Předvánoční střípky ze života

Krásný den!

Moje nejoblíbenější období v roce - Advent, je konečně tady, a tak doufám, že i vy si tuhle neděli hezky užíváte. Já jsem se dneska snažila napsat pár smysluplných a souvislých vět do první kapitoly mé bakalářky, a tak to teď odskáče blog - protože tady budou věty naopak spíše nesmysluplné, fotky spolu nijak nesouvisející......a......a tak.

Jak jinak začít na adventní neděli, než adventním věncem.

Minulý rok jsem trávila prosinec v mini pokoji na kolejích ve Vídni, takže jsem žádné věnce ani nic jiného nevyráběla - největší vánoční přípravou tak byla cesta přecpaným autobusem do Ikei, kde jsem popadla světýlka ve tvaru hvězdiček (a dala si i zcela nevánočního uzeného lososa a bezedné kafe) a jela pryč. A izolepou je pak umělecky lepila na okno. A v drogerii jsem si koupila dvě svíčky. 

Toť vše.

Za to jsem tam ale vánoční atmosféru (a hlavně punče!) nasávala ostošest. Jinak to ani nejde, když denně procházíte ty krásně ozdobené ulice a trhy plné dekorací, světýlek a hlavně všech možných lákavých vůní - třeba těch obřích sladkých preclíků.

Ale i předvánoční Brno má něco do sebe a jsem ráda, že tentokrát jsem alespoň mohla vyrobit věnec. Pravda, vypadá sice lehce jako z chráněné dílničky, ruce mám popíchané od větví, pár sprostých slov taky padlo a třpytky, které jsem lepila na soby máme teď VŠUDE - od mých vlasů až po šuplík s příbory, ale tradice je tradice.

A když už je tady ta zima, je potřeba pít litry a litry čaje (a to, že do sebe liju konvici horkého čaje každé ráno včetně srpna či května teď zatajím). Miluju všechny ty zimní vůně/příchuti - jablečné se skořicí, pomerančové se skořicí, s chai kořením, s vanilkou....

Ale kromě zimních a vánočních mám ráda i ty ovocné. Vždycky jsem měla nejradši všechny ovocné a ještě lépe ty prasárničky ve stylu "jahody se šlehačnou, borůvky s jogurtem" a podobně. A nedávno jsem v Rossmannu za krásných 30 korun objevila ten nejlepší, pro mě v nejideálnější kombinaci - třešně s banánem!

Doma pro mě sice nemají pochopení a padají tady výrazy jako hnus a prasárna, ale nemůžu si pomoct, protože to tak krásně voní! A protože banány!

A když už jsme u té banánové úchylky...

Byl nejvyšší čas vytáhnout i krémy na ruce. A pro mě nemůže být lepší vůně než tahle, co jsem dostala minulý rok od Téry. 

I tento rok ale mají u Rossmanna nebo v DM nové zimní edice těchto krémů - třeba se sladkou vůní perníčků!V prosinci už musí být vánoční všechno.

Na stole věnec, v hrnci svařák, v ovesné kaši perníkové koření, na nohách sobí ponožky, v posteli sobí pyžamo......a vánoční šátek pro westíka!

Minulý týden se konal ples FSS, který pořádalo Radio R, kde pomáhám s marketingem, takže jsem samozřejmě nemohla chybět. Téma znělo "music stars", a tak jsem přemýšlela mezi pomádovou Sandy a nebo Lanou s velkou čelenkou. Nakonec jsem usoudila, že černé šaty budou pro můj zadek  lepší než zařezaný lesklý legíny, a tak jsem radši šla lepit umělé kytky na plastovou čelenku. Prostě umělec s lepidlem i za ušima!

A když už velká čelenka, tak i velký řasy!

S těmi nalepovacími to byla moje premiéra. Mazaně jsem si koupila u Vietnamců hned několik párů, a věděla jsem proč - první jsem zničila dřív, než se vůbec přiblížily k mým očím, další jsem hrozně upatlala, třetí přilepila k prstu a pak jsem už radši povolala Terku na pomoc.....ale lepidlo z řas tahám ještě teď.

