A protože hodně z vás určitě o Erasmu přemýšlí (a jestli ne, tak byste vážně měli!), bude to dnes takový souhrn toho, co mi tenhle půlroční výlet dal i vzal.
Všechno samozřejmě z mého pohledu, jak jinak.
Často mi totiž chodí dotazy, jak náročné studium v Rakousku je. A na kolik hodin se chodí v Rakousku do školy. A jak těžké bylo se domluvit. A kolik stojí v Rakousku jídlo na měsíc.
No, já bych vám to samozřejmě všechno ráda řekla, ale......jak to mám
Samozřejmě vám můžu říct, jak náročné to bylo pro mě. Ale to neznamená, že pro Anču z Třince nebo Marušku kdesi z Chebu to bude taky takové.
A navíc přeci i ve Vídni existuje mnoho škol, s desítkami (nebo stovkami?) různých oborů, pod kterými je nespočet předmětů. To že jsem já chodila do školy na tolik a tolik hodin je úplně jedno.
To by bylo jako zeptat se, na kolik hodin se chodí do školy v Brně.
Hmm tak třeba já teď chodím třikrát týdně, na 3 přednášky denně. Moje sestra byla minulý semestr ve škole od osmi od rána do večera, jako na základce. A kamarádka má školu třeba jen jednou týdně.
Tak si vyberte.
A to že jsem se já zvládla domluvit všude kde jsem potřebovala neznamená, že se stejně domluví i Pepa z Jablonce. A že projí
Takže všechno berte s rezervou, je to jen o tom, jaké to bylo pro mě, s předměty, které jsem si zvolila, s jazykovými znalostmi, které jsem měla (a nebo neměla).
Takže z toho nedělejte nějaké závěry. Danke schön.
- mám tu přítele nebo přítelkyni.
S tímhle jsem se setkávala snad nejčastěji.
"Jak můžeš odjet na tak dlouho, když tady máš přítele? To já bych nikdy neodjela!", a podobně.
Ano, přítele jsem před svým odjezdem měla.
Toho nejlepšího (a jestli to čte, tak si zase bude moc myslet :D). A stále mám.
Samozřejmě že ho mám ráda nadevše, ale nejsem ten typ holky, co by se bez svého miláááška broučííínka nedokázala zabavit. A musela s ním být denně. A viset mu pořád na krku. A nebo snad i dělat scény, když by šel někam beze mě. (a že takových slepic znám!).
A mezi tím být zamilovaná a závislá je sakra rozdíl.
Vidím to tak, že pokud s někým jste, asi si myslíte nebo přejete, že byste s tím člověkem mohli být po zbytek života.
No a co je pouhého půl roku proti tolika letem?
Byla by škoda prošvihnout takovou šanci.
No a pokud máte obavy, že si vaše druhá polovička najde někoho jiného, zatím co vy budete pryč?
Jestli si něco takového opravdu myslíte a nevěříte mu, tak to je myslím dvojnásobný důvod, proč jet. A najít si tam nějakýho bohatýho rakušáka. Nebo fešáckýho angličana. Nebo angličanku, abych byla politicky korektní.
Takže ne, tohle vážně není důvod, proč zůstat doma na prdeli. A věřte mi, později byste toho mohli dost litovat.
- stýskalo by se mi
Jasně, mně se taky stýskalo, a jak!
Po příteli, rodině, westíkovi, kamarádkách.....ale i po mým pokojíčku, naší kuchyni, formičkách na muffiny, plné ledničce...
To je úplně přirozené a normální. Horší by bylo, kdyby se vám nestýskalo vůbec.
Ale pokud máte možnost jet na Erasmus, znamená to, že je vám přes 20.
A v tomhle věku už byste se nad sebou měli zamyslet, pokud si myslíte, že nevydržíte ani toho půl roku bez maminky. Vy mazánci!
- mám strach, že se nedomluvím
Ale domluvíte!
Nic jiného vám totiž nezbude.
Prostě musíte, hlavně když ze začátku nemáte vůbec nikoho, kdo by vám pomohl, poradil třeba co a jak na úřadech, jak si zapsat předměty, kudy se kam dostat.
Buď si můžete sednout na zem a brečet, nebo se nějak, rukama nohama, domluvit.
A uvidíte, že v takových situacích zvládnete mnohem víc, než si myslíte. A je úplně jedno, jaké známky jste ve škole dostávali z gramatických testů.
- je s tím moc vyřizování
Jasně, nějaký ty papíry vyřídit musíte, k tomu si sehnat koleje, zapsat předměty....Ale když něco chcete, musíte pro to něco i udělat. A vyřídit ve škole pár dokumentů je to nejmenší.
A nakonec to nebylo AŽ TAK zlé, jak jsem všude možně četla, na Centrum zahraničních studií u nás na univerzitě jsem před odjezdem musela třikrát. A do Rakouské školy poslat dva papíry. A to opravdu není nadlidský úkol.
Ale teď už radši k tomu, co všechno mi to dalo, v čem vidím ty výhody.
