Pages

Kamis, 01 Januari 2015

Jaký byl rok 2014?

Období těsně po Vánocích mi vždycky přijde takové prázdné, možná až smutné.
Prakticky celý prosinec je věnovaný vánočním přípravám a různým vánočním činnostem, které k tomu adventnímu období patří - od popíjení punče a trhání proužků z trdelníku až po výběr nejhezčího balicího papíru a falešný zpěv all i want for Christmas. A hlavně to celé provází těšení, obzvlášť tedy, pokud jste tak vánočním člověkem, jako já.
A můj taťka vždycky říkal, že těšení je nejlepší.
A pak přijde Štědrý den, Boží hod...
A najednou je všechno pryč.
Z města zmizí stánky s trdelníky a punčem (smutek!), chodit po obchodech a vybírat vánoční dekorace už by bylo divné, a zpívat si all i want for Christmas bude už za chvíli úplně mimo (i když v mém případě by se to mělo zakázat i v prosinci:D), a pro svou oblibu v pečení vánoček už ani nebudu mít správnou záminku.
A ten sníh, co napadl, mě akorát naštval, že takhle krásně a vánočně to nevypadalo i na Štědrý den!
Dalším těšícím se bodem je v tomhle období však ještě Silvestr.
Nevím proč, ale na takové ty "významné dny" jako konec roku, narozeniny nebo výročí se vždycky těším, i když kolikrát ani není důvod, protože to pak nejsou dny nijak výrazně jiné. Asi holt vždycky musím mít něco, na co se těšit.
A pak je tu najednou odpočítávání, cinknutí skleničkou, rozzářené oči při pohledu na ohňostroj...
Konec roku je tu!
Přesně v tyhle dny se ale nedá ubránit hodnocení uplynulého roku, zamýšlení nad tím, co nám dal nebo vzal, jak se povedl, a k tomu samozřejmě i naděje pro rok nový.
A když se zamyslím nad tím, jaký byl rok 2014 (což jsem v posledních 24 hodinách udělala asi dvacetkrát :D), musím říct, že špatný rozhodně nebyl.
Špatný rok je ten, kdy někdo z vašich blízkých onemocní nějakou nehezkou a opravdu vážnou nemocí, nebo když nedejbože o někoho blízkého přijdete.
A nebo když někdo přijde o práci a nemůže najít novou, po mnoha letech snahy ho najednou vyhodí ze školy a nebo se dostane do nějaké obzvlášť těžké životní situace.
Nic takového se mi naštěstí tento rok nestalo, takže nemám právo si stěžovat.
Ale rozhodně nebyl ani nijak obzvlášť významný nebo zlomový.
Zlomové roky jsou totiž ty, kdy třeba...
- uděláte maturitu (to se mi zdá jako by to bylo snad v pravěku! :D), státnice, a nebo přijímačky na vysněnou školu (ten pocit neznám, tak třeba v roce 2015? Prosím! :D)
- splníte si sen, ať už pracovní nebo třeba cestovatelský (však ta Amerika na mě počká!)
- získáte dobrou práci
- zkusíte si život v zahraničí
- přestěhujete se 
- poznáte muže nebo ženu svého života (ooo to je zase romantiky!)
- a pak si ho vezmete (nene, prsten taky ještě nechci!)
- narodí se vám dítě (proboha to ne!) a nebo si třeba pořídíte nového čtyřnohého člena rodiny (ano ano prosím!)
- a nebo třeba i menší změny, které pak mohou mít o to větší následky, Třeba když někdo zhubne z hodně velké nadváhy a a z ošklivého tlustého kačátka se stane krásná štíhlá labuť a konečně začne "pořádně žít", chodit do společnosti v hezkých šatech a tak. A nebo když se někdo naučí nový jazyk, začne s novým koníčkem nebo sportem...a nebo si třeba založí blog!
Mně se nic zlomového nestalo, takže tenhle rok nebudu mít v paměti jako ten nejdůležitější. Nebyl ani nejhorší, ani nejlepší z těch 23, co jsem zažila, Zkrátka tak nějak průměrný.
Ale celý rok stejně netvoří jen nějaké veliké a významné události, ale hlavně každodenní maličkosti, poskládané střípky. A díky těm menším, milým každodenním radostem to vlastně byl hezký rok.
- hned na začátku roku jsem dělala zkoušky na vídeňské Uni, kde jsem končila svůj semestr na Erasmu. Předtím jsem si neuměla představit, že by bylo vůbec možné se naučit něco v jazyce, ve kterém nejsem zrovna královna gramatiky ani slovní zásoby, a už vůbec jsem nevěřila, že bych to mohla opravdu zvládnout. Poprvé v životě jsem se učila i pozdě večer, dokonce po půlnoci, což je pro mě jinak něco úplně nepředstavitelného. A taky jsem s říkala, jak si budu strašně vážit toho, až se budu v Brně učit jen česky.
