Café Central a Universität Wien

Krásný den!

Ve Vídni už sice nejsem, ale ve foťáku mám ještě pár fotek míst, co si zaslouží být ukázány.

Takže dnes ještě článek z vídeňské série. A zítra třeba zase něco z jiného soudku. Opět bych chtěla přispívat o něco častěji, ale v pondělí mi nejspíš začne zase úplně jiný režim, tak jsem zvědavá, jak to bude a co mě čeká. Ale o tom až jindy.

Podle komentářů u posledního článku soudím, že to asi vyznělo tak, že jsem smutná, že to dunajské království opouštím. Ale to vůbec ne (blondýna se jen neumí vyjadřovat:D), sice se mi tam líbilo, mám to město moc ráda a jsem za tu zkušenost vděčná, ale domů jsem se těšila velice převelice, Brno mám nejradši a žít natrvalo bych tam nechtěla . Zatím. Ale kdo ví...

Najednou mi tady připadá všechno tak levný, náš panelákovej byt se mi zdá jako velikej palác a těším se, že na cestu do centra mi bude stačit cesta jen jednó šalinó!

Ve čtvrtek jsme si z kamarádkou zašly za odměnu za zkoušku (v mém případě spíš za snahu:D) a na posilnění před učením na další do krásné a jedné z nejslavnějších vídeňských kaváren - do Café Central.

Tohle je totiž ta pravá, kavárenská a tradiční Vídeň.

Přímo v centru, jen kousek od Hofburgu, stojí už od roku 1876 (což je dokonce datum, které si výjimečně pamatuji a nemusím brousit po Wikipedii, abych následně oslňovala znalostmi :D).

A občas tu před vchodem stojí taky pořádná fronta. 

Ale ve všední den se čekání bát nemusíte, my jsme přišly a okamžitě nás milý číšník s oslovením liebe Damen usadil k jednomu ze stolků (s výhledem na dortíky!)

Interiér je opravdu kouzelný, s nádhernou atmosférou. Ty stropy, pěkné posezení...

Daly jsme si moc dobrou kávu melange, ke které jsme dostaly i výborný čokoládový nugát, který se vyrábí přímo pro kavárnu. Byla to TAK dobré, že by se i Willy Wonka olizoval až za ušima!Kamarádce do oka nejvíce padl tenhle krasavec - Schwarzwaldský dortík, pořádně čokoládový, uvnitř s višněmi (nebo třešněmi?) a nahoře na stopce byla dokonce zlatá šupinka.

A já jsem si dala jablečný Strudel. Můj první, echt Rakouský.

Bylo v něm hodně jablek a rozinky namočené v rumu. Namočené tak poctivě, že jsem měla pocit že mě to snad i opije! (možná proto mi tak chutnal:D)

Chutnal ale jinak, než český štrúdl z listového těsta, na který jsem zvyklá od nás. Těsto bylo na povrchu hodně křupavé, ne tak měkké a vláčné jako listové. A uvnitř byla myslím ještě strouhanka.

No dobrota!

Ale teď nevím, jak to napsat, aniž bych vypadala jako největší buran a ignorant, co nic neocení....ale....

No dobře, přiznám to....

Nejvíc mi stejně chutná štrúdl od maminky (nebo ode mě:D). 

Poctivý domácí, který poctivý vlastně vůbec není. Udělaný za 10 minut z rozmrazého listového těsta luxusní značky Clever. Do toho rychle hodit jablka, zasypat skořicí, osladit a šup s tím do trouby!

Tak, a je to venku!

Co se týče cen, bály jsme se aby to tam, vzhledem k prostorám a pověsti kavárny, nebylo až nepřiměřeně moc drahé.
Ale nebylo. Tedy co se týče srovnání s jinými, obyčejnými vídeňskými kavárnami.
Za kávu jsme platily 4 Eura (vždyť i v třeba takovém McCafé dáte za latté 2,5 euro!) a dortíky se pohybují také kolem 3,5-4,5 Euro. A moc dobře vypadaly i čerstvé croissanty nebo seznam snídaňových menu v jídelním lístku.

Rozhodně to stojí za to a návštěvu můžu jen a jen doporučit!

V tak krásných prostorách jsem si připadala skoro jako samotná Sisi....ehm tedy až na to, že já jsem jedla.

A další krásnou budovou, kterou bych vám ráda představila, není žádné muzeum nebo palác, jak by se podle interiérů mohlo zdát, ale škola.

Universität Wien.

Vídeňská universita má samozřejmě mnoho různých institutů a oborů, které mají své učebny i v kampusu o kousek vedle, ale hlavní budova, ve které je i řada přednáškových sálů, stojí hned vedle Rathausu, přímo v centru.

A nemůžu to popsat jinak než slovem wunderbar!

Je to budova se svou historií, založena byla již roku 1365 a je tak nejstarší univerzitou v německy mluvících zemích (no dobře, tohle jsem si musela najít:D)

Uvnitř je veliké nádvoří a celá budova je tak obrovská, že jsem snad ani jednou nepřišla na přednášku včas, protože jsem vždycky někde bloudila. (no jo, reklama na orientační smysl...)

Z čeho jsem ale byla nadšená nejvíc byla krásná a veliká knihovna, jako v Bradavicích!
V takovém prostředí mi ani tolik nevadilo se učit. I když...
A jednou, když jsem se tam tak snažila si něco nacpat do hlavy, si naproti mě sedl chlap. Vypadal jako bezdomovec, v pomačkaným špinavým oblečení, na obličeji čerstvé rány jako by si právě spadl na obrubník, a výraz jako po flašce vodky. S sebou měl strašně špinavý a pomačkaný sešit, který vytáhl ze stoleté igelitky.......a do něho si dělal výpisky z Freudovy psychoanalýzy.
A pak usnul.
So creeepy!

Do celé univerzity je přístup volný, nikde nikdo nekontroluje, jestli tam studujete nebo ne, a myslím že stojí za to jít se tam alespoň na chviličku podívat. Najdete ji přímo na zastávce Schottentor, hned vedle radnice.

Jen do knihovny se nesmí chodit s taškami ani kabáty a všechno se musí zamčít do skříňky. A klíč ke skříňce dostanete jen a studijní kartičku. Ale třeba v létě, když nebudete mít kabát a jen malou kabelku, by to šlo...

P.S A moc děkuji za všechny krásné komentáře, co mi píšete. Všechny poctivě čtu a ze všech se poctivě raduji....ale zase mě moc nepřechvalte! Ještě by mi to stouplo do hlavy a nosila bych pak nos nahoru. A nosit nahoru tak veliký nos by asi nebylo nic moc.

P.S.2. A příště zase něco z jídelního soudku, nebo recept. Omnomnom.