Pečení : Domácí celozrnný chléb a nejlepší housky

Co běžně dělají dvaadvacetileté studentky?

Některé tráví většinu času učením, jiné tráví hodiny a hodiny pobíháním po obchodech a nákupem oblečení, jiné se zajímají hlavně o kosmetiku a líčení, vymetají jednu párty za druhou, jedno rande za druhým, probírají s kamarádkami nad skleničkami samé životně důležité věci...

No a já...

Já peču chleba.

Vskutku typická zábava.

Ještě nedávno (nebo před pár lety?) bych nechápala, proč si někdo peče chleba doma, když si ho může koupit.

Připadalo by mi to divný, babičkovský, oldschoolový, retro a tak dál.

No a teď se mi rozzáří oči nadšením, když z trouby vytáhnu krásně kulatý bochník!

Ale i po těch obchodech běhám ráda, ráda se namaluji, zajdu protančit střevíce, a večer jdu s kamarádkou zase na nějakou tu skleničku. Takže normální dvaadvacetiletá blondýna snad zůstávám.

A kéž bych tak měla tolik kabelek, jako bochníků chleba!

Co se týče snídaní (a vlastně jídla celkově), točí se u mě různá období.

Období ovesných kaší. Období instantních kaší Nomina, období domácích koláčů a buchet. Období loupáčků. Období lívanečků a palačinek. Období müsli a různých cereálií, období tousů s burákovým máslem....

A když na mě takové období přijde, jím to samé pořád a pořád dokola, protože je to v tu chvíli tím nejlepším jídlem na světě a nic jiného ráno nechci, na nic jiného nemám chuť.

Někdy takové období trvá třeba jen 4 dny, někdy dva týdny, a někdy třeba i několik let (joo, ty kaše!).

A právě teď je tu období pečiva, které bylo krátce přerušeno obdobím vánočkovým, a poté se opět vrátilo.

Není nic lepšího, než čerstvé nebo rozpečené, domácí pečivo! A když se k tomu přidají ještě kozí sýry nebo poctivé máslo ze sýrárny a dobrá šunka, o největší dobrotu je postaráno!

A nedávno jsem upekla svůj první, skutečně chlebový chléb.

Často jsem sice pekla tento, velice oblíbený, se sušenými rajčaty. Krásně vláčný a voňavý, ale není to úplně typický, český chléb.

Postup jsem okoukala u Verunky, akorát jsem použila jiné mouky, a dopadlo to více než dobře.

Na jeden malý bochník budete potřebovat :

2 hrnky celozrnné pšeničné mouky (hrnek mám 250ml)

1 hrnek hladké mouky

7g sušeného droždí (jde to ale i z klasického čerstvého droždí, z půlky kostky. Akorát je třeba přidat více mouky, jinak bude těsto moc řídké)

hrnek a půl vlažné vody

sůl

slunečnicová semínka

Všechny suroviny smícháme a a vypracujeme těsto, které necháme kynout na teplém místě minimálně 45 minut. Poté ho znovu propracujeme a necháme znovu kynout 45 minut. 

Pak si rozpálíme troubu, do které vložíme pečící nádobu i s poklopem (pekla jsem to v prastarém pekáči, ve kterém mamka peče kačenu :D), aby se nahřála. Po pár minutách, až bude nádoba teplá, do ní vložíme bochník chleba, který uplácáme pořádně pomoučenýma rukama na pomoučeném vále.

A chléb pečeme přiklopený poklopem, při 230 stupních, zhruba 45 minut. Pak už jej jen vytáhneme a necháme vychladnout zabalený v utěrce.

A druhý recept bude na domácí housky.

Ty nejlepší housky ze všech!

Jsou totiž podle Dity P., z její kuchařky, kterou nám se sestrou nadělil Ježíšek, a tak teď budu zkoušet všechny recepty o sto šest. A tenhle recept rozhodně nebyl krok vedle!

Jediná změna, kterou jsem udělala bylo to, že jsem nahradila polovinu bílé mouky moukou celozrnnou pšeničnou, a houskám to rozhodně neuškodilo - na chuti ani barvě to vůbec znát není a jsou tak jako tak krásně nadýchané a měkkoučké. 

A místo sádla jsem musela použít máslo, protože sádlo jsme zrovna doma neměli (no dobře, měli, ale byla na něm elegantní plíseň :D).

