Střípky z kuchyně

Hezký den!

Včera jsem psala o tom, jak by podle mě měl vypadat kvalitní blog, a dneska s velkou slávou přijdu s článkem o tom, co jsem v poslední době nacpala do břicha.

No....logika.

Ale ne, nevadí. Jídlo je v poslední době VŠUDE. V televizi se každý měsíc objeví několik nových pořadů o vaření, restauracím se daří tak jako snad ještě nikdy, za kurzy vaření jsou lidé ochotni platit tisíce, kuchařky se prodávají ve velkém...

No a svou kuchařku může v dnešní době vydat úplně každý. A ne, umět vařit není potřeba, že Láďo.

První fotka sice není nic, kde bych prokázala své kuchařské umění (spíš naopak, i při krájení bagetky dokážu podrobit celou kuchyň), nicméně je to podle mě jedna z nejlepších věcí na světě.
Ke štěstí stačí tak málo - čerstvá tmavá bagetka, tenká vrstva másla a uzený losos.
Kdybych mohla, jedla bych to denně! (a to mám taky v plánu, až budu nechutně bohatá a budu vykupovat lososy ve velkém!)

Jedno z těch rán, kdy jsem byla nevěrná ovesné kaši.
Dva opečené tousty, burákové máslo, banán, a v mističce se skrývá tvaroh s půlkou vanilkového ovesného dezertu.

A když kaši věrná jsem, vypadá to nějak takto.
Dělám ji buď z normálního mléka, nebo napůl s vodou, a jednou za čas pro zpestření i z mléka rostlinného, třeba ze sojového, rýžového nebo ovesného. A nechodím pro ně nikam jinak než do drogerie DM, protože jen tam je ta cena ještě v rámci možností přijatelná - 80 korun bych za jednu krabičku opravdu nedala.
A vstát s představou, že mě v kuchyni nečeká ani jedna kostička čokolády a lžička burákového másla?
To bych z té postele nevylezla!

A jak jste si asi všimli, ráno jsem jedině na sladký. Třeba míchaný vajíčka by do mě nikdo po ránu nedostal.
A pečivo se sýrem jen jednou za čas, a jen v případě, že by to byl ten nejlepší chleba a nejčerstvější rohlík, a sýr kozí! (no dobře, i ta klasická třicítka by se dala, kdyby bylo pečivo dobrý...)
Tohle je pro změnu ovocný chlebíček ze směsi z e-shopu zdravyzivot.com, o kterém jsem psala nedávno. (a slibuju, že zítra už vylosuju výherce!)
A můj tradiční oběd, protože takhle jím v poslední době pořád, až si ze mě Terka dělá srandu, když se se zlomyslným úšklebkem ptá, co budu dneska obědvat :D
Pořád dokola rýžové nudle, cizrna, pohanka....a když je hoooodně velká změna, tak rýže.
K tomu tofu, tempeh nebo seitan, a je hotovo.
Nemůžu si pomoct, ale jak si něco oblíbím, jim to tak dlouho, dokud nepřijde nová úchylka.
Prostě tragéd.
A ano, přesně o téhle úchylce mluvím - pohanku mám tak ráda, že jsem si ji musela dát i ke kuřeti na paprice od maminky. No, ne že by se to k tomu hodilo...
....ale tofu se hodí víc, to mě omlouvá.
Nemůžu si pomoct, ale ty moje zdravý jídla vypadají vždycky TAK nefotogenicky!
Holt růžovej donut s posypkou (aaa sem s tím!) by asi vypadal líp. Nebo mrkvovej dortík. Nebo cheesecake. Nebo cupcake...
Třeba jako tenhle!
Mrkvový, bezlepkový, s tou nejlepší polevou z krémového sýra. Od kamarádky, která mi ho s láskou (hohooo ne že ne!:D) koupila v oblíbené kavárně Fresh Freaks.
A aby se ta bezlepkovost vyrovnala, musela jsem si ukrojit i z poctivé vánočky od maminky.
A jak jinak, než na nejmilejším talířku z Butlers.