Ale to jen abyste věděli jaká jsem parádnice. Asi bych se měla živit jako vizážistka.

A když už parádnice, tak pořádná!

Opět musím použít svoje oblíbené "prostě osud!".

Topshop. Nenošený. Nejlepší barva. S flitrama. Krajka. Moje velikost. Sedící jak prdel na hrnec.

A hlavně......sekáč. Dvě stovky!

(a to veledílo pod šatama jsou Terčini nazí otroci, když trénovala na příjmačky na architekturu :D)

A od šatníku ke kuchyni......tak jako každý rok, ani letos u nás nesměly chybět výborné svatomartinské rohlíčky/hřebeny z kynutého těsta, plněné mákem. Jen tentokrát lehce se zpožděním.

A z kuchyně na vánoční trhy!

Konečně je to tady - vůně trdelníků, zpěv koled z pódia a kelímek s něčím horkým v ruce. 

Já mám nejradši spálenou malinu - jablečný mošt s malinovou vodkou.

Ale samozřejmě se ze mě ani ve vánočním období nestává líná prdel, a svou růžovou sportovní tašku narvanou k prasknutí tahám skoro denně.

A říkala jsem si, že po těch letech neustálého cvičení by mi (kromě zvolnění) neuškodily ani BCAA, ať ty svaly tolik netrpí a nebolí.

Volba ale nebyla úplně dobrá - objednávala jsem z brněnského 4fitness, kde mají produkty (stejně jako u nu3tion) neochucené a přidávají se ochucené tabletky.

Nadšeně jsem si k tomu tedy koupila malinu a meloun a strašně se těšila, až si to po tréninku dám.

No.....to teda bylo na co se těšit!

Poprvé jsem to musela po třetím loknutí vylít, jinak by to všechno bez přehánění skončilo na zemi. Chemickej ocas to mělo snad ještě horší, než ten příšernej karamel a prostě se to NEDALO a při pomyšlení na ty tabletky se mi chce zvracet ještě teď.

Teď už to tedy piju samotné, bez tabletek, takže to nemá chemickej ocas, ALE pořád je to neskutečně hnusný. Chutná to jako paralen a dostat to do sebe dá fakt zabrat.

Naštěstí mi to ale pomáhá, po sto letech mě nic nebolí, cvičí se mi lépe, a svaly nemám tolik namožené, dokonce ani když cvičím stejně jako předtím. Ale i tak se těším, až to spotřebuju a koupím si něco chutnějšího (což nebude těžké najít :D), ale stejně účinného.

Ale nedá se být pořád jen ve fitku - důležitá je i procházka krásně vánočním Brnem!
O tom ale zase příště - protože listopad je pryč, a tak je nejvyšší čas na další článek s podobně originálním názvem.

Kyblík plný radosti a pytlík plný svalů (aneb zásilka od NU3TION)

Víte, koho mám ze všech nejradši?

Pošťáky a kurýry! 

Když zazvoní zvonek, náš westík začne vždycky střídavě štěkat a strašně kňučet. Asi abychom si jako všimli, že k nám někdo jde. (díky, Adélo, nevšimli bychom si!)

A když zazvoní zvonek, mám na rozdíl od westíka chuť jásat a tančit oslavné tanečky.

Protože takové cink cink mnohdy znamená příchod těch mých oblíbených lidí. 

Pošťáků a kurýrů.

Asi jim budu říkat spíš nosiči radosti.

A taková pořádná radost mi přišla v krabici i před pár dny.
Tentokrát šlo o objednávku z e-shopu nu3tion, což je e-shop s fitness výživou - od proteinů přes spalovače až po oříšková másla (a čím více jich sníte, tím více fitness budete - což stále zkouším na sobě :D).