 Ta knížka je celá krásná, plná dokonalých fotek, lákavých jídel, a ke každému receptu je ještě něco připsáno, což je nejlepší.
Včera jsem při prohlížení měla celou dobu na tváři tak přiblblý úsměv.
A třeba k těmhle houskám Dita napsala :
"Není nic úžasnějšího, než si v tom vykřičeném světě na chvíli sednout, z kabelky Prada vytáhnout domácí housku a s tou největší elegancí si ji nacpat do krku." :D

Na 12 housek budete potřebovat :

250g hladké mouky

250g celozrnné pšeničné mouky

půl kostky droždí

200ml mléka (plus kdyžtak trocha navíc, podle hustoty těsta)

3 lžíce bílého jogurtu

3 lžíce změklého sádla nebo másla

1 lžička soli

1 lžička cukru

bílek na potření

Smíchejte mouky do velké mísy, uprostřed udělejte důlek, dejte tam droždí, lžičku cukru a zalijte vlažným mlékem. Až se za pár minut vytvoří kvásek, smíchejte jej s moukami a přidejte všechny ostatní přísady. Vypracujte těsto a uložte jej minimálně na hodinu na teplé místo.

Potom už jen na pomoučeném vále umotejte housky (prostě klasické copánky..), rozpalte troubu, pomažte housky vajíčkem, posypte mákem, a dejte péct - 180 stupňů, 30 minut.

A další ráno můžete mít nejlepší snídani, tak jako já!

facebook / instagram

Pečení : Zimní celozrnné bagely na sladko

Recept je stejný jako bagely (to nejdokonalejší pečivo!) podle mého staršího receptu (který vlastně můj vůbec není, ale okoukala jsem ho od nejšikovnější Vaci:D), který jsem jen převedla do zimního kabátku, do sladké verze, krásně voňavé po skořici.
A nejlépe chutnají rozříznuté napůl, opečené v topinkovači (nebo na pánvi) a potřené máslem, ať už normálním, nebo arašídovým.
Snídaně vskutku božská!

Na 8-9 bagelů budete potřebovat 
3 hrnky celozrnné pšeničné mouky a 1 hrnek hladké mouky (hrnky mám o obsahu 250ml)
1 a 1/3 hrnku vlažné vody
Půl balíčku čerstvých kvasnic nebo půl balíčku sušeného droždí
5 lžíc třtinového cukru
velká lžíce skořice (a klidně přidejte i perníkové koření)
kůra z citronu
hrst rozinek (a když jsou ty Vánoce, tak třeba i namočených v rumíčku :D)
lžíčka soli
vajíčko na potření
Smíchejte mouky, přidejte skořici, vytvořte ve směsi důlek, do toho dejte kvasnice, trošku teplé vody a lžící cukru a chvíli počkejte. Po chvíli kvásek smíchejte s moukou, přidejte vodu, zbylý cukr, rozinky i citronovou kůru a pořádně vypracujte těsto. To nechte hodinu kynout.
V hrnci přiveďte vodu k varu a postupně do ní dávejte bagely (vejdou se tam tak tři najednou), které vytvoříte tak, že z těsta vyválíte váleček a ten spojíte. Minutu bagely vařte, poté je otočte a vařte další minutu z druhé strany. Pak je vyskládejte na plech s pečícím papírem, potřete vajíčkem a posypte třeba mandlemi nebo mákem a pečte přibližně 30 minut na 220 stupňů.

A opravdu se toho nebojte, i když se bagely chvíli musí povařit ve vodě, je to mnohem jednodušší než to zní.

Dobrou chuť!

Vánoční pečení : Vinné cukroví

Je mi jasné, že už máte beztak všichni napečeno.
A je mi jasné, že takhle na poslední chvíli už se vám asi péct nechce.
Ale je jedno, že máte napečeno a že už se vám na poslední chvíli nechce.
Tohle si upéct musíte.
Je to totiž to nejlepší cukroví (a neříkám to proto, že je z vína :D) pod sluncem. Minulý rok jsem ho pekla poprvé, a okamžitě se u nás doma stalo jedním z nejoblíbenějších, o čemž svědčí i to, že 26. prosince padl za vlast poslední kousek.
A kromě toho, jak výborné je, je to i neskutečně jednoduché a snadné na přípravu. Smícháte dohromady pouhé tři suroviny, a je hotovo.
A už jsem říkala, že si to upéct prostě musíte?

