Krásný den!
Po několikadenní odmlce jsem opět tady a vy jásáte, to je jasný. A dnes to bude po delší době článek čistě jídelní, a to sice o tom, jak se ze mě pomalu stává býložravec.
Já a maso?
To je dlouhý příběh, ze začínající jako pořádná lovestory. Jako malá blonďatá holčička jsem totiž byla hodně na slaný. Čokoládu a zmrzliny jsem sice ráda měla, ale když jsem si měla vybrat, to co mám nejradši, vždycky to bylo něco slaného. Hlavně brambůrky, ty jsem TAK milovala. Ale musely být s příchutí slaniny! A taky všechny uzeniny. Párky, klobásy, špekáčky, řízky, slanina, a všechno pořádně mastný.
Měla jsem to ráda tak moc, že když jsme třeba byli s rodiči v nějaké pěkné restauraci s lákavým jídelním lístkem, stejně jsem si tam dala párek s chlebem.
Možná to vypadalo, že ta malá hubená holčička je tak skromná, ale ve skutečnosti to bylo proto, že párky pro ni byly nejlepší jídlo na světě.
A takhle to vypadalo dlouho, prakticky až do té doby, co mi bylo nějakých 14 let, a já jsem najednou měla pocit, že jsem strašně tlustá a musím přestat jíst všechno nezdravý. A tak milované slaninky i párečky pomalu mizely z mých talířů. Ale maso jsem měla ráda a jedla pořád.
Potom jsem se zase začala pomalu umoudřovat (a dělat kraviny jako maso na vodě, fuj!) a jedla tak nějak všechno, i když smažené jen minimálně, a celkově zdravěji, což mi zůstalo doteď.
A minulý podzim jsem odjela na Erasmus do Vídně, což taky znamenalo, že jsem jídlo nakupovala jen sama pro sebe, a vzhledem k poměru cen v Rakousku a u nás taky s docela omezeným rozpočtem.
A tak jsem nakupovala a nakupovala, hospodařila a vařila.....a najednou byl listopad, a já jsem si uvědomila, že jsem si za celé tři měsíce ani jednou nekoupila maso. Ze začátku to bylo nejspíš proto, že koupit větší balík tofu za 2 Eura bolelo méně, než vaničku masa za 9, ale postupně jsem na to už neměla ani chuť, až mě nakonec představa toho, že krájím do syrového masa přestala lákat úplně.
A ani po svém návratu jsem si už maso sama nikdy nevařila. Šunku si sice jednou za čas dám, ale rozhodně už maso není klasickou součástí mého jídelníčku.
Přesto ale vegetarián nejsem a nejspíš ani nikdy nebudu.
Uzený losos je totiž nejlepší věc na světě. A lhala bych, kdybych tvrdila že mi nechutná proscuitto třeba fuet k vínku.
Myslím, že není potřeba za každou cenu patřit do nějaké škatulky. Nepotřebuju o sobě prohlašovat, že jsem vegetarián, protože vím, že by to byla jen póza.
Zkrátka jen maso nejím často.
Protože jednoduše nechci.
Částečně z etických důvodů, a taky proto, že "náhražky" masa mi chutnají mnohem více a opravdu si na tom pochutnám, tak nemám důvod. Ale když třeba jednou za dva týdny obědvám o víkendu s rodinou, klidně si maso dám (protože maminka vždycky vaří nejlíp na světě!). A nebo třeba ten vánoční kapr, takové tradici se žádný tofu nevyrovná!
Takže myslím, že není potřeba se nijak škatulkovat, a ať si každý jí tak, jak uzná sám za vhodné.
S čím ale rozhodně nesouhlasím je to, že lidské tělo maso potřebuje.
Potřebuje bílkoviny.
Ale těch mohou mít dostatek vegetariáni i vegani, protože je TOLIK jiných potravin bohatých na bílkoviny, že kvůli tomu opravdu není potřeba jíst denně maso.
A ano, vím, že je milion vědeckých studií, které dokazují, jak je pro nás maso nezbytné. A na druhou stranu je zase hromada studií, které tvrdí naprostý opak. A proto tohle vůbec nečtu, vůbec neřeším, ať si každý vybere čemu věřit chce a tomu věří.
A proto vám dneska představím svá oblíbená bezmasá jídla, zejména z různých "náhražek" masa. I když toto označení nemám moc ráda. Tyto potraviny totiž jako maso nechutnají, a ani to v tom hledat nepotřebuju. Nejím to proto, že bych si musela maso nějak nahrazovat, ale jednoduše proto, že mi to chutná víc než maso samotné a dodá mi to dostatek bílkovin.
....takže ta malá holčička, která by pro klobásu vraždila trošku vyrostla, a teď vám tady bude básnit o tom, jak miluje tofu, Svět se zbláznil.
A začneme tempehem, který jsem si pořádně oblíbila až v poslední době, a teď bych ho nejradši jedla denně.
Je to z fermentovaných sojových bobů, spojených pomocí ušlechtilé plísně (ale nenechte se odradit! :D), a na 100g má cca 17 gramů bílkovin.
U nás je k sehnání myslím ve 3 variantách - obyčejný, který jsem měla jednou, a už nikdy více, a bohužel to nemůžu popsat jiným slovem, než jako hnus. Ale naopak ten uzený mi chutná moc, a nejpodobnější je to asi uzenému tofu. A dobrý je i marinovaný, i když ten se mi zdál možná až zbytečně moc nasáknutý olejem.
Kupuju ho v Bille nebo zdravé výživě, balení stojí kolem 50-55 kroun, což mám na 2 porce. Bohužel to není nic levného (ale něčím si radost udělat musím :D).
A jak ho jím nejčastěji?