Po dlouhém rozhodování jsem na tlačítko "vložit do košíku" klikla nakonec u syrovátkového proteinu s 80% bílkovin.
U tohoto e-shopu se mi líbí, že všechny produkty jsou bez příchuti - tu si poté vyberete sami, ochucují se totiž rozpustnými tabletkami, kterých si můžete nakoupit, kolik se vám zlíbí - jedno platíčko stojí 25 korun, což je super v případě, že vám třeba příchuť nesedne.
Mnohem lepší je koupit si pak radši jinou příchuť, která vám zachutná více, a nestane se, že byste měli doma třeba 2 kila proteinu v příchuti, ze které se vám zvedá žaludek. To je pak větší průser.
Mám 4 druhy -  cookies, vanilka, čokoláda a kokos.
Nejvíce mi chutná cookies, je to příjemně nasládlé a hezky voní. A chuť je, stejně jako u ostatních tabletek, dost jemná, není to tam nijak výrazné. I tak to však má jedno ALE.
Teď ovšem ještě pár slov k syrovátkovému proteinu, aneb opět plusy i mínusy, aby to bylo přehlednější.
A začneme rovnou těmi mínusy. (protože se říká, že to nejlepší má být na konec :D)

- tohle není ani tak mínus proteinu, jako těch zmiňovaných tabletek. Ty jsou totiž se sladidly, která tam jsou trochu cítit. Ne nijak přehnaně (rozhodně to není jak ten pekelný karamel:D), ale trochu to tam je znát. Tedy alespoň pro mě, jsem totiž úplně alergická na všechno, co má ten "light ocas", od limonád bez cukru až po stévii nasypanou do tvarohu. Takže můj rozmlsaný jazýček to tam trošku cítí, a tak si to někdy dávám radši i samotné. Ale někomu jinému to třeba bude chutnat moc.

Ale nejméně jsem to tam cítila u příchutě cookies.

+ je cenově dostupný. Za 400g dáte 250 korun, což není částka, která by peněženku až tak moc zabolela, a proto je to ideální i pro ty, kteří s proteiny začínají a nejsou si jisti tím, jak jim to sedne a jestli to vůbec využijí.

+ jak jsem psala, výhodou je že si příchutí můžete vybrat kolik chcete.

+ dobře chutná i neochucený, bez tabletky. Vlastně pro mě takhle chutná mnohem lépe. Má takovou mléčnou, nasládlou chuť, ale sám o sobě žádnou pachuť.

+ tím, že je to neochucené a nestojí to půl výplaty se hodí se i na pečení či například na proteinové palačinky

A teď druhá, ovšem o nic menší, část zásilky!
Tady ale nemá smysl psát nějaké plusy a mínusy, jelikož by v odstavci mínusy nebylo nic.
Nic, nic a nic. Prázdno a pusto.
I když.....něco mě přeci jen napadá.
Je to návykové! Jak tam padne lžička, těžko se vytahuje. Těžko se oddaluje od úst.
Což v případě tak velkého množství může zavánět pořádným prasáctvím. Jen tak si sednout a natlačit do sebe půl kila másla. Mmmm.....dalo by se.
Kešu másla je v kyblíku celé kilo. A pokud máte rádi máslo burákové a navíc milujete i kešu oříšky, tohle pro vás bude opravdu kyblík radosti, tak jako pro mě.
Po prvním ochutnání mi to připomínalo náplň z tyčinek Kinder Bueno (aaa kdo by je nemiloval?). Tím, jak je to nasládlé, z oříšků a podobné konzistence.
Ale chápu, že moje přirovnání v tom asi každý nenajde. Třeba moje sestra na to reagovala jen něčím ve stylu "seš blbá".
Je o dost tekutější, než máslo arašídové, co se prodává běžně v supermarketech. A jediné, co v tom je jsou kešu oříšky. Bez cukru, soli, oleje. I přesto je ale lehce nasládlé, tím že takové jsou i samotné kešu,
No a o tom, jak dokonale to chutná na ovesné kaši, v tvarohu, nebo jen tak na lžičce snad ani nemusím psát.
Cena je sice samozřejmě vyšší, ale zkuste mrknout na Ježíška, stojí to za to.

A omlouvám se za to, jak to vypadá - upatlané a olepené hnědou páskou, která měla při převozu zabránit vylití. Ani jsem ji pořádně neodlepila, jak rychle jsem se snažila dostat dovnitř a narvat tam lžíci.

