I když si nejsem jistá, že jsem tomu nějak pomohla.
Jako z bláta do louže.
Předem ale musím varovat, že dnešní článek není založen na žádném věděckém výzkumu (ooo to je u mě velice překvapivé!). Ani na žádné studii amerických vědců z univerzity v Ohiu. A dokonce jsem nesáhla ani po žádné moudré a zaručeně pravdivé knize o výživě (kterých jsou stovky a vzájemně si odporují.)
A je mi jasné, že můj pohled na věc je velice neprofesionální a nejspíš to odporuje i většině výživových poradců,
Mnohem důležitější je pro mě to, co vidím na sobě i na svém okolí. A místo tabulek mi celkem dobře poslouží selský rozum (ale kroj nemám!).
(no jo, no jo....mám čas i na čtení takových věcí).
Kolikrát si až říkám, jestli nejsem divná, když absolutně netuším, kolik kalorií za den sním. A když nemám ani ponětí o tom, kolik bílkovin jsem do sebe nacpala. A když se večer neplácám po zádech, že jsem nesnědla žádné cheat meal a nepřekročila doporučený příjem sacharidů.
Kolikrát mám z těch všech článků či příspěvků v diskuzích v nějakých fitness skupinách (ano, i tam chodím očumovat :D) pocit, že když někdo nepočítá a absolutně neřeší ty poměry bílkovin-sacharidů-tuků, nemůže mít dobrou a zdravou postavu.
Samozřejmě si nemůžu dovolit říct, že na tom nic není, že je to úplná kravina.
To ne, a hodně z těch pravidel sestavilo jistě plno vzdělaných lidí, kteří tomu opravdu rozumí a ve svém oboru jsou špičkami, je to na základě mnoha výzkumů, když nemá někdo absolutně ponětí jak jíst tak mu to může pomoct.....ale.....
Já prostě nevěřím tomu, že ta čísla jsou všechno.
Nevěřím tomu, že se dá na miligram přesně předepsat, kolik čeho sníst.
A už vůbec nevěřím tomu, že existuje jedno pravidlo, podle kterého by fungovala těla všech lidí na světe.
Naopak si myslím, že hodně lidí, obzvlášť v poslední době, jídlu přikládá mnohem větší vliv, než ve skutečnosti má. (jooo, kéž by se tak dala léčit rakovina veganstvím!)
O tom, že není dobré jíst samé vyloženě nezdravé potraviny tady snad ani diskutovat nemusíme.
I podle celého blogu a receptů je jasně vidět, že nejsem zrovna typ člověka, co by se válel u televize s balíkem chipsů a splachoval to colou.
A stejně tak je myslím jasné, že není dobré jíst pečivo třeba 4x denně. A denně si zalévat těstoviny smetanovou omáčkou. A neobejít se bez dezertu po obědě. Nebo aby bylo každé naše jídlo jen sladké.
A tak dál.
O tom, co která potravina obsahuje, mám vcelku dobrý přehled. Moc dobře vím, které potraviny mají hodně bílkovin, které málo, do kterých prodávaných potravin se dává velké množství cukrů, kolik kalorií má to a to.....Tohle všechno znám a ani nejsem negramotná, abych si nedokázala přečíst složení.
Mnohem radši si zvolím vždy (ehm....jak se mi to hodí :D) tu zdravější variantu, jak pro lepší pocit, tak proto, že je mi jasné, že nějaký vliv to samozřejmě má.....Ale všechno to má svoji hranici. Když jdu třeba na oběd někam do restaurace nebo do kavárny, nedám si sice tu největší prasárnu ze které tečou litry oleje, ale na druhou stranu se ani nerozhoduji podle toho, jestli má méně kalorií a sacharidů palačinka s bryndzou nebo panini s uzeným lososem. Rozhoduji se podle toho, na co mám chuť.
A ani nevím, jak bych jako počtářka řešila třeba ten oběd někde ve městě. Měla bych si z kabelky vytáhnout váhu? Nebo chtít po obsluze ať mi okamžitě vyjmenuje přesný seznam surovin, samozřejmě s přesnými gramy.
A kolik kalorií má vlastně víno? A cider? Co by na to řekly kalorické tabulky?
Jo aha, to se vlastně nesmí pít vůbec. Společenský život zakázán!
Ale jak by se potom dalo vysvětlit třeba.....
- že mám kamarádku, která jí na co má chuť (ano, i to smrtelné bílé pečivo!) a několikrát do týdne si klidně dá po obědě dortík, jen tak. A postavu má takovou, že by klidně mohla na molo.
- že moje maminka, která má postavu takovou, že by jí mohl každý závidět (a taky závidí, včetně mě!) si klidně dá v 10 večer chleba se sádlem a škvarkama.