Na 2 plechy budete potřebovat :
250g hladké mouky
220g másla
lahev bílého vína

 1) Máslo smíchejte s moukou.
2) Otevřete lahev vína.
3) Odlijte 2 deci vína do skleničky a zbytek vypijte.
4) Ze skleničky odeberte 5 lžic vína a dejte do těsta, zbytek taky dopijte.
5) Vypracujte těsto a dejte na půl hodiny do ledničky.
6) Vykrájejte tvary (nejlépe soby!) a dejte péct na deset minut, 180 stupňů.
7) Ještě horké obalujte v moučkovém cukru.

A nejjednodušší cukroví je hotovo, dobrou chuť!
Minulý rok jsem ho pekla den před Štědrým dnem a vůbec to nevadilo, tohle cukroví se nemusí nechávat uležet, je dobré hned po vytažení z trouby. (vyzkoušeno!)
Tak se mějte hezky, ať se vám cukroví povede.....a já jdu do fitka, samozřejmě proto, abych potom v onen den mohla sníst téhle dobroty co nejvíc!

Vánoční pečení : Zázvorové perníčky + Mrkvovo-makové rohlíčky

Hezký den!
Doufám, že už máte hotové makronky podle včerejšího jednoduchého receptu, protože dnes budete muset zadělat těsto na perníčky a patlat rohlíčky. Nedá se nic dělat!
Tyhle perníčky jsou totiž ty nejlepší, co jsem kdy udělala (to, že jsem je pekla jen 4x a z toho dvě várky nebyly k jídlu není podstatné :D), chutnají moc dobře a hlavně krásně voní.
No a druhým receptem třeba naopak potěším ty, co jsou do zdravého jídla tak moc zapálení (prostě strašně healthylifestyle, clean eating, body building, abs, uuuuu!), že by do pusy nic oficiálně nezdravého nestrčili ani o Vánocích.
A nebo ty, co mají obavy z toho, že z cukroví z obyčejné mouky, másla a cukru by jim okamžitě narostla obří prdel a ještě větší špek.
A nebo ty, co chtějí zkusit letos i nějaký nový druh.
Jasně, psala jsem o tom, že cukroví nijak "ozdravovat" nebudu, a samozřejmě budeme mít poctivé linecké, ořechové rohlíčky od babičky, rafaela, vinné cukroví (pokud víno nepadne za vlast jinak...) a další tradiční dobroty, ale do oka mi v německém časopise Women´s Health padly i tyhle, rádoby zdravě se tvářící, rohlíčky s mrkví, mákem a mandlemi, tak jsem je jako zpestření vyzkoušela, a chutnají taky moc dobře.

Recept na Norské zázvorové perníčky jsem obšlehla od Kluků v akci (no jo, ráda koukám na všechno o vaření, i když Dita stále vede! :D) a rozhodně to byla dobrá volba.
Už jsem říkala, jak krásně voní?
Na 3 plechy budete potřebovat :
150 g másla
1 dl medu
2 dl (třtinového) cukru
1 dl smetany
450 g hladké mouky
lžička prášku do pečiva
lžička mletého zázvoru
lžička mletého pepře
žička mletého hřebíčku
2 lžičky mleté skořice
Těsto je potřeba udělat předem a nechat ho v ledničce minimálně přes noc, tak honem honem, ať to stihnete!
V mikrovlnce rozpusťte máslo s medem a cukrem a až to trochu vychladne, přidejte smetanu. Mouku smíchejte s kořením a smíchejte s tekutými přísadami. Vypracujte těsto, rozdělte jej na dvě části, dejte do sáčku a strčte do ledničky. A za několik hodin už můžete vykrajovat, což jde opravdu krásně, s těstem se dobře pracuje, nic se nelepí, netrhá....A pečte cca 10 minut při 170-180 stupních.

A pak už stačí jen ozdobit - musím se pochválit, letos se mi ten bílkovo-cukrový krém nějak povedl, protože se to zdobilo hezky a já jsem tak ani nemusela být tak sprostá, jako obvykle, když mi krém teče po rukách a je všude jinde, jen ne na perníčkách.

A teď ty slibované rohlíčky.

Přibližně na 30 kousků budete potřebovat :

50 gramů strouhané mrkve

50 g celozrnné mouky

50 g hladké mouky

40g mletého máku

40g mletých mandlí

25g třtinového cukru

25g vanilkového cukru

70g másla

1 bílek

A postup je samozřejmě jednoduchý - studené máslo nakrájejte na kousky a smíchejte se všemi ostatními přísadami. Vypracujte těsto, z toho vyválejte několik hadů uložte minimálně na hodinu do ledničky. Poté už z těch hadů jen vytvořte rohlíčky (samozřejmě můžete použít formičku, ale na to jsem byla líná...) a dejte péct na 180, 15 minut. A po vytažení z trouby je můžete ještě pocukrovat moučkovým cukrem.

