Hezký večer!
Maminka s Terkou se vždycky, při pohledu na naši kuchyň, vypadající jako po útoku teroristů, smějou, jak je možné že všechno vyfotím tak úhledně, jako by nikde okolo žádný bordel nebyl. A jako bych uměla vařit.
A takových fotek se mi zase nastřádalo víc než dost, což si říká o jediné - Sřípky z naší rozbombardované kuchyně!
O mé lásce ke croissantech už víte. A tady je pro změnu jeden koupený - fit croissant z Globusu.
Musela jsem se sama sobě smát, když jsem něco s takovým názvem dávala do sáčku.
Fit byl asi proto, že byl pšenično-žitný, takže alespoň nějaký ten drobek žitné mouky. Jo a bylo v něm asi deset semínek!
Ale jak je na něčem napsáno fit tak se po tom strašně hubne
A k tomu tvaroh s musli, tentokrát zcela nedomácím, taktéž z Globusu. A patří do není-hnusný-ale-na-prdel-si-z-toho-nesednu kategorie.
Ovesná kaše. Moje klasika. Ve stejném provedení, jako den předtím. A ještě jeden den předtím. A pět dalších. A minulý měsíc taky. A to stejné v lednu. A září. A před dvěma lety.
Tedy jediná změna je sojové mléko, které si občas koupím pro zpestření, stejně tak třeba ovesné nebo rýžové, které mi chutná nejvíc.
Prostě vločky, med, banán a máslíčko na Hrad! Místo Miloše.
Dlouho jsem přemýšlela, jakou svačinu na dobití energie si dávat těsně před běháním. Krátce před vyběhnutím (ehm v mém případě tedy spíš odsunutím nebo odkutálením, o nějakém rychlém pohybu nemůže být řeč :D) potřebuju něco sladkého, co mi dodá rychlou energii, ale aby v tom nebyly mléčné výrobky, to pan žaludek pak dost rychle protestuje. A samotný banán už je nuda.
A tak vítězí smoothie, ze sojového mléka, banánu a pár malin, jahod nebo borůvek.
A můžu běžet Maraton!
...skoro.
Ale ve svačině po běhání či cvičení mléčné výrobky samozřejmě uvítám.
Tedy píšu mléčné výrobky, ale nemyslím tím nic jiného než tvaroh. Každý den. Pořád a pořád. Kila a kila tvarohu. A k tomu jak jinak než banán a ořechy (hlavně kešu, prosím!). Těch mám spotřebu taky skoro takovou jako těch tvarohů.
No a bez kostky oblíbené lídlácké šokolate by to taky nešlo.
Tady opravdu platí za málo peněz hodně muziky. Teda čokolády.
A další oblíbenou svačinkou jsou Cornies s hořkou čokoládou. Ty bych mohla pořád! (což vlastně dělám...), na fotce zrovna jako svačina s kávou v oblíbeném vídeňském hrnečku.
A tady pro změnu jako součást předcvičící svačiny, kdy jsem potřebovala doplnit energii, abych nespadla z tyče. Nepovedlo se.
A jaké burákové máslo je moje nejoblíbenější? Rozhodně to modré, z Tesca. Za sympatických 60 korun.
Zelené je wholenut, čili jsou v něm pomleté celé arašídy včetně slupky, ale není v něm ani troška soli či cukru. A já mám radši ta více nasládlá. A hlavně úplně hladká.
V letošním Americkém týdnu, když jsem byla ještě ve Vídni, ulovila sestra jen jedno máslíčko.
Napřed jsem si chtěla zahrnout násilím hromadou sprostých slov, proč jich jako nevzala víc, ale nakonec to bylo jen dobře. Trochu se změnilo složení, snížila cena....a zhoršila chuť. Předtím mi připadalo úplně stejné jako z Marks and Spencer (=omnomnom), ale tentokrát mezi tím byl větší rozdíl a nebylo AŽ TAK dobrý.
Což ale neznamená, že by se u nás ohřálo dlouho, klasika.
Jeden z oblíbených obědů - celozrnná pizza a k tomu salát s cottage, jogurtem a dýňovými semínky, solí, pepřem a kořením. Nový oblíbenec. (a víte jak to je, když si něco oblíbím.....kuskus s cuketou, lopupáčky...:D)
Ajajajajaj a je to tady! Zase!
Ale tady je dokonce přidaná i cizrna!
A jestli bych vám to doporučila?
Těžko říct, sama mám tyhle věci jako tofu, tempeh, šmakoun atd., co mají takovou zvláštní, možná až bez chutí chuť (opravdu geniální věta!) a zvláštní konzistenci ráda, ale pro každého to určitě není.
Co je ale na Tavenýru nejlepší je to, že normálně má konzistenci asi jako tofu, ale teplem se trošku rozteče, jako sýr, což tofu neumí.
Ale chutnalo to moc dobře. Věřte nevěřte.
A další den se mnou jen pan Tavenýr na brigádu.
A zase s kuskusem.
No dobře, to už by stačilo, omlouvám se!
Ale stejně tak jako u Tavenýru - ne každý má takovou úchylku na tyhle rádoby masové věci a každého to určitě nezaujme. Já si ale brzo nadšeně poběžím pro další.
Kdyby už to nebylo trapné, zase by mě to lákalo plácat se po zádech, ale v dělání domácího sushi se vážně zlepšuju. Už to docela (v rámci možností) jako sushi vypadá, ale hlavně i chutná.
Palačinky z ovesných vloček na slano. Dělala jsem je pořád ve Vídni, ve skromných podmínkách na kolejích. Nosila jsem je na praxi. Nosím je na brigády. A jím je i doma, když není moc času.
A nebo je čas, ale vítězí lenost. A nebo prostě jen chuť.
A další oblíbenci - cizrnové lívanečky jako jeden ze sladkých obědů.
A ne, nejsou to sušená rajčata, nýbrž brusinky. Vážně!
A na závěr ještě něco úplně nejídelního.
Na facebooku Czech Chicks probíhá až do neděle soutěž o ty nejkrásnější běhací boty Nike Free které bych si moc přála, a moje trapná fotka postoupila do "finále", a tak bych vám byla nesmírně vděčná, kdybyste mi věnovali jeden facebookový lajk - a já bych pak třeba běhala ještě radši a nemusela nosit taková trička. (no dobře, kecám, nosit ho budu pořád, protože je nejlepší!)
A kdo mi dá ten hlas, má u mě loupáček. Přesně jako na fotce!
P.S. Prosím!
P.S.2. Zase tolik vět jen a jen o jídle. Možná bych se nad sebou měla zamyslet :D
0 komentar:
Posting Komentar