V mém případě by se to mělo jmenovat spíš fleky z kuchyně, protože různých skvrn vytvářím při svém vaření i jedení značně více, než střepů. (i když občas nějakej ten talířek taky upadne....)
Podle mého oblečení jde okamžitě poznat, co jsem jedla a jestli jsem měla kávu.
Mínus pro mě, že ráda nosím bílé košile.
Čím jiným začít, než ovesnou kaší, kterou často začínám i svůj den.
A kupodivu se mi nepřejedla ani za ta dlouhá předlouhá léta, co ji takhle jím. I přesto, že je vždy skoro stejná - banán (jiného ovoce se u mě nedočkáte), osladit medem nebo agáve sirupem, oříšky.....a pro naprostou dokonalost i máslíčko a strouhaný kokos.
Když jsem byla na kolejích, ze začátku jsem si ji dělala jen v mikrovlnce, ale zjistila jsem, že za ty 3 minuty, co jsem tam v pyžamu
A pokud říkáte, že na vaření či chystání snídaní nemáte čas (ani ty 4 minuty), tak si rovnou dejte facku.
Nejoblíbenější svačina? Jedině tvaroh, oříšky, banán a kostka hořké čokolády!
Po cvičení na doplnění energie úplně ideální. A po necvičení, na chuť, ještě lepší!
Opět kaše, pro změnu (čili druhá verze, víc jich snad ani nedělám:D) posypaná nejlepším musli, jinak stejná jako obvykle.
Tvarohový koláč s drobenkou, velký oblíbenec posledních dní - tady pro změnu v mini verzi, ve formičce na créme brulée (které v té formičce ještě nikdy nebylo)
Při učení na zkoušky (u kterých stále ještě nemám výsledky, sakra ti líní rakušáci!) je samozřejmě potřeba doplnit i nějaký ten cukr - třeba ve formě karamelového sojového dezertu.
Mysleli jste si snad, že bych mohla udělat Střípky z kuchyně bez tradičního cuketokuskusu? Ale no tak!
Jeden z nejoblíbenějších obědů, obzvlášť se sušenými rajčaty a sýrem, kterého je tam samozřejmě mnohem víc, než je vidět. Je to jako špička ledovce, to hlavní je až pod povrchem! (a ano, to jsem se zrovna učila Freudovu psychoanalýzu a ten jeho ledovec viděla všude:D)
Philadelphia, ta byla stálicí mé mini rakouské ledničky. Je tam mnohem levnější než u nás (za těch 80 centů jsem si měla udělat zásoby na cheesecake!), v mnoha příchutích. Jak jsem zahlédla tu s uzeným lososem, okamžitě padla do košíku.
Samozřejmě tam ale celou nasekanou rybu čekat nemůžete, jen nějaké ušmudlané 3 procenta (=nic), ale i tak to bylo moc dobré. Prostě jak někde vidím slovo Lachs, můj mozek přestává fungovat a okamžitě jde po tom!
A častou součástí mého rakouského jídelníčku byla i tahle dobrota. A jsem si jistá, že by se mi to nepřejedlo, ani kdybych to jedla 3x denně. (aaaa krásná to představa!)
Každou chvíli jsem objevovala nějaký nový stánek, kde bylo sushi ještě levnější (což ale stále nebylo zadarmo, Vídeň je drahá jak to prase!) než ve stánku předešlém. Takže za málo eur hodně muziky...teda sushi!
A opět losos, opět jeden rakouský oběd. Cizrna opečená na pánvi s kořením, taková moje klasika. A na stejnou pánev byl na chviličku položen i pan losos - do trouby bych ho nedala, nemám ráda jak je to pak suchý. Ne ne, uvnitř musí být ryba hezky růžovoučká!
A kromě lososa byly v rakouském Lidlu v akci i krevety = blondýna už je hrnula do košíku.
Cuketa, sušená rajčata a sýr....akorát místo kuskusu výjimečně těstoviny. A ani ve svých 22 letech neumím odhadnout správné množství na jednu porci. Buď je toho moc (což zase takový problém není:D) nebo málo jak pro pětileté dítě. (a to už je katastrofa!)
Knackerborty, mí častí společníci u večeře.