A na závěr pro vás mám ještě jeden tip na jedlý.....ehm tedy pitný....dárek.

Recept není můj, ale mé nejoblíbenější a nejhodnější blondýny (nejhodnější je samozřejmě proto, že jsem tuhle dobrotu právě od ní dostala!:D) Téry.

Čokoládovo-kokosový likér.

Neskutečná dobrota, tekutá radost. Motající se nohy.

Postup najdete tady a myslím, že dárek je to ideální. Nebo alespoň pro mě byl, oči se mi rozzářily víc jak stromek u Rathausu a zmizel rychlostí blesku, nečekaně.

Dostala jsem ho takto, elegantně v lahvi od Mattonky, abych měla v té Vídni přeci jen něco českého :D

A minulý rok jsem podle Téry dělala vaječný likér, který měl u babičky s dědou taky úspěch. 

No a třeba takovým nakládaným hermelínem se taky nic nepokazí.

Tak to je pro dnešek všechno, mějte se hezky, a nezapomeňte se vrhnout na těsto na perníčky!

Mě dneska čeká po dlouhé době hodina fitboxu, potom tu dřinu spláchnu nějakým tím svařáčkem na brněnských trzích, a večer se vrhnu na pečení dalšího cukroví.

Jak já ten předvánoční čas miluju!

Vánoční pečení : Makronky

Makronky mají pověst něčeho hrozně složitého a náročného na přípravu, a tak není co říct, že se toho dost lidí bojí a radši se do toho nepouští.

Ale poté, co jsem na internetu viděla několik makronkových receptů se tomu ani nedivím, někde je to skutečně popsáno složitě jako štěpení atomu. 

Ve skutečnosti je to jednoduché (no dobře, vytvořit kulatý tvar mi nešlo..), o čemž svědčí to, že tyhle růžovky jsou mé úplně první, a vypadají docela k světu. (plác plác po zádech, jsem to ale pašák!). 

Tedy......ty které k světu nevypadaly jsem samozřejmě ukryla do krabice a vyfotila jen ty pohlednější, čímž můžu vytvářet iluzi, že takhle povedená byla celá várka :D

Budete potřebovat :
2 bílky
100g cukru moučka
50-60g mandlí, oloupaných a hodně, hodně, hodně jemně pomletých
60g cukru krystal
potravinářské barvivo (samozřejmě růžové!) - špetku, záleží jak tmavé to chcete mít

1) Mandle rozmixujte hodně na jemno, klidně v obyčejném mixéru.

2) Bílky s cukrem krupice vyšlehejte do tuhého krému.

3) K mandlím přidejte moučkový cukr a smíchejte s krémem a postupně přidejte barvivo

4) Teď přichází samotné tvoření koleček. Buď to můžete udělat sáčkem jako moje sestra (a asi většina kuchařů :D), nebo elegantně upatlanou lžicí jako já.

5) Snažte se dělat kolečka menší a silnější, ale třeba se vám to stejně rozteče do velkých placatých oblud jako mně.

6) S plechem párkrát opatrně bouchněte o zem, aby se z makronek vyhnal vzduch a ony tak nepopraskaly.

7) S plechem mlaťte opatrně, nebo se vám roztečou ještě víc.

8) Nechte je půl hodiny odpočívat a poté pečte při teplotě cca 140 stupňů 10-15 minut.

9) Po vychladnutí naplňte krémem podle chuti. Ten můj je ze 100g bílé čokolády s kelímkem smetany ke šlehání a 2 lžícemi pudingu. 

P.S. Děkuji za dohled a rady mé zručnější sestře Terce :D

P.S. 2 A já se jdu zase vrátit ke kuchyňské lince a tvořit další 2 druhy cukroví.

Trocha kultury neuškodí : Albertina

Je mi jasné, že tenhle článek zrovna rekordy ve čtenosti lámat nebude.

A taky je mi jasné, že mnohem víc čtenářů sem vždycky naláká fotka obyčejné ovesné kaše co vypadá jako kočičí blití nebo nových bot (které nemám). 

To mi ale žíly nijak netrhá, a hlavně tu chci mít všechna zajímavá a hezká místa, co jsem ve Vídni navštívila, tak proto i článek výstavní. (jako o výstavě, samozřejmě :D).