Stejně originálně, jako všechny ostatní "náhražky". Příloha, třeba rýžové nudle, rýže, těstoviny, pohanka, cizrna nebo kuskus, k tomu na pánev na lžičce oleje mrsknu onu věc, smíchám dohromady, a hotovo.
Jo, nápaditých a esteticky lákavých receptů se dneska nedočkáte, ale takhle to mám stejně nejradši.
Moje oblíbená kombinace - opečený tempeh s cizrnou a rýžovými nudlemi, ochucené sojovou omáčkou.
Stejně jako tempeh je ze soji, akorát připravené úplně jiným způsobem, a to ze sojového mléka.
Balení, které mám na 2 porce vyjde od 20 do 35 korun, záleží na značce a na tom, jak je ochucené. Nejražší bývá uzené a marinované, ale nejlevnější je naopak neochucené, které si potom nakládám do sojové omáčky a oleje s kořením sama. Ale moc ráda mám i bylinkové nebo "lahůdkové" a s bazalkou.
A jím ho stejně originálně. Ani tofu není potřeba tepelně upravovat, ale většinou to alespoň opékám na pánvi.
A na fotce jsou opět rýžové nudle, pro změnu s marinovaným tofu a avokádem.
Seitan ze soji není, ten je tvořen pšeničným lepkem. To zní docela divně a ze začátku mě to odrazovalo, protože jsem si představovala, že je to jakoby z mouky :D Ale ve skutečnosti je to také potravina plná bílkovin. Pro lidi s bezlepkovou dietou to nebude, ale jinak je dobře stravitelný a díky bílkovinám zasytí. Prodává se buď jako seitan natural nebo seitan special, který má výraznější chuť, ale oba druhy si připravuji klasicky na pánvi s troškou oleje a kořením, i přesto že tepelně upravovat jej není nutné.A balení na 2 porce kupuji ve zdravé výživě cca za 30-35 korun.
Cizrna, kroupy (co zbyly z vánočního kuby:D) a seitan.
A opět ty nudle, na kterém mám v poslední době úchylku, zdá se.
A opět ty nudle, na kterém mám v poslední době úchylku, zdá se.(ale přísahám, že když jsem začínala článek psát, myslela jsem si, že to bude pestřejší! Tak pardooon!:D)
Tavenýr není ani tak náhražka masa, jako spíše "sýr" pro vegany a jako jediný není něco, co bych si kupovala pravidelně. Hlavní složkou je opět soja, pak taky škrob a olej.
Hodně vzdáleně to připomíná tavený sýr, ale chuťově nic moc a asi bych ho ani za těch 20 korun nedoporučovala, pokud můžete jíst normální sýry.
Ďobáčky aneb nejhorší název na světě, pod kterým se ale skrývá dobrota.
Jsou to sojové kousky, marinované a ochucené, spolu s opečenou cibulkou. A tohle je věc, která by mohla chutnat i masožravcům. Běžně to stojí kolem 30 korun, takže levnější je si uvařit sojové kousky doma a ochutit, ale já jsem zatím nepřišla na způsob, jak to udělat, aby se to dalo jíst, protože v mém podání to chutnalo i vypadalo jako slimáci. Čili hnusně.
Šmakoun, Proč mají proboha všechny tyhle potraviny tak debilní názvy?
Ale i přes ten nejhorší název to mám ráda. Je to vyrobeno z vaječných bílků takže hromada bílkovin a svaly jásají, buď v neochucené verzi, a nebo s hlívou, kořeněné Mexiko, uzený, a nebo ve sladké variantě s meruňkami. A teď jsou prý i nové příchuti, švestka se skořicí nebo brusinky, ale na to jsem bohužel zatím nenarazila.
Pro někoho to může být bez chuti, ale já mám všechny tyhle typy jídel moc ráda, a tak si pochutnám i na tomhle. Jen ne tam často, vzhledem k tomu že balení na 2 porce stojí kolem 55 korun (a já bych toho meruňkového nejradši vždycky na posezení!).
Pečené hranolky, řepa a šmakoun s hlívou.
A oblíbená klasika, která tu byla milionkrát - kořeněná opečená cizrna, cuketa a šmakoun. Pro mě ideální oběd nebo večeře.
A stejný typ jako Šmakoun je i Shmaky (ano, název opět debilní), akorát od jiné firmy a v trošku jiné podobě. Na fotce je uzená varianta, která mi chutná moc, ale ten neochucený za moc nestojí, to už je lepší a levnější hodit doma na pánev ty bílky, ze kterých to je.
A jednou za čas si pro zpestření (a radost:D) koupím i sojové párky, na kterých si obzvlášť pochutnávám. (I když neříkám, že třeba na takových párcích z Lidlu, které mají přes 90% masa je něco extra špatného.)
Tyto jsem koupila kdysi v Bille, byly v příchuti chilli a chutnalo to moc dobře, ale mám vyzkoušené i jiné druhy ze zdravých výživ.
A občas si dávám jídla i úplně bez jako-že-masa, třeba to nejlepší cuketové kari.
A velkou spotřebu mám i co se sýrů týče, od mozarelly přes Camembert až po klasickou uzenou i normální třicítku.
Vím, že podobných potravin existuje celá řada, třeba robi, klaso, goody foody (ano ano, ty názvy!:D), které si dávám ve vegetariánském
Název pokaždé jiný, ale nepoznala bych, že jím vždycky něco jiného :D
Ne, tohle bohužel není z Oazy, ale z pražského Country Life.
A jak jste na tom vy?
Máte rádi tahle jako-že-masa, nebo si pochutnáte jen na propečeném steaku?
A co vám chutná nejvíce?
Mějte se krásně!
0 komentar:
Posting Komentar