V té době bylo strašně moderní obdivovat celebrity. Mít nějakou oblíbenou byla přímo nutnost! Povinnost pro začlenění se do kolektivu (před)pubrtálních holčiček.
A tak jsem teda milovala dvojčata Olsenovy.
A tak jsme o nich s kamarádkou měly i blogísek, tenkrát ještě na blog.cz. Dávaly jsme tam fotky, co jsme stáhly různě z internetu a v malování na to dávaly adresu našeho blogu(aby nám to někdo neukradl, když jsme na ty stažený fotky měly takový právo!:D). A obzvlášť velký vzrůšo bylo, když jsme našly nějakou pohyblivou animaci, nedej bože i blikající nápis!
Po tomhle jsem měla ještě pár dalších blogů, podobně tragických, než jsem se na nějakou dobu uklidnila.
A až před třemi lety jsem si založila tento blog. Nikdy by mě nenapadlo, že u toho vydržím tak dlouho, a už vůbec ne, že by to četlo TOLIK lidí!
A protože se teď cítím, že jsem už děsně otrkaná bloggerka
A to, že můj blog není nijak profesionální, nejlepší ze všech s nejkvalitnější grafikou, profesionálními fotkami a tak originálními texty, že by z toho všichni padali na zadek?
Nevadí!
Jak říkal Karel Čapek - "Kritizovat - to znamená usvědčit autora, že to nedělá tak, jak bych to dělal já, kdybych to uměl."
A já dneska budu kritická dost!
1) Dobrý styl psaní
2) Články na (pro mě) zajímavá témata
3) Krásné fotky
4) Sympatického autora
5) Články jako články, ne jednu větu o třech slovech
6) A nebo naopak autora tak nesympatického a články tak primitivní, že se tam chodím škodolibě pobavit (no co, typická ženská!)
Úplně nejdůležitější je pro mě první bod, protože když někdo umí době psát, s radostí si přečtu úplně cokoliv, i kdyby to mělo být jen o venčení psa a vaření vody na čaj.
A když má ještě někdo navíc dobré nápady na články (ne, to není "co nosím v kabelce") nebo umí i obyčejné věci dobře podat a ještě k tomu je to sympaťačka/sympaťák, nadšeně rozklikávám každý nový článek.
Naopak ten třetí bod, krásné fotky, pro mě není až tak důležitý. Jsou sice blogy, kam chodím vyloženě potěšit oko a nečekám tam nějaké myšlenky, co mi změní život - hezká slečna, pěkné oblečení, luxusní kabelka a lákavě vypadající jídlo a trošku toho klišé v podobě nějakého toho kelímku od kávy. I na to se občas ráda podívám, jako správná žena, a jak by řekl můj muž - parádnice a fintilka.
Ale pečlivě naaranžované fotky ve stylu právě-snídám-v-přítelově-košili-a-u-toho-čtu-Vogue mě opravdu neberou. Mnohem víc uvítám fotky klidně méně kvalitní, i kdyby třeba jen z mobilu, které jsou takové živější, je vidět, že je to jen tak ze života, a ne že to autorka štelovala půl hodiny.
Tyhle blogy jsou pro mě takový mrtvý. Vidíte sice aranžmá sem a aranžmá tam, každej týden nový černý boty nebo rtěnku, ale text je tak nudnej, že není potřeba tomu věnovat ani ty 2 sekundy, které by to veledílo zabralo.
Vím, že tady se asi s pochopením nesetkám, protože právě blogy v tomhle stylu jsou snad nejoblíbenější, obzvlášť když jsou tam outfity.
A ne, že by mě žádná móda nezajímala (kéž by, to bych pak alespoň v Zaře neplakala že to chci všechno!) a bylo mi jedno, co nosím. Jen mě zkrátka nebaví koukat na fotky slečen v kabátech bez jakéhokoliv textu.
Když už outfit, tak jsem ráda, když je k tomu i nějaký text, a ne jen "kabát jsem sháněla dlouho a konečně ho mám".
S tím souvisí i bod 5. Na hodně blozích mi prostě chybí text.
Všechny blogerky by chtěly psát do časopisů a módních magazínů, ale přitom ani na svůj blog nevyplodí nic víc, než odstaveček o výšce podpatku.
A to platí pro všechny blogy, ať už jsou o jídle, o kosmetice, nebo o všem možném najednou. Fotky jsou jedna věc, ale pokud tam není "nic navíc", zůstává to pro mě něčím, co prohlédnu za deset sekund a za chvíli ani nevím, co jsem to viděla. Nejradši mám blogy, ke kterým si klidně můžu uvařit hrnek kávy a hezky si to vychutnat.