+ Zkušenosti. Nečekaně.
Ale vážně, dalo mi to hrozně moc, od větší samostatnosti, až po to, že jsem se naučila, že všechno se vždycky dá zvládnout. Ať už vyřizování na úřadech, kde bych ničemu nerozuměla ani v češtině, nebo třeba zkoušky, které se mi zdály jako naprosto nesplnitelné.
+ Budete si všeho doma mnohem víc vážit.
A to vám myslím potvrdí každý, kdo takhle někde byl. Najednou mi připadal náš panelákový byt jako velký krásný palác. A užívala jsem si, že můžu vařit, kdy se mi zachce. No a ta moje postýlka! A přednášky v češtině! A jídlo se mi tu zdálo tak levné!
Hlavně bych to doporučila všem chytrákům, co si myslí, jak je to v ČR nahovnoananic. Všem, co si myslí, jak je v zahraničí tráva zelenější. A že je Vídeň pohádkové město. Jako Disneyland.
+ Poznávání nových lidí
Opět velmi nečekané, že ano. Ale takhle poznáte lidi prakticky z celého světa, najdete si nové kamarády (toho se nebojte, i školy organizují hodně akcí pro Erasmus studenty, kde se snadno seznámíte), a hodně vám to může změnit pohled na svět, protože každý, koho poznáte vás může něčím obohatit. (a teď nemyslím zrovna Eura :D)
+ Jazyky
K tomu mi chodí taky hodně dotazů, jakou jsem měla němčinu předtím a jakou ji mám teď.
Ale to je taky hrozně individuální, každý se přeci učí jinak, takže je úplně jedno, jak jsem na tom byla já.
Ale tak tedy k mé němčině - na gymplu jsem uměla docela dobře odmaturovala jako špetka za 1 ze státní i školní a dokonce to byla škola s rozšířenou výukou němčiny, takže nějakých 7 hodin týdně. Ve druháku jsem i byla na týden na výměnném pobytu v Heidelbergu a týden byla potom Němka Nadine u nás. Hrozná kráva, mimochodem. To mi taky hodně pomohlo.
Certifikát mám B1, na B2 se chystám, ale.....no.....ta lenost.
Jenže po maturitě jsem dva roky němčinu nepoužívala, téměř vůbec, takže jsem pomalu zapomínala a zapomínala. A moje gramatika byla tragická vždycky.
Ještě před začátkem semestru ve Vídni jsem chodila přímo v areálu univerzity na měsíční jazykový kurz, který původně stál 400 Euro, ale když jste zvládli závěrečnou zkoušku, dostali jste 300 Euro zpět. A to se dost vyplatilo, jelikož jsem i na tento měsíc dostávala stipendium na ubytování.
No a hlavně jsem si oprášila tu němčinu. Alespoň trochu.
A jak jsem na tom teď, po půl roce?
Těžko říct.
Moje gramatika je tragická stále, ale domluvím se. Novinám i časopisům rozumím, i když samozřejmě ne každému slovu, ale chápu o co jde. Na televizi se v němčině koukat zvládnu, zkoušky jsem napsala tak, že učitel očividně pochopil, co jsem chtěla říct...
Řekla bych, že se domluvím asi tak, jako před maturitou, ale s tím, že ta gramatika mi nejde vůbec.
Tady podle mě na nějakých certifikátech nezáleží - mám kamarádku, která chodila ve Vídni na kurz A2, ale domluví se líp než já, i když mě zařadili do B1/2. A naopak jsou i tací, co ani s B2 nerozumí článku v novinách, ale hlavně, že se nadrtili gramatiku.
Co se týče toho učení, nejvíc mi pomohl kurz na začátku, ale i to, že kolem mě ta němčina tak nějak automaticky byla. Všude. A taky jsem si četla časopisy, ve škole se snažila poslouchat....
Ale co se týče ostatních studentů, s těmi jsem mluvila spíš anglicky, i když bych radši němčinu. No a taky jsem si tam našla české kamarádky a hodně byla i s nimi - hamba mi! :D
+ Je to nejlepší způsob, jak se dostat do zahraničí
Jasně, cestovat můžete kdykoliv, ale jet někam na dovolenou je něco jiného, než tam půl roku žít. A těžko vám později někdo dá nějaké stipendium.
Ne ne, pak už si všechno budete platit jedině sami.
+ Uvidíte jak probíhá studium jinde
Je zajímavé vidět, jak probíhají přednášky jinde, a celkově, jaký je tam systém.
A ano, začala jsem si vážit našeho ISu, který se mi předtím zdál strašně zmatený :D
Některé přednášky mě dokonce bavily natolik, že na to, co jsem se tam naučila, myslím snad každý den, když vidím nějakou reklamu, koukám na film...
+ Naučíte se hospodařit s penězi
Pokud ještě bydlíte u rodičů, je tohle ideální způsob, jak se naučit zacházet s penězi a víc s nimi hospodařit, zjišťovat si co kde koupit levněji, na čem ušetřit.......abyste měli na páteční koktejly :D
+ Poznáte jinou zemi
....a to je...prostě super. Se vším všudy. Od jídla až po památky, lidí, všechno!