A přiznejte se, že sem někteří z vás vlezli jenom proto, že nevěděli, že Albertina je galerie!

Ale ani pokud nejste nějací velcí znalci umění (ehm....rodiče by vám mohli vyprávět, jaký ignorant zrovna já jsem :D), stojí za to zajít sem tak jako tak, protože i samotné interiéry Albertiny jsou nádherné.

Albertina je původně největším obytným palácem Habsburků, najdete ji v samém centru města v těsné blízkosti Hofburgu a ve sbírce má mnoho významných světových děl.

Výstavy jsou tu jak trvalé, tak ty s omezenou platností. Pro studenty je vstup za 8,5 euro, pro dospělé za 12.

Momentálně tu můžete vidět výstavu MATISSE UND FAUVES (ale na tu si musíte pospíšit, jen do 12. ledna!) , kde je k vidění 140 děl francouzského malíře Henriho Matisse a umělců, kterým se říkalo "Fauvisté". (z těch se mi nejvíce líbily londýnské obrazy Andrého Deraina). 

Matissovy obrazy jsou hodně barevné, zdaleka ne realistické. Hodně zátiší, krajin, aktů, trochu na způsob Picassa, se kterým se znal, ale ne až tak kubistické a realitě nepodobné.

Ne, dobře...radši toho nechám, popisování obrazů by mi opravdu nešlo.

V některých sálech mohl na obrazy koukat i pan Nikon, a někde mu to naopak povoleno nebylo, a musel se chudák schovávat v temnotách mé kabelky. A tak mám pár fotek jen z některých výstav, z Matisse zrovna ne.O patro níže je expozice Od Moneta po Picassa. 

Jak už jsem psala, žádný velký znalec nejsem a obrazy většinou dělím na líbí-nelíbí (to je jako víno, které profesionálně dělím na chutná-nechutná:D), případně zaujalo-nezaujalo, a zřídka kdy i pobavilo-nepobavilo. A často se nedokážu rozhodnout, jestli se mi daný obraz líbí nebo ne a kolikrát nevím, co si o tom myslet, což se mi stává hlavně u moderního (ne?)umění.

A stejně nerozhodná jsem i u obrazů Picassových.

A jak jsem na ty obrazy tak koukala, kromě toho, že mi to i připomnělo můj oblíbený film Půlnoc v Paříži, mi hlavou běžela (teda...doufám že jsem si to "nezpívala" nahlas :D) tahle písnička, která není můj styl ani trochu. Ale znám ji ze školy z jedné přednášky, kde jsem to slyšela/viděla asi dvakrát a pak jsem si to dokonce pouštěla sama. Nechápu a nechápu se, ale je dost možné, že se mi to snad i nějakým nepochopitelným způsobem líbí :D

V dalším patře jsou vystaveny obrazy německého malíře Georga Baselitze (a nevím, jestli se mám jako ignorant přiznat, že zrovna tahle díla se mi moc nelíbila, nebo si to nechat pro sebe.

 No dobře, radši si to nechám pro sebe.)

Ze všeho nejvíc se mi ale líbila výstava rakušanky Sonji Gangl Dancing with the End ve vrchním patře.

Tam se ale bohužel fotit nemohlo, a moje oči byly už tak jako tak unavené z toho velkého množství kultury, na což zrovna dvakrát zvyklé nejsou :D

Pokud budete mít ale ve Vídni více času, rozhodně si do Albertiny zajděte. A pak se můžete odměnit třeba v Hotelu Sacher tou čokoládovou dobrotou, odtud je to jen pár kroků.
Ale když porovnám neporovnatelné, musím říct, že pánové Warhol s Basquitem mě bavili o chlup víc.

Vídeňské Vánoce : Rathaus

Guten Abend!

Včerejší večer (a vlastně spíš i ráno) v jednom irském baru a následně v klubu Prater Dome byl opravdu velice vydařený, zábavný a parádně jsem si to užila. Prostě párty-párty jak má být.

Ale jak bylo včera veselo, tak jsem dnes trpěla.

 Markéto, Markéto, ty čuně!

Takovou bolest hlavy jsem snad ještě nezažila (a to trpím na migrény). Dnes jsem si opravdu říkala, jak závidím všem abstinentům a lidem, kterým nechutná Malibu s ananasovým džusem nebo Aperol Spritz! (i když to, jak může někomu nechutnat Malibu je asi tak nepochopitelné, jako že se někomu nelíbí George Clooney!). 