A teď ještě k tomu, jak začít a jak získat čtenáře.
- Ten důvod, proč začít by měl být JEN A POUZE ten, že vás psaní/focení baví, chcete něco vytvářet a mít z toho radost, případně třeba někoho inspirovat. Ale rozhodně nezakládat blog s tím, že se chcete proslavit. To je potom sakra dost vidět, ta urputná snaha, a svádí to i k napodobování toho, co dělají slavnější blogy. Jenže pokud nejste obzvlášť slavná blogerka, nikoho nebude zajímat, že jste si koupili černý kotníčkový boty a napsali o tom pět vět.
Tak to nedělejte, a piště radši s radostí o čemkoliv, o čem chcete, a po svém. A věřte, že čtenáři si vás pak najdou.
- Když jsem začínala já, v životě by mě nenapadlo, že bych mohla mít třeba 300 čtenářů (pamatuju si, jak jsem byla nadšená, když jsem viděla neuvěřitelný číslo 200!), a už vůbec ne ty tři tisíce, jako teď.
Všechno to ale přišlo samo. Dělala jsem jet to, co mě bavilo, a očividně se to zalíbilo i někomu dalšímu.
- Pomohlo mi i to, že se moje články líbily i slavnějším blogerkám a na svém blogu nebo facebooku na to odkazovaly. Ale to souvisí s tím, že to musíte dělat s radostí - když to bude vidět, někomu se to bude líbit a třeba to i sám od sebe doporučí dále.
Ale v žádném případě nikomu o tohle nepište, už z principu vám to nikdo sdílet nebude a akorát si o vás něco pomyslí.
- Hodně ale pomáhá kontakt s ostatními blogy - když se vám nějaký článek líbí, napište komentář, a tím se časem dostanete do povědomí, někdo k vám koukne.....ale rozhodně to nesmí být komentář ve stylu "začínám s blogováním, tak ke mně koukni" případně "sleduj mě, prosím, mám i Giveaway".
Na takové blogy už z principu nikdy nekoukám.
- a v dnešní době je i velká výhoda facebook a instagram, založte si tam účet, buďte aktivní a takhle si vás hned všimne více lidí. Facebook umožňuje i placenou propagaci příspěvků, který se pak zobrazuje více lidem jako nenápadná reklama. Stojí to nějakou tu stovku, a může vám to pomoct přilákat hned několik stovek čtenářů.
Já jsem tohle nikdy nedělala, ale občas na mě takhle sponzorovaný příspěvek nějakého blogu vyskočí, je to docela časté. Takže pokud moc toužíte po čtenářích, zvažte i tuhle možnost.
- Nejlepší je, když vymyslíte něco, co ještě nikdo nedělá, nebo si to uděláte po svém, a čtenáři si to potom spojí s vaším blogem. Já jsem třeba ze začátku psala články Z nákupního košíku s tipy o tom, co mě v obchodech zaujalo, a bylo to docela oblíbené.
- ale hlavně - neberte to moc vážně! Je to jen blog, a ta přehnaná snaha je pak až moc znát, když někdo moc tlačí na pilu.
Reklama.
Reklama na blogu.
Jak jste si určitě všimli, i já tady na blogu mám nějaké ty
Občas to někoho pobouří, schytala jsem si i promluvení do duše o tom, jak jsem se zaprodala, ale to mě nějak netrápí.
Blogy jsou součástí (nových) médií, a k médiím reklama vždycky patřit bude.
V poslední době si firmy uvědomily, že blogy jsou nezanedbatelnou součástí internetu, a mají velký potenciál, co se reklamy týče - přeci jen, mohou tu mít reklamu za opravdu minimální náklady, kterou však vidí denně několik tisíc lidí.
Dlouho jsem se tomu bránila a nechtěla si hyzdit blog bannery, ale upřímně - na tom přivydělat si nějaké ty peníze nic špatného nevidím, a když bych se měla rozhodovat, jestli jít třeba na tři dny navíc na otravnou brigádu, nebo mrsknout na blog banner.....no.....upřímně....
Nejsou to žádné ohromné částky, které by měly budit závist, ale třeba crossfitovou permanentku na měsíc z toho pořídím. Takže to beru jako takový bonus - když jsem s blogem začínala, v životě by mě nenapadlo, že bych z toho mohla mít jedinou korunu, ale když teď ta možnost je, nebudu si hrát na Mirka Dušína co se štítí peněz.
A hlavně - svědomí mám naprosto čisté. Reklamy, které mám na blogu nijak neovlivňují obsah a nikomu netvrdím, ať si koupí tohle nebo tamto. Blog nadále píšu tak jako dříve, jen teď mám z toho, co mě baví, i nějaký malý přivýdělek navíc.
