi jednou i budu :D) sedět hodiny!
Z toho interiéru jsem byla nadšená!
Připomíná mi to nějaký přímořský domek někde na severu.
Tedy ne že bych někdy byla v nějakém přímořském domku v severních zemích.....ale kdybych byla, určitě by to tam vypadalo takhle!
A ty obrázky na zdech, židlích i oknech taky neměly chybu.
A obsah vitríny vypadal obzvlášť lákavě, takže už je jasné, kde si dám cheesecake k snídani :)
Tentokrát jsem ale neochutnala kávu, nýbrž Chai latté, na které mám tak trošku úchylku - jak ho někde zahlédnu, musí být moje!
Bylo dobré, dost sladké, což je ale u tohoto nápoje normální, kořeněné tak akorát.....ale....na mě toho bylo málo, holt to byla normální sklenička, ne kotel pro otesánky jako jsem já :D
A jestli vám můžu tuhle kavárnu doporučit? Stejně tak jako Caffe Coture - ja, natütlich!
0 komentar:
Posting Komentar