A jako třešnička na dortu pro mou třeštící hlavu bylo, když se ráno dopoledne o půl 11 rozezněl celými kolejemi požární alarm. Ten nejhlasitější a nejprotivnější alarm. 

Mít v hlavě zabodnutý střep by bolelo méně!

A tak jsem na sebe honem hodila kabát a v růžových Ikea pantoflích běžela z 12 patra dolů ven před koleje, kde jsme čekali asi půl hodiny.

Přehlídka pyžam a japonci fotící si hasičské auto.

Nejvíc mě ale stejně rozčilovalo to, že se mi zatím v misce rozmáčelo musli a vystydlo mi kafe!

Ale jak je ve Vídni jinak draho, večer to byl opět ve velice ekonomickém duchu - do Prater Domu byl pro slečny opět vstup zdarma a k tomu 15 ojro na útratu, a v irském baru mají různé míchané drinky za 2,80.

A pro dvě blondýny zdarma. 

Tak jsem si říkala, že bych mohla napsat i článek o tom, kde se levně opít si dát něco dobrého k pití nebo kam zajít protančit střevíce. 

Třeba se i tyhle tipy budou někomu hodit. A třeba taky budou maminky zakazovat svým nezletilým dcerám číst můj blog.

Ale radši už dost řečí, bolest hlavy se konečně vzdala a ustoupila, a tak tu pro vás mám další vídeňský článek. O řadě vánočních trhů jsem už psala, ale stále ještě tu chybí ty nejznámější - u radnice neboli Rathausu.

Je to tu jako přehlídka kýče, ale ze mě se v období Vánoc stává kýčo-milovník, miluju všechna světýlka, soby, ozdůbky a sněhuláčky, takže je jasné, jak nadšená tu jsem.

Stánků tu je skoro 150 a najdete tu vše, po čem vaše vánočně naladěné srdce zatouží!

Ale pokud máte možnost jet sem ve všední den a ne o víkendu, rozhodně to udělejte.

To se mi to radí, když nejsem člověk těžce pracující nebo školou povinný, že? Zase jsem chytrá jako rádio, no jo.

Páteční nebo sobotní večer tu je tu taková tlačenice, že by si můžete připadat jako sardinky v konzervě. A to se vyplatí!

A zapomeňte na to, že byste se šli podívat ke stánku, který se vám zalíbí. 

Ne ne, půjdete hezky tam, kam vás dav odtlačí.

Ale naopak ve všední dny je to tu o mnoho lepší a příjemnější a na nasávání (nejen) vánoční atmosféry tak budete mít mnohem více prostoru.

A i tady si, velice nečekaně, můžete koupit ty výborné a veliké preclíky.

Zítra si tam zase pro jeden musím zajít!

S vanilkovou polevou, bitte!

A na své by si tady samozřejmě přišel i Augustus...

A pražené oříšky v cukru voní na metry daleko.
Kromě arašídů a mandlí tu ale můžete narazit i třeba na takové kešu, vlašáky nebo makadamové ořechy, všechny v cukru obalené a vánočně vonící.

A punč dostanete v takovémto hrníčku, za který, tak jako všude, zaplatíte zálohu a buď jej vrátíte, nebo si ho necháte a budete si z něj o Vánocích vychutnávat třeba kakao k vánočce. 

B je správně.

A v některých stáncích dostanete to tekuté štěstí i do takovéhle reklamy na kýč.

A co by to bylo za trhy bez ovoce v čokoládě a jablek v cukru?

A ani všechny možné rakouské dobroty nevypadají vůbec špatně...

A další ovoce, které tu dostanete polité čokoládou z toho nejgeniálnějšího vynálezu - z čokoládové fontány!

Tyhle dlouhé pendreky jsem jako malá milovala (a mlátila s nimi všechny okolo :D)

A k tomuhle opět nemůžu dodat nic jiného, než : omnomnomnomnom.

Buchty ve vánočním hrníčku, zalité teplým vanilkovým krémem z vanilkové fontány...

Punč, punč, punč!

A když budete mít chuť na něco slaného (a v peněžence stále ještě nějaká ta ojra), můžete si dát třeba polévku do chlebu (mají i dýňovou!), těstoviny, spätzle, nebo třeba pečené plněné brambory.

A fotkou velikého a mastňoučkého langoše se s vámi pro dnešek rozloučím.

Jak poetické!

Mějte se krásně.

P.S. A nepijte.

P.S.2 A nebo pijte, ale ne víc než 5 sklenek za večer. Nebo 6. Nebo..