- že moje kamarádka, přivydělávající si modelingem, jí cokoliv na co má chuť, včetně pizzy a sladkostí, a má břicho tak vypracované, že by jí mohly všechny healthy-lifestyle-blogerky závidět.
- že v mém okolí neznám blíže nikoho, kdo by si tohle všechno počítal, a přesto nejsem v okruhu nemocných a tlustých lidí
- že i vy máte jistě kamarádky, které jsou na tom velmi dobře jak po stránce zdravotní tak fyzické, postavy mají perfektní, ale nikdy nic nepočítaly
- a podobných příkladů bych mohla vyjmenovat tolik, že by vás to unudilo k smrti.
A ani pro poslední příklad nepůjdu daleko - jak je možné, že já sama jsem nikdy podle žádných výpočtů nejedla, ale mám podle měření na InBody, váhy, BMI a dalších věcí postavu objektivně dobrou, a jsem se sebou relativně spokojená?
Na něco jsou zkrátka všechna čísla a předpisy krátké a na svém okolí i sobě velmi jasně pozoruji, že to není něco, podle čeho by se řídil vesmír.
Samozřejmě, že jíst úplně cokoliv, v jakémkoliv množství a kdykoliv, by se projevilo téměř na každém.
Však i zmíněná kamarádka, která si dává pravidelně dortíky, má i dostatek pohybu v podobě tanečních tréninků několikrát týdně.
Však i moje maminka, která jí všechno, na co má chuť (a že má často chuť na ty škvarky!:D) chodí pravidelně běhat, o víkendech přes 10 km, a našěho westíka bere denně na dlouhé procházky.
Však i ona modelka si občas zacvičí, a kromě sladkostí nebo pizzy jí i běžná zdravá jídla jako jogurty, zeleninu, vločky, rýži..
Však i já, ačkoliv nic nepočítám, mám pohybu více než dost. A zdravě jím mnohem, mnohem více než nezdravě. (Ale když se to tak vezme, cheesecake ani čokoláda stejně žádné zdravotní problémy nepřinesou. Vyzkoušeno.)
Všechno to je podle mě jen o jakési rovnováze.
Logicky, když se budete hodně cpát a málo hýbat, je jasné jak to dopadne. Ale jinak bych řekla, že vašemu tělu je úplně jedno, že jste včera snědli 150gramů sacharidů a dneska 323.
A sami byste taky měli dokázat odhadnout, jestli to, co vás nutí jít do kuchyně pro další dortík, je hlad nebo rozežranost. A jestli vám stačí jen zelenina stačí nebo ne (NE ne NEE!). A jestli máte po jídle bez přílohy dostatek energie nebo ne.
Sama se taky řídím tím, že bychom rozhodně měli mít od každého něco a ničeho nemít příliš moc ani příliš málo. Snažím se, abych každý den snědla alespoň nějakou zeleninu, nějaký ten zdroj bílkovin
Když vím, že ráno budu snídat pečivo....ehm tedy loupáčky, nedám si potom třeba ještě 2x denně tousty, ale místo toho si třeba připravím do krabičky cizrnu nebo palačinky z ovesných vloček. A když jsem třeba měla ke svačině kukuřičné chlebíčky Cornies, nemusím si je dávat hned i k večeři.
Ale tak to je samozřejmě jen když si to předem nějak plánuji nebo si vzpomenu, co jsem za ten den jedla. Když na mě ve městě zaútočí hlad nebo jsem na obědě někde mimo domov, je mi úplně ukradený, jestli jsem něco takového už měla, a vážně nehledám ten ideální zdroj bílkovin.
Můj dlouhodobý osobní průzkum (přeložte si to jako že jsem čuměla po okolí :D) ukázal, že pro zdravého člověka, netrpícího velkou obezitou, není žádné počítání potřeba. Stačí jíst s rozumem, mít dostatek pohybu, ale hlavně.....žít něčím jiným, než jen tím, co si nacpat do krku.
Důkaz místo slibů! :D
P.S. Trocha nadhledu ještě nikomu neuškodila.
P.S.2. Samozřejmě, že když se někdo chystá na fitness soutěž jako třeba kočka Beautygloss a nově i má oblíbená Monča, je to něco jiného a bez hlídání všeho možného by to nešlo. Ale je velký rozdíl mezi pěknou, vysportovanou postavou, které lze s normálním jídelníčkem dosáhnout, a vysekanou postavou pro soutěž, která už je o něco vyšší level.
P.S.3. Neshazuji práci žádných výživových poradců (a už vůbec ne mojí B* :D), jen jsem chtěla napsat svůj názor a pohled na věc. Ačkoliv to sem cpu pořád, opakování je matka moudrosti.
P.S.4. Ano ano, na takové téma už jsem psala milionkrát. A je mi jasné, že ani tentokrát tím nezachráním psy v Soči, velryby v Tichém oceánu a nevyřeším problémy na Ukrajině.
0 komentar:
Posting Komentar