Jak jsem psala, firmy si všimly blogů jakožto ideálního prostředku propagace, náklady jsou pro ně úplně minimální, ale produkt poté vidí několik tisíc lidí.
A samozřejmě - i já občas něco takového přijmu, a i tady mám svědomí čisté.
Na blog píšu o všem, a většinu si samozřejmě kupuji sama, a stejně o tom pak nadšeně básním. Ale nevidím důvod, proč bych nemohla přijmout třeba protein, který je podle mě kvalitní a koupit bych si ho chtěla, nebo sportovní oblečení, které se mi moc líbí a líbilo by se mi i kdybych za něj měla zaplatit.
Mailů s nabídkami mi chodí opravdu spousta, a dost si vybírám - opravdu nebudu dělat reklamu něčemu, co mě nezajímá a nebo něčemu, o co bych v obchodě okem ani nezavadila.
Mám na to jednoduché pravidlo - Je to něco, co bych si sama koupila? Je to něco, co bych si koupit chtěla, kdybych teď měla víc peněz? Je to něco, co ráda vyzkouším a zajímá mě to? Proč ne!
Ale pokud je to něco, co mě nezajímá, nesouhlasím s tím (ano, opravdu mi přišly i nabídky na hubnoucí koktejly a tablety:D), vůbec se mi to nehodí do konceptu blogu a nebo bych to klidně i chtěla, ale podmínky jsou moc vysoké?
Ne, nemám zájem.
S některými zástupci PR agentur nebo přímo firem je radost komunikovat a domluva je hezká - vyzkouším to, a na blog o tom napíšu po svém. Jak budu chtít, svůj názor.
Ale jsou i tací, kdy si říkám, jestli tam v oddělení marketingu snad sedí cvičená opice, nebo co. Aby mi někdo diktoval, co na blog napsat, případně mi snad poslal celý text sám? Aby to po mě někdo chtěl kontrolovat? Abych měla dávat milion odkazů do několika článků?
A jeden nejmenovaný e-shop měl i tu drzost, že po mně chtěl, abych umístila na blog jejich banner - na měsíc a zadarmo. Proč, proboha proč bych to dělala?
Moc dobře totiž vím, jakou cenu má reklama. A reklama, kterou vidí několik tisíc lidí má mnohem větší hodnotu, než produkt, který bych k recenzi dostala.
A právě proto přijímám jen to, co se mi líbí a za čím si stojím, protože opravdu si svého blogu (vždyť je to moje miminko!) cením více, než nějakého trička zadarmo.
Bohužel takhle nepřemýšlí všechny blogerky - některé si nechají líbit opravdu cokoliv, jen aby něco dostaly, a pak se to jen hemží články o zubních pastách (bohužel jsem si to nevymyslela...), tkaničkách do bot nebo o čínských mobilech.
Dříve nebo později si vás najdou. Vždycky se najde někdo, komu se nebudete líbit, nebude s vámi souhlasit, a bude mít potřebu to vyjádřit jinak, než slušně. Případě si bude hrát na dobráka, který se vám snaží poradit, a při tom udělá kompletní rozbor vaší osobnosti s kompletní analýzou vaší povahy i všech vašich vztahů.
Ty, kde vás jen někdo uráží, pár sprostých slov - ty jsou lepší a není potřeba se nad tím pozastavovat, škoda slov.
Ale ty. kde se vám někdo snaží namluvit, že o vás odhalil nějakou pravdu a tvrdí vám, že ví něco, o čem ale vy naprosto víte, že pravdu nemá, jsou mnohem horší. Máte potřebu se obhájit, dokázat, že máte pravdu, hádáte se, jen abyste to ukázali...
Dříve nebo později ale dojdete k závěru, že to zapotřebí nemáte. Nemusíte nikomu nic dokazovat, před nikým se ospravedlňovat. A to jsem vyřešila tak, že jsem prostě nastavila schvalování komentářů.
Když do mě někdo rýpe nebo uráží, případně má potřebu rozebírat to, do čeho mu nic není, jednoduše to odkliknu, nezveřejním, a je klid.
Protože blog je koníček, bez jakýchkoliv povinností, takže řešit urýpané komentáře, to opravdu nemusím.
Někde jsem četla trefné přirovnání - když vám někdo počmárá auto, taky si ho umyjete.
Je to vaše auto. A vy si svůj blog taky můžete umýt a nemusíte ho mít počmáraný anonymními výlevy.
Co musí blog mít, aby vás zaujal? A jaké jsou vaše oblíbené?
P.S. O tom, co konkrétně mě na internetech baví to bude někdy příště.
0 komentar:
Posting Komentar