S kešu máslem, které jsem si dělala doma se to srovnávat nedá - z mixéru se kouřilo, já jsem se vztekala, a stejně se mi nepodařilo dosáhnout tak hladké konzistence, jako u tohoto.

Ale radši už dost chvalozpěvů, jdu si pro lžičku!

P.S. Poloprázdný....nebo radši poloplný kyblík neznamená mou nenažranost (i když...:D), ale moji dobrou povahu - nevím, jak jsem to dokázala, ale i o tenhle poklad jsem se podělila :D

Ze sportovního šatníku (+ rozdávání radosti)

Nemám co na sebe.

A skříň mám narvanou k prasknutí. Šuplík s tričky už pomalu ani nejde dovřít a nesmím si koupit už snad ani nový ponožky, protože bych je neměla kam dát.

Záhada.

A dost nemám ani věcí na sport. 

Pořád a pořád bych nakupovala nová tílka, legíny, a ani další boty by neurazily. A vždycky si to omlouvám tím, že při cvičení musím mít na sobě něco krásnýho, abych odpoutala pozornost od toho příšerně rudýho obličeje, ke kterýmu se lepí prameny upocených vlasů.

Jestli to funguje? Nevím. 

Ale jako záminka, proč jít znovu k pokladně s nějakým novým kouskem to funguje dokonale.

A nebo si říkám to, že když už to cvičení tak bolí, musím mít alespoň nějakou útěchu. Růžovou útěchu, pochopitelně,

A tak tedy - abych byla krásná a aby bylo to cvičení menším utrpením, přibyly mi do té (narvané a věčně prázdné!) skříně další kousky.

A všechno je od značky Draps.
Nutno říct, že od české značky, vyráběno v Olomouci, což je velké plus.
Přeci jen, kdo z nás může v dnešní době říct, že nosí oblečení, které je vyrobeno v opravdu slušných podmínkách a nešili ho dětští dělníci někde v továrnách v Bangladéši nebo na Srí Lance?
No, já rozhodně ne, a radost z toho nemám.
Ale radost mám alespoň z toho, že teď nosím i něco opravdu českého, kvalitního, a navíc hezkého.
Draps je rodinná firma, která má nyní jak svůj e-shop, tak pobočky v řadě měst. Specializují se hlavně na oblečení pro aerobik, ale i pro fitness a volný čas. Dost kousků je sice pro úplně jinou cílovou i věkovou skupinu, než jsem já, ale i tak jsem si tam hezky vybrala (no jak je někde růžová ...:D)

Vybrala jsem si růžovou mikinu, sportovní tričko a legíny, všechno se stejným vzorem.
Mikina je krásně měkkoučká a legíny jsou snad ty nejpříjemnější ze všech. Dobře sedí v pase, kde mají širší gumu a nic nikam nesjíždí ani se nevyhrnuje (což o těch svých oblíbených Adidas legínách bohužel říct nemůžu), jsou z funkčního materiálu......no a hlavně hezky vypadají.

 Další růžovou (náhoda samozřejmě! :D) věcí je tohle tílko. Opět z příjemného funkčního materiálu, a navíc vypadá moc hezky i zezadu.
Ještě lépe by to samozřejmě vypadalo, kdyby v tom průstřihu byla holá záda, ale sportovní podprsenku si kvůli tomu fakt sundávat nebudu.

A další růžovou (říkala jsem, že je to náhoda!:D) krásou je tahle růžová vestička/tričko se zipem/mikina bez rukávů/jak chcete, a to stejné i v černé. Opět s motivem, který se mi z celé kolekce líbil nejvíc.
Nosit se to dá buď přes tričko, a nebo jen tak, rozepnuté, přes sportovní podprsenku, abyste mohli oslňovat svět vaší vymakanou vánočkou.
Nebo mazancem.
Co kdo má....
(a omluvte mé domácí neladící legíny :D)

A přesně tohle můžou dostat i dvě z vás, protože je tu další soutěž! 

Vyhrát můžete buď růžovou vestičku velikosti S, nebo černou, ve velikosti M.

Na fotce mám na sobě velikost S, ale odpovídá i M - pro představu, mám 174cm, takže nejsem zrovna trpaslice droboučká a oblečení nosím spíš v tom emku, takže se nemusíte bát, že by to bylo nějak maličké.