No...ta chvíle nastává i teď, a že bych si toho vážila se říct nedá.
- Na konci ledna jsem se vrátila domů (což mi vlastně jako docela zlomový okamžik přišlo) a o dva dny později už jsem stála před brněnským Typosem, kde mě čekal první den měsíční praxe ve zpravodajství České televize. Tím, že bych chtěla pracovat v něčem, co alespoň trochu souvisí s médii jsem si jistá stále, ale zpravodajství to rozhodně nebude.
- A taky jsem začala chodit do Radia R, kde jsem v marketingu.
- Ve škole jsem měla další zkouškové, kde nebylo tentokrát žádné drama (kecám, pokaždé brečím, že tentokrát už mě opravdu vyhodí), na podzim jsem si konečně vybrala téma bakalářky, napsala první kapitolu.....a několik týdnů na to zase nesáhla.
- A taky jsem občas výletovala. Hned několikrát do milované Vídně, opět do nejkrásnějšího Mikulova, a poprvé jsem byla i ve Španělsku, v Barceloně, kam bych se nejradši vrátila znovu!
- Taky jsem potkala pár milých lidí (naposledy třeba blogové kočky Anetku a Sobi), pár nemilých (tak jsem si zanadávala) a taky se u kafíček a různých skleniček potkávala s těmi, které mám oblíbené už dlouho - třeba jako s Térou, od které jsem se včera vrátila.
- A naživo jsem viděla Show Jana Krause, juhuuu!
- Co se týče práce, pořád jsem si jen přivydělávala jako hosteska, což není zrovna rozjetá kariéra. A tak koukám kde se dá, občas sesmolím nějakej ten motivační dopis, a třeba mi rok 2015 dá trochu štěstí a příležitost k tomu.
- A svůj bod si zaslouží i blog. Pořád mě neskutečně těší, že vás sem chodí TOLIK, a obzvlášť že mi píšete tak krásné a milé komentáře. Za rok 2015 přibyla pořádná řada čtenářů, psaní mě baví víc a víc a ráda bych blog posunula trošku dopředu. (i když zatím nevím jak, v plánování nejsem zrovna dobrá a v designu a záhadných html kódech už vůbec :D).
- Co se týče mé maličkosti, nijak výrazně jsem se nezměnila (jenom zmoudřela, hohoo!), ani vzhledově. Na vlasy si dávám barvu ze stále stejné krabičky, nijak jsem nezhubla ani neztloustla, v létě jsem byla krásně snědá žena z Kalifornie, v zimě jsem mrtvolně bledá....klasika.
- Sportovala jsem však pořád, Doslova. Nebyl snad týden kromě nemoci a výletů, kdy bych na sobě neměla sportovní tenisky minimálně 4x nebo 5x do týdne. Tak jako v roce 2013, i v tomto jsem stále milovala ty černo-žluté pásy TRX, na kterých jsem visela pořád. A občas jsem si ráda zaboxovala do totemu, občas běhala, nějaké ty sálové lekce...A na podzim jsem taky udělala menší změnu a začala pravidelně chodit do posilovny navštěvovat činky. Tam jsem trošku nabrala svaly, v něčem se zlepšila (a brzo ten shyb fakt udělám!), ale pořád si myslím, že klasická posilovna není něco, co by mě tolik naplňovalo a mnohem víc mě to táhne ke crossfitu, který jsem pořádně objevila až v tomto roce a kam si nejspíš hned zítra koupím neomezenou permanentku.
- V roce 2014 jsem taky začala s pole dance, se kterým jsem bohužel i skončila. Ale už to nešlo nacpat do mých dnů k tomu dalšímu sportu jak časově, tak finančně. A hlavně se budu asi vždycky strašně bát být hlavou dolů (že spadnu a umřu!).
I když s crossfitem jsem si moc nepomohla a stojky budou asi mojí noční můrou.
- A jídlo? Tak jako i v roky předešlé, jedla jsem převážně zdravě, občas s chutí nezdravě. Nejčastěji jsem nakupovala vločky, kuskus, cukety, banány, burákové máslo, sýry, cizrnu, tofu a jiné "náhražky", ale někdy jsem taky zašustila obalem od čokolády nebo cinkla skleničkou od vína. A tak mi to vyhovuje.
A už radši dost vzpomínání a přemýšlení. Teď nezbývá než doufat (a hlavně se snažit!). že rok 2015 bude úspěšný, plný samých hezkých okamžiků. A podle všeho ten můj bude zlomový, alespoň co se školy týče.
A budu moc ráda, když mi napíšete, co významného přinesl loňský rok vám a co byste si přáli v tom novém,
Mějte se krásně!

0 komentar:

Posting Komentar