Jediné, co se mění je to, jaké mám zrovna oblíbené. A jak si něco oblíbím, cpu si to do krku pořád dokola. Momentálně jsou mí favorité tyto od Knuspi, nebo kukuřičné Cornies.
Kuskusový koláč, velký oblíbenec, který se mnou občas chodil i do školy. Na fotce zrovna se sojovým jogurtem....což byl hnus všech hnusů!
Už jednou jsem ho od této značky měla. Bylo to šedý, se žmolkama, a hnusný. A nevím, co za zatmění mozku to bylo, že jsem si ho koupila znovu. Hnusný to bylo úplně stejně.
Od jiné značky (třeba Alpro) mi ale sojové jogurty chutnají moc.
Flapjacky, další velká dobrota! S kokosem a kešu (dokonalá to kombinace!) a pod ním jablečný.
Cirzna? Tu by tu čekal málo kdo!
Ale nemůže být přeci všechno jen 100% celozrnné, bez cukru a zdravé jak z obálek hubnoucích časopisů.
S krabičkou pařížských makronek je ten svět hned hezčí. Vyzkoušeno!
Jakožto královna odbornice na buráková máslíčka prohlašuji, že tohle z rakouské Billy mi chutná snad ještě více, než to z Marks and Spencer. A to už je co říct. (a můžete obdivovat i bordel mé dokonalé zátiší na pracovním stole na kolejích)
Další oblíbená snídaně posledních dní - ano, zase otravuji s tím "tiramisu".
Armáda máslíček se den ode dne zmenšuje. Ale už jsem se dokonce polepšila a sklenice mi vydrží někdy i NEUVĚŘITELNÉ 2 týdny! (což je oproti létu, kdy jsem ji měla tak na 4-5 dní docela rozdíl. Ale s tím výdejem, co jsem měla to bylo stejně jedno a žádné kynutí se nekonalo. Panika netřeba.)
Nebo vlastně dva recepty. A jak jinak než rychlé a jednoduché.
Hummus (ano, zase ta cizrna!) se sušenými rajčaty a jako příloha indické placky Naan.
Placky jsem si moc oblíbila v jedné indické restauraci, a tak bylo na čase vyzkoušet je i doma.
Recept je z pořadu Kluci v akci, a dopadlo to na jedničku.
Ale abych byla přesná, Naan se dělá ve speciální tandor peci - kterou, velmi nečekaně, doma nemáme. A tak jsem je dělala na pánvi, a v téhle podobě se jim říká Roti (říkali kluci).
Na 6-7 placek budete potřebovat :
300 g hladké mouky
1 lžička soli1 lžička cukru
1 lžička prášku do pečiva
asi 1 dl mléka
půl dl vody
1 lžíce oleje
máslo na potření
Smíchejte všechny suché suroviny, poté přidejte postupně olej, mléko i vodu a vypracujte těsto. Rozdělte jej na 6 částí a na pomoučeném vále vyválejte placky. Opékejte na sucho a až poté pomažte rozpuštěným máslem.
2 hrnky uvařené cizrny (nebo z plechovky)
4 (nebo klidně i víc) sušená rajčata v oleji
2-3 lžíce oleje ze sušených rajčat
2-3 lžíce vody
sůl, koření (dala jsem bruschetu a nějaké grilovací)
Množství je spíš od oka, nijak přesné to být nemusí.
Všechno dávejte postupně do mixéru a mixujte úplně do hladka (mě se to dělá lépe tyčovým). Je to docela otrava, protože se cizrna neustále lepí k mixéru a je potřeba ji pořád oddělávat.
Normálně bych přidala i pořádný kousek česneku, ale vzhledem k tomu, že jdu za chvíli do kina a nechci, aby si ode mě museli lidé odsedávat, jsem si ho odpustila.
Do hummusu se správně přidává i tahini pasta ze sezamových semínek, ale já to dělám bez ní a je to dobré tak jako tak.
A možností, jak si hummus ochutit je samozřejmě nespočet, někdy si dělám i úplně klasický, jen s olivovým olejem a česnekem, ale šlo by to třeba i na sladko.....mmmmm s burákovým máslíčkem!
P.S. Článek je trošku delší, protože nevím, jak na tom budu s časem v týdnu. Ale kdo ví, možná tady budu otravovat hned zítra..:D
0 komentar:
Posting Komentar