+ Uvědomíte si, na čem vám opravdu záleží
Když jste takhle dlouho pryč z domova a často po večerech i sami, máte hodně času na přemýšlení. (achjo, to zní jako bych byla nějakej poustevník v horách :D).
Já jsem si třeba uvědomila, že hodně lidí, které jsem toho půl roku neviděla, nepotřebuji vídat ani teď, protože mi vůbec nechyběli.
S některými jsem se vídala snad jen ze zvyku, i když mi taková setkávání nedávala vůbec nic, a už vůbec ne radost. Protože když si někdo neustále jen stěžuje a lituje se nebo naopak mluví pouze o sobě, je to dost otrava a akorát vás to unavuje. No, ještě že jsem si to uvědomila.
A tenhle odstavec je takový klišé,až se mi z toho chce zvracet.
Ale určitě to má i svoje nevýhody.
- Peníze - dostanete sice stipendium, ale všechny výdaje vám to zdaleka nepokryje. Konkrétně v Rakousku jsme dostávali 420 Euro.
Koleje jsem měla za 290, což je ve Vídni za jednolůžkový pokoj ta nejnižší cena. K tomu mi to vystačilo ještě na šalinakrtu měsíční kartu na MHD a na jídlo na týden.
Takže jsem samozřejmě potřebovala i ke stipendiu nějaké peníze navíc. Jasně, i doma by to jídlo něco stálo, ale v Rakousku je život mnohem dražší, zejména to jídlo, ale i služby.
A hlavně se ze začátku platí i hodně vysoké zálohy (třeba za koleje to bylo 500 euro), poplatek na magistrátu, učebnice na jazykový kurz, potřebujete nějakou rezervu, kdyby se něco stalo.....dost se to nasčítá.
Takže pokud nemáte nějaké úspory nebo nejlepší rodiče, jako já, tak to bohužel nebude tak snadné.
- Stres
Určitě to s sebou nese hodně starostí, u mě se to točilo obzvlášť kolem toho, že pokud se mi nepovede posbírat 20 kreditů, budu muset vracet stipendium.
To je alespoň motivace!
Ale jak se říká, co tě nezabije to tě posílí, a tohle vás posílí pořádně.
- Škola
Protože jsem si nesplnila povinné předměty, které byly vypsány v semestru, kdy jsem byla pryč, budu si muset odložit psaní bakalářky. Ale jsou i lidé, kteří s tím problém neměli a bakalářku si napsat můžou, je to různé.
Ale abych pravdu řekla, vůbec mě to netrápí, nemám totiž ani ponětí, o čem bych psala
. Ale protože jsem chtěla působit jako svědomitá studentka, dala jsem to do kolonky "mínusy".
- Musíte si se vším poradit
Psala jsem to už u výhod, že vás to hodně naučí a obohatí, ale to takhle vidím až teď, s odstupem.
V těch chvílích jsem často byla zoufalá, když jsem vůbec nevěděla jak si zapsat předměty, co a jak zařídit v bance, na kolejích, na jaký úřad jít a co tam vyřídit.....a všichni, za kterými jsem šla několikrát pro pomoc byli akorát ochotní jak prdel. Kolikrát mám pocit, že když někdo sedí za přepážkou, dává mu to nějaký, naprosto nepochopitelný pocit, že on je něco ví a před přepážkou je jen špína a póvl.
- Určité nepohodlí
No, to jsem zase vymyslela debilní nadpis.
Ale myslím tím to, že doma, u maminky, kde je prostě všechno, je určitě větší pohodlí, než někde na kolejích nebo na privátě s hromadou dalších lidí.
Ale vzdát se (och, jak hrdinské!) plné ledničky a vypraného prádla alespoň nějakého toho pohodlí za to určitě stojí.
- Práce/ brigáda
Pokud máte nějakou brigádu, je dost možné, že tam na vás nebudou čekat, až se milostivě vrátíte, a najdou si náhradu. A sama vím, jak je v téhle době těžké něco sehnat.
Před svým odjezdem jsem měla každou chvíli něco, ale teď jsem už měsíc v Brně a na žádné brigádě jsem ještě nebyla (ale aspoň mám dost času na tu praxi). Naštěstí se mi ale zase něco objevilo, tak snad si od března zase budu moci něco přivydělat.
A určitě jste si všimli, že všechny články o Vídni najdete ve stejnojmenné rubrice napravo.
Ehm všechny.....skoro všechny. Budu v tom muset udělat trochu pořádek a přidat tam i ty ostatní, na které jsem se kvůli své lenosti vykašlala.
P.S. Jeďte!
P.S.2 A kdyby vás cokoliv napadlo, ptejte se. A omlouvám se, že mi to tak trvá s těma mailama, v tomhle jsem hroznej lajdák.
P.S.3. Ne, na střední na Erasmus vážně jet nemůžete.
0 komentar:
Posting Komentar