A další z těch žádná-ovesná rán.
Dalamánek, burákové máslo, banán.
Klasika, ta nejlepší.
Jedna zasloužená učící svačinka - tvaroh (není den, kdy bych nezlikvidovala alespoň jednu vaničku - za což miluje náš westík, protože jí dávám vylízat kelímek :D), oslazený agáve sirupem, a na to slušná porce kešu másla.
V poslední době jsem si moc oblíbila nové proteinové DeLuxe tyčinky od Nutrendu (a vede příchuť jahodový cheesecake nebo skořicová rolka!)
Bohužel to ale není úplně levná sranda, a tak si to kupuju jen když je nějaká příležitost, jak si to odůvodnit.
Jak vidíte na fotce - třeba protože byly Vánoce.
A pak protože začal nový rok. Tak aby začal hezky.
A dneska jsem měla další - protože se mi povedly zkoušky na poprvé.
A.....no budu muset dodělat esej, ať je další záminka.

Ke konci minulého roku jsme si udělali s mým drahým mužem výlet do Prahy, a na oběd jsme se stavili v moc příjemném Sweet&Pepper days na Vinohradech.

Nabídka byla lákavá, ale jakmile jsem spatřila bagel (no dobře, kecám, hledala jsem to už předtím na internetu :D) s uzeným lososem, nic jiného mě nezajímalo.
A byl N E J L E P Š Í.

A můjk fešák si dal hot dog.
Pravej americkej, prý.
Měla jsem ho vyfotit, ať to pak dám na blog a napíšu, že byl nejlepší na světě. S pořádným důrazem.
Jen nevím, jestli mám i psát to, že si dal rovnou dva...
Ale jo, ta cibulka a čedar, to láká i mě!

Hlavním důvodem, proč jsme ale do Prahy jeli byla jedna blonďatá osoba, a to má nejmileší Téra, která nás se svým Filipem pozvala (i když, zase si nejsem jistá jestli jsme se spíš nevetřeli :D) do jejich království, kde na nás čekala pořádná hostina.
Horký punč jako welcome drink, chlebíčky s lososem, výborné mini řízečky, pomazánka, houstičky, víno na pitný režim.....a úplně nejlepší byly celozrnné parmezánové sušenky, kterých bych se....jak jen to říct slušně....užrala!

A protože jsem známá už asi i svou náklonností (no jo, další úchylka!) k vánočkám, čekala nás tahle dobrota k snídani.

A od Terezky jsem dostala i pořádně bohatou Ježíškovskou nadílku, kde byla mimo jiné i ta nejlepší věc jménem slaný karamel, vlastnoručně uvařený i osolený.

V Candy Store mi muž koupil čokoládu, a vyzkoušet jsem musela i to nové máslíčko z Marks&Spencer - s pekanovými ořechy a javorovým sirupem.

Čekala jsem, že bude výborné, ale tohle bylo až nad moje očekávání! 

(a samozřejmě padlo za 5 dní, po statečném boji)

A oboje - jak karamel, tak máslíčko, si skvěle rozumělo s ovesnou kaší.
A se mnou, samozřejmě!
(banán jsem opekla, proto je to takovej ošklivák)

U Domči jsem pořád četla ódy na Cross Cafe a závistivě koukala na fotky dortíků, obzvlášť těch mrkvových.
A v Praze na Florenci jsem do té kavárny smutně koukala přes výlohu s výrazem achjo-proč-jsem-se-tak-nacpala-na-snídani.
No, netrvalo dlouho a dortík už se vezl se mnou domů žlutým kočárem. V papírové krabičce. A já jsem měla při každé zatáčce (ještě že jich na D1 moc není :D) hrůzu v očích, aby se dortíkovi nic nestalo. Prostě komedie.

A na závěr oblíbenec poslední doby - celozrnný koláček z bistra Oaza (a znovu upozorňuji, nelekněte se interiéru, je to trošku stroj času do 80. let :D), pořádná vrstva tvarohu, měkoučké těsto, nijak přeslazený....prostě mňam!

Mají i povidlové nebo makové, a je to tolik radosti za 9 korun!

Na fotce je společná snídaně s mým mužem, pro mě i poctivý kakaový jogurt z MyFoodu ve Vaňkovce.