Jen to není zrovna pro někoho, kdo má hrudník jak z Pobřežní hlídky. Za tuhle diskriminaci se omlouvám, ale vybírala jsem to přímo v prodejně, kde neměli od každého kusu úplně všechny velikosti. (ale buďte rády, někdo má výhru v soutěži, někdo zase velký prsa hohoo!)

A jaké jsou podmínky?

1) Dejte lajk facebookové stránce Draps.

2) Napište mi, kterou vestičku byste chtěli - růžovou S, nebo černou M?

3) Když už jsem to nazvala rozdávání radosti, napište mi do komentářů, co dělá největší radost právě vám. Může to být cokoliv, a klidně se rozepište.

4) Nezapomeňte uvést svůj e-mail, abych vás mohla v případě výhry kontaktovat.

5) Každý může napsat jen jeden komentář.

A kdy bude ukončení?

Soutěž končí v neděli 30. listopadu -výherce vylosuji a nebo vyberu podle toho, jaká odpověď se mi bude líbit nejvíce. 

Hodně štěstí!

A na závěr ještě pár nekvalitních fotek (kvalitního oblečení:D) v akci.

P.S. Soutěž o tričko stejné značky najdete i u mé oblíbené Anetky :)

Plněné dýňové muffiny s krémovým sýrem

Neděle je na pečení přímo perfektní. A začít v pondělí nový týden výbornou snídaní v podobě muffinů taky není na škodu.

A proto je tu dnešní recept. 

Dýňový recept, v té nejlepší kombinaci - s krémovým sýrem a voňavou skořicí.

Před všemi těmi lineckými hvězdičkami, perníčkovými soby, ořechovými rohlíčky a kokosovými kuličkami jsem si totiž chtěla upéct ještě něco podzimního. A potom už přijdou i ty voňavé vánočky, od cukru bílé štoly nebo mikulášské postavičky z kynutého těsta, A k tomu samozřejmě budu ruce zahřívat od hrnečku s horkým punčem nebo svařákem.

A než se do všeho vánočního pustíte i vy, dejte taky ještě šanci dýním.

Už sice není ta pravá dýňová sezóna, kdy se na nás dýně hokkaido smály ze všech stran, ale dýně máslové nebo špagetové se dají v supermarketech sehnat stále.
A tak jsem poprvé místo dýně hokkaido použila tu máslovou, a dopadlo to taky dobře.

 Muffiny jsou hodně hutné, až takové "mokré", takže pokud máte rádi jen sypké bábovky ze kterých napadá sto drobků než se vůbec sousto dostane do pusy, a nebo dáváte přednost muffinům co jsou nadýchané jako obláčky, tohle nebude nic pro vás.
Ale jestli máte rádi třeba mrkvový dort, tohle by vám chutnat mohlo, a docela to připomíná i tento dýňový dortík.

Recept je původně odtud z krásné stránky plné pečící inspirace, ale opět jsem to trošku upravila.
Na 8 muffinů budete potřebovat :
- 220g celozrnné pšeničné mouky (ale samozřejmě můžete použít i hladkou nebo napůl)
- lžička prášku do pečiva
- špetka soli
- 2 lžičky mleté skořice
- lžička muškátového oříšku
- 100g cukru
- 60ml oleje
- 130 ml mléka
- 230g dýňového pyré
- 2 vejce
Na náplň : 
-25g (vanilkového) cukru
- 150g krémového sýra, nejlépe v kostce (Palouček z Lidlu nebo Žervé)

1) Nejdříve si připravte náplň - krémový sýr smíchejte s cukrem, uplácejte z toho takový váleček a dejte v sáčku nebo potravinové fólii do mrazáku minimálně na 2 hodiny. Je to potřeba proto, aby se muffiny plnily zmraženým krémem, který během pečení roztaje a náplň tak zůstane krémová.
2) Uvařte si pyré z dýně - pokud máte hokkaido, loupat ji nemusíte, Jiné druhy je potřeba oloupat. Dýni nakrájejte na kousky a dejte vařit s trochou vody.
Až dýně změkne, slijte vodu a dýni rozmixujte.
3) Smíchejte všechny suché přísady, poté přidejte pyré, vejce, mléko a olej.
4) Formičky na muffiny naplňte do poloviny, poté ukrojte kousek zmraženého krému a dejte do formičky. A na krém dejte znovu vrstvu těsta.
5) Pečete na 200 stupňů, přibližně 20 minut, ale je potřeba to kontrolovat, každá trouba peče jinak.

