Instagramová moudra

Vyfotit třímegapixelovým mobilovým foťákem a třesoucí se rukou nějakou veledůležitou věc (ideálně tu stejnou ovesnou kaši - po sto padesáté), tuhle vysoce kvalitní fotku prohnat instagramovým filtrem, aby nabrala ještě vyšších uměleckých hodnot, obohatit to duchaplným textem, mrsknout to do blogového článku a připadat si jako největší fotograf, umělec, a spisovatel zároveň?

To je přesně ono!

Dnešní dávka vysoké kultury je zase tady! 

Uvařte si kafe nebo čaj, jdeme na to.

(a pokud nosíte kontaktní čočky nebo brýle, sundejte si je, prosím. Třeba si potom budete myslet, že článek bych plný kvalitních pěknofotek.)

1) a 2) To jsem tak jednou měla špatnou náladu a plno smutků, ale osud tomu tak chtěl, a v Hervisu jsem potkala ty nejveselejší cvičící Adidas legíny. Poslední kus, moje velikost, sleva.

Prostě osud.

Nedalo se nic dělat. I když mi to, navzdory té slevě zlehka narušilo můj chudý předvánoční rozpočet.

Ale nevadí, svět je hned růžovější. A cvičení hned menší utrpení....a nebo taky ne.

A s tím souvisí i to, že jsem se po mnoha letech dlouhé době rozhodla změnit i svůj cvičící plán. Ale o tom až v příštím článku (a do té doby budete napnutí jak kšandy, to je jasný, kdo by bez toho mohl dál spokojeně žít...).

3) Tohle blonďaté stvoření nejsem já, jak by vás to možná mohlo zmást,  ale o metr menší milá a taktéž blonďatá Blanička, která mě poctila svou návštěvou. A když už je to paní trenérka, využila (ehm...spíš zneužila) jsem jejích služeb i já, a třeba si tak i zachránila záda před svou špatnou blonďatou technikou.

4) A společně jsme se vydaly dát si pořádně do těla i na lekci crossfitu v nově otevřeném brněnském CrossFit NewParku, kde jsem rozhodně nebyla naposledy.

1) Ale po cvičení (a to i kdybychom necvičily!) je potřeba něco dobrého k jídlu. Nebo něco přímo nejlepšího. A tím byl bezpochyby můj oblíbený bagel s uzeným lososem a Philadelphií v East Village.

2) A výborný byl i vegetariánský burger s lilkem ve Fresh Freaks. A N E J L E P Š Í houska!

3) A kromě toho jsme i posnídaly makový cheesecake, pořádně doplnily zásoby kofeinu ve Fratelli a dorovnaly hladinku nějakým tím ciderem.

4) A pro změnu jiná snídaně, kterou jsem už ale posnídala sama - loupáčky. Ty moje oblíbené, celozrnné, které si tady prožily svých 5 minut slávy minimálně stokrát.

 1)-4) A když nejsou zrovna loupáčky ani žádný dortík, je to ovesná kaše.
Což je tak 6 dní v týdnu. Pořád ta stejná, s banánem, slazená agáve sirupem nebo medem, vylepšená o burákové máslo, lišící se jen čokoládou. Protože bez té bych odmítala vstát z postele!
(a taky provádím velký instagramový průzkum - jak dlouho je ještě možné tam cpát pořád a pořád tu stejnou kaši, aby stále získávala takovou hromadu lajčíků? :D)

 1)-4) A když zrovna nefotím kaše, fotím naši psí rozmazlenou slečnu Adélu. Však jsem říkala, že jsem prostě umělec.
Adéla radující se, že nám přišly svaly.
Adéla unavená.
Adéla v pozoru u labutí,
Adéla hrající si na mrkev.
Adéla...
Markéto, vzpamatuj se.
1) Krásné noční Brno.
Jen nechápu to osvětlení, co tam je snad celoročně. Je vánoční, není vánoční? Svítí jen tak pánubohu do oken?
2) Prý na blog vůbec nedávám svoje fotky, bylo mi mnohokrát řečeno.
Ale já jsem prostě ráda takový bezhlavý rytíř. Nebo Skoro bezhlavý Nick?
Tak tady je ale jedno selfíčko, aby se neřeklo. V letních barvách.
3) A pro změnu selfíčko-westíčko v zimních vybllitých barvách.
4) A když už selfíčka, tak i něco, co přímo ke mně sedne jak prdel na hrnec. Barevné svítící oblečky na cvičení.
Ale jednou za čas cvičím i v černé, Fakt!

1) Největší nadšení a oslavný taneček, když jsem v Albertu zjistila, že se prodává nové Frisco, o kterém jsem neměla ani tušení!
Příchuť okurka a máta, 7% alkoholu, což je o dost víc, než ty ostatní druhy a to se vyplatí a chutnalo mi to moc!
Docela zvláštní, trochu jako mojito, ne nijak přeslazené, a pro mě na jedničku!
2) Tradiční oběd v krabičce - ne mnou uvařený, ale v brněnském vegetariánském bistru Oáza (v Brně na ulici Slovákova) koupený. Bisto je sice jako stroj času do 80 let - od interiéru až po oblečky prodavaček, jí se tam jen na stojáka (a proto si to radši nosím do školy), ale jídla mají dobrá a zdravá a ceny jsou víc než sympatické. Víc než 50 korun za oběd rozhodně nedáte.
Já tam chodím nejčastěji na pohanku. Samotnou, s červenou čočkou a spojovým plátkem, nebo třeba s robi kousky.
3) A zase snídaně. Tentokrát víkendové wafle z pohankové mouky, s tvarohem, agáve sirupem a banánem. Nejoblíbenější kombinace.
4) Snídaně číslo....no...prostě další. Oblíbené croissanty z Billy se srandovním názvem "wellness" a k tomu musli Vitalis s jogurtem.