 

Kavárenské Brno : Šestá větev a Spolek

Brno. Město, ve kterém jsem se před třiadvaceti lety v porodnici na Obilním trhu narodila (fialová a škaredá, tak jako minima bývají).  

A ráda to tu mám pořád, celých třiadvacet let.

Je to město, ve kterém se mi bydlí hezky. Máme tady všechno, co více, méně i vůbec (ne)potřebuji. Od vysokých škol přes velká nákupní centra, fitka a divadla až po parky, přehradu a dlouhou cyklostezku.

Památky, kostely i nefalšované ghetto. 

Kina stará a retro, ale i moderní multiplexy s předraženým popcornem.

Zahulené hospody i nablýskané bary které neexistují.

Rádoby mrakodrap a moderní kancelářská část plná lodiček i kravat.

Rozjezdy, které nás v noci vždycky rozvezou domů.

Nejodpornější podchod a bezdomovci, bez kterých by to nešlo.

Čur...ehm....orloj za 12 milionů i předražená, ale hezká, svítící fontána před divadlem.

Máme tu zkrátka všechno.

A velké je to tu tak akorát - ne moc malé, abychom tu měli jen jeden obchod a jednu základní školu, ale ne tak velké, aby nám nestačily šaliny a museli bychom jezdit metrem.

Ale jedna z věcí, která bude na Brně vždycky tím nejlepším, je to, že jde o město kavárenské. 

A pořádně. 

Je jich tu hrozně moc a rostou jako houby po dešti. Jsou různé - snobské, kam chodí dámičky s kabelkou lujvitonovou i takové, kde uvidíte spíš tašku plátěnou. Někde je prý káva výborná, jinde zase hnusná a picollo neexituje. Někde jsou kožené sedačky, jinde nábytek z palet. Někde je obsluha protivná jak prdel, jinde zase tak milá, že se budete rádi vracet znovu a znovu...

A jsou všude. V úplném centru, blízko toho ehm-orloje, pár zastávek šalinou od nádraží, a nebo třeba kolem toho Obilního trhu.

A když už tu těch kaváren máme tolik a já jsem zároveň i velkým kavárenským povalečem, je načase vám představit další z nich.

Nedávno jsem objevila Ameriku další z nich. Tedy objevila....no, Moravské náměstí není zrovna místo, kam byste se dostali jen s kompasem. Chodila jsem okolo několikrát týdně, ale až před pár dny jsem místo nakukování přes vitrínu šla konečně i dovnitř.

Kavárna se jmenuje Šestá větev, je na Moravském náměstí 12, a pokud budete někdy v centru města a popadne vás chuť na kávu nebo něco malého k jídlu, za zkoušku to stojí.

Co mě zaujalo jako první byla samozřejmě velká okna, ve kterých můžete sedět na pořádně retro křeslech a skrze skla koukat do ulice. A to já ráda.

Obzvlášť když je tma, prší, a já si můžu v klidu a v suchu vypít dobré capuccino.
Do retra laděný interiér trošku připomíná Tři ocásky, ale v takové uhlazenější variantě. Bez lahví místo lampy a bez hrnečků po babičce (ale ty tam mám stejně nejradši!)
A ve druhé místnosti je výdejna/zkušebna e-shopu Freshlabels.cz

V nápojovém lístku mi samozřejmě nejdřív spadly oči na řádek s nápisem Cider Pragomošt...

....ale nakonec jsem odolala a dala si kávu.
Dobrou, s hezkým obrázkem (to je samozřejmě děsně důležitý!)....ale hlavně s nejroztomilejším perníčkem.
Miluju sušenky ke kafi! (já vím, já vím, četli jste to asi stokrát...ale dejte mi sušenku a jsem vaše!)
A tahle mě obzvlášť pobavila.
Muže jsem otravovala s tím, ať mu ukáže, která z perníčkových větví je teda ta šestá, ale nějak moje nadšení nesdílel. Zvláštní.

A ke kávě a svařenému moštu jsme si dali napůl i sendvič - rozpečený pita chléb plněný rukolou, uzeným lososem, avokádem, okurkou a rajčaty.
A špatný to nebylo, ale za těch 90 korun bych tam toho lososa čekala opravdu víc, než tenoučkej mini plátek Půlku ryby, minimálně!

Kromě sendvičů tam mají jen pár dalších malých jídel, třeba nakládaný hermelín nebo paštiku s bagetkou, nějakou polévku a různé dortíky, které se mění.

Ale celkový dojem (až na málo lososa!) je dobrý, takže palec nahoru a perníček k tomu!

První zmiňovaná kavárna je brněnským nováčkem, ale druhá bude z úplně opačného soudku.
Spolek je tu už mnoho a mnoho let  (ve skutečnosti jsem nebyla schopná najít, jak dlouho) a je už takovou kultovní záležitostí, brněnskou klasikou.
Já jsem tu ale byla teprve podruhé. Poprvé mi to připadalo takový nemastný-neslaný, podruhé se mi to líbilo o poznání více. Určitě to ale není něco, co zaujme každého.
Údajně, podle různých recenzí, je to místo brněnských intelektuálů a prý se tu hodně schází i novináři a spisovatelé (takže až jednou budu psát tu knížku, vím kam sednout :D), ale bez obav si sem můžete zajít i pokud jste blondýna se zcela neintelektuálním vzhledem.

Má dvě patra, první nekuřácké a druhé, které bývalo dříve knihkupectvím, je nyní královstvím popelníků.

Jak jsem psala, pro každého to určitě není. Však ani samotný vstup z ulice Orlí 22 není něco, co by se zrovna blýskalo.

Jo, takhle to vypadá dost pochybně....
Ale já mám ráda různé druhy kaváren - jak stylové moderní Fratelli (kde je to n e j l e p š í chai latté!), tak i něco v úplně opačném stylu, kde to má své kouzlo právě tím, jak je to staré, ošoupané.

Interiér je opět retro. 

Ale ne to schválně-retro, hipser-retro. 

Tady je to vybavení prostě......jen starý. 

Trošku nádech první republiky, zelené sedačky a dřevěné stoly, na zemi parkety, které už mají něco za sebou, světlo díky velkým stropním oknům a typické dřevěné držáky na noviny.

A má to něco do sebe, je to zase úplně něco jiného, než ostatní kavárny, a to je vždycky plus.
Pak už záleží na každém, jestli se mu zrovna tento způsob zalíbí. Jestli vám budou ty sedačky roztomile připomínat třeba návštěvy babičky nebo vlakovou čekárnu, a nebo jestli se vám to celé bude zdát prostě jen nemoderní a nehezký.

 (To je alespoň aranžmá, kousek sestry a můj elegantně složený kabát s kabelkou. Říkejte tomu třeba umění.)

 (A povšimněte si duhových kšand mistra Hollana. Takhle my si tady žijeme to Brno.)

Ale teď to nedůležitější!

Spolek je sice primárně kavárna, ale pár teplých jídel tu taky dostanete. Denní menu i s polévkou, nebo třeba slaný špenátový štrůdl, palačinky s různými náplněmi.....a nebo těstoviny!

A musím říct, že tyhle radiatori s kuřecím masem na kari a parmezánem byly snad nejlepší těstoviny, co jsem v poslední době měla. Ale lákaly mě i ty s pestem ze sušených rajčat. 

A lákal mě i mrkvový dortík, co se na mě smál z vitríny. A nebo zimní nabídka svařáků - tomu z bílého vína asi brzo neodolám.

A taky vždycky ocením, když si někde místo předražené vody Bonaqua můžu dát tu kohoutkovou.

Znáte Spolek? 

Byli jste už počítat větve?

A kam rádi chodíte na kafe nebo něco dobrého vy?